Vlastní nosná raketa Indie.

Vývoj kosmické rakety v Indii byl zahájen v roce 1969. Nejprve však bylo nutno zmodernizovat strojírenský a letecký průmysl, zavést výrobu elektronických prvků, uvést do chodu podnik pro přípravu a zpracování pohonných látek. Proto bylo vše hotovo až v roce 1979.

Na kosmodromu Šríharikota byla připravena čtyřstupňová raketa SLV-3 (Satellite Launch Vehicle).

První stupeň (dlohý 10 m) měl třísegmentový raketový motor, který dával po dobu 53 sekund tah 542 kN. Palivem bylo 8700 kg tuhé heterogenní pohonné látky (70% chloristanu amonného a 30% pojiva s hliníkovým práškem). Stupeň měl čtyři kormidla trojúhelníkovitého tvaru. Ovládací orgány získávaly pracovní plyn reakcí kyseliny dusičné s hydrazinem. Po dohoření stupně se prázdná ocelová spalovací komora odděluje a odpadá.

Druhý stupeň byl dlouhý 6,4 m. Tvořil jej raketový motor s ocelovou spalovací komorou a monolitickou TPL o hmotnosti 3100 kg. Stupeň hoří 44 s a má maximální tah 230 kN.

Motor třetího stupně má spalovací komoru ze skelných vláken, obsahuje 1100 kg pohonné hmoty a vyvíjí tah 79 kN po dobu 46 s. Nad motorem je přístrojový úsek s inerciálním rídicím systémem. Kabely vedoucí odtud k jednotlivým stupňům jsou uloženy v krytech po obou bocích rakety. Třetí stupeň se odděluje až po navedení posledního stupně s družicí do vhodné polohy a po rozrotování k získání stability.

Motor čtvrtého stupně je opět ze skelného laminátu, obsahuje 300 kg TPL a hoří 32 s při tahu 21,1 kN. Teprve v průběhu funkce tohoto stupně získává družice kosmickou rychlost.

Kompletní raketa SLV-3 byla dlouhá 22,7 m a měla hmotnost 17000 kg. Start 10.08.1979 skončil nezdarem pro poruchu ovládacích orgánů druhého stupně. Většina zařízení však pracovala správně, takže opakované starty v letech 1980 a 1981 už byly úspěšné.

Přidáním dvou startovacích motorů (shodných s původním prvním stupněm SLV-3) vznikla raketa ASLV (Advanced Satellite Launch Vehicle) s nosnou kapacitou až 150 kg. První (neúspěšný) start měla raketa ASLV v roce 1987 a první úspěšný v roce 1992.

Zcela novou raketou je typ PSLV (Polar Satellite Launch Vehicle) s nosností až 1400 kg na polární dráhu a licenčními raketovými motory Viking z rakety Ariane. Raketa PSLV je čtyřstupňová, má celkovou délku přes 44 m a startovací hmotnost kolem 300 tun. První stupeň, stejně jako 6 startovacích bloků, je na TPL. Druhý stupeň je na KPL (N2O4/UDMH) s motorem Viking 4. Třetí stupeň je opět na TPL a čtvrtý stupeň na KPL (N2O4/MMH). K prvnímu (neúspěšnému) startu rakety PSLV došlo v roce 1993, k prvnímu úspěšnému startu došlo 15.10.1994 s družicí IRS-P2.

Dalším vývojem vznikla raketa GSLV (Geo-synchronous Satellite Launch Vehicle) s nosností až 5000 kg na nízkou dráhu a kolem 2000 kg na GTO. Raketa GSLV má tři stupně, celkovou délku 49 m a startovací hmotnost kolem 400 tun. Centrální první stupeň je na TPL, ale 4 velké návěsné startovací bloky jsou na KPL (N2O4/UDMH) s motory Viking 2. Druhý stupeň je na KPL (N2O4/UDMH) s motorem Viking 4. Nový třetí stupeň je kyslíkovodíkový (LOX/LH2) a používá ruský motor RD-56M. K prvnímu startu byla raketa GSLV připravena v roce 2001 a 18.04.2001 úspěšně odstartovala z kosmodromu Šríharikota s geostacionární družicí GSat-1.

Pro vynášení menších družic byla vyvinuta raketa SSLV (Small Satellite Launch Vehicle). První tři stupně rakety (SS1, SS2, SS3) jsou na TPL (HTPB) a velmi malý čtvrtý stupeň VTM (Velocity Trim Module) je na kapalné pohonné látky (50 kg MMH+MON3). Celková startovací hmotnost SSLV je 120 tun, délka 34 metrů a průměr 2 metry. Nosnost je až 500 kg na dráhu ve výšce 500 km. První start této rakety proběhl z kosmodromu Šríharikota 07.08.2022 ale nebyl zcela úspěšný. Všechny stupně pracovaly správně, ale řídicí systém neplánovaně přešel do nouzového režimu, takže družice nedosáhly stabilní oběžnou dráhu (chybělo jen pár desítek m/s rychlosti). Druhý start (10.02.2023) už byl v pořádku a raketa dopravila 3 družice na kruhovou dráhu ve výšce 450 km se sklonem 37°.