Daniel Lazecký

Je pondělí dne 22.11.2004.

Pomaloučku u sebe pozoruji jakýsi vnitřní neklid. Důvodem je blížící se nový seminář kosmonautiky, který se bude konat na hvězdárně ve městě Valašské Meziříčí. Mnohým z vás není snad ani potřeba připomínat o jakou to akci jde. Přesto vše pro ty, kteří stále váhají se alespoň účastnit, pak těmto opět sdělím... Jde o príma věc, resp. setkání, poslední příležitost pro ty, které kosmonautika oslovuje a je jim blízká. Prostě se setkat s podobně „potrefenými“ lidmi. Nejen si tedy sdělovat své poznatky na stránkách internetu, ale přímo se osobně setkat, pohovořit si, poznat a získat informace na témata, které nás zajímají. Přednášky, které si vyslechnete si vás jistě získají. Vedou je totiž lidé, kteří se kosmonautice doslova upsali. Mnoho věcí nastudovali a to jen proto, aby vše co získali, Vám dále sdělili k obohacení ducha Vašeho.
Podobně je na tom i můj kolega ve zbrani Jaroslav Navara, a prakticky začínáme již odpočítávat, těšit se jako malí. Začínají přípravy a přistihl jsem se jak se začínám pozvolna balit na cestu.

Den Dé a hodina Há

Pátek 26.11.2004, konečně je to tady. Je sbaleno, vše potřebné v autě, dobrá nálada nás provází.Cesta ubíhá v příjemné atmosféře, která je podkreslena hovory kolem kosmonautiky a ve způsobu vedení sbírek, jak jinak než o kosmonautice…..čas od času zastavuji, abych si udělal několik snímečků z cesty. Kraj cestou do Rožnova je malebný. Napadlý sníh dává krajině specifický ráz a atmosféru.
Zanedlouho projíždíme Valašským Meziříčím, směrem k Hvězdárně. Cestu již známe nazpaměť a za okamžik již parkujeme. Naše kroky míří ke dveřím a ve vestibulu se upisujeme starostlivé organizátorce p. Dobešové, platíme ubytovací poplatek. Po ubytování vyrážíme tak jako ostatně pokaždé do místní restaurace na kafe. Vracíme se zpátky, protože nám zvědavost nedá, kdo to vlastně všechno přijede.
Potkáváme známé tváře a je radost vidět jak mnohé těší setkání s přáteli a známými. Jde o velmidobré lidské vztahy, které na svůj způsob stmelují tuto komunitu lidí kolem kosmonautiky u nás.

Začínáme

Čas poskočil vpřed a gong v rukou p. Martínka nás svolává do posluchárny na první přednášku. A došlo i na zdvořilostní přivítání všech přítomných v osobě Libora Lenžy, organizátora a dobré duše zdejší hvězdárny. Tento ročník byl již cca 33. - tradiční setkání.
V úvodu nám byl upřesněn program a byli jsme upozorněni, že přednášky by měly být dodrženytak jak jsou zadány v sylabech semináře.

Aktuality z kosmonautiky - František Martínek

Pan Martínek nás ještě za sebe přivítal na semináři. Účastníků v tento den bylo sice poskromnu - 22 lidí i s přednášejícími. Byli však mezi nimi nám všem dobře známí pánové A.Vítek, J.Kroulík, L.Lenža a F.Martínek, který momentálně přednášel. Sondy k rudé planetě Mars. Přednáška o výzkumu planet a věnováno kosmickým sondám. Poměrně živý provoz na orbitě Marsu nás vrátil do období vypuštění sond a jejich programu letů. Aktuálně jsme byli informováni o dosažených výsledcích. Viz sylaby z hvězdárny. Presentace sond je promítána na velkoplošném plátně projektorem. Okamžitě se mi při přednášce vybavila situace v Bohdaneči tohoto roku. Mirek Kaňa tam měl zcela nejdelší přednášku na téma výzkumu Marsu. (Popsáno v reportu z Bohdaneče). Byl nám podán poutavým způsobem odborný výklad o plněných programech sond k Marsu. Vše pak dodatečně podkresleno údaji o jednotlivých letech. Hlavní náplní sond jak víme je hledání vody, která hraje klíčovou roli pro lety lidí na tuto planetu. Snímky povrchu Marsu a jejich částečný rozbor mám přiblížily členitost a zajímavosti, o kterých jsme se dovídali i ze strohých zpráv především naší České Televize. Potvrzení předpokladů odborníků vycházející ze spektrografických analýz, že se na povrchu vyskytuje plyn metan, se splnila. Zároveň s tím se dá usoudit, že jej vytváří svým odumíráním jistý druh živých organizmů. Výskyt metanu je pravděpodobně v nízké vrstvě atmosféry planety. Zajímavé bylo i představení mapování Marsu s výskyty vody a plynů na povrchu a pod ním. Z představovaného snímku spektra mapy plynů bylo hlavně vidět velké výskyty metanu.
U sondy Beagle 2-došlo na rozbor neúspěchů a jisté plány na budoucnost. Další sonda Beagle 3 se bude podobat 2, ale bude jinak vyřešeno rozevření a zcela na novo rozpracován systém přistávacích airbagů. Strefí-li se program do ideálních pozorovacích podmínek, pak se bude fotografovat hlavně měsíc Phobos, který je pro vědce zajímavý.
Překvapením se stala událost, že výzkumná vozítka-Spirit a Oportnity stále pracují a od přistání ujely již dosti kilometrů. V přednášce jsme také prošli znovu historií pořízených snímků ze Spiritu. Pořízení pohledů a z nich sestavení panoramatických snímků z Marsu nám dal opět možnost pohlédnout na fantastickou scenérii. Tu zatím bohužel vidělo dík své technice pouze toto robotické výzkumné vozítko-Spirit a také Oportunity. Zajímavým byl i geologický průzkum, který doposud probíhá dost podrobně a tedy na úrovni použité techniky. V programech výzkumu byl rovněž průzkum počasí a slunečních jevů probíhajících na povrchu. Upozornění přednášejícího vyvolalo jistou míru vzruchu s odkazem na objevené kuličky—konkrece. Odborníci předpokládají vznik tohoto tvaru nerostu tím, že vznikl v kapalině a nebo přímo ve specifikovaném vodním prostředí. Humorné zakončení části přednášky nastalo vyjevením obrázku Marťanů s ústředním transparentem YENKIE GO HOME !
Pokračuje se zastavením u sondy Stardust, jejíž hlavním zadáním-úkolem byl záchyt částeček tzv. kometárního prachu. Tyto se pak mají dopravit do pozemních laboratoří. Roku 2006 se očekává na přílet a následující přistání sondy na Zemský povrch. Jen doufejme, že to tentokrát bude přistání bez nehody. V presentaci přednášky nám byl představen i grafický profil obletů a „lov“ kometárních částic a vzorků polapených z mezihvězdného prostoru.
Obdobně probíhalo seznámení nebo resp. osvěžení znalostí o sondě Ulyssess. Tato sonda letící ke Slunci dostala své urychlení díky gravitačnímu poli planety Jupiter. Jev známý jako gravitační prak-ostatně asi to nebylo poprvé a ani naposled kdy se tohoto jevu využilo.
Zajímavé doplnění informací bylo pojednání o osudu HST. Předpoklad opravy robotem robonautem a nebo speciálním robotkem s RMS a raketovým motorem byl velice zajímavý. Nasazení robotické techniky by pro kosmonautiku znamenal jistý krok dopředu, znamenalo by to také řešení jistých povězme problémů progresivními a efektivními způsoby. Zvažují se řešení oprav HST za pomocí této techniky a rovněž tak i navedení HST na sestupovou dráhu v rámci úklidu z orbity.
Velmi detailní představení sond současných existujících tak i budoucích nebo-li plánovaných pramení hlavně ze specializace přednášejícího Martínka a tou je astronomie. Částečně se vybočilo ze scénáře určených v sylabu semináře. Došlo i na ochranu proti planetkám ohrožující Zemi. Přednesen byl návrh jisté firmy. Opět robotický systém, ale na způsob sebevraha. Myšlenkou systému bylo taranovat planetku nebo-li objekt, který ohrožuje na své dráze Zemi. Návrh zahrnuje dokonce rovnou celou flotilu takovýchto robotů-taranů a to v případě, že jeden nebude účinný, a nebo objekt určený k likvidaci bude přiliž veliký. Robotky dle dalších plánů mohou i přistát na povrchu objektu, zavrtat se jako červ a pak odvrtanou horninu vyvrhovat do prostoru. Firma tak chce prakticky rozvrtat a rozebrat planetku….ale není to spíše legrace ????????? …a blíží se kvapem přestávka.

