Obsah > Pilotované lety > STS > STS-124 > STS-124 v L+K 7/2008

STS-124/ISS-1J

Největší modul ISS

Mgr. ANTONÍN VÍTEK, CSc.

L+K 7/2008

Znak letu STS-124V červnu letošního roku se Mezinárodní kosmická stanice rozrostla o další přetlakový modul. Téměř patnáctitunová laboratoř Kibo, kterou Japonci začali projektovat v roce 1990 a dokončili o dvanáct let později, se stane pracovištěm pro dva až čtyři vědecké pracovníky. Budou tam uskutečňovat experimenty z oblasti lékařství, biologie, biotechnologie, materiálového výzkumu a fyziky.

Raketoplán Discovery se vrátil ze své poslední mise STS-120 v odpoledních hodinách 7. listopadu 2007 a ještě téhož dne putoval k poletovému odstrojení do montážního hangáru OPF-3. Tehdy se počítalo s tím, že se znovu vydá k Mezinárodní vesmírné stanici již 24. dubna 2008. Posádku, která dostala za úkol dopravit na ISS přetlakový modul Kibo PM, jmenovalo vedení NASA již 22. března 2007, to aby bylo dost času na její výcvik. Tvořili ji velitel Mark E. Kelly (nar. 1964, STS-108 prosinec 2001, STS-121 červenec 2006), pilot Kenneth T. Ham (nar. 1964. nováček) a letoví specialisté Karen L. Nybergová (nar. 1969, nováček), Ronald J. Garan, Jr. (nar. 1961, nováček), Michael E. Fossum (nar. 1957, STS-121 červenec 2006) a Stephen G. Bowen (nar. 1964, nováček). Posledně jmenovaný však posádku v září 2007 opustil, aby udělal místo pro jiného sedmého člena, kterým měl být při letu do vesmíru čerstvý palubní inženýr ISS a na zpáteční cestě jeho předchůdce. Japonská kosmická agentura JAXA jmenovala do posádky svého astronauta, aby se podílel na oživování modulu Kibo. Stal se jím Akihiko Hoshide (nar. 1968, nováček).

Přípravy družicového stupně, včetně obvyklé výměny hlavních kyslíkovodíkových motorů za repasované jednotky výrobních čísel 2051, 2048 a 2058, v hale OPF probíhaly hladce. Situaci však zkomplikovaly problémy s odhazovací nádrží raketoplánu Atlantis. Ten měl k misi STS-122 odstartovat 7. prosince 2007, ale nakonec letěl až o dva měsíce později. V lednu bylo rozhodnuto, že na Dlscovery nastoupí Gregory E. Chamitoff (nar. 1962, nováček), který na ISS vystřídá Garretta E. Reismana. Protože výroba nádrže ET-128 pro STS-124 nabírala mírné zpoždění - šlo totiž o první exemplář, u kterého byly při jeho výrobě zohledněny všechny změny požadované po havárii Columbie - bylo nutno start odložit až na 25. květen 2008. V únoru začalo sestavování motorů SRB výr. č. BI-134/RSRM-102 v budově VAB. Nádrž ET-128 byla na Cape Canaveral odeslána až 20. března, což si vynutilo další odklad na 31. květen.

Umístění JEM PM v rámci ISSV budově SSPF mezitím končily přípravy laboratoře Kibo. Válec o délce 11,2 m a průměru 4,4 m měl vzletovou hmotnost 14,8 tuny. Uvnitř je prostor na umístění celkem 23 standardních skříní. Z nich jedenáct připadá na základní systémy pro funkci modulu, deset pro experimenty. Další skříň je určena pro mrazničku na biologické vzorky a poslední slouží jako běžný úložný prostor. Během vzletu však byly uvnitř umístěny jen čtyři stojany s nejnutnějším vybavením. Ale osm skříní již čekalo na stanici, v nitru logistického modulu Kibo ELM (Experiment Logistics Module), někdy označovaného také zkratkou JLM (Japan Logistics Module). Ten byl dopraven na stanici při letu STS-123 (viz L+K č. 5/2008) a dočasně připojen na horním stykovacím uzlu modulu Harmony. V jedné podstavě Kiba se nachází stykovací uzel typu CBM (Common Berthing Mechanism) pro připojení laboratoře k modulu Harmony, na opačném konci je speciální stykovací zařízeni EFBM-A (Exposed Facility Berthing Mechanism - Active). V budoucnosti poslouží k připojení otevřené plošiny JEM-EF (Japan Experiment Module - Exposed Facility), kterou přiveze Endeavour při letu STS-127.

