Jednou z velmi významných změn ve vnitřním vybavení kabiny raketoplánu Atlantis, provedenou v průběhu 10 měsíců údržby a skončenou v září 1998, byla kompletní výměna palubní desky. Původní palubní deska obsahovala tři v současné době již zastaralé katodové obrazovky a další elektromechanické přístroje, jejichž údržba byla stále komplikovanější. Do čelní palubní desky raketoplánu byl namontován tzv. víceúčelový elektronický zobrazovací subsystém MEDS (Multifunction Electronic Display Subsystem). Je tvořen devíti barevnými kapalně krystalickými obrazovkami (displejemi). Každá z těchto obrazovek má rozměry 20×21 cm2, hmotnost asi 9 kg, k činnosti potřebuje příkon 67 W a rozlišovací schopnost je přibližně 81 bodů (pixelů) na cm2. Obrazovka má 16 základních barev a zorný úhel činí ±60° v horizontálním a +45° /-10° ve vertikálním směru. Obrazovka je řízena aktivní XY matricí, tvořenou sítí na sebe kolmých ( a vzájemně izolovaných) vodičů. V každém průsečíku sítě X a Y vodičů je napařen tenkovrstevný transistor TFT (Thin Film Transistor). Kontrast každého pixelu (zobrazovacího elementu) je řízen jedním transistorem. Tranzistor je ovládán pulsy, přicházejícími sítí X vodičů a otevírá či zavírá ovládací napětí ze sítě Y, působící v místě patřičného pixelu na kapalný krystal. Podotkněme, že síť XY vodičů i TFT transistory, které jsou napařené na skleněné plochy obrazovky, jsou přirozeně natolik tenké, že jimi světlo prochází. Vlivem elektrického napětí se molekuly (optická osa) kapalného krystalu natáčí a tak se mění i zobrazovaný kontrast. Zájemcům, kteří by se chtěli dozvědět něco více o funkci kapalného krystalu v zobrazovači či TV obrazovce, je určena poznámka v závěru příspěvku.
Kapalně krystalické obrazovky pro raketoplán jsou odvozené od podobných obrazovek, užívaných v dopravních letadlech Boeing 777. Byly vyvíjeny od roku 1997 firmou Honeywell Space Systems. Pomocí těchto obrazovek mohou astronauti sledovat všechny vitální a aktuální informace o stavu raketoplánu. Obrazovky jsou schopné poskytovat informace ve formě dvou či třídimenzionální representace, v případě nutnosti lze přehrávat i videozáznamy. Ovládají se jednak klasickými klávesnicemi, případné jejich další funkce lze vyvolat speciálními klíči pod obrazovkami. Informace lze přepínat na libovolnou obrazovku podle specifických potřeb posádky při každém jednotlivém letu.
Další dvě obrazovky MEDS jsou umístěné v zadní části letové kabiny pro potřeby řízení operací v nákladovém prostoru.
Použití plochých kapalně krystalických obrazovek MEDS sníží jednak náklady na jejich údržbu, zvýší bezpečnost provozu, neboť odpadá použití vysokého napětí potřebného pro provoz starých katodových obrazovek a dále se též zvětší i možnost zálohování obrazovek. Záměnou původních katodových obrazovek za obrazovky MEDS se snížila hmotnost raketoplánu asi o 23 kg. Jelikož se tento úbytek hmotnosti realizoval v přední části raketoplánu, posunulo se těžiště prázdného raketoplánu asi o 7,5 mm směrem k zadní části raketoplánu. Ploché obrazovky též zjednoduší výcvik posádek.
Postupné zdokonalování palubní desky raketoplánu je zdokumentováno v knize: D.R. Jenkins: Space Shuttle - The History of Developing the National Space Transportation System, 2nd edition, Walsworth Publishing Co., Missouri 1996.