A jedeme dál……Pilotované lety další část

Pokračování přednášky……..kosmické lety do vesmíru v rámci pilotované kosmonautiky byly zastoupeny díky dlouho trvající odmlce z USA strany, výhradně lety Ruska. Jak jistě všichni víme Ruská strana je nyní tou, která zajišťuje dopravu lidí a materiálu na mezinárodní stanici ISS. Děje se to hlavně díky ruské roky osvědčené technice. Stanici tak alespoň pravidelně byť v omezeném počtu a ne tak často, jak se původně plánovalo, mohou navštěvovat smíšené posádky –pravidelné směny. Stejně tak probíhá i zásobování stanice a hlavně posádek přítomných na palubě.
V lednu 2004 americký president Bush představil veřejnosti nový plán pro pilotovanou kosmonautiku, kde se mimo jiné předpokládá návrat Ameriky na povrch Měsíce. Plán představuje i vizi příprav letu posádky na planetu Mars. Připomeňme si, že stále probíhají plánovitě přípravy na nový start a zahájení provozu raketoplánu Shuttle. Jde o intenzívní a svědomitou práci kolem vyřešení hlavně kritických míst náběžných hran křídel. Zatím se do montážní budovy VAB dopravila vnější nádrž a v současnosti dochází k navážení částí SRB motorů. NASA zatím splnila 10 bodů ve stupnici z 15 pro znovuuvedení Shuttle do provozu. Lze také předpokládat, že termín květnového startu bude posunut. Start raketoplánu STS 114 bude provázet rozsáhlá bezpečnostní opatření proti teroristům. Hovoří se také, že do konce provozu Shuttle schází již jen 11 startů.
ESA zahájila letové zkoušky svého mini raketoplánu resp. jeho modelu Phoenix. Došlo tak například k pojezdovým zkouškám s modelem o hmotnosti 1200 kg. Model byl také shazován z vrtulníku a testován při klouzavém letu, který simuluje hlavně fázi návratu na Zem-přistání. Uvedené letové zkoušky se zdařily podle očekávání.
Také ruská strana modernizuje a vyvíjí snahy podstatně modernizovat park kosmických lodí Sojuz. Na Internetu jsou k vidění některé fotografie z chystaného projektu nové kosmické lodě s názvem Kliper. Jde o velmi ambiciózní projekt a výraznou modernizaci, zkvalitnění dopravy lidí a potřebného materiálu tam a zpět. S ohledem na možnosti této vyvíjené kosmické lodě se otevírají daleko větší možnosti i v oblasti kosmické turistiky. Vše musíme prozatím brát jako plány do budoucna, které ve skutečnosti mohou velmi vybočovat. Snad jen shrnu, že loď má dopravit až šestičlennou posádku na stanici. Nová kosmická loď bude několika násobně použitelná a očekávají se podstatně nižší náklady, než je tomu u velmi drahého raketoplánu. Za tímto účelem se plánuje i vyvinout novou raketu jako nosič, pravděpodobně s názvem Oněga. Poslední posádka na ISS již pracuje. Posledním tohoto roku dosažení je soutěž v rámci ceny Xprize. Král je mrtev ať žije král. Tím prvým a zcela novým je uskupení kolem osoby B.Rutana Scaled Composite. Tomuto chlapíkovi se podařilo vyvinout a posléze vyzkoušet a použit stroj splňující kritéria soutěže. Sami víte jak vše dopadlo.
Dochází i na dotazy a odpovědi přednášejícího. Dost vyčerpávající přednáška je 17.56 SEC a je první přestávka na 15 minut.

