Tato raketa byla úspěšně vypuštěna jen jednou a to 11.02.1970 (po čtyřech neúspěšných pokusech). Toho dne se z kosmodromu Kagošima podařilo vypustit umělou družici Ósumi (celková hmotnost cca 23 kg, přístrojová část 9,4 kg) na dráhu ve výši 328-5164 km s periodou 144 minut.

Tímto startem byla ověřována zjednodušená metoda vyvádění družic na oběžnou dráhu s řídicí aparaturou pouze u posledního stupně. Start proběhl šikmo, což umožňoval použitý způsob pohonu raketovými motory na TPL s dostatečným přebytkem tahu. Po dobu činnosti prvního stupně (do výšky asi 17 km) byla raketa stabilizována aerodynamicky - kormidly. Před zážehem druhého stupně byla uvedena do rotace, která zaručila stabilizaci gyroskopickou. Tento způsob stabilizace byl zachován i při činnosti třetího stupně. Teprve pak začal fungovat jednoduchý řídicí systém spojený s posledním stupněm rakety. Systém nejprve zastavil rotaci a pak pomocí plynových trysek nastavil stupeň i s družicí do polohy tzv. místní horizontály ve vypočteném bodě přechodu družice na oběžnou dráhu. Po zaujejí správné polohy je byl stupeň opet uveden do rotace. Nastavená poloha tak byla fixována po dobu dalšího letu setrvačností. Po dosažení vypočteného bodu, byl řídicí systém odhozen a současně se zažehl motor posledního stupně, který udělil družici potřebnou kosmickou rychlost.

Podle zveřejněných údajů šlo o nejlacinější nosnou raketu v dosavadní historii kosmických letů. Přišla i s družicí na pouhých 388000 dolarů (v kursu roku 1970). Šlo také o jednu z nejmenších kosmických raket. Při délce 16,5 m a maximálním průměru 0,735 m dosahovala při startu hmotnosti 9399 kg. Raketové motory na TPL zhotovila firma Nissan Motor Co. Ltd. v Tokiu.