Obsah > Pilotované lety > STS > STS-123 > STS-123 v L+K 5/2008

STS-123/ISS-1J/A

Naděje ze Země vycházejícího slunce

Mgr. ANTONIN VÍTEK, CSc.

L+K 5/2008

Znak letu STS-123V březnu 2008 se do výstavby Mezinárodní kosmické stanice ISS aktivně zapojilo i Japonsko vypuštěním prvního dílu své kosmické laboratoře - přetlakového nákladového modulu ELM-PS. Země vycházejícího Slunce je členem mezinárodního konsorcia již od jara roku 1985, kdy agentura NASDA - dnešní JAXA - podepsala s NASA předběžnou dohodu o výhledové spolupráci na vývoji, konstrukci, stavbě a využíváni kosmické stanice. Japonci se v záři 1998 zavázali přispět stavbou jednoho laboratorního modulu, který později dostal název „Kibo“, Česky „Naděje“.

Po urychleném návratu o jeden den z předchozí mise STS-118 dne 21. srpna 2007 prošel družicový stupeň obvyklými procedurami údržby v montážní hale OPF-2. Do jeho motorového prostoru přišly repasované kyslíkovodikové motory SSME výrobních čísel 2047, 2044 a 2054 a po stranách kýlové plochy technici usadili bloky manévrovacích motorů OMS čísel LP03/32 a RP04/28, oba použitě teprve podruhé. Jiná skupina odstranila dvě poškozené dlaždice systému tepelné ochrany a podrobila je zkoumání. Než byly nalepeny nové, odborníci pečlivě prozkoumali plášť trupu pod nimi, ale žádné poškození žárem tam neshledali. Zato při zevrubné prohlídce radiátorů termoregulačního systému, umístěných na vnitřní straně dveří nákladového prostoru, nalezli dvě stopy po zásazích mikrometeoroidy nebo kousky kosmického smetí. Naštěstí částice nezasáhly žádnou z freonových trubek, ani nepoškodily samotné dveře, takže škody šlo snadno opravit. Termín startu, v té době stanovený na 14. února 2008, se dal pohodlně stihnout. Technici sice ještě museli vyměnit všech osm oken v pilotní kabině a jeden panel (1OR) na náběžné hraně pravé poloviny křídla, ale to vše bylo do konce listopadu hotovo. V hale č. 1 montážní budovy VAB se mezitím od poloviny listopadu sestavovaly na mobilním vypouštěcím zařízení MLP-2 z jednotlivých segmentů dva motory RSRM z výrobní šarže 101, tvořící hlavní část pomocných vzletových stupňů SRB č. BI-133. Odhazovací nádrž ET-126 na kapalný vodík a kyslík na kosmodrom dorazila lodí 30. listopadu.

Raketoplán Endeavour STS-123 na rampě LC-39A (10.03.2008)Pak však došlo k nečekanému zdržení. Raketoplán Atlantis k letu STS-122 nevzlétl 6. ani 9. prosince pro závadu na senzorech ECO, hlídajících hladinu vodíku v nádrži ET. Odklad startu měl samozřejmě dominový efekt I pro následující expedice, protože mezi jednotlivými starty potřebovali technici na kosmodromu přibližně pětitýdenní odstup. Přestože sestavování SRB pro STS-123 dokončili ještě před Vánocemi, montáž nádrže ET se odložila na druhý lednový týden. Pak na ni museli technici udělat podobné úpravy jako na nádrži pro Atlantis. Bylo jasné, že start nemůže být dříve než 11. března 2008. Úpravy probíhaly hladce. Družicový stupeň převezli do budovy VAB 11. února. Tam jej technici připojili k upravené nádrži ET a po obvyklých zkouškách celá sestava putovala 18. února na rampu LC-39A. Tam do nákladového prostoru naložili i hlavní užitečně zatížení. Tvořil je v první řadě již zmíněný japonský modul Kibo ELM-PS o průměru 4,4 m, délce 4,2 m a hmotnosti 8387 kg. Druhý náklad představovala britská nákladní plošina SLP ze stavebnice Spacelab, která nesla kanadský manipulátor SPDM (Special Purpose Dexterous Manipulator), zvaný též krátce Dextre. Jeho hmotnost obnáší přibližně 1560 kg.

