|
| Krok 1. - Transport, příprava, start | První
plně mnohonásobně použitelná raketa
Účelem bylo postavit malou flotilu lehkých kosmických nosičů pro dopravu družic na nízkou oběžnou dráhu kolem Země. Cílem bylo snížit náklady na přístup do kosmu a tím rozšířit trh pro komerční kosmické aktivity a získat nové obchodní příležitosti. |
|
| Krok 2. - Oddělení prvního stupně a jeho návrat | ||
| Krok 3. - Navedení druhého stupně na dráhu | ||
| Krok 4. - Vypuštění užitečného zatížení | ||
| Krok 5. - Sestup druhého stupně z oběžné dráhy | ||
| Krok 6. - Měkké přistání druhého stupně |
Projekt
první klasické, plně mnohonásobně použitelné nosné rakety. Raketu vyvíjela americká
Kistler
Aerospace Corporation. Ruské motory měla upravovat a dodávat americká firma
Aerojet.
K-1
Dvoustupňová klasická raketa se systémem návratu obou stupňů na místo
startu a měkkým přistáním za pomoci padáků a airbagů. V prvním stupni (průměr
6,7 m) jsou použity tři upravené ruské raketové motory AJ26-NK33A (původně
vyvinuté pro superraketu N-1), ve
druhém stupni (průměr 4,2 m) je jeden motor NK-43. Oba stupně spalují kapalný
kyslík a petrolej.
Celková délka 32,6 m. Vzletová hmotnost 365 t, nosnost až 2600 kg na nízkou dráhu (výška 800 km, sklon 52°). Rakety K-1 měly startovat z australského kosmodromu Woomera. První start byl plánován na konec roku 1998, ale pro nedostatečné financování projekt nebyl dokončen.
K-2 a K-3
Pokud by se společnosti Kistler podařilo s raketou K-1 uspět na trhu, měly
jí následovat dvě těžší varianty obdobných kosmických raket K-2 a K-3.
[ Obsah | Rakety a kosmodromy ]