(Letectví + kosmonautika č. 24/1966)

Dnes vám představujeme posádku AS-204, prvního pilotovaného letu kabiny Apollo. Velitelem lodi je starý ostřílený kozák z projektu Mercury „GUS“ Grissom, funkci druhého pilota zastává pplk. White a palubního inženýra nováček Chaffee.

GRISSOM, Virgil Ivan

Narozen: 23. 4. 1926, Mitchell, Indiana.
Příslušník USAF, do výcviku kosmonautů zařazen v dubnu 1959.

Manželka: Bette L. Moore, Mitchell, Indiana.

Děti: Scott (* 1950), Mark (* 1953).

Vzdělání: Pardue University – B. S. strojírenství; USAF Institute of technology, M. S. leteckého inženýrství.

Po absolvování University Pardue v roce 1950 se účastnil výcviku leteckých kadetů, který ukončil v březnu 1951. Byl odvelen do Koreje; s 334. eskadrou záchytných stíhačů prodělal stovku bojových letů na letounu F-86 Sabre. Poté odešel na základnu v Bryan (Texas), kde sloužil jako pilot-instruktor na proudových letadlech.

V srpnu 1955 vstoupil na Letecký technologický institut USAF na základně Wright-Patterson a tam studoval letecké inženýrství. Od října 1956 navštěvoval školu zkušebních pilotů (Test Pilot School) na základně Edwards (Californie), odkud se v květnu následujícího roku vrátil zpět do Ohia na Wright-Patterson AFB (Air Force Base – letecká základna), aby zde pracoval jako zkušební pilot v oddělení proudových stíhačů.

V týmu amerických kosmonautů prodělal již dva lety. Než byl vybrán do posádky AS-204, vedl výcvik kosmonautů v projektu Gemini.

Letové výkony

Datum      Loď           Oběhů  Doba letu  Celkem
21.07.1961 MR-4            -       0.15     0.15
23.03.1965 GT-3, velitel   3       4.53     5.08

WHITE, Edward H., II

Narozen: 14. 11. 1930, San Antonio, Texas.
Příslušník USAF, do výcviku kosmonautů zařazen v září 1962.

Manželka: Patricia Eileen Finegan, Washington, D. C.

Děti: Edward (* 1953), Bonnie Lyn (* 1956).

Vzdělání: U. S. Military Academy, B. S.; University of Michigan, M. S. leteckého inženýrství; USAF Test Pilot Scool; USAF Survival School (škola pro přežití leteckých havárií).

Absolvoval vojenskou akademii ve West Point a vstoupil do válečného letectva. Během třiapůlleté služby u stíhací eskadry v Německé spolkové republice létal na stíhačích F-86 a F-100. Po návratu do USA studoval letecké inženýrství na michiganské universitě. Když v r. 1959 ukončil studia, odešel na základnu Edwards a prodělal tam výcvik zkušebních pilotů. Poté byl odvelen na Wright-Patterson AFB (Ohio), kde se účastnil zkušebních letů při vývoji nových letounů a jejich palubních zbraní, vypracovával technické zprávy a podal řadu doporučení pro vylepšení konstrukce zkoušených letadel. Má nalétáno 3 620 hodin, z toho přes 2 200 hodin na proudových strojích.

Zúčastnil se zatím jediného letu, při kterém jako první Američan vystoupil do kosmického prostoru.

Letové výkony

Datum      Loď            Oběhů  Doba letu  Celkem
03.06.1965 GT-4, 2. pilot   62     97.48     97.48

CHAFFEE, Roger B.

Narozen: 15. 2. 1935, Grand Rapids, Michigan.
Příslušník US NAVY, do výcviku kosmonautů zařazen v říjnu 1963.

Manželka: Martha Louise Horn, Oklahoma City, Oklahoma.

Děti: Sheryl (* 1958), Stephen (* 1961).

Vzdělání: Pardue University, B. S. leteckého inženýrství; USAF Institute of Technology, M. S. spolehlivostního inženýrství.