Po úspěšném zkušebním odpočítávání, které proběhlo ve dnech 23. až 25. února, se 28. února sešli manažeři programu raketoplánů na běžné dvoudenní oponentuře připravenosti ke startu (FRR) a potvrdili definitivně datum startu. Ostré odpočítávání začalo 8. března v 08:00 světového času (UTC) jako obvykle za stavu T-43 hodin. Krátce před tím přibyla letová posádka, kterou tvořili velitel Dominic L. P. Gorie (nar. 1957, STS-91 únor 1998, STS-99 listopad 2000, STS 108 prosinec 2001), druhý pilot Gregory H. Johnson (nar. 1982, nováček) a letoví specialisté Robert L. Behnken (nar. 1970, nováček), Michael J. Foreman (nar. 1957, nováček), Takao Doi z Japonska (nar. 1954, STS-87 listopad 1997) a Richard M. Linnehan (nar. 1957, STS-78 červen 1996, STS-90 duben 1998, STS-109 březen 2002). Jako pasažér se vezl další americký astronaut, Garrett E. Reis- man (nar. 1968, nováček), který na palubě ISS vystřídal francouzského astronauta ESA Léopolda Eyhartse.

Start raketoplánu Endeavour STS-123 z KSC (11.03.2008)Raketoplán Endeavour o vzletové hmotnosti 2 050 730 kg úspěšně vzlétl 11. března 2008 v 06:28:13,948 UTC po hladkém průběhu připrav. I když experti opět zjistili případy odpadáváni ledu a pěny z nádrže ET, k poškození družicového stupně nedošlo. To potvrdil i průzkum povrchu raketoplánu uskutečněný druhého dne letu. Endeavour se připojil ke stanici 13. března 2008 v 03:49 UTC. Ještě téhož dne astronauti vyzvedli z nákladového prostoru raketoplánu plošinu SLP s manipulátorem Dextre a připojili ji k mobilní základně MBS. Tam však zjistili, že kanadský manipulátor nereaguje na povely a nedostává elektrický proud. Hrozilo nebezpečí, že by jeho vypojené elektronické systémy i mechaniku mohl poškodit mráz kosmického prostoru.

Čtvrtý den letu (14. března) uskutečnili Linnehan a Reisman první výstup do volného prostoru. Během 7 hodin a 1 minutu trvající práce nejprve připravili japonský logistický modul k přenesení na propojovací modul Harmony, na němž také aktivovali horní stykovací uzel CBM. Kibo pak staničním manipulátorem přemístil japonský astronaut Doi, kterému asistoval Gorie. Po odstranění aretačních pojistek připojili Linnehan a Reisman k oběma pažím manipulátoru vlastní ‚ruce“, zařizení znané OTCM (Orbital Replacement Unit Tool Changeout Mechanism), sloužící k připojováni nejrůznějších nástrojů k manipulátoru. Mezitím technici zjistili příčinu závady, které ležela v kabeláži, nikoli v programovém vybavení, jak se nejprve domnívali. Proto Dextre připojili na konec staničního manipulátoru, který zajistil datové, povelové i elektrické propojení.

Pátý den letu (15. března) poprvé vstoupila osádka do nově připojeného modulu ELM-PS.

Doi v modulu ELM-PS (17.03.2008)Další výstup do volného prostoru se uskutečnil šestý den letu (16. března) a trval 7 hodin a 8 minut. Linnehan a Foreman během něho připojili obě mechanické paže na tělo manipulátoru Dextre. Posádka na ISS mezitím pokračovala ve vybavování a aktivaci japonského modulu ELM-PS. Třetí výstup v trvání 6 hodin a 53 minut uskutečnili Llnnehan a Behnken osmý den letu (18. března). Během něj dokončili montáž a aktivaci nového manipulátoru Dextre, včetně připojení držáku na nářadí OTP/THA (Orbital Replacement Unit Tool Platform/Tool Holder Assembly) a televizních kamer s osvětlením. Pak vyklidili nákladní plošinu SLP a připravili ji k přenesení zpět do nákladového prostoru raketoplánu. Umístili také náhradní díly na skladovou plošinu ESP-2. Šlo především o náhradní kloub pro manipulátor SSRMS a dva spínače proudu DCSU (Direct Current Switching Unit). Nezdařilo se však přišroubování dvou kazet se vzorky materiálů v rámci experimentu MISSE-6 na nosník na modulu Columbus.

