Text i foto Oldřich KARÁSEK (L+K č. 3 / 1971)

Moje účast při startu Apolla na Mysu Kennedy byla zatím nejlepším zakončením mé zahraniční fotoreportérské praxe. Prohlížím si nyní tu galerii snímků slavných lidí, které jsem za ten rok z bezprostřední blízkosti fotografoval, nedovedu říct, kterého “úlovku" si vážím nejvíce. Vím jen to, že fotografování Armstronga, Aldrina a Collinse, když vcházeli do připraveného autobusku, a poté, když se s nimi raketa zvedala - byl můj zážitek nejsilnější. Obě tyto události se odehrály velmi brzy ráno. Odjezd kosmonautů z budovy NASA k raketě byl plánován ještě za částečné noční tmy, a proto nikdo z té téměř tisícovky fotoreportérů, kteří zde byli přítomní, v této noci nezamhouřil ani oka. Od třiadvaceti hodin totiž začínala kyvadlová přeprava novinářů z tiskového centra na poloostrov, který je určen výhradné novinářům. Stojí na něm tribuna s veškerou přenosovou technikou a před ní je plocha jako dvě fotbalová hřiště pro filmaře a fotoreportéry. Kromě záchranné čety, která setrvává v podzemních krytech asi 200 m od rakety, jsme byli spolu s velením a čestnými hosty nejblíže - asi 4 km. Když jsem se na raketu z této vzdálenosti podíval normálním Rolleiflexem, byl jsem nesmírně zklamán, jak je malá! Když však raketa začala bouřit, naplňoval se prostor čtvercového formátu matnice nádherným oranžovým kouřem. A když raketa stoupala a nesla si za sebou trojnásobně dlouhý ohnivý chvost, byla rázem matnice plná. A když pak raketa nabrala kurs Měsíc, naklonila se tak, že bylo až nepříjemné cítit tlakové vlny dopadající na naší hruď. To bylo vůbec nejlepší, když po dvou, možná pěti vteřinách bouření se raketa pomalu odlepovala od rampy. Ono jí to totiž zpočátku jako nejde - tak pomalu, tak váhavě se zvedá. A ten zvuk není nepřetržitě hladký, jako třeba u tryskáče, je to spíš serie nepravidelných výbuchů. A v tuto chvíli všichni ti “chladní lovci senzací", kteří se zde tvářili doposud naprosto profesionálně a měli na stativech postaveno i pět kamer, které chtěli jen mačkat, začali doslova fandit a rukama povzbuzovat. Někteří dokonce úplně přestali fotografovat. To mne tedy dojalo. Zvláště proto, že jsem cítil ještě nedoléčené rány z nedávně “bitvy" před budovou NASA. Tam byli fotografové ještě “normální" - jak jsem je ostatně poznal všude. Nechci říci bezohlední, ale docela logicky podřizující veškeré své počínání jedinému cíli - za každou cenu pořídit snímek. Před budovou NASA se nasbírala největší “hromada" fotografů, snad nejpočetnější v dějinách žurnalistiky. Ti, co obsadili první řady, museli přijít nejméně o 4 hodiny dříve. Já jsem se svými 185 cm výšky stál asi uprostřed, ale poslední z těch, kteří stáli na svých. Takto jsme čekali nejméně hodinu. Když se v chodbě za skleněnými dveřmi objevily první blesky fotografů NASA, přední řady vstaly, hromada se zavlnila a - spadla. Nastala bitva o holý život. Snímek odtud vznikl tak, že jsem držel aparát před sebou a střílel jsem naslepo.

Toto všechno jste viděli na svých obrazovkách a něco snad i lépe, ale neviděli jste, jak hluk rakety zvedl z rákosí hejna pelikánů a plameňáků. Celý mys je totiž rezervací. Přestože je celý zpřístupněn turistům, neboť Američané říkají, že kosmický výzkum si veřejnost platí, a tak má také nárok vidět, jak se s jejich penězi nakládá. Turisté zde jezdí organizovaně a ptáci nejsou rušeni při hnízdění. Pouze čas od času se chudinky polekají “ptáka ohniváka", ale již si i na něj zvykli. Na samotné konstrukční budově se dokonce uhnízdili orlové. Nahrazuje jim plně skály, které na Floridě nejsou.

Fotografie k článku:

1. Raketa Saturn V před startem Apolla 11
2. Start Apolla 11
3. Fotoreportéři před budovou VAB
4. Saturn V
5. Fotoreportéři (technici) odpočívají ve VAB
6. Oldřich Karásek - fotoreportér
7. Nástup posádky Apolla 11 do autobusu, který je odvezl k raketě Saturn V
8. Montáž rakety Saturn V v hale VAB

(Týden 37/2003 - 8.9.2003)

Seznam dvaceti nejžádanějších záběrů zveřejnil britský zpravodajský archiv ITN, který má jednu z největších databází televizních a filmových šotů na světě. Žebříček nejžádanějších dokumentárních záběrů vede první člověk na Měsíci (1969). Na dalších místech převládají obrázky zachycující atentáty, pohromy, masakry a pohřby. Na 18. místě je katastrofa raketoplánu Challenger (1986).

[ Obsah | Pilotované lety | Apollo | Apollo 11 ]