Třetí sovětská družice byla vypuštěna 15. května 1958.
Její hmotnost činila tehdy neuvěřitelných 1327 kg a vědecké
a měřicí přístroje se zdroji energie vážily 968 kg.
Dosahovala délky 3,57 metru, největší průměr pak byl 1,73
metru (bez vyčnívajících antén).Družice měla svou "ústřední
nervovou soustavu". Bylo to programové zařízení, které
řídilo funkci všech přístrojů. V potřebných chvílích je
zapojovalo nebo vypojovalo a určovalo postup odesílání
získaných údajů na Zemi. Toto programové zařízení už bylo
plně založeno na polovodičích. Kromě toho se polovodičů
použilo i při konstruování veškerého měřicího, vědeckého a
radiotechnického zařízení. Speciální souprava slunečních
baterií, jež přetvářely energii slunečního záření na
elektrický proud, se skládala z jednotlivých článků na
povrchu těla družice. Čtyři malé články byly na předním dně,
čtyři na bočním povrchu a jeden na zadním dně. Toto
rozmístění slunečních článků umožňovalo normální činnost bez
ohledu na to, v jaké poloze byla družice vůči Slunci.
Družice umožnila získat velmi cenné údaje o zemském
gravitačním poli, o složení primárního kosmického záření, o
rozdělení fotonů, o těžkých jádrech kosmického záření i o
množství mikrometeoritů.
