Obsah > Základy kosmonautiky > Astrodynamika > Manévrování

Na oběžné dráze je někdy potřeba manévrovat, tedy měnit dráhu. Je to potřeba při setkávacím manévru dvou kosmických těles, při navádění na stacionární dráhu, nebo při korekci meziplanetární dráhy. Dnes se většinou používají manévry pomocí korekčních motorů, jejichž doba hoření je podstatně kratší než oběžná doba. Takovám manévrům říkáme impulsní.

Jednoimpulsní manévry
- lze je použít jen tehdy, pokud výchozí a konečná dráha mají alespoň jeden společný bod
- používají se ke změně výstřednosti dráhy, nebo ke změně sklonu dráhy (velmi energeticky náročný manévr).

Dvouimpulsní manévry
- lze jimi teoreticky uskutečnit libovolnou změnu dráhy (omezením je spotřeba paliva)
- používají se především při setkávacím manévru a při navádění na vyšší dráhu (např stacionární).

Víceimpulsní manévry
- používají se na opravy předchozích manévrů nebo ke snížení spotřeby paliva.

Gravitační manévry
- princip spočívá ve vektorovém skládání rychlosti sondy a planety, v jejíž blízkosti se pohybuje, a v zakřivení dráhy sondy vlivem gravitačního pole planety (sondě se dodá energie na úkor kinetické energie planety)
- používají se ke snížení spotřeby paliva při meziplanetárních letech, nebo pro urychlení přeletů.

Přistávání kosmických objektů
Při přistávání na planetách s atmosférou stačí upravit dráhu tělesa tak, aby vstoupilo do horních vrstev atmosféry pod malým uhlem k horizontální rovině (úhel vstupu). Vlivem aerodynamického odporu se pak snižuje rychlost tělesa a jeho kinetická energie se mění na teplo. Proto je nutné vybavit takto přistávající těleso systémem tepelné ochrany. Přetížení a tepelné zatížení při sestupu lze snížit vhodným (vztlakovým) tvarem tělesa a aktivním aerodynamickým řízením. Po snížení rychlosti na hodnotu několika set metrů za sekundu, pokračuje let buď klouzavým letem až po přistání na letišti (raketoplán), nebo letem na padáku (všechny ostatní dosavadní pilotované lodě). Těsně před dotykem se zemí se někdy zapalují motory měkkého přistání, které utlumí poslední náraz (např. u lodí Sojuz).
Při přistávání na nebeských tělesech bez atmosféry (např. na Měsíci) je nutno původní rychlost pohybu snížit na nulu v okamžiku dosednutí na povrch pomocí raketových motorů (Apollo). Manévr je nutno řídit počítačem.
U planet s velmi řídkou atmosférou (např. na Marsu) se kombinuje aerodynamický sestup v prvních fázích letu v atmosféře s motorickým sestupem (Viking), který nahrazuje let na padáku. 


Aktualizováno : 30.12.2001

[ Obsah | Základy | Výpočty ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.