Aleš Holub

Měl jsem tu čest být jedním z účastníků setkání příznivců kosmonautiky, které zorganizoval Milan Halousek v Lázních Bohdaneč ve dnech 29.06.2001 až 01.07.2001. Na následujících řádcích si můžete přečíst mé dojmy a poznatky z přednášek a diskusí zde vedených. Musím předeslat, že zcela vynechávám setkání a debaty sběratelů autogramů a materiálů, které jsem nemohl ocenit a z naprosté neznalosti se jich ani zúčastnit. Mohl jsem sběratelům jen závidět krásné, kvalitní, originální a dobové materiály, které potěší oko každého příznivce kosmonautiky. Mé zájmy jsou však především technické a tak trochu i filozofické (souvislosti kosmonautiky).

Pátek 29.06.2001

Na setkání jsem dorazil v pátek kolem 18:00 hodin a protože už zde bylo téměř 20 účastníků zahájil Milan Halousek program diskusí o letu Jurije Gagarina v roce 1961. Uvedl, že existují názory, že ještě před Gagarinem se uskutečnily až 3 neúspěšné pokusy o start ruského kosmonauta (snad jen na suborbitální dráhu) a také prý existují názory zpochybňující přítomnost Gagarina na palubě lodi Vostok 1, která vcelku bezpochyby 12.04.1961 obletěla Zemi. Diskuse na téma zda tedy byl Gagarin skutečně prvním kosmonautem se však nestačila příliš rozvinout, protože doba už mezitím poročila a řada účastníků si potřebovala odpočinout po příjezdu. Šli jsme tedy na večeři, kde jsme s M.Filipem prodiskutovali něco málo o přípravě článků pro MEK a poslechli si první dojmy D.Lazeckého a J.Navary z jejich letošní cesty na Le Bourget.

Na pokoji v hotelu jsem byl s Tomášem Přibylem, takže ještě pozdě večer jsme probrali pár otázek o kosmické turistice, letu Dennise Tita a budoucnosti kosmické dopravy. Většina z těchto zajímavých témat se však objevila i v diskusi v širším kruhu, takže se k nim vrátím později.

Sobota 30.06.2001

Sobotní program zahájil v 9:00 Mgr.A.Vítek přednáškou o letech raketoplánů v roce 2000 a 2001. Kromě základního přehledu se věnoval i řadě detailů a zajímavostí z jednotlivých letů a ze stavby mezinárodní kosmické stanice ISS. Upřesnil jsem si tak peripetie přepojování různých modulů a částí stanice v průběhu její výstavby, princip a funkci stabilizačních a orientačních gyroskopů v ITS-Z1 (fungují pravděpodobně na principu změny rychlosti otáčení setrvačníků) i problémy s manipulátorem Canadarm2. V této době je manipulátor prohlášen za plně funkční a problémy s jeho záložním ovládacím systémem musely být označeny za náhodné (snad vlivem radiace). Nakonec jsem se ještě v diskusi dozvěděl, že nová přechodová komora (Airlock) na ISS bude fungovat tak, že místo aby se před výstupem do kosmu snižoval tlak atmosféry na celé stanici, bude se tlak snižovat jen v první (širší) části komory, kde budou muset kosmonauti strávit celých cca 12 hodin před výstupem a pak teprve přes druhou (užší) část komory vystoupí ven.

