Spolek SPACE (Spolek Pracovníků v AstronautiCE) byl neoficiální (úřady neschválený a nikdy neregistrovaný) spolek fandů, který vznikl v roce 1961. Stanovy připravil A. Vítek k 1.1.1963. Cílem spolku bylo sbírání informací o kosmickém výzkumu, které v té době byly velice obtížně získatelné. Od ledna 1963 připravoval A. Vítek z podkladů od členů spolku speciální měsíčník (Space News Herald). Počet členů a jejich složení se časem měnilo, ale jádro tvořili následující lidé: Petr Lála, Pavel Koubský, Marcel Grün, Jiří Kroulík, Karel Pacner a Antonín Vítek. Spolkem ale prošla i celá řada dalších lidí (např. Jan Liška nebo František Kantor).

Bližší informace přinesl následující rozhovor s dr. A.Vítkem o klubu SPACE v L+K 19/1969.

NÁŠ ROZHOVOR s dr. Antonínem VÍTKEM, tajemníkem klubu SPACE

Rozhovor pro časopis Letectví + Kosmonautika s dr. A.VÍTKEM připravila Š. NAVRÁTILOVÁ (L+K č. 19/1969)
Snímky: K. Masojídek

o SPACE klubu

Toníku, dovol toto oslovení, ale i naši čtenáři Tě dobře znají, a tak se nám bude lépe povídat. Členové SPACE klubu jsou vlastně rozšířeným zázemím redakce; kdy a jak jste vznikli?

Když budete mít trochu štěstí, tak tohle číslo by mohlo vyjít k osmému výročí vzniku našeho klubu. Ale ty úplné začátky, ty se táhnou ještě o rok zpět do minulosti, někdy do prosince roku 1960. Tehdy v planetáriu běžel kurs kosmonautiky a samozřejmě na takové akci jsem chybět nemohl. Jako posluchač ovšem. A tam jsem se seznámil se dvěma stejně starými fandy. Sedávali jsme spolu a po přednáškách jsme ještě dlouho diskutovali sami. Když kurs skončil, tak nám bylo líto se dále nescházet. Dohodli jsme se, že se budeme jednou za měsíc scházet a v besedách sami pokračovat. Ale klub jsme tomu ještě neříkali.

To až na podzim roku 1961 jsme byli s Honzou Liškou v knihovně a diskutovali nad nějakým časopisem, myslím že to byla Interavia. Se zájmem nás poslouchal takový červenolící mladík, Pavel Koubský, a když jsme se zvedli k odchodu, tak se k nám přitočil a říkal: “To mě hrozně zajímá, atd. atd. a kde jste to sehnali..." Slovo dalo slovo, já mu řekl: “Tuhle sobotu se sejdeme ještě s jedním podobným fandou, přijď taky." A on hned, že přijde a že by s sebou vzal ještě svého kamaráda. A taky přišel, s Petrem Lálou. A tehdy, bylo to 7. října 1961, jsme se rozhodli, že založíme klub. Postupně se přidali další, hlavně ze Štefánikovy hvězdárny na Petříně. Nakonec jsme zakotvili a získali přístřeší v Městské stanici mladých techniků.

Co je hlavní náplní Vašich schůzek?

Dá se říci velmi stručně - diskuse. Jsme takřka výlučně diskusní klub, protože těžko můžeme v našich podmínkách dělat více. Mám na mysli např. experimentální práci, dejme tomu se sondážními (třeba meteorologickými) raketami. Několik z nás se účastnilo i optického pozorování družic, a to hlavně naši členové z petřínské hvězdárny. Diskusi si pochopitelně zpestřujeme čas od času promítnutím nějakého nového filmu s kosmonautickou tematikou.

Odkud čerpáte informace a jak zpracováváte jednotlivé prameny?

