Historie projektu West in Space :

• 1992 - West in Space I
• 1996 - West in Space II
• 1997 - West in Space 1997
• 1998 - West in Space 1998

Akce West in Space I vznikla jako unikátní umělecký projekt na základě dohody mezi ruskou organizací Glavkosmos a společností West a měla demonstrovat změnu dosavadních vztahů v partnerství. Výsledkem byla "umělecká výzdoba" 300 metrů čtverečních pláště nosné rakety Proton, vypuštěné do kosmu 30. října 1992 z kosmodromu Tjuratam/Bajkonur. Raketa opatřená obřím "bilboardem" se značkou West vynesla na oběžnou dráhu nejen meteorologickou družici, ale také malou akrylátovou schránku obsahující mikrofilm s příklady grafiky spojené s firmou West, nákresy grafického řešení pláště rakety a nezbytný balíček Westek. Snad ho někdy zachytí nějaká mimozemská civilizace.

West in Space II

(z rozhovoru L+K 26/96)
S pracovníkem marketingového oddělení společnosti Reemstsma GmbH & Co. panem Pavlem Turkem hovořil Jiří Kroulík.

Druhý ročník akce West in Space, pořádaný společností Reemtsma pouze ve Spolkové republice Německo, měl již pro veřejnost atraktivnější podobu. Co bylo jeho cílem a jaký měl průběh?

Tato akce měla jednak zvýšit zájem mladých lidí o výzkum kosmu, a jednak posílit zájem o Rusko. V Německu vyvolala nebývalou odezvu. Akci inicioval a financoval koncern Reemtsma, partnery v její realizaci byly německý výzkumný ústav pro letectví a kosmické lety DLR (Deutsch Forschungsanstalt für Luft und Raumfahrt) a z ruské strany Středisko pro výcvik kosmonautů J. Gagarina. Celá akce West in Space II byla vlastně rozdělena do několika etap. Organizačně nejnáročnější etapa se odehrála na sklonku roku 1995, kdy bylo třeba vybrat v prvním kole z 20 000 zájemců, kteří vyplnili dotazník, 50 kandidátů pro druhé kolo. V únoru 1996 se těchto padesát uchazečů sešlo v Kolíně nad Rýnem, aby se ve středisku DLR podrobilo důkladným lékařským a odborným testům, které měly určit deset nejlepších pro cestu do Hvězdného městečka. Již zde se tito muži a ženy setkali například s testy v barokomorách. Středisko v Kolíně nad Rýnem mj. připravuje evropské kosmonauty jak pro lety na americkém kosmickém raketoplánu a ruské orbitální stanici Mir, tak pro lety na připravované mezinárodní kosmické stanici Alpha. Jde však o všeobecný výcvik, po němž následuje specializovaná průprava bud' v USA nebo v Rusku. Skupina vybraná v Kolíně nad Rýnem - čtyři ženy a šest mužů ve věku od 21 do 35 let - tedy prošla stejnou cestou, jako profesionální evropští kosmonauti.

Výcvik, který absolvovala skupina mladých lidí vybraná v rámci akce West in Space II ve Hvězdném městečku, a jehož jste se zúčastnil jako organizátor, má osnovu velmi blízkou výcvikové osnově skutečných kosmonautů. Které činnosti byly ve výcviku West in Space II zahrnuty?

Zkrácený výcvik kosmonautů určených pro funkce palubních inženýrů a výzkumníků pro tzv. návštěvnické lety na palubu ruské orbitální stanice Mir je zhruba roční. Náš třítýdenní pobyt ve Hvězdném městečku v dubnu 1996 proto obsahoval pouze určité ukázkové postupy takového výcviku, v míře přijatelné pro laiky bez speciální průpravy. V programu byla zařazena nezbytná teoretická část, abychom se orientovali v přístrojovém vybavení simulátorů - například orbitální stanice či kosmické lodě -, ale také v některých vědeckých experimentech, v kosmické navigaci, kosmickém lékařství apod. Značný důraz byl kladen na posilování fyzické odolnosti. Absolvovali jsme testy ve vakuové komoře, na centrifuze, lety po parabole s krátkodobým beztížným stavem, čtyřiadvacetihodinový nácvik na přežití po nouzovém přistání kosmické lodě. Byli jsme podrobeni testům odolnosti proti stresu, izolaci, abstinenci, klaustrofobü. Ověřovaly se naše předpoklady k týmové práci.

Vy sám jste se podrobil stejným prohlídkám, testům a absolvoval jste i výcvikovou část. Co z ní považujete za nejtěžší?

