Obsah > Pilotované lety > STS > STS-120 > STS-120 v L+K 1/2008

STS-120/ISS-10A

Let plný změn

Mgr. ANTONÍN VÍTEK, CSc.

L+K 1/2008

Znak letu STS-120Úspěšný let raketoplánu Discovery STS-120 splnil všechny hlavni úkoly. Na stanici dopravil nový modul Harmony a zajistil výměnu jednoho člena posádky ISS. Nepředvídané události však způsobily, že původní plán letu doznal značných změn. Ale s tím se posádka bravurně vypořádala.

Raketoplán Discovery vzlétl z rampy LC-39A Kennedy Space Center ke svoji třicáté páté misi ve vesmíru 21. října 2007 v 15:38:18.960 světového času (UTC). V nákladovém prostoru se nacházel propojovací modul Harmony o hmotnosti 14 290 kg, bez něhož by nebylo možné připojení evropského a japonského laboratorního modulu. Drahocenný náklad měla na starosti šestičlenná posádka, jejíž velitelkou byla Pamela A. Melroyová (nar. 1961, STS-92 v říjnu 2000 a STS-112 v říjnu 2002). Místo druhého pilota zaujal George D. Zamka (nar. 1962, nováček). Letovými specialisty byli Scott E. Parazynski (nar. 1961, STS-66 v listopadu 1994, STS-86 v září 1997, STS-95 v říjnu 1998 a STS-100 v dubnu 2001), Stephanie D. Wilsonová (nar. 1966, STS-121 v červenci 2006). Douglas H. Wheelock (nar. 1960, nováček) a italský astronaut ESA Paolo A. Nespoli (nar. 1957, nováček). Na palubě byl také americký astronaut Daniel M. Tani (nar. 1961, STS-108 v prosinci 2001). Měl na ISS nahradit Claytona C. Andersona, který končil svůj pobyt na stanici.

Raketoplán Discovery se z předchozího letu STS-116 vrátil 22. prosince 2006. V průběhu příprav k nové expedici se vyskytly jen dva vážnější problémy. Nejprve technici zjistili únik hydraulické kapaliny u levého hlavního podvozku. To se vyřešilo snadno výměnou těsnění. Mnohem vice starostí vyvolala otázka, jaký je skutečný stav glazury karbidu křemíku na třech ze 44 panelů RCC, kryjících náběžnou hranu křidla. Nehořlavý karbid chrání uhlíkový materiál panelů před působením kyslíku, který by jinak okamžitě propálil RCC s nedozírnými následky. Při nedestruktivních testech se zdálo, že ochranná vrstva by mohla být narušena, a proto se zvažovala výměna těchto panelů. Při průzkumu záznamů se však ukázalo, že stejná situace byla i před předchozími lety Discovery a že se stav potahu vůbec nemění. Proto nakonec manažeři výměnu nežádali.

Start raketoplánu Discovery STS-120 z KSC (23.10.2007)Ostré odpočítávání ke startu začalo za stavu T-43 hodin 20. října 2007 ve 14:00 místního letního času (EDT). Probíhalo téměř hladce. Jediným problémem bylo nestálé počasí, které dávalo jen čtyřicetiprocentní šancí na start v prvním terminu. Ledovací tým sice zjistil nadměrnou tvorbu ledu na přírubě potrubí kapalného vodíku, ale ten odpadl podle očekávání okamžité po zážehu motorů vzletových stupňů SRB. Posádka po odhození ET snímkovala a natáčela na video pomalu se převracející nádrž. Astronauti nahlásili do řídicího střediska v Houstonu, že vizuálně na ní nepozorují žádná poškození. „Pam, několik případů odpadáváni pěny z ET jsme během vzletu registrovali,“ upozornil velitelku její kolega astronaut Tom Virts, sloužící v Houstonu jako spojař. „Došlo k nim po kritických Machových číslech, takže by neměly nic poškodit. Stále to ještě zkoumáme. Předběžně však můžeme konstatovat, že to byl velmi hladký start. Také byl nějaký led na zadních potrubích kapalného vodíku, viděli jsme jej před startem. Odpadl ale v T-0, jak se čekalo.“

Posádka se mohla připravit na první velký manévr OMS-2, který proběhl podle plánu v 16:18:49 UTC. Zapojením obou velkých manévrovacích motorů na zádi stroje na 154 sekund Discovery přešel na dráhu ve výši 229 až 195 km. Pak následovaly obvyklé zkoušky systémů, otevření dveří nákladového prostoru a oživeni a vyzkoušeni manipulátoru SRMS.