Odpoledne ještě Mgr.A.Vítek dokončil svůj přehled a pak jsem se pokusil já sám trochu rozproudit diskusi o smyslu a užitečnosti kosmonautiky. Zahájil jsem úvahou o tom, že kosmonautika poněkud stagnuje, když už v prvním desetiletí (v období prudkého rozvoje) byly identifikovány a ověřeny hlavní oblasti využití kosmonautiky. Pokusil jsem se je shrnout takto. Všeobecně největší a dokonce i komerční přínosy mají jen kosmické telekomunikace, navigace a dálkový průzkum Země. Další přímé aplikace kosmonautiky na Zemi se mi už nepodařilo nalézt a tak jsem musel konstatovat, že další běžné oblasti kosmonautiky jako je základní výzkum (experimenty) a průzkum vesmíru (teleskopy, sondy), už musí být financovány téměř výhradně z veřejných zdrojů (státních rozpočtů), kterých je vždy nedostatek a soupeří o ně řada dalších programů a potřeb (nekosmických). Některé kosmonautické aktivity je dokonce možno zařadit do zcela futuristické přípravy na osidlování kosmu a planet (pilotované lety). Při výhledu do budoucnosti jsme narazili i na energetiku, ale ani zde kosmické elektrárny nevidím jako jednoznačně vhodné řešení, protože si myslím, že na Zemi by se neměla dodávat energie zvenčí a optimální se mi zdá využití sluneční energie dopadající jen na povrch Země. Z výše uvedeného shrnutí jsem před posluchači dospěl k závěru, že o nějaké zcela nepochybné užitečnosti kosmonautiky pro běžné potřeby lidstva nelze příliš hovořit a proto tomu odpovídá i stávající stav, který považuji za stagnaci. Pokud bychom to chtěli změnit, bylo by třeba nalézt další užitečné aplikace kosmonautiky, nebo výrazně snížit cenu za kosmickou dopravu a techniku. Dovolil jsem si přednést svůj názor, že toto zlevnění by bylo vhodné a možné až 100 krát. To jsem ale asi poněkud přehnal, protože jeden z přítomných se pak bohužel vysloveně rozčílil, prohlásil vše mnou uvedené za blábol a zeptal se mě, zda nejsem ekologický extrémista. Takovou reakci jsem opravdu nečekal, nedokázal jsem přímo reagovat a tak byla další diskuse touto skutečností poznamenána. Návrhy, že dalšími užitečnými aplikacemi jsou kosmické lékařství a materiály jsem musel odmítnout s tím, že neznám žádný lék, ani materiál, který by bylo výhodnější (už dnes) vyrábět v kosmu místo na Zemi. Další diskutující upozorňovali na silné nepřímé přínosy kosmonautiky. To bylo nadějné, ale museli jsme společně konstatovat, že nepřímými přínosy se dost těžko argumentuje. Jan Kolář vyslovil přesvědčení, že moje měřítka stagnace kosmonautiky (počet startů, počet těles, počet kosmonautů, viditelnost kosmonautiky v běžném životě) jsou nevhodná a že kosmonautika se postupně přece jen vyvíjí (vylepšování parametrů nosičů i družic). Upozornil mě také na politické souvislosti, které mají zvláště na pilotovanou kosmonautiku značný vliv. Bylo vidět, že jsem se svým návrhem na radikální zlevnění a zvýšení užitečnosti kosmonautiky u posluchačů neuspěl (někteří byli přesvědčeni, že ji už příliš zlevnit nelze, někteří, ze už je užitečná dost a někteří že vlastně nestagnuje). Proto jsem se na závěr všech přítomných zeptal, co nejvíce chybí současné kosmonautice. Kromě peněz a popularity (které se ovšem podle mne také odvíjejí od zjevné užitečnosti aplikací) se jako hlavní názor objevilo, že kosmonautice chybí cíl (jasný a velký) a Mgr.A.Vítek dokonce řekl, že si myslí, že kosmonautice by velmi prospělo jasné a jednoznačné vyhlášení programu pilotovaného letu na Mars. S tím jsme tedy nakonec tuto debatu uzavřeli.

V následující přednášce hovořil Tomáš Přibyl o čínské kosmonautice. Kromě předpokládaného dalšího postupu zkoušek čínských kosmických lodí Šen-čou, vrcholících prvním pilotovaným letem již v druhé polovině roku 2002, mě zaujaly především úvahy o možnosti spojování orbitální částí čínských kosmických lodí, a jejich prodloužených modifikací jako základu čínské orbitální stanice. Bohužel je celá tato oblast stále zahalena tajemstvím, oficiální čínské zdroje neuvádějí žádné podrobnosti a tak se jedná vlastně jen o spekulace.

Odpolední program zakončil J.Kolář (předseda Rady pro spolupráci s ESA) informacemi a besedou o českém kosmickém programu a o snahách o spolupráci s ESA. Rada pro spolupráci s ESA se snaží o koordinaci kosmického výzkumu u nás a pracuje i na přípravě vstupu do ESA. Plný vstup do ESA je však náročný finančně (roční příspěvek cca 100 mil. Kč), ale hlavně lidsky (je třeba mít dobré nápady a organizaci) a technicky (musíme být schopni převzít zakázky ESA v hodnotě našeho příspěvku a splnit všechny kvalitativní podmínky). Zatím proto jen pro částečně přidružené státy (Česko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko) vznikl program PRODEX, kde se uskutečňují společné projekty s nižším rozpočtem (celkem do 10 mil. Kč ročně). Mimo PRODEX je česká kosmonautika financována jen formou grantů (např. Magion a MIMOSA). Do budoucna by celkové koordinaci kosmonautiky u nás jistě přispěla oficiální národní kosmická agentura, ale zatím její úlohu neformálně plní Rada pro spolupráci s ESA a ještě nebyly dosaženy hranice jejích možností (pak teprve bude agentura opravdu třeba). V tuto chvíli prý nechybí ani tak peníze a technologie, jako spíš lidé, schopní přijít se zajímavými nápady a také je prosadit a zrealizovat. Pro Radu je každá pomoc dobrá a v některých případech by mohli pomoci i amatéři (informovanost, propagace, mapování situace), takže můžete každý nabídnout svou pomoc (informace na http://www.czechspace.cz/).

