Základní myšlenka projektu spočívá v tom, že před posledním letem starého orbiteru raketoplánu (po uplynutí doby jeho životnosti), by bylo možno orbiter upravit tak, aby posloužil jako orbitální stanice (bez předpokládaného návratu na Zemi).

Úvod
Je faktem, že dlouhodobější pobyt na oběžné dráze je velmi výhodný pro mnoho výzkumných a technologických úkolů. Orbiter raketoplánu bude i po svém dosloužení stále schopen letu, ale nebude už schopen zajistit absolutní bezpečnost při kritických fázích kosmického letu - při startu a přistání. Pobyt osádky na oběžné dráze nevyvolává tak velké mechanické zatížení a kritické subsystémy mohou být zálohovány.

Návrh
Smyslem projektu Radegast je prodloužit pobyt raketoplánu na oběžné dráze na dobu několika měsíců a vytvořit tak orbitální stanici při maximálním využití vlastních systémů raketoplánu. Některé jeho systémy, např. systém zabezpečení životních podmínek (dále jen LSS), systém dodávky energie a systém stabilizace, musí být pro tento účel posíleny. Ostatní systémy mohou zůstat původní a některé mohou být dokonce na oběžné dráze vyřazeny z provozu (např. aerodynamické řízení, nebo hlavní motory SSME). Bude zapotřebí jen minimum nových systémů, např. stykovací modul.
Bez kompromisů musí být zajištěna bezpečnost osádky. Toho je možno dosáhnout třemi nezávislými LSS - jedním v orbiteru raketoplánu, druhým v modulu laboratoře Spacelab a třetím (nouzovým) ve stykovacím modulu. Doplňování zásob a výměna osádky se předpokládá v intervalech 90 - 120 dní pomocí STS.
Výhodou tohoto návrhu je rychlost možné realizace a nícké náklady. Název Radegast je zkratkou anglických slov "Rapidly Deployed Getaway Station" (rychle vypuštěná orbitální stanice). Předpokládaná životnost stanice je 1 - 2 roky.

Náklad
Spacelab se zdá být nejvýhodnějším kandidátem na náklad, protože jeho životnost je podobná orbiteru raketoplánu. V součinnosti s volně létajícími plošinami (např. Eureka), je potom stanice schopna podporovat tyto oblasti kosmického výzkumu : kosmická technologie, sluneční fyzika, astronomie, lékařské výzkumy.

Dodávka el.energie
Pro potřeby orbitální stanice musí být původní systém raketoplánu (sestávající ze tří palivových článků o celkovém výkonu 7 kW) rozšířen o velké panely slunečních článků, dodávajících cca 26 kW energie. Důležitým problémem je část dráhy v zemském stínu. Zde se jeví nejvýhodnější elektolýza vody na kyslík a vodík, které by pak spalovaly dodatečné palivové články.

Systém zabezpečení životních podmínek (LSS)
Jsou dva základní způsoby posílení stávajícího LSS raketoplánu :
A) Doplnění zásob do stávajícího LSS (drahé na dopravu)
B) Částečně uzavřený LSS (neověřeno)
V této studii je doporučena varianta A) z těchto důvodů :
- počet startů k doplnění zásob je malý (3 - 5)
- měrná cena nákladu na oběžnou dráhu se bude snižovat
- vývojové náklady jsou velmi nízké a stejně tak i vývojová rizika

Konfigurace
Základní dráha stanice by měla být ve výši 400 km (životnost dva roky). V nákladovém prostoru může být dlouhý modul stanice Spacelab a dvě palety. Protože hmotnost tohoto nákladu je jen zhruba 11500 kg, stále ještě zbývá dost nosnosti k vynesení všech rozšiřujících dílů už při prvním startu.

Závěr
Autoři studie věří, že jejich návrh přispěje ke snížení nákladů na kosmický výzkum. Závěry mohou být využity i v jiných budoucích návrzích orbitálních stanic.