Dočkáme se nové Superrakety? - Mgr. Jiří Kroulík

V přednášce došlo na výčet historického soupeření mezi velmocemi SSSR a USA, které de fakto trvá do dnes. Historie nosičů super těžké váhy. Šlo hlavně o rivalitu konstrukčních kanceláří a v první řadě politické aspekty-soutěž a závod se vším všudy. Těžko posoudit vítěze. Na straně jedné- ruské došlo k řadám neshod, úmrtí v rámci závodu letu na Měsíc. Zde branka do sítě Ruska. Dnes se dá ale z pohledu úspěšnosti startů tvrdit opak.Rusové nyní létají nejdéle. Neopomněly se snahy Číny a jejich plány do blízké a vzdálené budoucnosti. V Rusku došlo k výměně postu šéfů RKA z Koptěva na Permina. Snahou Ruska v zastoupení presidenta Putina je podstatně zkvalitnit a rozvíjet kosmonautiku na rozdíl od let minulých. Zkrácení rozpočtů v minulosti způsobily propad startů kosmických těles do prostoru. Jejich počet se rapidně snížil již v 90 letech, kdy došlo k redukci na polovinu vypuštěných těles. Rusové dodnes nemají meteorologickou geostacionární družici, přebírají údaje a data odjinud. Dá se tvrdit, že nějak pracuje Glonas, ale není to na plný úvazek. Strategie vojenských družic se zakládá nyní jen na jejich postupném stárnutí. Protahují se vývoje ruských raket a družic na dlouhé roky. Nyní by se vše mělo s příslibem Putina změnit. Prohlášení šéfa RKA Permina deklarují také změny a plány v oblasti letů lidí na Měsíc a Mars. Existuje plán letu na Mars, vývoj a realizace automat. stanice na povrchu Měsíce. Byla přednesena myšlenka spolupráce s USA na vypouštění těžkých nosičů pro dopravu materiálu na orbit. Nabízejí se kapacity ramp z programu N1, které zůstaly nevyužity a jsou na Bajkonuru k dispozici. Prohlášení amerického presidenta Bushe může iniciovat nový vývoj těžkých nosných raket a jiného zařízení pro budoucnost. Lze předpokládat i jisté procento oprášení již zastavených a nebo snad i zapomenutých projektů.
Po Apollu se výrazně započalo šetřit a výrazně se rušily programy, které byly ve vývoji. Hovořilo se o různých variantách a koncepcích nosných raket. Původně se vlastně i N1 vyvíjela primárně pro vojenské účely. Podstatné bylo vynést 17 bojových hlavic. Jejich dopad na území USA měl pokrýt tímto jedním nosičem hlavní cíle resp města na území USA. Takový byl záměr a musíme si to historicky uvědomit jaká situace byla v 60.tých letech. Pravděpodobně se něco vyvíjelo i v USA, ale není nic známo.
Rivalita ruských kosmických konstrukčních kanceláří a politického vedení spočívala v různých upřednostňování, které se odvíjely od známých a i jistých mocenských zájmů. Znamenalo to získat jisté funkce a výhody pro svoje výrobní podniky, zabezpečit se vládními zakázkami. Hovoří se o vazbách v souvislostech na politických a prospěchářských kontaktech. Velmi přehledné obrázky doplňuji přehled nosičů v jejich mohutnosti a velikosti. Věznění Gluška, Koroljova a jiných konstruktérů způsobilo významné skluzy ve vývojích kosmického hardware pro lety na Měsíc. Vždy byly vybrány alespoň dva až tři konstruktérské počiny. Koroljov, Čelomej, Jangel později byli přeci jen rehabilitováni a dočasně tzv. propuštěni. Zákulisní boje konstrukčních kanceláři a různé silné politické vlivy, takto by se dala charakterizovat kosmonautika Ruska. Každý konstruktér se snažil prosadit svoje projekty…
Padla zajímavá fakta o jednotlivých konstruktérech a jejich pracích v zadání raketových nosičů. Bez zajímavostí nebyly ani detaily pozadí výběrů jak samotných nosičů tak raketových motorů s poměrně velkými, resp. silnými parametry. Všechny vývojové zkoušky se s N1 protahovaly pro nedostatek financí a tak došlo ke konečnému a k prohranému závodu o Měsíc. Jistou míru přičinlivosti v této záležitosti prohraného závodu byly i různé půtky konstruktérů různých kanceláří. Při prvních startech došlo k nehodám a to ať již z důvodů technických deklinací a později nevhodnými technickými vylepšeními. Následovaly ukázky ruského hardware pro let na Měsíc-obrázky kreslené a fotografie, montáž N1 v hale. Zkoušky N1 neproběhly zrovna nejlépe. Po každém rozpadu se sbíraly trosky pro vypátrání příčin. Pátračka našla dokonce téměř neporušený měsíční modul zabořený v písku. Rusko také nemělo tak velký stend pro odzkoušení tak velkých stupňů nosiče. Z těchto důvodů se tak odzkoušel (stejnou stavbou-koncepcí, ale menší) 3 stupeň. Rozhodnutí padlo po usouzení, že ostatní- podobné budou fungovat stejně. 23.11.1972 se uskutečnil čtvrtý start N1. Pak byl projekt zrušený. Všechny komponenty byly zabaveny a uzavřeny-zkonfiskovány-Chruščov projekt letu N1 k Měsíci zrušil. Uvažovalo se zdokonalit N1 o RD 410 o jaderný termální motor, který měl být později použit hlavně pro let na Mars. Předpokládalo se vyvinout ještě jiné varianty N1 nosiče s různými nosnostmi, ale projekt nedošel ke svému cíli.
V květnu roku 1974 byl dosazen do funkce generálního ředitele fy NPO Eněrgija konstruktér Gluško. V srpnu tentýž Gluško přednesl generalitě obhajobu modularity- koncepce konstrukce stavby raket. Konstrukci raket RLA Raketnyj Letajuščij Agregat. V projektu se počítalo i s obdobou HOTOL, přistání vztlakového tělesa na dvou skupinách padáků. Velmi zajímavé řešení na svou dobu, ze které by se dalo těžit i dnes. V stejné době se objevují zprávy o USA raketoplánu. Právě tato „provokativní“ akce dráždí ruskou konstruktérskou obec natolik co slyšeli o možnostech raketoplánu, že se narychlo začíná analyzovat. Analýza Rusů začala přehodnocovat svou strategickou převahu ve vesmíru a započaly první úvahy o ruském raketoplánu. Mnohonásobně použitelný prostředek by mohl zajistit větší převahu ve vynášení družic a jiného hlavně vojenského materiálu. Rusové zjišťují že nemají dostatek přistávacích kapacit pro motorický návrat z orbity –vhodné letiště. Gluško však přišel na nápad tělesa mnohonásobného použití, bez nutností přistávat na letišti. Tedy na dvou skupinách padáků, jak jsem již uvedl. Generálové však neuznali argumenty Gluška a tak upřednostnili názor, že když to udělali Američané, pak ví co chtějí a že to bude fungovat. Došlo tedy na vývoj ruského raketoplánu.
Ruský raketoplán čítá oproti Shuttle několik výhod. Podstatnou výhodou- modularitu a rozličné využité staveb vycházející z koncepce raketoplánu. I tento projekt byl v podstatném skluzu vývoje, neboť ruská strana řešila stejné zadání jako Američané, ale přeci jen na svých základech tedy jiné. V neposlední řadě bylo potřeba postavit vše kolem raketoplánu tedy zázemí haly, zkušebny montážní komplex, zvládnout nové technologie, letiště, řídící střediska.…. Gluško vždy vycházel ze své zkušenosti od raket k nosičům a modulárně. Dá se tvrdit, že vlastně nosič Zenit je jakýmsi základem pro další pokračování pomocného boosteru pro nosič Energia. I zde tentokrát za zády Gluška probíhaly práce kolem motorů pro použití na nosiči Energia-Buran.
Raketa Zenit je jen jedním článkem z řetězu konstruktérských prací. Dalším se stala kosmická loď ZARJA-projekt schválen v roce 1985. Tato loď měla pojmout až 8 čl.posádku s 4,1 m v průměru, délkou 5 m, hmotnost 15 tun. To vše mělo být pro Zenit, ale pro jistou a zjištěnou nepřijatelnou úroveň vibrací v konstrukci nosiče byl projekt zastaven. Celkem bylo postaveno 15 exemplářů Buranu, pro různé zkoušky. Rusko má jen 3 letiště pro svůj raketoplán. Z nich je jedno na Ukrajině a zbylé dva na dálném východě. Exemplář, u kterého bylo použito proudových motorů –tj. u tzv. analogu měly sloužit jen pro účely tréninku a také původně pro vlastní dolet pro určené letiště. Rekapitulací jsme si připomněli, že první let byl bezpilotní. Druhý let měl být zkušební a měl trvat dva dny na orbitě, třetí let se spojením s orbit stanicí. Teprve čtvrtý let měl Buran absolvovat s posádkou.
První let nosiče Eněrgija byl do jisté míry unikátní. Došlo k včlenění modulárně zavěšeného pouzdra na konstrukci nosiče. Pouzdro neslo název jako MIR 2 a nebo se nazýval jako POLJUS-překladem jako skif. Předpokládá se, že šlo o užitečné zatížení vojenského charakteru. Dalším unikátem bylo zařízení dopravy a ustanovení-usazení nosiče na start. Zde Ruska strana nezůstala nic dlužná tradici, vše po kolejovém svršku. Jak již z historie víme starty dvou nosičů Energija byly tím posledním co z projektu zůstalo-byl zastaven. Opodstatnění přišlo záhy -finance, tvrzení o neatraktivnosti, náklady na start…….nepotřebnost protože došlo na odzbrojování.
Buran měl vybudovat i bitevní orbitální stanici. RLA 120, RLA 135 se nerealizoval (Gluškovuv návrh) RLA 150-byl zase tak gigantický, že jej nebylo možno po zemi transportovat pro nadměrnost….Došlo na Zenit, Energia s Poljusem. Další plán superrakety o názvu Vulkan-projekt jen na papíře, Buran realizován. Dalším počinem měla být Energia M předpoklad vývoje se neuskutečnil. Když prohráli Rusové let na Měsíc dali se do prací na orbitální stanici a nosných prostředcích osvědčené koncepce. Byla zvýšena nosná kapacita nosičů již užívaných.
Došlo i na seznámení plánu ruské strany kosmického plavidla k Marsu. Presentace v grafické podobě se systémy letu k Marsu.

