Dny uprostřed května přinesly události, jimiž se znovu do krajnosti napjala tětiva světové politické situace. Francouzská soldateska v Alžíru oprášila a vysoko vyzdvihla šeredný idol fašismu. Znovu se osvědčila stará pravda, že fašismus nezemřel spolu s Hitlerem, že není jen záležitostí "Třetí říše", Mussoliniho "Středomořského impéria" a Francovy provinciální diktatury. Pokud bude trvat imperialismus, potud budou stále lidem v té či oné zemi hrozit koncentrační tábory a programové vyhlazování ve znamení železných ideálů" a bílého teroru.
Na středním Východě zaburácela nová bouře. Libanonci dali jasně najevo, že nesouhlasí s proamerickou politikou své vlády. Tím způsobili nejen obvyklé podstatné přesuny americké šesté flotily, ale i "přemisťování" amerických konvenčních i nekonvenčních zbraní, důstojníků a mužstva.

V Jižní Americe nepřivítali vicepresidenta USA pana Nixona tak, jak se sluší pro vzácnou návštěvu. Z Caracasu, ležícího 20° na sever od rovníku, musel dokonce utéci pro přespříliš chladné ovzduší. Necítil se být asi posvěcen k tomu, aby snímal určité americké hříchy svou osobní obětí.

Zlé i dobré se snoubilo a proplétalo v oněch květnových dnech. Nad labyrintem nebezpečí a nadějí však zároveň vzlétla hvězda, ukazující přímou cestu do budoucnosti. Dne 15. května 1958 se vydal na svou pouť třetí sovětský sputnik o váze 1327 kilogramů, sputnik - plně automatisovaná vědecká laboratoř.

NEJMOCNĚJŠÍ RAKETA

Dříve než se mohli vědci vyjádřit o mimořádném významu nové družice pro rozšíření obzorů lidstva, zaujali k jejímu odpálení stanovisko západní generálové. V Londýně i v New Yorku byl ohlas tentýž. "Daily Express" oznámil, že "váha obřího satelitu uvedla britské vedoucí vojenské činitele v úplný zmatek" a téměř týmiž slovy referovala o náladě Pentagonu i "New York Post". "Daily Miror" vysvětluje příčiny této reakce: "Podle názoru našich vědců znamená vypuštění nové ruské družice, že Rusové zkonstruovali motor s tažnou sílou 1,5 miliónu kg nebo dokonce více, že tedy mohou vystřelit mezikontinentální balistickou střelu na vzdálenost 5000 mil s velkou náloží a že se pravděpodobně chystají vystřelit raketu na Měsíc. A jak je tomu v USA? V tomto směru nemůžeme být nikterak optimističtí. Jsme stále ještě hodně pozadu."

Pan Wernher von Braun, naturalisovaný "říšský" Američan, raketový mozek USA, pokrčil k dotazu novinářů rameny a odmítl podat širší komentář s tím, že se již dávno vyjádřil o náskoku SSSR v oblasti techniky dálkových řízených raket. Ale pan Braun a všichni ti, kteří starostlivě přepočítávají jeden, dva, tři, pět nebo deset let, jež prý je dělí od sovětských výsledků, se mýlí. Neběží zde o rozdíl v čase, ale o náskok o celou společenskou soustavu - epochu, který nelze vykoupit sebevětšími horami zlata. Celou pravdu dobře vyjadřuje úvodník v Neues Deutschland ze dne 17. května: "Sputnik 3 je, stejně jako oba předchozí a jako ostatní výkony v socialismu, výsledkem odvážných plánů a uvědomělé tvůrčí plánovité práce celého velkého kolektivu vědců, techniků a dělníků, kolektivu lidí, které vychoval, vzdělal a formoval socialismus . . . Prokázal-li již prvý sputnik převahu Sovětského svazu na tomto poli, ukazuje třetí, že náskok SSSR proti USA se dále zvětšil. Startem sputniku 3 se poměr sil ve světě dále změnil ve prospěch socialistického tábora jako hlavního ručitele světového míru. Není potřebí zvláštní prohnanosti k výpočtu, že by se každé agresivní jednání proti Sovětskému svazu a proti jeho spojencům rovnalo sebevraždě imperialismu . . ."

SIGNÁLY NADĚJE A VÍRY

Signály družice, jež je stokrát těžší než největší americká, znějí právě tak nad Londýnem, New Yorkem, Bonnem, Moskvou a Prahou, jako nad Paříží, Alžírem, Caracasem a libanonským městem Tripoli. Posilují prostého Francouze v boji o zachování republiky, Alžírana v jeho velké naději na svobodu, Araba a Jihoameričana v úsilí o nezávislost a každého člověka ve víře v konečné dobré uspořádání záležitostí na zemi.

Obr. 1. Třetí sovětská umělá družice Země má konický tvar, průměr základny měří 1,73 metru a výška 3,57 m bez výšky vyčnívajících antén, váží 1327 kg, z toho váha přístrojů pro vědecký výzkum, radiového měřícího zařízení a zdrojů energie činí 968 kg. Nejvyšší výška dráhy nad povrchem Země dosahuje 1880 km. Družice je vyrobena z hliníkových slitin a její povrch je zvláště vyhlazen a speciálně opracován, aby získal nutné koeficienty odrážení a pohlcování slunečního světla. (Telefoto ČTK-TASS)

Dnes není realisace fantasií věcí celých věků. Nikdo dnes nemůže odpovědně posoudit, jak dlouho potrvá uskutečnění nejodvážnějšího lidského záměru. Snad za deset let, ale možná již za rok se člověk vydá k jiným vesmírným světům. Má opouštět planetu Zemi - svůj domov - se starostí, že se bude vracet ze své daleké cesty do pekla války nebo na sežehnutou poušť? Jak může lidstvo vykročit do vesmíru, nemá-li na samé zemi pevnou půdu pod nohama? Neběží jen o zákaz využívání kosmického prostoru pro vojenské účely, jak problém chápe pan Eisenhower. Jde o nedělitelný pevný mír a při nejmenším - v prvé etapě - o celosvětovou bezpečnost, o konec děsu z nukleárních zbraní. K tomu nechává Sovětský svaz dveře stále otevřené. Několik dnů poté, kdy vzlétl třetí "rudý měsíc", se s. Chruščov obrátil s jasnou výzvou na adresu Washingtonu: "Budeme-li spolu žít v míru, můžeme dosáhnout společných obrovských úspěchů ve vědě a v technice. To si přejí pracující na celém světě . . ." Lze zůstat navždy hluchý k této výzvě a rozpakovat se při volbě a alternativě mír nebo válka?

--------------------------------------------
Přepis článku: M.Filip
30.9.2007