Jitka Lenková

(Mladý svět č.35/2001)

Jestliže lidé vůbec kdy osídlí ještě nějakou jinou planetu, první na řadě bude náš nejbližší planetární soused, Mars. Jeho obydlení dnes v podstatě nic nebrání – jenom nedostatek financí. Pokud by se do dobytí Marsu investovala dostatečná částka, teoreticky vzato je to otázka několika málo let. Ale je to skutečně jen otázka peněz?

Výzkum – a dobývání – Marsu provázejí mnohé velmi podivné okolnosti. Jsou nelogické tak, že jsou nápadné i naprostým laikům. A což teprve lidem, pro něž je pátrání po mimozemských civilizacích, létajících talířích, mimozemšťanech a vládních spiknutím doslova denním chlebem

Lidé na Marsu

Po finanční a technické stránce přistání lidí na Marsu skutečně asi nebude zase až tak velkým problém. Vždyť USA v euforii po dobytí Měsíce bylo dokonce už stanoveno i přesné datum přistání lidí na Marsu, a to na 12. listopadu roku 1981. Pro Mars se tehdy počítalo se dvěma kosmickými koráby po šesti lidech. Kdyby se tyto plány naplnily, mohli jsme letos na podzim slavit 20. výročí přistání na Marsu.

Možná se toto výročí také skutečně slaví, jenže jaksi neoficiálně. Ruské tajné služby jsou zcela vážně přesvědčeny o tom, že Američané na Marsu dávno přistáli. Mají proto i důkaz, údajný otisk podrážky amerického astronauta v rudém prachu Marsu. Američané ovšem tvrdí, pokud nějaká taková stopu na Marsu skutečně je, rozhodně ji tam nezanechal žádný člověk. A kdo tedy potom? Rusové, kteří nepřistá liani na Měsíci? Mimozemšťané, kteří mají stejně utvářené dolní končetiny jako Pozemšťané? Nebo je to všechno jakýsi žert či podvod? Nebo má celá tato historka ještě nějaký jiný účel? Podívejme se na další podivnosti.

Utajené objevy Vikingů?

„Nájezd Vikingů“, tedy sond Viking 1 a 2, které na Marsu úspěšně přistály v roce 1975, se skutečně vydařil. Vikingy na Zemi poslaly neuvěřitelných 300 000 fotografií a provedly i několik biologických jednoduchých pokusů. Ty se měly pokusit odpovědět na zásadní otázku: Je nebo není na Marsu život?

Tady se však už objevují první „podivnosti“. I když vikingská mise byla pro výzkum Marsu zcela zásadní, dodnes nebyla vlastně pořádně vyhodnocena..Z fotografií je například zpracováno jen asi 20 % záběrů. Mezi nimi jsou i ty s proslulou Sfingou a pyramidou a řadou dalších podezřelých objektů.. Co všechno teprve mohou skrývat zbývající snímky zůstává zatím otázkou. NASA se do jejich zveřejnění zřejmě příliš nehrne.

Ještě bídněji to dopadlo se záznamy biologických pokusů. Podle dřívějšího oficiálního prohlášení NASA tyto pokusy prokázaly, že na Marsu žádný život není. Když se však o tyto dnes víc jak čtvrt století staré záznamy začal při práci na jiném výzkumném úkolu shodou okolností zajímat americký neurobiolog Joseph Miller z univerzity v Jižní Karolíně, zjistil pravý opak. Při jednom pokusu podle něj skutečně došlo k bouřlivému uvolňování oxidu uhličitého, což je důkazem přítomnosti živých organismů a jejich fungujícího metabolismu. Dr. Miller by si. samozřejmě rád svůj poznatek ověřil prozkoumáním kompletních záznamů vysílání z těchto sond – jenže ty neexistují. Lépe řečeno, existují, ale NASA je „archivovala“ v tak archaickém počítačovém programu, který dnes údajně není možné již rozluštit. Dr. Miller má tedy k dispozici jen fyzickou kopii těchto záznamů, resp. její část. Dvě třetiny záznamů prostě chybějí – a s nimi i možný nezvratný důkaz o tom, že na Marsu je skutečně život. Náhoda?

Kosmický hřbitov

Takové označení by Mars nesl právem. Sondy tu „pohřbívají“ Američané i Rusové. Konec sovětských nadějí znamenaly ztráty sond Fobos 1 (1988), Fobos 2. (1989) a Mars 8 (1996), který se zřítil krátce po startu. Podezřelá je zvláště ztráta Fobosu 2, který měl zkoumat stejnojmenný měsíc Marsu. Dva dny před jeho ztrátou tepelné čidlo sondy zaregistrovalo jakési stíny připomínající létající talíře. A potom sonda ztratila orientaci, začala rotovat a Země s ní ztratila spojení. Co sondu vychýlilo z její dráhy, zůstalo hádankou.

Ještě podivnější je osud amerického Mars Observeru, který měl za úkol zmapovat celý Mars. Kamery sondy byly schopné na povrchu Marsu rozlišit předměty velikosti konferenčního stolku. Tolik očekávání! A potom šok. Oficiální zpráva praví, že se sondou bylo přerušeno spojení. K tomu však došlo, až když Observer začal obíhat kolem Marsu. Americký novinář Richard Hoagland se však na základě celé řady indicií domnívá, že ve skutečnosti tomu tak nebylo. Podle něj byl Mars Observer naprogramován tak, aby, až doletí k Marsu, bylo rádiové vysílání přerušeno automaticky. Za takové situace je obvyklé sondu „resetovat“. NASA to však neudělala. Podle Hoaglanda proto, že sonda ve skutečnosti vysílala, ale ne rádiové vlny, ale laserové signály. Ty mohl tehdy zachytit jen jediný přístroj, tzv. vysokorychlostní fotometr na Hubbleově teleskopu. A právě tento přístroj si američtí astronauté i s nashromážděnými záznamy vyzvedli při opravě teleskopu v prosinci roku 1994.

Tím však podivné ztráty marťanských sond nekončí. V roce 1999 se k Marsu vydaly další dvě sondy, Mars Climate Orbiter a Mars Polar Lander. První se doslova uvařila v atmosféře díky triviální chybě ve výpočtu, druhá nejspíše havarovala při přistání. Jediným úspěchem tak zůstal v roce 1997 Pathfinder s vozítkem Sojouner a mapovací sonda Mars Global Surveyor o rok později. Ty však existenci života nebo Sfingy na Marsu podle oficiálních zpráv nepotvrdily. A s přistáním člověka na Marsu se „reálně“ počítá až kolem roku 2025, takže žádný spěch…Je snad na Marsu skutečně co tajit?

Článek poskytla Jitka Lenková (Badatelské centrum Statenice)