Devátý den letu (19. března) technici firmy MacDonald, Dettwiler and Associates definitivně oživili a ověřili manipulátor Dextre. Pak jej astronauti přesunuli manipulátorem SSRMS na přípojný sokl PDGF na modulu Destiny. Potom putovala plošina SLP zpět do nákladového prostoru raketoplánu. Po dokončení prací s manipulátorem měla posádka na ISS pár hodin osobního volna. Čtvrtý výstup do volného prostoru uskutečnili Behnken a Foreman desátý letový den (20. až 21. března). Astronauti vyměnili vadný dálkový spínač RPCM‚ jeden ze dvou, které zásobovaly silově setrvačníky CMG stabilizačního systému komplexu. Protože se příliš utažený konektor nedal rozpojit, nezdařilo se rekonfigurovat kabeláž. Jejich práce tedy byla úspěšná jen částečně, požadovaná redundance zásobování setrvačníků elektřinou dosažena nebyla. Důležitou součástí výstupu byl nácvik opravy poškozených dlaždic tepelné ochrany raketoplánu aplikační pistoli T-RAD (Tile Repair Ablator Dispenser). V závěru výstupu, trvajícího 6 hodin a 24 minut, ještě Behnken a Foreman sejmuli poslední tepelné kryty z kloubů manipulátoru Dextre a připravili levoboční stykovací uzel modulu Harmony na připojeni hlavního modulu japonské laboratoře Kibo během mise STS-124.

Foreman při EVA-5 (23.03.2008)Jedenáctý den letu (21. března) se uskutečnila závěrečná kontrola tepelné ochrany raketoplánu. Další den (22. až 23. března) provedli Behnken a Foreman pátý a závěrečný výstup do volného prostoru v rámci expedice STS-123 v trváni 6 hodin a 2 minuty. Do speciálního lůžka na příhradové konstrukci ITS-S1 umístili prodlužovací tyč IBA s přístroji OBSS pro kontrolu tepelné ochrany raketoplánu. Prostřednictvím kabelu KAU (Keep-Alive Umbilical) ji připojili na rozvodnou sít komplexu, aby se její elektronika mohla temperovat. Tam bude vyčkávat na přílet raketoplánu Discovery. Ten si ji nemůže během expedice STS-124 vézt s sebou, protože jeho náklad - hlavni laboratorní modul Kibo je příliš objemný. Astronautům se za pomoci několika úderů kladivem podařilo instalovat i kazety MISSE-6 s materiály na modul Columbus. Prostě - když nejde něco silou, jde to ještě větší silou. Uskutečnili také novou inspekci poškozeného rotačního spoje SARJ-S3 a instalovali tepelné krytky na úchytné tmy modulu ELM-PS. Dokončili tak prakticky všechny úkoly, plánovaně pro misi STS-123. Nesplněna byla pouze výměna jednoho ložiska v otočném spoji SARJ.

Raketoplán Endeavour měl původně odletět od komplexu ISS těsně před půlnoci světového času 24. března, ale odlet zdržela drobná nepříjemnost. Na první pokus se nezdařilo aretovat panel 28 fotovoltaických baterií na příhradově konstrukci ITS-P6 do polohy potřebné během odpojování raketoplánu, aby jej nepoškodily spaliny z motorků RCS. Raketoplán se odpojil až 25. března v 00:25 IJTC a po inspekčním obletu stanice se vydal na samostatnou pouť směrem domů. První pokus o přistáni večer 26. března 2008 řídicí středisko na poslední chvíli odvolalo pro příliš nízkou oblačnost nad přistávací drahou na kosmodromu. O půldruhé hodiny později se však meteorologická situace zlepšila. Posádka raketoplánu mohla v 23:33:14 UTC zapojit na 165 sekund oba motory OMS, které snížily rychlost Endeavouru o 90,4 m/s, a ten začal sestupovat směrem k atmosféře. Její pomyslnou hranici ve výši 121,9 km nad bodem o souřadnicích 26,90° j. š., 130,12° z. d. proletěl v 00:07:23 UTC rychlostí 7,59 km/s. Od místa přistání jej dělilo ještě 8136 km. Raketoplán dosedl hlavním podvozkem na beton dráhy 15 letiště SLF na kosmodromu Kennedy Space Center 27. března 2008 v 00:39:08 UTC. O 11 sekund později následovalo kolo příďového podvozku a kolos o hmotnosti 94 158 kg se v 00:40:41 UTC definitivně zastavil. Mise STS-123 byla úspěšně u konce.

Vyšlo v L+K 5/2008


Aktualizováno: 05.10.2011

[ Obsah | Pilotované lety | STS | STS-123 ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.