Uprostřed stěny je instalována válcová přechodová komora, umožňující obousměrně přesun experimentů o hmotnosti do 300 kg a maximálním rozměru 0,46 x 0,83 x 0,80 m mezi laboratoří a vnější plošinou. V sousedství vnějšího poklopu přechodové komory je ramenním kloubem připojen dálkový manipulátor JEMRMS (Japan Experiment Module Remote Manipulator System) se šesti stupni volnosti, který je v nataženém stavu 10 m dlouhý a jenž unese až 4 tuny těžký předmět. K jeho konci lze připojit speciální dvoumetrový jemný manipulátor SFA (Small Fine Arm). Na stropě laboratoře se nachází další stykovací uzel CBM, ke kterému se připojuje logistický modul JLM.

Hlavní části systému KiboDružicový stupeň Discovery putoval do budovy VAB 26. dubna. Tam jej technici o dva dny později připojili k ET a SRB. Po nezbytných prověrkách převezl pásový transportér celou sestavu 3. května na rampu LC-39A. Ostré odpočítávání začalo jako obvykle za stavu T-43 hodin 28. května v 15:00 místního letního času (19:00 UTC). Na poslední chvíli technici přidali do nákladu i náhradní separátor plynu od kapaliny pro ruský palubní záchod ASU. Separátor, který měl oddělovat moč od vzduchu, se zadřel a ani jeden ze dvou náhradních dílů, které měla posádka stanice k dispozici, nefungoval. Průběh odpočítávání byl velice hladký. I počasí plně spolupracovalo, a tak se raketoplán o hmotnosti 2 063 093 kg odpoutal od rampy 31. května 2008 ve 21:02:11,970 UTC a zamířil severovýchodním směrem. Ani tentokrát se vzlet neobešel bez odpadávání izolační pěny. Větší kusy odpadly až po odhozeni motorů SRB, v době, kdy neznamenaly přílišné nebezpečí pro tepelnou ochranu družicového stupně.

Na počátku letu se ovšem objevila dost závažná závada: záložní řídicí elektronika natáčení levobočního manévrovacího motoru OMS selhala. Primární okruh sice pracoval správně, ale technici nechtěli zbytečně pokoušet osud. Proto hned po dosažení výchozí dráhy po manévru OMS-2 nastavili směr osy tohoto motoru tak, aby procházel bodem předpokládaného těžiště družicového stupně v okamžiku brzdicího manévru na konci letu. Všechny ostatní manévry uskutečňoval pouze pravoboční motor, jehož hlavní i záložní elektronika byly v pořádku. Protože je možno přečerpávat pohonné látky mezi oběma moduly OMS, nic se jinak na plánu letu nemuselo měnit. Průzkum náběžné hrany a přídě raketoplánu, který se uskutečňuje druhý den letu, se tentokrát nekonal. Na palubě totiž nebyla prodlužovací tyč s přístroji OBSS, protože se vedle rozměrného modulu Kibo do nákladového prostoru nevešla. Posádka proto udělala jen zběžnou kontrolu televizní kamerou na konci manipulátoru SRMS v těch místech, kam kanadská paže dosáhla. Žádné poškozeni astronauti nenašli. Ani podrobnější fotografický průzkum uskutečněný posádkou ISS těsně před připojením Discovery ke stanici nic neodhalil.

Raketoplán se připojil ke stanici s devítiminutovým zpožděním proti plánu 2. června v 18:03 UTC. Po nezbytných kontrolách hermetičnosti vestibulu přešla jeho posádka na palubu stanice a přivítala se s jejím osazenstvem. Pak prošla bezpečnostním školením a přenesla na palubu první díly nákladu, v prvé řadě dva skafandry pro Fossuma a Garana a individuální výplň křesla do transportního Sojuzu TMA-12 pro Chamitoffa. Její výměnou, kterou nahlásili na Zemi v 22:35 UTC, se Chamitoff stal členem 17. dlouhodobé expedice a naopak Reisman příslušníkem posádky raketoplánu.