Zcela nedošlo k likvidaci celého projektu Energia Buran-zůstalo mnoho zařízení s ohledem na budoucnost. Kliper-první obrázky na internetu, hovoří se o komplexu Zenith-Kliper, ale až po odstranění již zmíněných vibrací z turbo ústrojí motoru a zvýšení výkonu cca o 3-5 procent. Přednášející nám představil kosmonautiku Ruska do budoucna s přehledem do roku 2034-35-lze rozdělit také do různé škály realizovatelnosti.
Připomenut byl i nový nosič DELTA, s možností vypouštění miniraketoplánu, a nebo obdoby kabiny Apollo ……vztlaková tělesa s posádkou i bez. Spousta projektů bylo však zrušených i na straně USA. Padla připomínka na X44 a odzkoušení motoru scramjet. USA do budoucna zvažují o zapomenutém Shuttle cargo, v poslední době se také dosti často hovoří o nosičích s ruskými motory. Přednášející se přiklání k významu mezinárodní spolupráce a to ve velké míře. I Evropa se hýbe ve směru vpřed a tak se hovoří alespoň o Phenixu, okřídlené Ariane a jiných. Bylo bezesporu ještě mnoho možno vyslechnout, ale čas je nesprostný….unavený je hlavně přednášející.

Takže to je pro dnešek konec tadydada

Tento den se nachýlil ke svému konci. Končí poslední přednáška tohoto dne, a jisté skupinky posluchačů se domlouvají k posezení u dobrého pití a chutné stravy. Debaty další se tedy přesouvají na zcela volnou zábavu. Ale dokážete si přestavit smečku cca 25 lidí, kteří se o kosmonautiku zajímají, aby se bavili o něčem jiném? To nezná jen ten, který zde nebyl. Mnozí by si přáli, aby den byl dlouhý alespoň 48 hodin. Musí však ale přiznat, že hodinka H… noci nastala. Porůznu se vytrácí do svých ležení. Za zcela nepochopitelných a vysoce rušivých zvuků již odpočívajících nocležníků se snažím usnout. Nastává ticho, zdá se že všichni již spí…….i medvědi upadají do hlubokého bezvědomí.

Ráno, sobotěnka sobota.

Mnozí podobající se pokrčenému papíru, snaží se otevřít i násilím oči. Daří se jim to, ale je na jich znát předcházející den. Přesto je žene vpřed něco jako motor – nezmeškat to co tento den uchystal. Rychlá hygiena, pro někoho ještě rychlejší strava a už se to trousí do posluchárny. Pokračujeme...

Libor Lenža zahajuje dnešní den na semináři. Vysvětluje několik organizačních záležitostí a upozorňuje nás na možnost se účastnit již pátého Valašského sněmu. Tento vyplňuje volný čas mezi dopoledními a odpoledními přednáškami. Na závěr informací uvádí přednášku pana A.Vítka.

Přednáší Mgr. A.Vítek., CSc.

Na úvod pan A.Vítek upozorňuje na CD Space 40, tedy nejnovější aktualizaci databáze vypuštěných, zaniklých kos. objektů a to od roku 1957-15.11.roku 2004 nejnovější. Pár kusů vzal sebou do Valmezu, čehož využívám jako první a kupuji.

Ale zpět k přednášce. ISS 2003-2004 navazuje na listopadovou přednášku z minulého roku a je prakticky volným a logickým pokračováním. Na začátek proběhlo shrnutí historie výroby stanice, kde převažuje hlavní podíl NASA na stavbě a až pak Ruska. Defakto i Zarja, i když je postavena v Rusku, ale za USA finance - dá se zřetelně považovat za majetek USA. Vzpomenuta byla expedice 8 posádky J.Kaleri a C.Michael Foale jako posádka na stanici, Progress M-48, Progress M1 11. Důležitost připojení dopravních lodí Progress k osovému stykovacímu uzlu je v tom, že motorů těchto lodí se používá pro korekce dráhy ISS. Průměrný denní pokles dráhy ISS je 40-80 m a to je za předpokladu, že není intenzívní sluneční aktivita. Záření Slunce v širokém spektru záření způsobuje jevy v atmosféře, které způsobují různé vlivy s následkem poklesu stanice z dráhy. Při extra silném záření šlo řádově i o pokles 400m na den. Dříve byla situace jiná. Zde vydatně napomáhal americký raketoplán, který zvyšoval pravidelně dráhu celé stanice. Dále stanici zásoboval klíčovou vodou a jiným potřebným materiálem potřebný pro chod stanice. Nyní se musí použít motorů dopravních lodí typu Progress. Zvláště šetrně se musí zacházet s motory Progresu pro jejich skladbu paliva, kde je cca půl roku garance období setrvaní na orbitě. Jde o stárnutí a chemické opotřebení palivových tanků právě skladbou paliva. Nyní bez raketoplánu je doprava značně limitována kapacitou Progressu Klíčová voda viz předešlý raport.

Alexand J.Kaleri a C.Michael Foale uskutečnili 26.2.2004 výstup z modulu Pirs. Výstup se v žargonu ruské strany označuje jako VKD-9 výstup jako EVA, v závěru výstupu však začala Kalerimu stoupat teplota uvnitř skafandru. Bylo to při výměně MPAC a SEEDS č2 za 3.- dále dozimetrický experiment Matrjoška. Šlo o pokus zjistit jaké dávky radiace dostane člověk při výstupu, dále byly výměny kazety SKK. Ke zkrácení výstupu bylo rozhodnuto na základě stále se zvyšující teploty v Kaleriho skafandru. Došlo tak v důsledku nesprávné funkce chladícího systému, které každý kosmonaut nosí na spodním prádle pod skafandrem v rámcích EVA. Uvedené spodní prádlo odvádí tedy tzv. metabolické teplo vzniklé při práci - činnosti kosmonauta mimo loď. Při výstupech kosmonauti používají skafandry typu Orlan a výstup trval 5 hodin a 35 minut. Jde o velice slušný a záviděníhodný výkon i pro sportovce.

Kosmonauti se intenzívně potí a tratí tak na váze až 6 kilo za výstup. Druhý den po výstupu se suší skafandry a desinfikují. V případě J.A.Kaleriho došlo k banální závadě. Při oblékání došlo k uskřípnutí jedné z hadiček v cirkulaci chlazení a pozdějšímu projevení závady v nedostatečné cirkulace v odvodu tepla. Ruský skafandr se obléká o poznání jinak než u Amerického ekvivalentu.

Pan Vítek nám připomněl experimenty z průběhu letu této posádky. Vitalita pana A.Vítka se dá jen obdivovat, je to až nepochopitelné kolik se nám zde díky jeho píli a trpělivosti dostává. Devátá posádka - nová posádka přivezla na stanici čerstvé ovoce, což velice všichni oceňují. Konzervovaná strava není nikterak oblíbena. Na stanici přilétla posádka Padalka Fincke-Kuipers – z ESA. A. Kuipers se ocitl v roli návštěvnické posádky, Sojuz TMA 4. Zálohu posádky v té chvíli tvořili kosmonauti Šaripov, američan Chiao, němec Thiele. Raketa Sojuz FG-si prožila tzv. Gagarinský start ze stejné rampy. V přednášce bylo vyzdviženo kolik je málo místa ve velitelské sekci Sojuzu, jak stísněné prostory zde jsou. Přesto se zde vejdou vaky s cca maximálně 60 kg materiálu. Na cestě zpátky na Zemi se uvnitř kosmické lodě musí dodržet hmotnostní těžiště. Znamená to,že se dopravovaný materiál včetně posádky na cestě zpět musí ideálně dovážit vzhledem k aerodynamickým vlastnostem kabiny a profilu sestupu. Toto těžiště se nesmí hnout od ideální polohy pro vyváženost a posléze aerodynamické sily pro daný poměr vztlaku vůči odporu. Jde ve skutečnosti o aerodynamickou jemnost. Při přistání musí dojít ke klouzavému letu a ne k přísně balistickému letu. Z toho plyne, že se dá částečně dolaďovat a i řídit sestup. Pokud je tomu při přistání jinak, nastane na přistávací část lodě Sojuz velké přetížení a její sestup je rozdílný i v namáhání na posádku a přístroje. Taková to loď se částečně rozrotuje a letí vlastně po balistické dráze jako v případě TMA1 - výsledek o cca 400km vzdálení přistání od předpokladu. Proto se musí přesně umístit hmotnostní těžiště přivezeného materiálu, musí se rozhodnout o provedení sestupového manévru. Progress je sice popelnice, ale i zde se umisťuje odpad dle propočtů - to proto, aby doslova tato "popelnice“ byla vybalancována. Záleží na tom profil dráhy sestupu a tím i dopadu do předem určené oblasti. Aby nedošlo k odklonu sestupové části a tím například poškození majetku a životu na Zemi. Přednášející Vítek rozebral experimenty z letu, návrat posádky 8 se Sojuzem TMA3 i s návštěvníkem Kuipersem.