Druhý den letu (24. října) byl kromě dalších korekčních manévrů zajišťujících setkání s ISS prakticky celý věnován obvyklé kontrole stavu náběžné hrany křídla a přídě Discovery přístroji OBSS na tyči IBA. Parazynski a Wheelock zkontrolovali skafandry EMU a připravili je k překládce na palubu stanice. Nezbytným úkonem také byla příprava stykovacího modulu k připojení ke stanici. Zahrnula i vysunutí záchytného prstence do pohotovostní pozice a instalaci televizní kamery sloužící k vizuální kontrole posledních decimetrů přibližování k tunelu PMA-2.

Závěrečné přiblížení ke stanici se uskutečnilo třetí den letu (25. října). Po obvyklém kontrolním snímkování své tepelné ochrany se raketoplán připojil ke stanici ve 12:40 UTC. Ještě večer Parazynski a Wheelock začali dýchat čistý kyslík z masek v modulu Quest v rámci přípravy na první výstup do volného prostoru. Ten zahájili čtvrtý den letu (26. října) v 10:02 UTC přepojením skafandrů EMU na vnitřní zdroje proudu. Po výstupu z přechodové komory modulu Quest nejprve demontovali anténu pro spojení v pásmu S a její nosník z příhradové konstrukce ITS-Z1 a upevnili ji v nákladovém prostoru raketoplánu. Na Zemi ji udělají generálku a pak pošlou zpět na oběžnou dráhu jako náhradní díl pro případné budoucí použití. Hlavni náplní výstupu byla příprava modulu Harmony k vyzvednutí z nákladového prostoru. Za kotvičku na povrchu propojovacího válce jej Anderson a Wilsonová uchopili staničním manipulátorem. Když se po odstraněni transportních krytů na jednom stykovacím uzlu Parazynski a Wheelock vzdálili do bezpečné vzdálenosti na rozhraní příhradových konstrukcí Z1 a P6, mohli „jeřábníci“ modul opatrně vyzvednout. Pak jej pomalu přesouvali prostorem k pravoboku modulu Unity. Trvalo to více než dvě hodiny, než byly v 15:38 UTC oba moduly hermeticky spojeny.

Parazynski při výstupu EVA-1 (26.10.2007)Parazynski a Wheelock se mezitím věnovali přípravným pracím před přesunutím příhradové konstrukce ITS-P6 na její definitivní místo na levobočním konci páteřního příhradového nosníku. Šlo zejména o rozpojení potrubí pro chladicí kapalný amoniak a zajištění tepelného radiátoru, aby se při přesunu samovolně nerozevřel. Výstup astronauti ukončili napouštěním vzduchu do přechodové komory v 16:16 UT. Trval 6 hodin a 14 minut, tedy o 16 minut méně, než předpokládal plán. Mezitím na stanici napustili vzduch do vestibulu mezi Unity a Harmony, aby zjistili, zda spoj mezi nimi dobře těsní. Již po dobu několika dní sledovali se znepokojením technici v řídicím středisku v Houstonu chování otočného spoje SARJ mezi pravobočními segmenty ITS-S3 a S4. Jeho servomotory umožňuji natáčet konec příhradového nosníku tak, aby panely fotovoltaických baterií mohly správně sledovat Slunce. Zjistilo se, že při otáčení dochází k chvilkovým zvýšením odběru proudu elektromotory SARJ. To mohlo znamenat, že ve spoji něco drhne. Jiná skupina zaměstnanců střediska si všimla, že se obraz konstrukce S4, snímaný jednou z televizních kamer, občas chvěje. Nejprve se domnívali, že je špatně upevněna kamera. Později se ale zjistilo, že k vibracím dochází v okamžicích zvýšeného odběru proudu, takže oba jevy spolu souvisejí. To potvrdilo původní obavy, že SARJ může být poškozený. Proto manažeři letu rozhodli, že do plánu práce některého z chystaných výstupů ven přidají i vizuální inspekci otočného spoje. Ten je totiž na ochranu proti přehřátí Sluncem zakryt tepelnými clonami, a proto se na něj nemohli z vnějšku žádnou televizní kamerou podívat. Závada na SARJ sice nepředstavovala okamžitou hrozbu kosmické stanici. Avšak v budoucnosti, až bude připojena třetí laboratoř - japonská Kibo, by tento problém mohl způsobit nedostatek elektrické energie.

