Celá světová veřejnost sleduje prostřednictvím tisku, rozhlasu i televise průběh jedné z nejvýznamnějších celosvětových vědeckých akcí - Mezinárodního geofysikálního roku.

V MGR je zastoupeno 14 vědních oborů. Největší pozornost se soustřeďuje na nejmodernější metodu výzkumu volné atmosféry - vypuštění umělých satelitů. V MGR bude vypuštěno několik umělých oběžnic, a to jak z SSSR, tak z USA (Spojené státy vypustí pravděpodobně satelit typu Vanguard ze základny Cap Canaveral na Floridě; přesnější údaje o datech vypuštění umělých družic v SSSR a v USA nejsou dosud známy).

Umělé oběžnice budou sledovány řadou nejrůznějších radiotechnických prostředků a samozřejmě i pozorovateli, jejichž školení byla v přípravném období věnována zvláště velká pozornost. Ve Spojených státech byla dokonce za tímto účelem pořádána speciální cvičení, při nichž pozorovatelé sledovali místo umělých satelitů světelný zdroj nesený letadlem, které se pohybovalo ve velký výšce; rychlost pohybu světelného zdroje prý přibližně odpovídala pohybu skutečných oběžnic.

Oběžnice budou pozorovány v USA, v SSSR a v jiných státech podobnými přístroji, aby bylo možno porovnávat výsledky.
Pro visuální pozorování je doporučován dalekohled zvětšující 6 - 7 krát (objektiv asi 50 mm) s širokoúhlým okulárem (68°). Rovinné zrcadlo před objektivem, dalekohledu (svírající s jeho optickou osou úhel asi 45°) umožňuje pozorovat pohodlně přidělený úsek oblohy, bez ohledu na výšku satelitu nad horizontem. Aby bylo pozorování co nejvíce usnadněno, je na každé pozorovací stanici umístěn pro orientaci pozorovatelů stožár s vodorovnou tyčí na vrcholu (tato tyč označuje směr poledníku). Pozorovatelé sedící v řadě za sebou (ve směru poledníku) budou sledovat oblohu v určeném úseku o šířce asi 8° a délce 90-120°. Je samozřejmé, že každý pozorovatel bude dokonale znát polohu i jas jednotlivých hvězd v přiděleném úseku. Zjistí-li ve svém úseku satelit, určí přesný čas jeho přibližného průchodu poledníkem (t. j. čas zákrytu s orientačním stožárem) a čas, kdy satelit opustí pozorovaný úsek. Dále musí pozorovatelé odhadnout jas satelitu (ve srovnání s některou ze známých hvězd), zakreslit jeho dráhu do mapy, označit na ní všechna měření času a nakonec podle těchto záznamů vypočítat úhlovou rychlost satelitu. Všechny tyto údaje budou mít nesmírný význam pro další vědecká bádání v oboru výzkumu volné atmosféry a pro meziplanetární lety.

Obr. 1. Visuální pozorovací stanoviště.
Obr. 2. Snímek střední oblačnosti, pořízený ze sovětské rakety.

--------------------------------------------
Přepis článku: M.Filip
30.9.2007