Posádka 9začala plnit denní režimy programu života na stanici. Progress M49, nákladák s materiálem, dopravil spínač RPCM pro SO příhradový modul - dálkový přepínač proudu. VKD-9a tedy výstup do otevřeného prostoru vesmíru, byl pokračováním prací předešlé posádky a také dodělávkami co se nezdařilo díky přehřátého skafandru Kaleriho. Zajímavou chvílí v přednášce byl technický rozbor stykovacího zařízení nákladní lodě Progress. Zvláště jsme byli upozorněni na funkci vačkového mechanizmu přitažení a pevného spojení obou stran přírub mechanizmů. Přiblížili jsme si i jiné funkční části tohoto mechanizmu jako :elektro - konektory, hydraulické příruby a zámky pevného spojení. Dopravní loď po odpojení a bezpečnostním vzdálení cca 10 m, provede manévr odletu - úhybu od ISS jako prevenci proti kolizi se stanicí. Zde nastala neplánovaná diskuse na několik dotazů, až přichází F.Martínek s upozornění držet se plánu.

Sojuz TMA 5
Voják-kosmonaut Šargin,Šaripov a Chiao. Již zbývá málo času na pokračování přednášky a tak jej pan Vítek patřičně popožene jakýmsi přehledem letem - světem co bude následovat v blízké budoucnosti. Nákladní loď - Proggres 49 byla přemístěna na FGB modul za účelem plánovaných výstupů z modulu Pirs. Šlo o bezpečnostní proceduru s ohledem na bezpečnost kosmonautů. kdyby nešlo uzavřít vlez do Pirsu. Byla zachována šance se zpět dostat do prostor stanice přes uvolněný průlez.

Zjišťuji, že stav posluchačů se dostal na maximum - plně obsazená posluchárna. Přednáška p.Vítka je tak jak je již tradicí zcela vyčerpávající a jde to poznat i na posluchačích. Následuje diskuse a několik dotazů, pak přestávka - ta přišla vhod hlavně pro mě. Musel jsem protáhnout svou ztuhlou konstrukci...

Přednáší prof.Ing. Jan Kusák., CSc.

Úvodem se pan Jan Kusák přiznal, že dlouho připravoval přednášku o Čínské kosmonautice. Milan Halousek (vydavatel měsíčního info bulletinu Kosmos News) však způsobil změnu svým článkem o kosmickém výtahu. Přednášející si připravil nezávaznou anketu o tomto projektu. Ta pak volně kolovala mezi všemi posluchači v sále.

Svými úvahami a propočty nám zde na přednáškách nejednou dokázal míru realizovatelnosti a funkčnosti projektů, které historií kosmonautikou již prošly. Zdůraznil, že mnohdy i ty nejlepší projekty škobrtly na maličkostech. Přednášející p. Kusák, jelikož je balistik, pak vše rozpracoval s ohledem na své zkušenosti a úvahy. Pokaždé vše srozumitelně dokladoval matematickými výpočty. Viz sylaby o momentech v projektu. Pro případnou kritiku se musí vzít množství poznatků o technické dosažitelnosti. Spotřeba energie na vynesení lana je jedním z kritických bodů projektu. Zas technologie utkání a skladba materiálu - technologie lana je tím zcela prvotním a ožehavým tématem projektu.

Vědci se docela zbláznily do tohoto projektu, kdy se tento zdá zdánlivě možný. Již Ciolkovskij je znám a citován v mnohých projektech. Stejně tak jej lze jednoznačně spojovat s myšlenkou dopravy lidí a materiálů po laně na oběžnou dráhu. A.C.Clark ve svém románu z 1979 se vrátil k tomuto nápadu. A nyní se myšlenky chytil pan Edwards ve svém referátu na astronautickém kongresu tohoto roku. Dost pobláznil odbornou veřejnost a vědce. O co tedy jde. Do vesmíru je vypuštěno lano a jeho jeden konec je spuštěn na Zemi. Druhý konec je zakončen napínací stanicí ve vesmíru. Nejde ani tak docela o lano, ale o speciální super lanko - pás s velice perspektivních materiálů. Materiálu, který snese extrémní namáhání a to v široké škále. Dle představ autorů se na laně bude konstantní rychlostí pohybovat paleta s materiálem a nebo s kosmonauty. Je to analogie klasického výtahu - princip vícenásobně použitelný. Ne všichni vědci a odborníci sdílí názor, že se tento prostředek bude používat hned. Doufají však, že se snad práce nezastaví pro nerealizovatelnost. Dříve a nebo později bude výtah fungovat - ale stěžejní je materiál a koncepce konstrukce utkaní lana. Tato doprava skýtá velké možnosti, ale realizace bude velice obtížná. Fyzikální a matematické jevy jsou dost neúprosné zatím v neprospěch projektu. Byla to velmi fundovaná přednáška pro ty na internetu a škoda, že zde chybí - přišli o hodně. Doposud není vhodný materiál na utkaní lana a musí být k dispozici nosič pro vynesení lana a pro jeho následovního spuštění. Bude to dost obtížní technický problém dovézt toto lano na GEO. Cca 3580 tun je váha jen lana. Prubířská zkouškou bude hlavně tkanina lana, která se musí také řádně odvíjet, nesmí dojít k přetržení. Nesmíme zapomenout, že všude funguje gravitační zrychlení lišící se různou výškou a nesmí se opomenout ani významné odstředivé zrychlení.

Oběd

Nebýt přestávky na oběd, asi bych mohl uspořádat koncert naších žaludků. Fajn papání a pití jsem již několikrát na předcházejících raportech již popisoval, a tak se nebudu opakovat.

Předchází valašský sněm, který se protahuje do 15.38, kdy se Valaši radí a radí...
Všichni již sedíme připraveni. Ten u sebe kafe, ten zase čaj, další chroupá dary naší země - Tatranku a vyčkáváme dalšího dějství. Vzápětí následuje.

Přednáší Ing.Bedřich Růžička, CSc.