Po absolvování University Pardue vstoupil v srpnu 1957 do válečného námořnictva. Por. Chaffee sloužil jako bezpečnostní důstojník a důstojník pro kontrolu kvality materiálu u 62. fotoprůzkumné eskadry na námořní letecké základně (Naval Air Station) v Jacksonsville na Floridě. V lednu 1963 odešel na Letecký technologický institut USAF (základna Wright-Patterson), aby zde pracoval na doktorské práci o problémech spolehlivosti.

Má nalétáno přes 1 900 hodin, z toho přes 1 600 na proudových strojích. V týmu kosmonautů má přidělen dozor nad vývojem a výrobou telekomunikačních zařízení a pozemních stanic systému DSIF (sledovací stanice objektů ve vzdáleném vesmíru) v oddělení Apollo. Současně sleduje práci na systémech řízení polohy kosmické lodi a jejich pohonných systémech.

Prozatím neabsolvoval žádný kosmický let.

(L+K č. 4/67)

(AV) V 9 hodin večer dne 27. ledna (1967…pozn.M.F.) uzavřeli technici neprodyšně dveře kosmické lodi typu Apollo. Model I. výrobní číslo 012 za trojicí kosmonautů, připravujících se na čtrnáctidenní let kolem Země. Kosmonauti pplk. Virgil Ivan Grissom (velitel), pplk. Edward H. White (starší pilot) a kpt. Roger B. Chaffee (pilot) měli ve spolupráci s pozemním personálem procvičit simulovaný countdown, který měl být zakončen nácvikem úniku z kosmické lodi v případě nebezpečí. Během countdownu byly zjištěny drobné závady v zařízení pro udržení životních podmínek (LSS) a ve spojení. V čase T-10 minut, v 0.31 našeho času zaslechli technici výkřik jednoho z kosmonautů: „Oheň v kabině“ a jeden z techniků údajně zahlédl na televizním monitoru výšleh plamene. Havarijní skupina okamžitě přispěchala na rampu 34 a během pěti minut otevřela násilím kosmickou loď. Oblaka dýmu a intenzívní žár sálající z kabiny zabránil technikům ve vstupu do ní. Celkem 27 zachránců bylo přiotráveno kouřem a dva z nich museli být ponecháni v nemocničním ošetření. Zuhelnatělé pozůstatky kosmonautů byly sneseny z kosmické lodi až po předběžném ohledání místa katastrofy, okolo 8. hodiny ranní 28. ledna. Byla jmenována sedmičlenná vyšetřovací komise vedená ředitelem Langley Research Center dr. Floyd Thompsonem, později rozšířená na devět. Ředitel projektu Apollo generálmajor Samuel Phillips nechal zapečetit všechny průkazní materiály (magnetofonové pásky s nahranou konverzací, s naměřenými údaji a protokoly countdownu).

Příčina neštěstí v době uzávěrky nebyla známa. Z dosud nezjištěné příčiny – patrně od elektrického zkratu – vznikl požár, který se v kabině, naplněné atmosférou z čistého kyslíku při tlaku 1 at (provozní tlak je přibližně třetinový), rychle rozšířil, takže kosmonauti během několika vteřin byli mrtvi. V nádržích nosné rakety ani kosmické lodi nebylo žádné palivo.

Běžné záchranné zařízení (LES), raketa upevněná na přídi kosmické lodi, nebylo v tomto případě nic platné, protože má pouze za úkol oddělit kabinu od explodující nosné rakety.

Odpovědní pracovníci NASA odmítli sdělit, jak ovlivní tato tragédie časový plán projektu Apollo. Náhradní posádku tvoří kosmonauti Walter Marty Schirra, Donn F. Eisele a Walter Cunningham.

Kosmonauti Grissom a Chaffee byli pohřbeni na Arlingtonském národním hřbitově, kosmonaut White na hřbitově vojenské akademie ve West Point.

Není to tak dávno, kdy jsme našim čtenářům celou posádku Apolla AS-204 představili (L+K č. 24/66). Nikdo nemohl tušit, že o nich znovu budeme psát jako o prvních obětech (nepočítaje tři americké kosmonauty, kteří zahynuli v letounech T-38), které si kosmonautika vyžádala. Stačí si připomenout úspěšné lety Virgila Grissoma v kabině MR-4 a GT-3, Whiteův výstup do kosmického prostoru při letu GT-4 a nadějného nováčka Chaffeea, abychom si plně uvědomili dosah této ztráty nejen pro americký kosmický výzkum, ale i světovou kosmonautiku.

