Obsah > Pilotované lety > STS > STS-93 Co/F-26
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1999-040A 23.07.1999 28.07.1999 4d22h50m Chandra X-Ray Observatory


Posádka STS-93
Posádka :
Collins[ová],E.M.[VE] | Ashby,J.S.[PL] | Hawley,S.A.[MS] | Coleman[ová],C.G.[MS] | Tognini,M.A.Ch.[MS](Francie)

[ Popis letu | Obrázky | Experimenty | STS-93 v L+K | STS-93 v NASA ]


Znak STS-35Popis letu :

Hlavním cílem letu STS-93 bylo vypuštění velké astronomické observatoře Chandra X-Ray Observatory (původně se jmenovala AXAF - Advanced X-ray Astrophysics Facility). Cady Coleman[ová] tuto observatoř za 1,5 miliardy USD vypustila asi 7 hodin po startu raketoplánu. Stupeň IUS ji poté vynesl na velmi protáhlou dráhu kolem Země, ze které bylo prováděno vlastní pozorování a měření. Doplňkovými experimenty na raketoplánu byly například zkoušky manévrovacích raketových motorků a Southwest Ultraviolet Imaging System (malý ultrafialový teleskop na obytné palubě).

Zvláštností tohoto letu byla i skutečnost, že velitkou raketoplánu (CDR) byla poprvé v historii žena - Eileen Collins[ová].

Pracovní oběžná dráha měla sklon 28,45° (raketoplán tedy nebyl z území ČR pozorovatelný).

Původní plán akcí na jednotlivé dny letu

Den 1. - Start (LC-39B, 20.07.1999, 04:36 UT (06:36 SELČ), okno 46 minut), vypuštění Chandra X-Ray Observatory
Den 2. - 4. - Experimenty
Den 5. - Přistání na KSC (25.07.1999 03:31 UT)

Skutečný průběh letu

Přesun Columbie z OPF do VAB (02.06.1999)Předstartovní operace
16.04.1999 - Přesun do OPF-1 (příprava orbiteru)
02.06.1999 - Přesun do VAB (připojení ET a SRB)
07.06.1999 - RollOut z VAB na LC-39B
24.06.1999 - TCDT (Terminal Count Down Test)
17.07.1999 - Začátek odpočítávání

Popis letu
První pokus o start (20.07.1999) se nevydařil. Odpočítávání probíhalo hladce až do zhruba T-10 sekund. Pak bylo zaregistrováno skokové zvýšení koncentrace vodíku v motorovém prostoru raketoplánu a startovní sekvence byla zastavena. Nedošlo ani k zažehnutí hlavních motorů SSME. Tento pokus o start sledovala na KSC i první dáma USA - Hillary Clinton[ová] s dcerou Chelsea.

Observatoř Chandra v nákladovém prostoru Columbie při pozemní přípravě (1999)Po vyhodnocení bylo zjištěno, že ve skutečnosti k úniku vodíku nedošlo, ale chyba byla v měřicím systému. V cca T-16 s jeden z techniků zaregistroval na kontrolním panelu, že koncentrace vodíku v zadní části raketoplánu stoupá k 640 ppm, přičemž limit je 300 ppm. Proto v T-8 s vyvolal ruční přerušení startu. Odpočet se zastavil zhruba v T-7 s, méně než 0,5 sekundy před plánovaným zažehnutím motorů SSME. Teprve po zajištění raketoplánu a vystoupení posádky se ukázalo, že k úniku vodíku nedošlo a že muselo jít o chybu při měření.

Start byl odložen o 48 hodin, tedy konkrétně na 22.07.1999 v 04:28 UT (06:28 SELČ).

Ani druhý pokus o start STS-93 však nevyšel. Tentokrát musel být v T-5 minut odložen o dalších 24 hodin kvůli nevyhovujícímu počasí (bouřky v blízkosti KSC). Nový termín startu byl stanoven na pátek 23.07.1999 v 04:24 UT (06:24 SELČ) s oknem do 05:10 UT.

Noční start Columbie STS-93 (23.07.1999)Napotřetí už to ale vyšlo. Columbia STS-93 úspěšně odstartovala 23.07.1999 v 04:31 UT (06:31 SELČ). Navedení na dráhu ale nebylo úplně bez problémů. Asi 5 sekund po startu došlo ke krátkodobému zkratu v elektrickém rozvodu raketoplánu. To mělo za následek také krátkodobé výpadky jednoho ze dvou řídicích systémů SSME motorů č. 1 a 2. Naštěstí se dodávka elektrické energie rychle obnovila a tyk bylo možno pokračovat v letu. K vypojení hlavních motorů došlo v T+508 s. Ukázalo se však, že to bylo o něco dříve, než stanovil plán. Proto měl raketoplán o 4,5 m/s nižší rychlost než bylo plánováno (o cca 7 km nižší bylo i apogeum). Manévrem OMS-2 v 05:12 UT bylo dosaženo kruhové pracovní dráhy, která však byla asi o 10 km nižší, než stanovil plán. Po otevření dveří nákladového prostoru dostala posádka zelenou pro pobyt na oběžné dráze a vypuštění observatoře Chandra.

