Obsah > Nepilotované lety > Program Mars > Mars-96 (Mars 8)
Start M.označ. Hmotnost Zánik Popis
16.11.1996 1996-064A 7000 kg 18.11.1996 - neúspěšná sonda k Marsu, penetrátory (špatný start)

[ Obrázek sondy | Experimenty | Home Page sondy ]

Tato ambiciózní sonda k Marsu byla vyrobena za účasti mnoha států. Místo popisu jejích objevů však musím uvést jen několik zpráv z tisku po neúspěšném startu.


Mladá fronta - DNES 18.11.1996

Ruská sonda místo cesty k Marsu padá s radioaktivními články přímo na Zem
M o s k v a (zah, ČTI, Reuter) - Místo přistání vcelku na povrch Marsu dopadne stejnojmenná ruská sonda v několika kusech zpět na Zemi. Sobotní start z kosmodromu Bajkonur se nezdařil. Nyní hrozí, že poté, co se sonda rozpadne a roztaví třením o atmosféru, její trosky způsobí neštěstí. Navíc má v sobě Mars96 velmi silně radioaktivní energetické plutoniové články. "Radioaktivita použitého plutonia je několikasetnásobně vyšší než radioaktivita plutonia používaného ve vojenství," upozornil nejmenovaný jaderný fyzik. Nápor, který podle něho vznikne při dopadu na Zem nebude sice větší než ten, na nějž byla sonda připravena při výstupu z atmosféry, nicméně možnost poškození článků považuje tento odborník za zdroj velkého nebezpečí pro život v zasažené oblasti. Podle ruských expertů, kteří nad sondou ztratili kontrolu již dvě hodiny po startu, nosná raketa Proton pracovala správně. Problémy však způsobily motory, které měly stanici nasměrovat na dráhu k Marsu. Hlavním cílem vědeckovýzkumné mise bylo ověřit, zda na rudé planetě v minulosti panovaly podmínky pro existenci života, a pokusit se nalézt známky přítomnosti organismů. Raketa odstartovala v sobotu. Povrchu Marsu měl přistávací modul dosáhnout v září příštího roku. Celkové náklady na misi dosáhly 64 milionů dolarů.


Mladá fronta - DNES 19.11.1996

Rusové mají s invazí na rudou planetu potíže
KAREL PACNER
P r a h a - S automatickými sondami k nejbližším planetám mají Rusové poměrně velkou smůlu. V minulosti způsobovaly jejich havárie nepříliš spolehlivé nosné rakety, které vybuchovaly během startu, a nekvalitní elektronika, která nedokázala dlouhé měsíce fungovat v krutých podmínkách kosmického prostoru. Nynější obtíže jsou patrně důsledkem organizačního chaosu a nepřesné práce vědců a techniků, kteří ztratili všechna dřívější privilegia, a navíc jsou špatně placeni. První neúspěchy na meziplanetárních trasách Moskva zamlčela. O nich se svět dozvídal, až když se za Michaila Gorbačova začala rozvíjet glasnosť. V říjnu 1960 ztroskotaly při startu první dvě sondy určené k průzkumu Marsu. Na podzim 1962 chtěli Sověti vypustit automaty tři - první a třetí se opět nedostaly na dráhu vinou nosné rakety. Veřejnost se dozvěděla jedině o existenci druhého, nazvaného Mars 1. Tento stroj přestal vysílat po necelých pěti měsících letu, a když potom po dalších třech měsících míjel cílovou planetu, byl od ní příliš vzdálen a navíc mlčel. Také další dvě havárie na kosmodromu Bajkonur - v listopadu 1963 a v únoru 1964 - zůstaly utajené. Automat opatrně nazvaný Zond 2 odstartoval v listopadu 1964 a opět po pěti měsících se přestal ozývat jeho vysílač; to bylo škoda, protože prolétl okolo Marsu ve vzdálenosti menší než 1500 km. Novou sérii těžších automatů začali Sověti vypouštět pomocí nové generace nosičů Proton, která měla premiéru v roce 1965. Avšak při startech dvou sond v roce 1969 rakety Proton opět zklamaly. I to zůstalo obestřeno státním tajemstvím. V roce 1971 ze tří stanic odstartovaly dvě. Obě dosáhly cíle, od mateřských plavidel, které začaly kroužit jako družice okolo planety, se oddělila výsadková pouzdra, která přistála. Avšak jedině Mars 3 vysílal z povrchu planety 20 vteřin snímek svého okolí. O dva roky později vypustili Sověti úspěšně dokonce čtyři sondy, které měly stejný úkol jako předcházející stroje. Ale jedině Mars 5 se dostal na oběžnou dráhu okolo planety a několik dnů pořizoval snímky povrchu. Poslední útok zahájili Sověti v roce 1988 automaty Fobos 1 a Fobos 2. Zatímco první se odmlčel po dvou měsících letu, druhý se sice přiblížil k Marsu a jeho měsíci Fobos, ale i ten potom selhal. Ani s výpravami k Venuši neměli Sověti na začátku v roce 1961 štěstí. Teprve čtvrtý automat Veněra 4 prolomil smůlu - jeho pouzdro přistálo na povrchu a po 94 minut měřilo okolní prostředí. Přitom zjistilo, že tam panuje peklo - teplota okolo 300 stupňů a tlak asi dvěstěkrát vyšší než na Zemi. Dalších osm misí, poslední z nich byla Veněra 12 v roce 1978, se pak již zdařilo. Naproti tomu Američanům se podařilo vychytat řadu chyb na jejich automatech poměrně brzy. Proto mohli vyslat řadu sond ke všem planetám sluneční soustavy s výjimkou posledního Pluta. Nicméně ani jim se neúspěchy nevyhnuly - před třemi léty ztratili těsně před cílem velkou a složitou sondu Mars Observer za miliardu dolarů. KAREL PACNER