Antonín Vítek, SPACE

(Letectví + kosmonautika č. 11/1967)

Devítičlenná vyšetřující komise pod vedením Dr. Floyd Thompsona, ředitele Langley Research Center, neměla lehkou práci. Po pečlivém prozkoumání zničené kosmické lodi měla stanovit pravděpodobné ohnisko požáru, způsob a cesty, kterými se požár uvnitř lodi rychle šířil a navrhnout opatření, aby se podobná tragická nehoda v budoucnu neopakovala.

Komise vytvořila 21 pracovních skupin a každé z nich přidělila specifický úkol. Prvním cílem bylo zjistit sled událostí při tragédii. Dnes je možno takřka s jistotou popsat průběh neštěstí:

V 6.31.03 odpoledne východoamerického času byl zjištěn oheň. V té chvíli stál simulovaný countdown na T - 10 minut. Až do tohoto okamžiku se vyskytly pouze drobné obtíže. Technici přerušili countdown proto, aby mohli zlepšit spojení mezi kosmickou lodí a pozemním personálem. Až do okamžiku neštěstí byly hodnoty tlaku v lodi, teploty v kabině i teploty kyslíku proudícího do skafandrů v mezích normy. Asi 4 vteřiny před tímto okamžikem rychlost proudění kyslíku do skafandrů sice poněkud vzrostla, ale zřejmě to nesouviselo s neštěstím. Loď byla zapojena na vnější zdroje elektrického proudu.

Velitelem lodi byl pplk. Grissom; seděl tedy v levém sedadle. Po jeho pravici byl starší pilot pplk. White a zcela vpravo seděl pilot por. Chaffee. Jediný White nesl na těle lékařské měřící přístroje.

Pro případ nouzového opuštění lodi byl vypracován tento postup: starší pilot (White) měl sáhnout vysoko přes své levé rameno a uvolnit páku pojistky vnitřního poklopu. Velitel (Grissom) po sklopení opěrky hlavy mu měl pomáhat složit poklop na podlahu. Hlavním úkolem pilota (Chaffee) bylo udržovat spojení se zemí a pomáhat jen v případě nutnosti. Jak komise zjistila, kosmonauti skutečně zahájili tento postup, ale 90 vteřin, které by potřebovali k opuštění lodi, bylo příliš mnoho.

V 6.31.03 pilot Chaffee oznámil požár v kosmické lodi. Přibližně ve stejném okamžiku přístroje zaznamenaly zrychlení pulsu pplk. Whitea. Oheň však již patrně hořel několik vteřin před tím, ale posádka, oblečená do skafandrů, jej necítila. Vidět ho také nemohla, protože vznikl u podlahy kabiny, v jejím levém předním rohu, pod sedadlem velitele lodi. Ani televizní kamera, umístěná před okénkem v hlavním průlezu, jej nemohla registrovat. Z počátku byl oheň mírný a kovová konstrukce lodi stačila teplo odvádět.

V 6.31.04 inerciální plošina zaregistrovala slabé záchvěvy, způsobené pravděpodobně pohyby posádky.

V 6.31.05 přístroje zaznamenaly vzestup teploty v lodi.

V 6.31.09 starší pilot White opakoval zprávu o požáru a inerciální plošina zjistila silnější otřesy. Posádka již pravděpodobně zahájila otevírání poklopu.

… pilot Chaffee oznamoval, že je v kabině ošklivý požár. Současně zesílil osvětlení a zapojil přistávací baterie. Požár zachvátil různé předměty na levé straně kabiny. Kyslíku bylo v atmosféře hodně, a tak nevydával žádný kouř. Velmi horké plameny šlehaly podél levé stěny a zasahovaly část stropu. V těchto místech vykazuje kabina také největší poškození. Oheň se šířil hlavně po nylonových sítích, které měly zamezit poletování předmětů ve stavu bez tíže, po plátech folie „Velcro“¹ a po izolačním materiálu klimatizačního zařízení.

