Demonstrátor postavila firma McDonnell Douglas pod názvem DC-X (Delta Clipper). Šlo o těleso vysoké 11,9 m o největším průměru 3,7 m. Prázdná hmotnost činila 7200 kg a startovací 16300 kg. Pohon zajišťovaly 4 motory RL-10A-5 na kapalný kyslík a kapalný vodík. Experimenty byly zaměřeny na studium vertikálního startu, manévrování a vertikálního přistání jednostupňového nosiče. Po několika úvodních zkušebních letech, byla postavena vylehčená verze DC-XA. Dále měla pokračovat verze DC-Y (výška 20 m, startovací hmotnost 84000 kg) a konečná verze DC-I (jednostupňový nosič na oběžnou dráhu, výška cca 39 m, startovací hmotnost 470000 kg). K jejich realizaci však už zřejmě nedojde.

Předpokládalo se, že jednostupňová vícenásobně použitelná raketa DC-XA společnosti McDonnell Douglas se bude dále používat k testování pokročilých technologií použitelných pro RLV, jako jsou odlehčené nádrže pohonných látek, palivová potrubí a ventily. Po rekonstrukci byla raketa DC-XA asi o 10 % lehčí než první prototyp DC-X.

Raketa DC-XA, přejmenovaná na Clipper Graham na počest gen. D.O.Grahama, který propagoval dosažení oběžné dráhy jednostupňovou raketou, začala novou zkušební letovou sérii 18.5.1996, kdy během 60 s demonstračního letu dosáhla výšky 240 m a přistála opět vertikálně na přistávací plošině. Při přistání došlo ke vznícení vnějšího plastového krytu rakety, ale požár byl rychle uhašen požárním vozem, když automatický hasicí systém vypouštěcího komplexu nepracoval spolehlivě. Ukázalo se, že poškození bylo jen nepatrné. Další zkušební start proběhl 7.6.1996 a po 26 hodinách se uskutečnila nová zkouška v trvání 142 s. Raketa tehdy vystoupila do výšky asi 4 km, nejvýše ze všech zkušebních letů. Čtvrtý zkušební let, původně plánovaný na 12.7. 1996, se uskutečnil až 31.7.1996. Raketa vystoupila do výšky 1230 m a při letu se uskutečnily manévry vybočení rakety o 50 ° od vertikály. Cílem manévrů bylo studium vlivu zrychlení na vlastnosti nádrží ze slitiny Al-Li a z uhlíko-epoxidového kompozitu. Při přistávacím manévru, asi 60 m nad přistávací plošinou, se jedna ze čtyř přistávacích opěr nevysunula. Raketa tak přistála na tři opěry a po vypnutí motorů se převrátila na bok a začala hořet, neboť v nádržích zůstalo asi 10 % KPL z celkového množství 900 kg. Následující exploze byla způsobena výbuchem pyrotechniky v přídi rakety, určené k otevírání záchranného padáku (měl sloužit k nouzovému přistání rakety v případě přerušení letu ve výškách). Po uhašení požáru bylo konstatováno, že raketa je značně poškozena a neschopná dalšího letu. NASA tak zůstal bez experimentálního stroje pro zkoušení technologií RLV.