Nejpoužívanější řada ruských raket s velmi širokým využitím.

Nejjednodušší variantou byla dvoustupňová R-7 (známá později pod označením Sputnik ve své verzi pro vynášení nákladů na oběžnou dráhu), která byla první mezikontinentální raketou, později použita pro vynesení prvních umělých kosmických těles. Přidáním třetího stupně vznikla raketa Vostok, která se po zdokonalení přejmenovala na Sojuz (někdy také Molnija).

Všechny dosud využívané varianty vynikají především svou 1,5 stupňovou konstrukcí. První stupeň (postranní urychlovací bloky=boostery*) se zažehávají ve stejnou chvíli jako centrální druhý stupeň. Po zhruba 120 sekundách letu boostery odpadnou. Tyto rakety startují z kosmodromů Bajkonur, Pleseck, od roku 2011 i z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guayaně, a od roku 2018 také z nového kosmodromu Vostočnyj. Ještě je vhodné dodat, že nosič Sojuz-ST má na nízkou oběžnou dráhu nosnost 7800 kg a existuje celá řada dalších modiikací a odvozených typů.

*poznámka: Někdy nejsou postranní boostery označovány první stupněm, ale mluví se o nich jako o nultém stupni.

Sputnik
Nejjednodušší variantu této řady nosných raket představuje samotná základní dvoustupňová raketa. Při startovní hmotnosti 280 tun mohla vynést na oběžnou dráhu kolem Země až 1500 kg.

Vostok
Přidáním třetího stupně s motorem o tahu 49 až 55 kN se zvýšila nosnost rakety na 5000 kg na nízkou dráhu (1500 kg na dráhu k Měsíci). Raketa Vostok byla použita při startech prvních sond Luna k Měsíci a v pilotovaném programu Vostok.

Sojuz
Vznikla po zdokonalení třetího stupně, vybaveného čtyřkomorovým motorem o tahu 295 kN. Nosnost až 7500 kg. Používala a používá se při pilotovaných letech lodí Sojuz, Sojuz T, Sojuz TM a pro vypouštění nákladních lodí Progress a Progress M.

Sojuz-U
Tato nejpoužívanější varianta rakety Sojuz byla poprvé použita v roce 1973. Proti původnímu Sojuzu má zdokonalené motory prvního a druhého stupně a používá energetičtější palivo.

Sojuz-FG
Varianta Sojuz-FG byla poprvé použita v roce 2001 pro vynesení nákladní lodi Progress M1-6 k ISS. Má o 5% vyšší nosnost proti variantě Sojuz-U díky novému systému vstřikování paliva v motorech prvního a druhého stupně.

Sojuz-5
Dvoustupňová raketa Sojuz-5 je odvozena od nosné rakety Zenit (vyráběné původně na Ukrajině) s tím, že jsou na ní použity výhradně neukrajinské díly. Oba stupně jsou na KPL (kapalný kyslík - naftil RG-1). V prvním stupni je čtyřkomorový raketový motor RD-171MV a ve druhém stupni pak čtyřkomorový motor RD-0124MS. Vzletová hmotnost nosné rakety Sojuz-5 je až 531 t a výška 58,8 nebo 65,2 m podle použitého aerodynamického krytu.. V případě potřeby je možno jako třetí stupeň použít Blok-DM. Nosnost rakety Sojuz-5 na nízkou oběžnou dráhu je 17,4 t, na SSO 9,0 t, na dráhu přechodovou ke geostacionární 6,0 t a na geostacionární oběžnou dráhu 2,5 t. Raketa startuje z Bajkonuru z rampy 45/1 (komplex Bajtěrek).

Molnija
Pro meziplanetární lety a k vynášení telekomunikačních družic řady Molnija se k raketě Sojuz přidává ještě čtvrtý urychlovací stupeň o tahu 59 kN.