Krátce poté bylo s posádkou přerušeno rádiové spojení. Jak v lodi stoupala teplota, stoupal i tlak. Přibližně v 6.31.19 tlak v kabině dosáhl 2,5 atmosféry a hermetická kabina praskla. Vytvořila se dlouhá trhlina v podlaze v pravé polovině lodi, pod pilotovým sedadlem. to způsobilo, že se horké plyny a plameny prohnaly vnitřkem celého prostoru pro posádku zleva doprava, pronikly do prostoru mezi stěnou kabiny a tepelným štítem a konečně odkrytými montážními otvory ven a na okamžik zahalily celou kosmickou loď. tato fáze trvala jen krátký okamžik, jak je možné usoudit z toho, že poškození na levé straně jsou podstatně větší než v pravé polovině lodi.

S poklesem tlaku se současně snížil i obsah kyslíku v atmosféře kabiny a oheň počal silně kouřit. Tato třetí fáze požáru zanechala silný nános sazí na stěnách lodi. Oheň se opět omezil jen na levou část pilotního prostoru. Z popraskaných trubek klimatizačního zařízení unikala chladicí kapalina – směs glykolu s vodou, která živila oheň. Také trubky vysokotlakého i nízkotlakého rozvodu kyslíku povolily, protože byly spojovány pájkou, tající při teplotě asi 200° C. Unikající kyslík podporoval hoření v levém rohu lodi.

Půldruhé minuty po začátku dramatu byly pozemní zdroje proudu vypnuty. Různá zařízení ve velitelské sekci však pokračovala v činnosti na návratové baterie ještě dalších šest hodin, dokud se baterie nevybily.

Jako možné příčiny vzniku požáru se z počátku nabízely tři možnosti: chemické reakce např. v bateriích nebo v absorpčních patronách klimatizačního systému; samovznícení materiálů použitých při konstrukci lodi; nebo různé elektrické příčiny jako elektrostatické výboje, elektrické oblouky nebo přehřátí kabelů či elektroniky způsobené zkratem.

Po předběžném prozkoumání byla kabina výr. č. 012 sejmuta z nosné rakety a dopravena do průmyslové oblasti Kennedy Space Center a tam demontována. Současně se rozebírala takřka identická nepoškozená loď výr. č. 014, zaslaná 1. února z  výrobního závodu North American Aviation Inc. v Downey (Kalifornie). To umožnilo identifikovat i požárem velmi poškozené předměty.

Vyšetření patron s hydroxydem lithným, používaným v klimatizačním systému k odstraňování kysličníku uhličitého ze vzduchu, a baterií jednoznačně vyloučilo možnost, že by byly příčinou požáru. Stejně tak bylo nutno zavrhnout předpoklad samovznícení. Zkoušky prokázaly, že k tomu je nutná teplota nejméně 200° C. Také výboj statické elektřiny nemohl způsobit katastrofu.

Konečný výrok komise zněl: Nejpravděpodobnějším zdrojem požáru byl elektrický oblouk v napájecím kabelu v levé části kabiny, pod křeslem velitele lodi.

V průběhu šetření odhalila komise řadu závad v konstrukci lodi Apollo. Zjistila, že „projekt počítal se zamezením požáru pouhou izolací a zajišťováním jeho možných ohnisek. Zkušenosti z letů a zkoušek před neštěstím naznačovaly, že pravděpodobnost požáru je malá. Ostražitost, co se požáru týče, byla uspána předchozími pozemními zkouškami a hlavně šesti léty úspěšných výprav do kosmu. Pozemní zkoušky byly považovány jako nebezpečné jen tehdy, když bylo v nádržích palivo a když byla namontována pyrotechnická zařízení. Jen tehdy se pracovalo za přesně stanovených bezpečnostních podmínek. Možná ohniska požáru uvnitř kabiny byla pokládána za bezpečná; ani posádka, ani projektanti, ani personál základny nepokládal nebezpečí požáru za vysoké. Neštěstí Apolla 204 ukázalo, že tento předpoklad byl špatný.