Po večeři ještě Tomáš Přibyl vystoupil se svými myšlenkami a informacemi o kosmické turistice. Připomněl peripetie letu prvního opravdové kosmického turisty Dennise Tita (první, kdo si svou cestu zaplatil ze svých soukromých prostředků) a pak vyslovil názor, že i za 20 mil USD byla cena za let velmi nízká (dumpingová) protože nepokryla celkové náklady na start, které odhadl na cca 100 mil. USD. I kdyby platil jen svou třetinu (protože posádka byla tříčlenná) stále by to nestačilo. Pak jsme se ale shodli na tom, že Tito vhodně využil příležitosti, která se naskytla při prvním "taxi" letu na ISS. Loď Sojuz TM-32 s dvoučlennou posádkou musela k ISS letět v každém případě a tak šlo vlastně o to zaplatit jen rozdíl nákladů vzniklý obsazením třetího místa v lodi. Jak správně připomněl Mgr.A.Vítek rozdíl byl vlastně jen v nákladech na výcvik D.Tita a možná i v poměrné části nákladů na pozemní obsluhu před startem, v průběhu letu a po přistání na Zemi. To vše muselo být naopak mnohem méně než 20 mil. USD, takže cena byla v tomto případě možná spíš vysoká. Na většinu dalších "taxi" letů si však už zajistila místo ESA (a její kosmonauti), takže případní další turisté to nebudou mít snadné. Buď budou muset čekat na další vhodnou příležitost, nebo budou muset zaplatit kompletní náklady na let, což bude zřejmě více, než v případě D.Tita. Turisté tak budou v nejbližší době létat asi jen velmi zřídka.

Neděle 01.07.2001

Skalní skupina čítající asi 10 osob, včetně Mgr.A.Vítka, se sešla ještě v neděli kolem 9:00 k závěrečné neformální diskusi na volná témata. Využil jsem přiležitosti a pokusil se diskutovat s přítomnými na technická témata. Bohužel už jsem zabíhal do takových podrobností, ve kterých mi občas už nikdo neporadil. Šlo třeba o robonauta a robokameru na ISS o kterých víme, že se něco připravuje, ale nevíme v jakém jsou přípravy stavu. Nebyli jsme si ani zcela jisti důvody čtyřměsíčních směn na ISS, kde jsme nakonec hlavní důvody snad nalezli v psychologii posádek (delší směny už jsou z psychologického hlediska méně přijatelné). Naopak jsme si ukázali, že z důvodů euforie průkopníků, by psychologické problémy neměly být překážkou u případných prvních pilotovaných letů na Mars, přestože odloučení bude dlouhé a riziko katastrofální události značné. Bavili jsme se také o důvodech krachu projektů miniraketoplánů, když z ekonomického hlediska by měly být výhodnější, než velký raketoplán, který v tomto směru vůbec nesplnil očekávání a jeho provoz je velmi drahý. Náklady na jeden start STS se dnes prý už odhadují na 500 mil. USD, což je opravdu moc (např start rakety Proton stojí prý méně než 100 mil. USD a přitom reálná nosnost je prakticky stejná). U miniraketoplánů však byly zpočátku (v šedesátých letech u Dyna Soar) problémy s tepelnou ochranou při návratu a pozdější projekty podle mne narazily na bezprostřední nepotřebnost a stále rostoucí náklady na vývoj. Naopak projekty SSTO (například X-33/Venture Star) doplácejí na zatím nedostatečnou technologii, protože při Isp=4500 (což je maximum pro současné používané startovací pohony) je SSTO na hranici realizovatelnosti (obrovské nároky na lehkost konstrukce), takže mají i teoreticky co dělat dostat na nízkou dráhu jen svou vlastní konstrukci. Zbývající nepatrný užitečný náklad pak vychází moc draho. Rozebrali jsme trochu také nový projekt vícenásobně použitelného prvního stupně Bajkal pro připravovanou ruskou raketu Angara, který byl představen na výstavě v Paříži (Le Bourget) nádhernou maketou ve skutečné velikosti. Popisu tohoto okřídleného stupně s proudovým motorem a vysouvatelným podvozkem, schopného vodorovného přistání na letišti v blízkosti startu se budeme věnovat jinde a později, protože D.Lazecký a J.Navara přivezli řadu fotografií a informací. V diskusi jsme však ještě rozebírali to, že každý znovupoužitelný prvek je z principu dražší, než ten na jedno použití, takže je třeba dobře vážit a počítat, než se zjistí skutečné reálné náklady na obě verze. Dospěli jsme však k odhadu, že konstrukce raketového stupně tvoří cca 90% jeho ceny (zbytek je palivo), takže "recyklace" těchto 90% nákladů by přece jen měla přispět ke snížení celkových nákladů. Na závěr jsme ještě nakousli možnosti radikálního, řádového snížení nákladů na kosmickou dopravu například kosmickým výtahem podle A.C.Clarka, ale zde jsme zatím nenalezli nic realizovatelného. Rozloučil jsem se tedy s ostatními svým známým přesvědčením, že v analogii s automobilismem a letectvím se kosmonautika nachází ještě před vynálezem spalovacího motoru, který teprve umožnil jejich masový rozvoj. Nevím odkud by podobný objev měl přijít, ale doufám, že je teprve před námi a že se ho ještě dočkám.

Aleš Holub (02.07.2001)