Nepříjemné byly zejména barokomora a centrifuga. V barokomoře jsme absolvovali výstupy do sedmi a půl tisíce metrů rychlostí 20 m/s a stejně rychlé sestupy. Mnohým z nás tak rychlé tlakové změny působily bolesti v uších. Obsluha barokomory však velmi pozorně sledovala naše reakce a rychle na tyto stavy reagovala zpomalením sestupu či výstupu. Na centrifuze jsme byli podrobeni sice jen malému přetížení o hodnotě 3g ve směru prsa záda, a to jen kladným násobkům, avšak pro netrénované jedince i to byla zátěž značná. Lékařský tým ve Hvězdném městečku však před každou akcí prováděl důkladné prohlídky každého účastníka a stačily jen malé odchylky od předepsaných hodnot, malá indispozice a dotyčný byl dočasně z testu vyřazen.

West in Space 1997

Třetí ročník West in Space, který probíhal pod heslem "Vesmír je naše budoucnost", byl vyhlášen i v České republice (také v Německu, Řecku, Španělsku a Litvě). Zájemci starší osmnácti let zaslali vyplněný dotazník na předepsané místo nejpozději do 31. března 1997. Předpokladem byl dobrý zdravotní i duševní stav, zájem o kosmický výzkum, znalost angličtiny nebo ruštiny, zájem o Rusko. Ze 150000 došlých dotazníků (700 z ČR) bylo vybráno 64 finalistů, kteří byli na soustředění do SRN. V polovině května 1997 se všichni sešli v německém sportovním středisku Grube Louise u Kolína nad Rýnem. Byla mezi nimi i pětice z ČR: ing. Marcela Sapáková (26 let, letecká konstruktérka z Letu Kunovice), ing. Ivana Zimová (25 let, manažerka pražského hotelu Inter-Continetal), Liběna Zemková (23 let, daňová asistentka z Prahy), ing. Jan Hynčica (34 let, profesionální pilot z Hradce Králové) a ing. Václav Jakoubek (30 let, konstruktér z Autobrzd Liberec). Českou výpravu vedl Oldřich Pelčák, náhradník Vladimíra Remka.

Účastníci museli projít celkem 16 testy, prověřujícími jejich fyzické, psychické a zdravotní dispozice. Porota, ve které byli i ruský kosmonaut generál Vladimír Džanibekov a lékařský specialista Vladimír Michajlov, vybrala 12 jedinců (šest mužů a šest žen), kteří absolvovali v polovině června 1997 výcvik ve Hvězdném městečku. Mezi vybranými byli i Ivana Zimová a Jan Hynčica.

Vlastní pobyt ve Hvězdném městečku u Moskvy proběhl od 14. do 30. června 1997. Účastníci se podrobili zjednodušenému kosmonautickému výcviku, jehož součástí byl i pobyt v přetlakové komoře, centrifuga a především simulace beztížného stavu při parabolickém letu v proudovém letadle. Každý z nich na závěr obdržel speciální náramkové hodinky určené pro kosmonauty, vyrobené na zakázku pořadatele celé akce v omezeném počtu exemplářů u renomovaného švýcarského výrobce Fortis.

West in Space 1998

Přesně 2332 mladých mužů a žen z celé České republiky se v roce 1998 rozhodlo prověřit své psychické a fyzické schopnosti v mezinárodní konkurenci ve 4. ročníku projektu West in Space, sponzorovaného hamburským koncernem Reemtsma.

Vícekolovým způsobem byla ze 2332 přihlášených vybrána rovná stovka uchazečů, u nichž byla ověřena aktivní znalost angličtiny a další předpoklady pro absolvování kosmonautického výcviku. Nakonec zůstala dvacítka nejzdatnějších (12 mužů a 8 dívek), která byla pozvána na 3. a 4. června 1998 do pražského Ústavu leteckého zdravotnictví k lékařským prohlídkám. Spolu s nimi absolvoval lékařskou prohlídku také herec Martin Dejdar. Ten se do Hvězdného městečka vypravil na pozvání jako čestný host.

Mezinárodní výběrová komise doporučila k účasti na dalším kole v Belgii a SRN tyto reprezentanty :
- Miroslava Míku (1973)
- Tomáše Přibyla (1975)
- Davida Postla (1976)
- Patrika Prepsla (1976)
- Miroslava Sedláčka (1965)
- Liběnu Zemkovou (1974).

Ve dnech 30. července až 2. srpna 1998, postupně v Evropském kosmickém středisku (ESC) v Transiene poblíž Bruselu a v Grube Louise poblíž Kolína nad Rýnem, proběhlo společné soustředění 73 vítězů národních kol ze 14 zemí (celkem došlo přes půl milionu přihlášek). Například ze Slovenska zde byli tři muži a tři dívky.

Na závěr soustředění bylo vybráno 14 šťastlivců, mezi nimi i náš Patrik Prepsl, kteří se pak od 5. do 17. září 1998 zúčastnili zkráceného kosmonautického výcviku ve Hvězdném městečku u Moskvy.

V roce 1999 se už projekt West in Space neuskutečnil a dále nepokračoval.