Pád Marsu-96 poškodil pověst ruské kosmonautiky a vyvolal obavy
P r a h a, M o s k v a - Šest tisíc metrů pod mořem nedaleko Velikonočního ostrova skončila včera ruská sonda Mars96 vybavená radioaktivními bateriemi, která původně odstartovala z Bajkonuru na více než 82 milionů kilometrů dlouhou pouť ke čtvrté planetě sluneční soustavy. Ruská kosmonautika tak utrpěla na své pověsti a zároveň oživila diskuse, zda je rozumné posílat nad hlavy lidí zařízení vybavená smrtícími zdroji energie. "Sonda se zcela rozpadla, když se ocitla v atmosféře. Pozemní pozorovatelské stanice zachytily vlétnutí sondy do atmosféry, ale přesné místo dopadu jejích různých částí zatím nelze přesně určit, " oznámilo Kosmické velitelství strategického letectva USA. Na projektu pracovalo podle ČTK dvaadvacet zemí, mezi nimi Německo a Spojené státy. Hodnota projektu nebyla přesně vyčíslena, avšak odborníci ji odhadují na stamiliony dolarů. Účelem již dva roky odkládané mise Mars96 bylo blíže prozkoumat povrch rudé planety a pátrat po známkách života. Hlavní, co nyní vyvolává otázky, je osud čtyř elektrogenerátorů s 270 gramy radioaktivního plutonia 238, které může po vdechnutí vyvolat zhoubné bujení. Pokud by se plutonium z Marsu96 rozptýlilo v ovzduší, mohlo by zcela anonymně způsobit smrt 150 až 550 lidem. Skutečný osud plutoniových článků zůstane však záhadou, protože trosky leží v hloubce odkud je nelze vyzdvihnout. "Kontejnery nejsou z hlediska ekologie žádným nebezpečím," ujišťuje proto šéf programu Ruské kosmické agentury Jurij Milov. S ním se ztotožnil mluvčí Spacecom Robert Bell, podle něhož zbytky sondy nepředstavují nebezpečí pro nikoho a riziko by hrozilo pouze tehdy, kdyby se plutonium rozptýlilo v atmosféře. Tato možnost je však údajně vyloučena, nicméně podle agentury Reuter někteří experti upozorňují, že při extrémně kolmém úhlu dopadu by se mohl poškodit i obal baterií. "Podle našich závěrů plutoniové články dopadly do moře neporušené," prohlásila mluvčí amerického ministerstva pro energetiku Carmen MacDougallová a dodala, že pokud by došlo k rozbití obalů baterií při kontaktu s hladinou, nehrozí obyvatelům nejbližších pevnin zamoření díky směru větru, který by radioaktivní částice rozptýlil. Australská vláda přesto v oblastech, kam by mohly části sondy, která vybuchla již v atmosféře dopadnout, vyhlásila stav pohotovosti. Jako příčina havárie Marsu96 se uvádí selhání čtvrtého stupně Protonu. O zdrojích této chyby lze zatím jenom spekulovat. Nicméně v poslední době havárií těchto raket přibylo a ukazuje se, že je zavinily nečistoty, které se dostaly do paliva. A to je vysloveně záležitost špatné práce lidí. Za dva roky chtěli Rusové vypustit k Marsu ještě složitější automat, který tam měl odvézt plně automatický vozík, nedávno úspěšně otestovaný v Kalifornii, a množství přístrojů z dalších států. Avšak už koncem minulého týdne si jeden ruský odborník posteskl, že se tato expedice patrně neuskuteční, protože chybějí peníze. Po havárii Marsu96 je také otázkou, jestli západní kosmické agentury budou mít k Rusům tolik důvěry, aby jim znovu svěřily aparatury za stamiliony dolarů. PAVEL STöCKL, KAREL PACNER


[ Obsah | Nepilotované kosmické lety | Program Mars | Program Mars (USA) ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.