Přenášení modulu JEM PM na modul Harmony (03.06.2008)První výstup z modulu Quest do volného prostoru uskutečnili Fossum a Garan 3. června. Jeho začátek v 16:22 UT byl téměř o hodinu opožděn, protože bylo nutno vyměnit čapku s mikrofonem a sluchátky ve Fossumově přilbě kvůli poškozenému kabelu. V průběhu výstupu astronauti připravili modul Kibo k vyzvednuti z nákladového prostoru a k připojení ke stanici. Pak asistovali při přemístění prodlužovací tyče ISA (lnstrumented Boom Assembly) s přístroji OBSS, kterou předchozí raketoplán nechal uloženu na stanici. Ve 20:37 UTC Hoshide za asistence Nybergové opatrně staničním manipulátorem vytáhl modul Kibo z nákladového prostoru a přisunul jej do bezprostřední blízkosti modulu Harmony.

Mezitím se Garan a Fossum věnovali poškozenému otočnému spoji SARJ (Solar Alpha Rotary Joint) mezi příhradovými nosníky S3 a S4. Namontovali zpět část převodového systému, který předchozí expedice odvezla na Zemi k inspekci, a pak se věnovali pokusům o odstranění kovovými šponami znečištěného mazadla. Výstup skončil po 6 hodinách a 48 minutách. Ve 23:01 UTC Hoshide a Nybergová dokončili pevné připojeni modulu Kibo k Harmony. Po důkladné prověrce hermetičnosti vestibulu mezi oběma těmito moduly 4. června se Hoshlde a Nybergová pustili do propojování kabelů, vedoucích do nového modulu. Ve 21:09 UTC astronauti poprvé otevřeli průlez do Kiba a začali s jeho vybavováním, zatímco ruský kosmonaut Kononěnko úspěšně opravil palubní záchod.

O den později v 15:04 UTC Garan a Fossum zahájili druhý montážní výstup do volného prostoru. Během práce trvající 7 hodin a 11 minut instalovali na povrch modulu Kibo dvě televizní kamery, odstranili ochranné kryty z manipulátoru JEMRMS, demontovali poškozenou kameru ETVCG a připravili k výměně vyčerpanou nádrž se stlačeným dusíkem na příhradové konstrukci ITS-S1 za novou. Prohlídka druhého otočného spoje SARJ - mezi segmenty nosníku P3 a P4 - potvrdila, že je úplně v pořádku. V pátek 6. června manipulátorem SSRMS přesunuli logistický modul Kibo ELM mezi horními stykovacími uzly modulů Harmony a Kibo PM. Třetí a posledku výstup zahájila osvědčená dvojice 8. června ve 13:55 UTC. Ukončila výměnu vypotřebované dusíkové nádrže NTA (Nitrogen Tank Assembly) za novou a namontovala zpět televizní kameru ETVCG, kterou mezitím na palubě stanice opravili. Dále udělala drobné úpravy na povrchu nového modulu. Výstup tentokrát trval 6 hodin a 33 minut.

ISS při odletu Discovery STS-124 (11.06.2008)V úterý 10. června se posádka Discovery rozloučila s obyvateli stanice, přešla na palubu raketoplánu a hermeticky za sebou uzavřela průlezy. Odlet od stanice se uskutečnil 11. června v 11:42 UTC. O 25 minut později raketoplán zahájil vice než hodinu trvající Inspekční oblet stanice, než se od ní začal definitivně vzdalovat. Ještě téhož dne posádka Discovery zkontrolovala náběžnou hranu i příď svého stroje a pořízená data odeslala na Zemi do Houstonu. Protože odborníci potřebovali na jejich důkladné vyšetření 34 hodin místo obvyklých 26, byl již předem vložen do letového plánu celý den volna pro posádku.

V pátek 13. června piloti zkontrolovali systémy svého stoje, zatímco ostatní uklízeli obytnou palubu. Po ukončení zkoušek piloti zpozorovali neznámý, kovově se lesknoucí objekt, jak se vzdaloval od zádi Discovery. Analýza duchapřítomně pořízených fotografií na Zemi zjistila, že jde o jednu ze tří pružných vložek, chránících závěsy aerodynamické brzdy před žárem motorů SSME během vzletu - tedy nic, co by mohlo ohrozit návrat raketoplánu na Zemi. Ten po brzdicím manévru nad Indickým oceánem 14. června 2008 ve 14:10:10 UTC proběhl zcela hladce. Discovery dosedl hlavním podvozkem na beton dráhy 15 letiště SLF na Kennedy Space Center na Floridě v 15:15:19 UTC. Jeho další misí má být let STS-119, plánovaný na únor 2009.

Vyšlo v L+K 7/2008


Aktualizováno : 15.10.2011

[ Obsah | Pilotované lety | STS | STS-124 ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.