Tento historik nás tak jak je jeho zvykem opět věrně provází historií raketový techniky. Název přednášky nám napovídá o čemže tady bude řeč. Připraven je i diaprojektor pro poutavou presentaci. Předně je zapotřebí podotknout, že jde o vyprávění historie raket, jak už bylo předesláno v neobvyklých službách, ale u nás - tedy na našem uzemí. Vypuštění prvního um. tělesa do vesmíru odstartovalo množství nápadů jak rakety využívat - stalo se to doslova posedlostí a módou. Výzkumné ústavy začaly tak chrlit nápady jako na běžícím páse. Docházelo k zadáním různých tvůrčích úkolů pod krycími názvy:

Lano
Šlo o jednu z prvotních aplikací k překonávání překážek, jako přetahování lan v těžko přístupných prostorech a nebo terénů. De fakto nešlo o nic nového. Historie již zná příklady z počátku 19 století až prakticky do konce 2. světové války. Dnes se jen zachovalo velice málo materiálů z tohoto období. Převážná část jsou hlavně fotografie. Za druhé války se zbrojovka Brno zabývala výrobou těchto raket pro překonávání překážek. Používalo se podobných raket k instalací drátů vysokého napětí - krycí název NAPĚTÍ. Naopak byly i raketky pro čistění potrubí kterými se vedly kabely a také zatahování kabelů do těchto cest - jen zkoušky dopadly s nevalným výsledkem.

Plasma
V cca 60tých letech se zjistil jev, při kterém protéká-li horká plasma elektromagnetickým polem - vyrábí se proud. Na podnět ČSAV v Brně se žádalo, aby zdrojem plazmy byl raketový motor. Speciálně konstruovaný raketový motor měl dodat potřebné množství plasmy. Chod motoru měl být dlouhý a s možností restartovatelnosti dle přání experimentu. Motor se vyhotovil ve velmi krátké době, ale projekt byl náhle předčasně zrušen. Zařízení včetně hotového motoru byl předán do Prahy ČSAV, kde je dodnes. Tedy pokud jeho osud není komplikovanější, protože byl celý z nerezivějící oceli...

Ryba
Velmi úspěšný úkol. Umělý způsob vyvolání kmitů na konstrukci křídla vývojového letounu L-29 Delfín - dle sylabu. Účinek raketového motoru se tak stal nástrojem k hlubšímu zkoumání pro letectví nežádoucích jevů zvaných flutter - třepetání.

Vítr
Experiment měl za úkol měření účinku bočního větru na vozidlo. Tento úkol vycházel i ze zadání Ryba a to upravenými motory z tohoto projektu. Vše se zkoušelo na VAZ Žiguli. Vše se konalo na letecké ranveji letiště. Řidič se rozjel po vyznačení stopě se zablokovaným řízením a při konstantní rychlosti docházelo k účinkům raketových motorů vyvolávající boční náraz větru.

Mrak
Pokusy a experimenty v oblasti ovlivňování počasí a tedy hlavně krupkovitých mraků a jejich likvidace - zmírnění na únosnou velikost, aby nedocházelo ke škodám na zemi v důsledku krupobití. V podstatě šlo o vnesení a metodu rozptylu. Do mraku se vnášel reagent - zde jim byl jodid stříbrný. V oblaku se tato látka rozptýlila, vytvořila množství tzv. kondenzačních center, kolem nichž se shlukovaly kapičky vody, ale i množství drobných krup. Takto uměle „upravený“ mrak svou existencí již netvořil vážné ohrožení.

Dynamické zkoušky konstrukcí
Úkol a zadání jehož náplní bylo měření a zkoušení konstrukcí vysokých veřejných budov, komínů, věží, hrází přehrad a mostních konstrukcí s kolečkovými rypadly včetně. Měřena byla různá míra rozkmitání a předpokládaný rozsah dynamických zátěží.

Tato přednáška nás vrhla poutavým vyprávěním do historie a vývoje jistých raketových prostředku u nás. Závěrečnou presentací na diapozitivech jsme se mohli sami přesvědčit na co vše bylo takto speciálně vyvinutých motorů použito. Šlo o charakteristickou přednášku jakou můžeme vyslechnout od p.Ružičky.

Dnes poslední

Poslední přednáška s názvem Saturn očima kosmických sond nás orientuje slovem nám všem dobře známý A.Vítek. Byl to jeho úvod do bezpilotních letů. Celkem dost netradiční přednáška, když všichni víme jak se intenzívně pan Vítek zajímá především pilotovanou kosmonautikou. Bylo nám však vysvětleno, že v tomto tématu našel poněkud řekněme jisté zalíbení, k těmto sondám. Pioneer 11, Voyager 1 a 2, Cassini. Zajímavé bylo také shrnutí letů a hlavně osudů jednotlivých sond. Viz sylabus.

S humorem se nám dostalo vysvětlení tzv. "láhvového" poselství na Pioneeru 11 pro mimozemské civilizace. První snímky Jupitera a Saturnu nás také upozornily na náročnost techniky ve kterých vznikaly a spojitosti kolem profilů drah průletů. Pro zajímavost dnes informace související s touto sondou, uvádí její průlet kolem hvězdy AC plus 79 st 3888 sec. Potíž však nastává, že tato hvězda neleží v uvedeném směru letu. Provozovatelem sondy je NASA Ames Research Center a postavila ji firma TRW v USA.

Voyager 1
Provozovatelem NASA Jet Propulsion Laboratory. I zde je poselství v podobě videodisku, který pro svou trvanlivost byl celoplošně pozlacen. Pan Vítek ani zde nezapomíná jako správný puntičkář podat patřičné vysvětlení úplného poselství pro mimozemské civilizace. Snad se prý nějaký ten E.T. najde. Padl i názor, že E.T. vrátí sondu zpět s tím, že již propadla záruční lhůta a pokud neuspěje, bude chtít sondu prodat na Ebay :o). Vraťme se zpět, sonda o poznání pořídila větší počet snímků planety Saturn a také podstatně kvalitnější snímky. Snímky Saturnových měsíců pořídila také s většími detaily v záběrech. V Roce 2020 se předpokládá vyčerpání palubních zdrojů. Důvod je jednoduchý vliv našeho Slunce na panely již bude zcela mizivý.

Voyager 2
Je pokračovatelem a obdobou Voyager 1. Sonda uskutečnila přelet kolem Jupitera, Saturnu, Uranu a Neptuna. Odborné informace si můžete dohledat na MEKu a nebo space40. I zde jsme nebyli ochuzeni o snímky, které tato sonda pořídila.

Cassini
Posledním "zalíbením" pana Vítka. Zde došlo na podrobné a vyčerpávající popisy sondy a způsob letu a přistání průzkumného pouzdra, které přistane cca o Vánocích tohoto roku. Uskuteční se na měsíci Saturnu Titan. Vědci si nejsou jisti místem přistání a to zda se odbude na pevnině a nebo na nějakém oceánu. Nikdo z konstruktéru si neuvědomil jak se bude měnit radiální složka sondy s tvořícím se doplerovským efektem. Bylo by asi na tento report složité zcela slovo od slova přepisovat co nám zde A.Vítek řekl. Je to obvyklé, že jeho přednášky jsou zcela vyčerpávající i s přichystanou dokumentací. Kdo zde nebyl má tedy čeho litovat.

Tak to byla sobotěnka, která utekla - co protekla jako voda. Příjemné strávený den ve společnosti fajn lidí. Přesto vše, ale ještě není konec. Zcela mimo plán byl dodatečně zařazen do programu tzv. ustavující sjezd Kosmo Klub. Občanského sdružení, jehož stanovy jste si mohli již mnozí zcela volně nastudovat na stránkách zdejších stránek. Zasloužil se o to Martin Kostera, který Vám je dal takto k nahlédnutí a také ke stažení. Nyní tedy po přestávce bude historicky první a tedy ustavující sjezd občanského sdružení Kosmo Klub.

