Program ASTRA (Amatérská STavba RAket) byl odstartován počátkem roku 1980 ¹⁾ s cílem umožnit experimenty s raketami všem vážným zájemcům o raketovou techniku, zejména pak mládeži a studentům. Později, v roce 1986, byl smysl programu podrobně definován v programovém prohlášení Cíle programu Astra.

Od samého počátku byla navržena a používána k letovým experimentům jednostupňová raketa Astra 1. Vnější průměr rakety je 45 mm, celková délka 1 m a celková startovní hmotnost podle typu použitého motoru se pohybovala od 350 do 850 gramů. Raketa byla testována s motory o celkovém impulsu 40, 80, 160 a 320 Ns, se kterými dosahovala dostupu asi 400, 700, 1200 a 2000 m.

Trup rakety je zhotoven z tenkostěnné papírové trubice o průměru 45 x 1 mm, ogivální hlavice je laminátová (skelná tkanina + epoxid), lichoběžníkové stabilizátory mají jádro z duralového plechu tl. 0,8 mm s odlehčovacími otvory a jsou oboustranně polepeny balsou tl. 1 mm nebo překližkou 0,8 mm. Motory 40 a 80 Ns s vnějším průměrem 25 mm jsou upevňovány šrouby do dvoudílného motorového lože, motory 160 a 320 Ns s vnějším průměrem 45 mm shodným s průměrem trupu jsou přímo částí nosné konstrukce. Čtyři stabilizátory jsou k raketě připevněny osmi ocelovými sponami staženými šrouby M2,5 x 6 a maticemi. Standardní barevné schéma je bílý trup s černým nápisem ASTRA 1, červená hlavice a modré stabilizátory.

K základnímu vybavení rakety patří elektronický časovač výmetu padáku a osmišňůrový polokulový padák o průměru 500 mm. Raketa Astra 1 s motorem o celkovém impulsu 320 Ns musí být dále opatřena dvěma stopovkami (červená světlice o průměru 10 mm) upevněnými na koncích stabilizátorů. Při startovním zrychlení přes 30 g, maximální rychlosti M 1 a dosahované výšce kolem 2000 m nelze jinak raketu vizuálně sledovat! Při prvních dvou zkušebních startech této rakety (5.10.1991 a 11.10.1992 letiště Hoškovice) vinou nesprávné funkce stopovek se raketa ve výšce okolo 1 km i proti jasné obloze ztratila z dohledu a přes veškeré úsilí a prohledání několika čtverečních kilometrů dobře přehledných ploch se nám ji nikdy nepodařilo nalézt! Úspěch byl zaznamenán až při třetím (zatím posledním) startu 5.6.1993 na letišti Sazená. Za zcela vynikajících světelných podmínek a při bezvadné funkci stopovek byla raketa spolehlivě sledována až do vrcholu dráhy, kde se však znovu všem pozorovatelům (několik desltek lidí ztratila z dohledu. Znovu se objevila až na padáku ve výšce asi 1,5 km a při skoro nulové rychlosti větru byla návratovou skupinou na motocyklu nalezena ve vzdálenosti asi 1 km od místa startu.

Vývoj rakety Astra 1 tímto považujeme v hlavních rysech za ukončený a nabízíme ji zájemcům pro experimentální nebo výukové využití, případně i k polétání pro potěšení. Samo létání pro radost představuje zcela novou kvalitu, u nás dosud nepoznanou. Své místo, jak pevně věřím, najde v nové modelářské kategorii Experimental ²⁾.

Závěrem ještě malá poznámka k typové řadě a označování raket Astra. Kromě výše popsané rakety A 1 byla na počátku programu použita několikrát varianta A 01 s modelářskými motory 10 Ns (8 + 3), k pokusům s přetahováním lana a přepravou pošty sloužily větší rakety A - P (4x 65 Ns) a A 21 (7x 80 Ns). V současné době pokračuje vývoj rakety Astra 2. Základní definicí je tentokrát pro změnu vnitřní průměr trupu 76 mm (3") a ke stavbě prototypů bylo použito různých typů vinutých papírových trubek. K pohonu slouží bud svazek motorů 4x 80 Ns nebo jeden motor 320 Ns, který byl použit při zmíněněm startu na Sazené. Pro lepší sledování byla do rakety zabudována červená dýmovnice. Snímek startu této rakety byl zveřejněn na obálce Modeláře 8/1993.

¹⁾ Inspirační kořeny leží daleko hlouběji v historii. Kosmická loď Astra se objevuje už v románu J.M.Trosky Metla nebes z roku l940.

²⁾ Experimentální rakety jsou létající tělesa podle definice sekce 4b, 1.1. Sportovního řádu FAI, která slouží konstrukci a dalšímu rozvoji raketové techniky nebo ke zkouškám s užitečným zatížením. Pravidla jsou v současné době ve stadiu příprav.