Předpoklad o bezpečnosti možných zdrojů ohně vedl k použití různých pevných hořlavých materiálů uvnitř kosmické lodi; nylonu a pěnového polyurethanu. S hlediska požáru byly tyto materiály rozloženy uvnitř kabiny bez jakýchkoli mezer, které by mohly napomáhat při lokalizaci vzniklého požáru“.²

Komise také zjistila, že poplachové směrnice záchranných čet na rampě vůbec nepočítaly s možností požáru uvnitř kabiny; tak se také mohlo stát, že přes dvacet osob z pozemního personálu se přiotrávilo při pokusech proniknout k hořící lodi.

Na základě zjištěných skutečností komise již v průběhu vyšetřování navrhla řadu opatření, realizovaných při přestavbě velitelské sekce lodi výr. č. 001 (typ Block II), která má být použita k prvnímu pilotovanému letu. Jde zejména o to, že

• hořlavé materiály, nyní používané, mají být nahrazeny všude tam, kde je to jen možno, nehořlavými;
• nekovové materiály mají být rozmístěny tak, aby byly mezi nimi dostatečné mezery zabraňující šíření ohně;
• s novým uspořádáním musí být uskutečněna kompletní zkouška požární;
• musí být navržen, zkonstruován a namontován nový průlez, snadněji a rychleji otvíratelný;
• nádrže a potrubí na kyslík a hořlavé kapaliny musí být zcela ohnivzdorné;
• poplachové směrnice pro práci na rampě musí být změněny tak, aby braly v úvahu možnost požáru v lodi.³

Často v průběhu vyšetřování diskutovaným předmětem bylo složení a tlak atmosféry, používané v lodi. Komise dospěla k názoru, že nebude nutno opustit čistý kyslík. Pouze při předletových přípravách, při práci za normálního tlaku, se bude používat místo kyslíku obyčejný vzduch a teprve po startu bude nahrazen kyslíkem při 0,35 ata.

Zatím jsou povoleny pouze bezpilotní lety: AS-206 s prvním letovým exemplářem měsíční sekce LM-1 a dvě zkoušky rakety Saturn V  AS-501 a AS-502. První starty se mají uskutečnit počátkem třetího čtvrtletí t. r. Datum prvního pilotovaného letu dosud stanoveno nebylo. Dr. Seamans předpokládá, že by kosmonauti mohli odstartovat nejdříve v prosinci t. r. Konečný termín pro pilotovaný let je 21. únor 1968. Nebude-li splněn, není velká naděje, že NASA dodrží slib daný presidentu Kennedymu – přistát na Měsíci do konce roku 1969 …

Poznámky:

¹ Obdoba naší izolepy, používaná k upevňování předmětů ke stěnám, aby nepoletovaly.

² Úryvek z třetí předběžné zprávy o neštěstí AS-204.

³ Úplný text závěrů komise uveřejníme v L+K č. 13 (1967…pozn.M.F.)

Antonín Vítek, SPACE

„Letectví + kosmonautika“ č. 13/1967

Uvádíme závěry vyšetřující komise, vedené dr. Floyd Thompsonem, učiněné na základě dvouměsíčního vyšetřování tragické nehody na mysu Kennedy:

1. NÁLEZ:

• Nejpravděpodobnějším zdrojem požáru byl elektrický oblouk v sektoru mezi osami kosmické lodi –Y a +Z. Podle všech dostupných informací nejlépe vyhovuje umístění tohoto zdroje do blízkosti podlahy ve spodní přední části levého přístrojového panelu, kde vedou kabely napájecího vedení klimatizačního zařízení mezi tímto zařízením a ovládacím panelem rozvodu kyslíku. Nebyly shledány žádné stopy, které by naznačovaly sabotáž.

2. NÁLEZ:

• Ve velitelské sekci je v prostorách přilehlých k možným zdrojům požáru mnoho druhů a typů hořlavých materiálů.
• Zkouška byla prováděna ve 100% kyslíkové atmosféře, při tlaku 16,7 liber na čtvereční palec (1,17 at).

• Podmínky pokusu byly extrémně hazardní.

• Množství hořlavých materiálů ve velitelské sekci musí být podstatně omezeno a jejich umístění vhodně voleno.