Největší část našich znalostí a vědomostí pochází pochopitelně z odborných zahraničních časopisů. V tom nám hodně pomáhá i vaše redakce, svým výběrem časopisů. Dost časopisů také chodí do technické knihovny. A kromě toho, řada z nás je zaměstnána na ústavech Československé akademie věd, které mají bohatě zásobené knihovny nejrůznějšími vědeckými časopisy, ve kterých se najde mnoho zajímavého z hlediska kosmonautiky.

Hoši z Ondřejova pak mají ještě další možnost. V rámci svého zaměstnání v Astronomickém ústavu ČSAV se účastní různých mezinárodních symposií (např. COSPARu) a vracejí se bohatě zásobeni novými poznatky a materiály.

Co se týče zpracování - to si dělá více méně každý sám podle svého. Zpočátku jsme si vedli lístkovou kartotéku, ale to nám brzy přerostlo přes hlavu, tak jsme toho nechali, i když toho dost lituji.

Když však létají kosmonauti, tak potřebujeme čerstvější zprávy, než nám mohou dát časopisy. To jsme pak odkázáni na poslech přímých reportáží. Dá se to zvládnout skutečně s velmi prostým zařízením, jak tady vidíš. Obyčejné rádio, magnetofon a pár nadšenců kolem.

Jsou podobné kluby v zahraničí a spolupracujete s nimi?

Ano, jsou, na různé úrovni. Například ve Francii jsou podobné kluby, ovšem mají mnohem vyšší cíle. Jsou podporovány státem a za spolupráce profesionálů dokonce konstruují a vypouštějí sondážní rakety. My tak vysoko nemíříme. Spokojujeme se převážně pasivním zájmem a s popularizační činností. Myslím tím například přednášky a psaní článků.

Ptala jsi se, zda s některým takovým klubem spolupracujeme. Na to musím odpovědět záporně.

Vaše Články v L + K mají vysokou odbornou úroveň, ta vyžaduje i přiměřenou kvalifikaci. Jakou průpravu mají vaši členové?

Většina z nás má buď dokončené vysokoškolské vzdělání, nebo vysokou školu studuje. Jsme tam tři chemici - z toho jeden docent! - dva astronomové, nukleární fyzik, dva elektroinženýři, architekt, několik strojařů, jenom biolog nám víceméně chybí.

Jaké je věkové složení členů?

Většina z nás je mezi dvaceti a třiceti léty. Nejstaršímu je okolo čtyřicítky, nejmladšímu devatenáct.

Máte rozděleny oblasti zájmů a jak?

Ano, ale není to zcela vyhraněné; já se například zajímám hlavně o projekt Apollo, Honza Kolář se speciálně zabývá skafandry, Grün má v kompetenci západoevropské kosmické projekty, docent Plešek je náš odborník přes paliva, dr. Petr Lála je odborník na nebeskou mechaniku atd.

Jak vypadá tedy zpracování obsáhlého materiálu pro náš časopis?

Když jde o skutečně obsáhlejší článek, tak se na to dá několik lidí dohromady. Dohodnou se obvykle na schůzce klubu, pak se seženou materiály, udělají se výpisky, materiál se seřadí a nakonec se všichni spolupracovníci sejdou a napíše se koncept. Ten se obvykle na schůzce dá k obecnému přečtení, jestli tam nejsou nějaké boty, a pak se to teprve pustí k vám. To ovšem, když je dost času. Někdy se také stává, že něco honíme ještě v korekturách - a to potom nadáváte ...

Závěrem dovol takovou běžnou otázku: co ještě potřebujete k plné spokojenosti?

K plné spokojenosti? Člověk není nikdy plně spokojen. Ale to je normální i prospěšné, protože by jinak neexistoval pokrok a tedy ani kosmonautika. Skromné přání by třeba bylo, aby byl lepší papír, aby v Letectví lépe vycházely fotografie. A kdybych byl neskromnější, aby to nebylo tak nesmírně obtížné podívat se osobně na nějaký kosmodrom ...

Děkujeme za rozhovor.