První ustavující sjezd Kosmo Klub

Na první pohled lze spočítat účastníky tohoto prvního sjezdu. Bylo jich 19, evidentně dali přednost před potřebou se najíst a volnou zábavou. Slova se ujímá Martin Kostera. Podává mám základní informace o formálním založení a vzniku občanského sdružení. Iniciátory jsou Martin Kostera, Aleš Holub a Miroslav Kaňa. Tito lidé usoudili, že by bylo dobré sjednotit a sdružit lidi zabývající se kosmonautikou a to tedy jak profesionály tak i ryzí amatéry. Aby mělo sdružení určitou váhu, uznání musí mít členskou základnu. Zde padl dotaz na členské příspěvky. Pak tedy musím napsat následující - zatím nejsou výdaje a ani příjmy, protože sdružení existuje jen papírově a na Vás všech je, zda bude fyzicky žít a existovat. Do debaty se dává i M.Halousek a doplňuje informace o financích a problematice kolem nich.

Zatím také mohu sdělit, že není pracovní program, protože jde o ustavující sjezd. Martin nám dále předčítal postupně všechny stanovy a hlavní body. Učebnou vzápětí kolovala mezi přítomnými listina zápisu prvních členů Kosmo Klubu a tohoto sjezdu. Do dalšího hlasování tedy budou moci zasáhnout již napsaní lidé v listině. Takto se rozhodlo přihlásit 12 lidí. I já jsem tuto listinu s chutí podepsal - udělejte totéž. Podle slov M.Kostery jsme předpokládali, že bude potřeba vybrat alespoň pět lidí vedoucích výkonný výbor. Z tohoto počtu musí vzejít hlavně předseda a místopředseda. O dalším osudu výkonného výboru rozhodne další zasedání Kosmo Klubu, které se bude konat na setkání KosmosNews Party v lázních Bohdaneč. Důležitou náplní Kosmo Klubu bude popularizace kosmonautiky svými vlastními silami a prostředky, dalším cílem je zastřešit iniciativu stavby nanosondy... Rozumějte lze pomoci různě, například pomoci lidem, kteří staví nanosondu se sluneční plachtou, nebo získávat další potencionální vážné zájemce o kosmonautiku...dát ty chytré hlavy dohromady. Lze pomoci různými finančními částkami, ale stejně tak dobře lze podpořit výstavami, přednáškami, popularizací kosmonautiky v tisku a televizi. Můžete se zapojit i svými návrhy a přednést svou představu výkonnému výboru, který Vám jistě bude chtít přijít se svou pomocí. Sdružení potřebuje také svůj emblém, který by se hodil jako i hlavička propagačním materiálům o kosmonautice, úředních listin a jiných podkladů. Debata se rozvinula do různých názorů.

Prvními prozatímními kdo byli vybráni naším dočasným řešením - Martin Kostera, Mirek Káňa, Aleš Holub, Jaroslav Navara, Jaroslav Kousal a Radek Valkovič. Hlasování bylo navrženo jako veřejné. Zbývá zvolit předsedu, kterého mohou volit všichni členové Kosmo Klubu. Tento je zvolen jako prozatímní Martin Kostera. Na zástupce předsedy výboru byl nominován přítomný Jaroslav Kousal, známý jako Archimedes. Hlasovalo se o změně a doplnění stanov - čtěte zápis z ustanovujícího sjezdu.

Tak to už je skutečně konec toho co se dá popsat v rámci dnešního dne semináře ve Valmezu. Program je nyní volný a každý jej tráví dle svých představ. Jsme spokojeni a dá se i říci, že nadšeni z tohoto dne. Jen Vám napovím, že valná část se šla opět bavit o kosmonautice do velmi blízké restaurace. Historie se opakuje a místní štamgasti zjišťují, že se není kde posadit. Dost dlouho nechápou, že nyní jsme tu my. Toto období si pamatuje ale hlavně obsluha, která profituje z naších návštěv, jak se zdá ku oboustrané spokojenosti. Co se dá dělat, spánek je jednou ze záležitostí pro člověka blahodárného charakteru a opět slyším jak se ozývá kolísavá fistulí šířená rychlostí zvuku všemi směry....chrrrrrrrr ažžžžž do rána, protože dopoledně pokračují přednášky.

Nedělní ráááno. Probuzení zajistili jedinci rychle se pohybující a působící nepříjemný lomoz. Následkem je zburcování všeho živého v okolí. Tak tedy rozlepit oči a dáti se do pohybu. Tentokrát k hygieně a snídani se připojuje i povinnost se sbalit a odevzdat zapůjčené ložní prádlo. Lidí již tak trochu ubylo, ale to na věci podstatě nic nemění, ti skalní jsou zde vždy až do konce.

Den D, ale poslední

O poznání je nás méně, ale i tak se dá hovořit o cca 75 procentech obsazeného sálu.

Přednáší - Ing. T.Přibyl

Tohoto přednášejícího nemusím snad už ani představovat. Půjdeme tedy rovnou k věci...

Projekt Apollo: nerealizované lety
Původně jsem myslel, že půjde o opakování přednášky z Bohdaneče a že přednášející chce této komunitě sdělit přednáškou to co jsme si někteří již vyslechli. Pochopil bych to, ale mýlil jsem se. Shrnutím letu programu Apollo jsme se vrátili také do historie kosmických pilotovaných letů. Bezesporu do té části, která se dá považovat k nejvíce atraktivní a nejpopulárnější. Není se čemu divit, lety na Měsíc nadchly nejednoho a i dnes bez nadsázky stále fascinuje. Jak to tak vypadá má T.Přibyl stále co objevovat kolem těchto letů a jejich dění kolem, se zákulisím včetně.

Co je nerealizovaný let...všechny, které byly v plánu, ale z různých příčin k nim nedošlo. Příčiny byly různé - havárie, rozpočtové škrty,... S prvním s čím jsme přišli do styku ve smyslu přednášky byl přehled vývoje jednotlivých vývojových verzí rak. nosičů NOVA. Šlo o samostatné a nezávisle studie NASA od roku 1959-1962. Byl to vývoj nového nosiče, který měl následovat jako nový hardware po raketě Saturn. Ukázané dva snímky kosmické lodi pro dlouhodobý pobyt ve vesmíru pocházel od fy Bloom, ale to je spíše dost drastický návrh a k zasmání. Sumarizace vyvinutého zařízení pro Apollo – Saturn 1B a 5, Lunární modul a samotná kos. loď Apollo a její různé varianty a vylepšení, to byl další komentář k názorné presentaci na plátně před posluchači. Pro zajímavost pro dlouhodobé lety byla vyvinuta zhruba v roce 1961 kos.loď Apollo X, která již byla určena pro dlouhodobé lety limitem až na 100 dní. Její vlastností byla možnost v některých případech přistát na pevnině. Dalšími variantami Apollo X byly až 4 různé typy v podobě studijního modulu, nástavby jako orbitální laboratoře. Stejně tak se měla dle těchto plánu postavit obdobná laboratoř z lunárního modulu. Byly i připraveny projekty nehermetizovaných modulů tzv. experimentální palety. Snahy byly umístit i Apollo na polární dráhy, ale tento nápad byl zavržen pro vysoce energetický výdej v ohledu váhy Apollo a nároky na palivo.

Přesto původní plán přistání na Měsíci plánoval tzv. 5 lehkých a těžkých missí Apollo. Další specializace tkvěla v naprosto přesných přistáních na dané místo. Zvažovalo se i o zásobovacím modulu, kde zkratka RM vyjadřuje Resupply Module. Byl to projekt zásobovacího modulu pro orbitální stanice. ComLab-Module Laboratory – orbit. laboratoř z vel. modulu Apollo. NASA měla snahu maximálně využít hardware již fyzicky existující. Byly návrhy spojování dvou a více LM do laboratoře. NASA chtěla svůj a tedy zcela odlišný modul pro budoucí laboratoř, jako New LabModule.Různé varianty laboratoří byly velice zajímavé a jasně bylo možno vypozorovat, jak se návrh mnohdy lišily, podobaly a pomalu, ale jistě k podobě Skylabu. Pokračováním přednášky jsme se dostali k vývoji a fyzické historii této stanice a misím nerealizovaných - což bylo náplní přednášky.

