Nerealizovaný projekt pilotované nosné rakety.

Primárním cílem bylo snížit náklady na vynášení komerčních družic na nízkou oběžnou dráhu kolem Země (LEO). Protředkem k tomu měla být jednostupňová, vícenásobně použitelná, pilotovaná (!) nosná raketa s kolmým startem a kolmým přistáním využívajícím unikátní autorotační rotorový systém.

Posádku rakety měli tvořit dva kosmonauti - pilot a specialista pro užitečné zatížení. Raketa měla být schopna dopravit na LEO (nebo také z LEO na Zemi) zatížení o hmotnosti cca 3200 kg. Startovací hmotnost měla být kolem 180 tun, celková délka 19,5 m a maximální průměr 6,7 m. Palivem byl petrolej a kapalný kyslík, celkový startovací tah přes 2,2 MN. Nákladový prostor měl mít průměr 3,65 m a délku 5 m.

Raketa měla startovat z Mojave v Kalifornii a v průběhu startu přetížení nemělo přesáhnout 4 g.

Raketa Roton nabízená firmou Rotary Rocket Corporation měla mít řadu dobrých vlastností :

• Kapacita
  Nosnost 3200 kg na LEO dostačuje pro většinu komerčních družic. Protože je raketa pilotovaná a je schopna dopravit náklad zpět na Zemi, je možno prověřit náklad ještě těsně před jeho vypuštěním na oběžné dráze a v případě problémů jej ihned dopravit zpět na Zemi.
• Cena
  Zaváděcí cena měla být 7 mil USD za start, tedy cca 2200 USD za kilogram (místo min. 5000 USD/kg u jiných raket v roce 1999)
• Záruka startu
  Pokud se start nezdaří, zajistí firma Rotary Rocket následující start zdarma, dokud nebude užitečné zatížení úspěšně vyneseno na oběžnou dráhu.
• Platební podmínky
  Platí se až po úspěšném startu (nikoliv předem, jak to bylo zatím obvyklé)
• Přizpůsobivost
  Raketa měla být schopna startovat v termínu podle přání zákazníka. Umožňuje to malá flotila těchto raket, které jsou navrženy tak, aby po každém startu a přistání byla potřeba jen drobná a krátká údržba.
• Spolehlivost
  Pilot je schopen při problémech přerušit start a bezpečně přistát s raketou i její posádkou a nákladem. Spolehlivost je tak až 2000 krát vyšší, než u nepilotovaných startů, kde je při problémech jedinou možností autodestrukce celého systému.
• Další možnosti
  Raketa může být také dobře použita při opravách na oběžná dráze, záchranných operacích, kosmické turistice a dalších komerčních i vědeckých kosmických aktivitách.

K prvnímu veřejnému předvedení vzhledu rakety došlo 01.03.1999 v Mojave (Kalifornie). Firma Rotary Rocket Corporation ten den před 1000 pozvaných návštěvníků (NASA, FAA) oficiálně představila svůj demonstrátor ATV (Atmospheric Test Vehicle). Tento demonstrátor v plné velikost je určen k letům do malé výšky, při nichž byly ověřovány klíčové systémy rakety, především rotorový přistávací systém. Uskutečnily se však jen 3 rotorové přízemní lety v malé výšce a pak firma zkrachovala.

V roce 2000 měly přijít na řadu dva prototypy PTV (Prototype Test Vehicle) pro testy orbitálních letů.

Komerční doprava na oběžnou dráhu by měla být zahájena v roce 2001.

Na konstrukci rakety se podílel i legendární Burt Rutan, který ve svém letadle Voyager jako první obletěl Zemi bez mezipřistání a doplňování paliva.

Tato raketa měla opravdu šanci změnit svět (jak se uvádělo v jejích propagačních materiálech), protože snížením ceny za dopravu na oběžnou dráhu se otevře prostor pro nové oblasti kosmického podnikání. Počítalo se s tím, že raketa Roton by mohla v prvním desetiletí 21. století vynést až 2000 družic za celkem 50 miliard USD.

K tomu však už nedošlo a zřejmě ani nedojde. V roce 2002 odkoupila firma XCOR Aerospace technologie zkrachovalé firmy Rotary Rocket Company. Firma XCOR však počítá jen s využitím technologie raketového motoru. Další vývoj nosné rakety Roton zatím nemá v plánu.