3. NÁLEZ:

• Rychlé šíření ohně způsobilo vzrůst tlaku a teploty, což mělo za následek prasknutí velitelské sekce a vývin jedovatých plynů. Smrt posádky nastala zadušením při vdechování jedovatých plynů vznikajících při požáru. Vedlejší příčinou smrti byly popáleniny, způsobené požárem.
  Podle vyšetřovací komise vznikl požár v této části kosmické lodi 012. Za světlými dvířky v horní části obrázku jsou umístěny výměnné patrony s  hydroxidem lithným, používaným k odstraňování kysličníku uhličitého z atmosféry v lodi.
• Při pitvě se zjistilo nerovnoměrné rozložení karboxyhemoglobinu.

• Na základě pitvy usuzují lékaři, že u posádky došlo velmi rychle k bezvědomí, jemuž vzápětí následovala smrt.

4. NÁLEZ

• V důsledku vnitřního přetlaku nemohl být vnitřní poklop průlezu otevřen před prasknutím velitelské sekce.

• Posádka nebyla schopna nouzově opustit loď pro vnitřní přetlak před prasknutím kabiny a pro ztrátu vědomí krátce poté.

• Čas, potřebný pro opuštění kabiny posádkou, musí být redukován současně se zjednodušením postupu, nutného pro tuto operaci.

5. NÁLEZ

• Žádný takový postup nebyl předem připraven ani pro posádku, ani pro pracovníky rampy.
• Záchranná zařízení, umístěná v pracovním prostoru věže a na pracovních plošinách, nebyla uzpůsobena pro činnost v kouři, vznikajícím při takovém požáru.
• Požární, záchranné a lékařské čety nebyly v pohotovosti.
• Jak pracovní plošiny, tak přístupový most věže mají v únikových cestách překážky jako schůdky, posuvné dveře a ostré zákruty, které překážejí při záchranných operacích.

• Přiměřená bezpečnostní opatření nebyla při této zkoušce provedena či zachována.

• Vedení musí neustále sledovat bezpečnost všech zkoušek a zajišťovat přiměřenost nouzových opatření.
• Záchranná výzbroj (dýchací přístroje, ochranné oděvy, hasicí přístroje, žebříky atd.) musí být prozkoumána, zda je vyhovující.
• Výcvik lidí pro činnost v případě nouze se musí uskutečňovat pravidelně a před prováděním nebezpečných úkonů musí být prověřena jejich připravenost.
• Konstrukci montážní věže a pomocné startovní věže je třeba pozměnit, aby neztěžovala nouzové operace.

6. NÁLEZ

• Častá přerušení a poruchy v celém komunikačním systému v průběhu operací před neštěstím.

• Celý komunikační systém byl neuspokojivý.

• Pozemní spojení musí být vylepšeno, aby zabezpečilo spolehlivé spojení mezi všemi složkami pokusu, a to co nejdříve, bezpodmínečně však před prvním letem s posádkou.
• Je třeba provést podrobný rozbor konstrukce celého komunikačního systému kosmické lodi.

7. NÁLEZ

• Změny ve zkušebních postupech pro tuto zkoušku byly vydány v 5.30 odpoledne 26. ledna 1967 (209 stran) a v 10.00 odpoledne (východoamerického času) 27. ledna (4 strany).
• Mezi postupy při pozemní zkoušce a při letu existují rozdíly.

• Ani změny, ani rozdíly nemají podíl na neštěstí. Pozdní vydání změn však zabránilo účastníkům zkoušky se s nimi podrobně seznámit před jejich použitím.

• Zkušební postupy a předpisy pro posádku, vztahující se na konkrétní podobu velitelské sekce, musí být vydány v konečné formě a revidovány tak brzy, aby to umožnilo dostatečnou přípravu a aktivní účast všech organizací podílející se na zkoušce.
• Začátek zkoušek nechť je časově podřízen včasné distribuci zkušebních postupů a popisů hlavních změn.

8. NÁLEZ

• Požár ve velitelské sekci 012 byl dodatečně věrně simulován při zkušebním požáru na modelu 1:1.

• Požární testy na modelech 1:1 mohou být použity k realistickému zjištění nebezpečí požáru v letové kosmické lodi.