Připomenu i Superteleskop s názvem Apollo 120 i ten měl být obsluhován posádkou, ale šlo spíše o voj. projekt. Byly zde představeny i zařízení nerealizovaných lunárních letů. Zajímavostí byl projekt LM pouze pro jednoho astronauta na jeden let tam a zpět. Astronaut měl doslova hupsnout na Měsíc, nasbírat vzorky a po startu z Měsíce a po dvou obletech se spojit s mateřskou lodí, ale pak se upustilo od tohoto programu. Dalším zajímavým vyprávěním byl i Lunar Flying Vehicle - hardware pro rychlejší a snadnější pohyb astronautů po Měsíci. Přednášející nám přiblížil několik variant tohoto zařízení, které bylo nejen vyvíjeno a nakresleno na papíře, ale došlo i k testování. Došlo i na nápad jezdit po Měsíci na kole, ala klasika horské kolo jak jej známe nyní. Byl by to, ale nadlidský a nelidský výkon - proto zavržen. Vývojem a obdobím tápání procházel i Lunar Rover, a také jsme byli provedení slovem a presentací této etapy vývoje hardware. Dalším zařízením byl MOLAB - tedy jakýsi LM, který nepřistával na teleskopických stojinách, ale na kolech. Astronauti by tedy měli širší rádius pole působení na Měsíčním povrchu. Také i zde bylo vyrobeno několik maket a prototypů. Plány NASA nás s odstupem času informují o rozsáhlých myšlenkách v rámci projektu Apollo. Bezesporu by byla historická realizace velice zajímavá, nebýt zrušení programu Apollo. K jedněm takovým plánům patřil i příběh dlouhodobého pobytu na Měsíci. T.Přibyl nás nadšeně svou přednáškou provází... V posluchárně je klid a všichni pozorně sledují...

Připomenu se ještě v tom, že i v projektu raketoplánu se zvažovalo použít vel. sekce Apollo jako sebezáchranné kapsle posádky raketoplánu. Kapsle byla uložena v ložním prostoru na extra adapteru hned za kabinou. Zde není vše co přednášející řekl je dost těžké poslouchat a psát pro vás zároveň - zbytek najdete v sylabu přednášky, který je k dispozici na MEKu.

Já předpokládám, že tuto přednášku si budete moci přečíst v podobě poutavého článku v časopise L-K, anebo na Bohdanečskem setkání příští rok. Pokud tomu tak nebude, pak jsme byli upozorněni na novou knížku, kterou T.Přibyl napsal o Apollo a předal do tisku. Pak tedy pokud nakladatel ve spolupráci s tiskárnou vše zvládnou budete mít tuto knihu již na předvánočním trhu - pak doporučuji již nyní napsat Ježíškovi za okno.

Pozn. Pod čarou - na tuto přednášku bych speciálně pozval hlavně jednoho diskutujícího, který je obci na Kosmo Portalu známý svými ničím a nikým vyvratitelný názory.
Tomas.pribyl@seznam.cz je nový e-mail přednášejícího, pro případné dotazy.

Přestávka

Na poslední přednášce je stále ještě hojný počet lidí, což je potěšující – mimo jiné.

Přednáší- Mgr.Komprda

Nová tvář přednášejících pochází z Brna. Je až podezřelé kolik Brňáků se tady za řečnickým stolem v poslední době ukazuje. Pan Komprda je členem IV2RG, což je mezinárodní skupina zájemců o problematiku raket A-4. Tohoto nováčka v přednášejících doporučil sám p. Růžička a do jeho premiéry zde na Valmezu jej uvedl L.Lenža.

Pan J.Koprda nás uvedl do společenství a popsal nám strukturu členů. Nutno dodat, že zde je mnoho známých osobností, zajímavých lidí a národností. Pokud mohu podotknout, pak jen alespoň to, že sice nás navštěvují kolegové z Polska, ale až takovou strukturu nemáme. Uskupení je skutečně mezinárodní, které pracuje víceméně virtuálně. Přesto se členové scházejí i osobně a tak jako i zde my si předávají informace a údaje získané kolem raket V2 a jejich variant. Jde o velmi zajímavou činnost a bezesporu tato historie do kosmonautiky patří.Cílem IV2RG je společné shromaždování dokumentace a vůbec i fyzického materiálu kolem raket V2. Ne zřídka si členové na svých setkáních navzájem vyměňují informace také na CD. Stejně tak jako i my zde jsou i tito členové v neustálém kontaktu díky Internetu. Doporučuji se tedy podívat na jedny stránečky www.v2rocket.com.

Jak jsem již napsal jde také o rozsáhlou sběratelskou činnost v podobě filmových a fotografických materiálů. Jde pak vesměs o rozsáhlý studijní materiál do kterého mohou nahlédnout všichni členové. Z poutavého vyprávění o konstrukci a hlavně užívání raket V2 jsme se seznámili i se stránkou jakéhosi pozadí. O lidech, kteří působili u těchto jmenovaných raket jako o kameramanovi W.Frentzovi, technicích, vojenské obsluze. Imaginárně jsme se dostali i do míst výroby a kompletací nosičů. Stejně tak i v případě přednášejícího p. Komprdy jde o usilovnou dokumentační a archivační práci. Dá se tak čekat, že jednou se podaří zcela odhalit celou historii raket vyvíjených a vyráběných za druhé sv. války. Zde defakto začíná fyzicky raketový výzkum s přímou návazností na kosmonautiku, kterou známe z dnešních dní. Perfektní přehled o problematice těchto raket a přednáška byla velmi dobře připravena na presentaci počítače. Úroveň lze velmi kladně hodnotit a nezbývá si přát, aby tento člověk byl na podobných setkáních častěji - doufejme, že jej uvidíme i v Bohdaneči. Závěrem přednášky jsme byli provázeni komentářem k unikátnímu filmovému snímku. Podle přednášejícího jsme je viděli jako premiéru. Několika dotazy končí tato přednáška a uzavírá seminář kosmonautiky pro tento rok.

Děkuji za sebe, děkujeme všichni.

Ano je to slušností... Poděkovat je skutečně za co. I nyní to byly příjemně strávené dny v prostorech hvězdárny i mimo ní. Všichni "potrefenci“ se chovali vzorně a nebyla ztropena žádná nekalost a ani ostuda. Proč? To také díky organizátorům a přednášejícím, za to jim patří veliký dík od nás všech, kteří jsme zde byli hlavně jako posluchači. Dovolím si tedy opět zařadit seznam přednášejících a organizátorů:
Libor Lenža - organizátor
František Martínek - organizátor a přednášející
Mgr.Jiří Kroulík - přednášející
Mgr.Antonín Vítek, CSc. - přednášející
Prof.Ing. Jan Kusák, CSc. - přednášející
Ing.Bedřich Růžička, CSc. -přednášející
Ing.Tomáš Přibyl - přednášející
Mgr.Jiří Komprda - přednášející

Na uspořádání semináře 33 ročníku se podíleli:

Hvězdárna Valašské Meziříčí
Valašská astronomická společnost
Město Valašské Meziříčí

Tedy ještě jednou Vám díky za vše co jste pro nás udělali.

Daniel Lazecký