Hlavním úkolem bylo vyzkoušet palubní systémy kosmické lodi během všech fází kosmického
letu, zejména jejich specifika v pilotované variantě (bez posádky byl Sojuz
T vyzkoušen r. 1979). I když vnější vzhled lodi zůstal zachován, její vnitřní
vybavení bylo podstatně modernizováno. K zásadním úpravám patří zavedení miktroelektroniky
do řídících systémů (včetně palubního počítače s displejem umožňujícím posádce
dokonalejší informovanost o činnosti systémů), nový unifikovaný pohonný systém
zahrnující i stabilizační a orientační trysky (společné nádrže umožňují operativně
využívat hlavního motoru i menších trysek pro manévrování), znovuzavedení panelů
slunečních baterií které umožňují v případě potřeby prodloužit autonomní let a
křeslo pro třetího kosmonauta-výzkumníka (při tomto letu byl na jeho místě kontejner
s aparaturou). Zjednodušena byla naopak palubní klimatizace (pouze ruční ovládání)
a havarijní systém kdy je do skafandrů v případě porušení hermetizace lodi dodáván
čistý kyslík.
Aktualizováno : 28.10.2001