Observatoř Chandra těsně před vypuštěním (23.07.1999)K tomu došlo kolem 11:47 UT ještě téhož dne, tedy 23.07.1999. Zhruba v 10:00 UT byl stupeň IUS i s observatoří Chandra vyklopen v nákladovém prostoru raketoplánu do úhlu 29°. V této poloze byla otestována jedna z antén observatoře. Poté byla v 11:42 UT celá sestava vyklopena do úhlu 58°. Z této polohy došlo v 11:47 UT k vypuštění sestavy Chandra/IUS-27 z nákladového prostoru. Ve 12:48 UT byl zažehnut motor SRM-1 stupně IUS. 125 sekund hoření tohoto motoru uvedlo sestavu na dráhu ve výši 226 x 13841 km se sklonem 28,5°. Poté byl motor SRM-1 odhozen a ve12:51 UT byl na 117 sekund zažehnut motor SRM-2. Na observatoři Chandra byly pak ve 13:22 UT rozvinuty panely slunečních baterií. Nakonec byl ve 13:50 UT odhozen i motor SRM-2. Chandra se nacházela na dráze 330 x 72030 km x 28,45°. To bylo asi o 900 km níže, než bylo plánováno. Vlastní pohonný systém observatoře (IPS) byl však schopen dosáhnout potřebných parametrů dráhy. Už 25.07.1999 v 01:11 UT byly motory IPS na 5 minut zažehnuty a perigeum bylo zvýšeno na 1200 km. Později byla dráha zvýšena až na 10000 x 140000 km (provedeno bylo celkem 5 manévrů). Do operačního provozu byla Chandra uvedena v srpnu 1999 po otevření krytu hlavního teleskopu.

V dalších dnech se posádka věnovala experimentům na palubě raketoplánu.

Hawley a Tognini s přístrojem SWUIS (25.07.1999)24.07.1999 Hawley zahájil astronomická pozorování Měsíce, Merkuru, Venuše a Jupiteru přístrojem SWUIS. Coleman[ová] testovala videorekordér pro HDTV (DTO 700-17).

Také 25.07.1999 posádka obsluhovala vědecké experimenty. Hawley uskutečnil další astronomická pozorování Venuše a Měsíce přístrojem SWUIS. Coleman[ová] obsluhovala skleník PGIM, testovala nové závěsy slunečních baterií LFSAH a pokračovala v práci s videorekordérem, Ashby se věnoval experimentu STL. Collins[ová] a Tognini využili amatérské vysílačky SAREX k desetiminutovému spojení s osádkou Miru, především s francouzským astronautem J.Haignerém, prostřednictvím spojové sítě NASA a radioamatérské stanice v Houstonu, nad nímž Mir přelétal; raketoplán se nacházel nad Indonésií. Vzdálenost mezi raketoplánem a Mirem činila asi 14 tis. km. Tognini se v průběhu dne podílel na experimentech BRIC, LFSAH a CGBA.

26.07.1999 Ashby a Hawley instalovali na obytné palubě zařízení TVIS a připravili jej ke zkouškám. Hawley pak pokračoval v UV pozorováních Venuše, Jupiteru a Měsíce přístrojem SWUIS. Tognini a Coleman[ová] se věnovali biotechnologickým experimentům a odebrali vzorky rostlin z PGF. V průběhu dne se uskutečnil další zážeh motorů pro experimenty MSX a SIMPLEX.

27.07.1999 už byly na pořadu dne prověrky systémů družicového stupně před přistáním, ukončování vědeckých experimentů a úklid vnitřních prostor.

Otvory v trysce SSME (29.07.1999)Celý let STS-93 byl zakončen perfektním nočním přistáním na KSC (RW33) ve středu 28.07.1999 v 03:21 UT (05:21 SELČ). Po přistání se však potvrdilo, že v průběhu startu došlo k prasknutí tří z mnoha ocelových trubiček, tvořících plášť trysky motoru SSME v pozici 3 a k následnému úniku vodíku, který však naštěstí neměl katastrofické důsledky.


Aktualizováno : 03.08.1999

[ Obsah | Pilotované lety | STS ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.