• Modely kosmických letových lodí v měřítku 1:1 je třeba zkoušet z hlediska nebezpečí požáru.

9. NÁLEZ

• Klimatizační systém velitelské sekce (ECS) zásobuje kabinu čistým kyslíkem.

• Kyslíková atmosféra představuje značné nebezpečí požáru, jestliže množství hořlavin ve velitelské sekci není omezeno a jejich rozmístění není vhodně voleno.

• Požární bezpečnost pozměněné velitelské sekce budiž zjištěna na modelech 1:1.
• Nechť se pokračuje ve studiích o použití inertních plynů se zaměřením na detekci plynů a riziko dodatečných operací, nutných při používání atmosféry skládající se ze dvou plynů.

10. NÁLEZ:

V návrhu, provedení a kontrole kvality velitelské sekce existují nedostatky, jako:

• Části ECS instalovaného ve velitelské sekci 012 byly mnohokrát vyměňovány a vykazovaly řadu závad. Konstrukce a instalace jednotlivých částí ECS ztěžuje jejich výměnu či opravu.
• Chronickým problémem byla netěsnost pájených spojů.
• Chladicí medium je korozivní a hořlavé.
• V návrhu, výrobě, instalaci, zpracování a kontrole elektrické instalace jsou nedostatky.
• Kompletní letová loď nebyla podrobena vibrační zkoušce.
• Konstrukce lodi a operační postupy běžně vyžadují rozpojování konektorů pod proudem.
• Nebyla navržena žádná protipožární zařízení.

• Tyto nedostatky vytvořily zbytečně hazardní podmínky. Nebudou-li odstraněny, budou ohrožovat všechny budoucí lety Apolla.

• Musí být proveden hloubkový rozbor všech prvků, částí a systémů ECS, aby zajistil funkční a strukturní celistvost ECS a snížil v něm riziko požáru.
• Konstrukce pájených spojů potrubí se musí změnit tak, aby byly strukturně pevnější, nebo je nutno nahradit je spolehlivějším druhem spojů.
• Je třeba zamezit zhoubným účinkům chladicí kapaliny.
• Je nutná revize specifikací použitých kabelů, používání třírozměrných přípravků při výrobě kabeláží a přísná kontrola ve všech stádiích konstrukce, výroby a instalace kabeláže.
• Kompletní letová loď musí být podrobena vibrační zkoušce.
• Nesmějí se rozpojovat elektrické konektory pod proudem uvnitř kabiny.
• Je třeba nalézt nejefektivnější způsoby zvládnutí a hašení požáru v kosmické lodi. Musí být zajištěna nouzová dodávka kyslíku posádce a její ochrana před kouřem a jedovatými parami.

11. NÁLEZ:

Prozkoumání běžných praktik poukázalo na tyto problémy:

• Počet nedodělaných předmětů v okamžiku dodávky velitelské sekce 012 nebyl znám. Po dodání se zjistilo, že 113 důležitých technických požadavků nebylo splněno; 623 technických požadavků bylo vzneseno dodatečně. Z těchto 22 nejnovějších nebylo zaznamenáno v popisu lodi v okamžiku neštěstí.
• Vznesené požadavky nebyly sledovány z hlediska seznamu omezení při zkoušce. Seznam omezení nebyl dokončen a nebyl podepsán zaměstnanci dodavatele a NASA před zkouškou, i když k ústní dohodě o pokračování zkoušky došlo.
• Formulace a změny požadavků na předletovou zkoušku neodpovídaly měnícím se podmínkám.
• V okamžiku zkoušky byly na palubě necertifikované přístroje.
• Mezi North American Aviation a NASA existovaly rozpory v názorech na používání a rozmístění hořlavých látek.
• Zkušební specifikace, vydané v srpnu 1966, nebyly doplněny tak, aby zahrnuly nahromaděné změny ode dne vydání specifikací do okamžiku zkoušky.

• Problémy řízení programu a vztahy mezi jednotlivými centry a dodavateli způsobily v některých případech nedostatečnou reakci na měnící se požadavky programu.

• Musí být vynaloženo maximální úsilí na vyjasnění a pochopení odpovědnosti jednotlivých zúčastněných organizací, aby program byl zcela koordinován a efektivní.