Pátý den letu (27. října) astronauti ve 12:24 UTC poprvé otevřeli průlez mezi moduly Unity a Harmony. Whitsonová a Nespoli začali postupné odstraňovat na 700 šroubů, které během vzletu raketoplánu ze Země jistily jednotlivě části vnitřního vybavení proti posunutí a možnému poškozeni. Parazynski a Tani se ve večerních hodinách zavřeli v modulu Quest, aby tam při snížením tlaku atmosféry na 307 hPa dýchali z masek čistý kyslík. Hlavni náplní druhého výstupu ven ze stanice, který započal šestého dne letu (28. října) v 09:32 UTC, byla asistence při přemisťování segmentu ITS-P6 příhradové konstrukce.

Ten mezitím uchopili Wilsonová a Wheelock staničním manipulátorem SSRMS. Oba montéři se proto ihned přesunuli na místo spoje mezi segmenty Z1 a P6. Tam nejprve rozpojili zbývající konektory silových, zemnicích a datových kabelů a potom začali uvolňovat šroubové spoje přidržující segment P6 k Z1. V 11:03 UTC byl již díl P6 volný a Wilsonová jej pod dohledem Wheelocka začala pomalu odsouvat pryč. Nakonec jej dočasně zaparkovala poblíž levoboku raketoplánu.

Tani při výstupu EVA-2 (28.10.2007)Tani mezitím demontoval část tepelného krytu kolem spoje SARJ a zahájil jeho inspekci. Přitom objevil v jeho blízkosti větší množství kovových špon, jejichž vzorky odebral k pozdější analýze na Zemi pomoci samolepicí pásky. Pak za asistence Parazynskiho pořídil fotodokumentaci spoje a opět instaloval zpátky panely tepelného krytu. Poté se oba vrhli na rekonfiguraci kabeláže uvnitř středového segmentu ITS-S0 příhradového nosníku; to souviselo s přemisťováním panelů baterií na ITS-P6. Poslední akcí vycházky byla instalace úchopové kotvičky PDGF pro připojování staničního manipulátoru na bok modulu Harmony. Její elektrické a datové připojení, které bylo původně v plánu, bylo z harmonogramu vypuštěno ve prospěch inspekce otočného spoje SARJ. Výstup trvající 6 hodin 33 minut (plán 6 h 30 min) oficiálně skončil v 16:05 UTC.

Sedmý den letu (29. října) pokračovaly práce na zprovoznění modulu Harmony. Parazynski a Wheelock se připravovali k dalšímu výstupu, který zahájili osmý den letu v 08:45 UTC. Wilsonová a Tani přisunuli příhradovou konstrukci ITS-P6 do přímého kontaktu se segmentem ITS-P5. Po uzamknutí záchytných zámků začal Parazynski utahovat šrouby pevného spojení. Wheelock mezitím propojoval kabely dodávky elektrického proudu a zemnění. Potom ještě zběžně zkontrolovali stav levobočního otočného spoje SARJ, který se zdál být v naprostém pořádku. Řídicí středisko v Houstonu dálkovým povelem zahájilo ve 14:40 UTC vysouvání křídla SAW-2B nově přemístěného segmentu P6. Probíhalo hladce a skončilo v 15:32 UTC. Krátce nato, v 15:53 UTC, Parazynski a Wheelock ukončili svou vycházku v trvání 7 hodin 08 minut (plán 6 h 30 mm).

Pak se středisko pokusilo vysunout i druhé křídlo SAW-4B. V důsledku zborcení jednoho vodicího drátu se však jeden z pásů fotovoltaických článků natrhl. Tato závada zamíchala zásadním způsobem s plánem zbývající části letu. Na Zemi mezitím začali vymýšlet postup opravy panelu baterii. Teď už byla situace kritická. Nerozložené a nenapnuté křídlo se nemohlo natáčet za Sluncem, a tak spolu se závadou SARJ na opačné straně nosníku mohla být energetická situace špatná v okamžiku plného oživení systémů Harmony a připojení Columbusu. Příprava a vyzkoušení postupu opravy si vyžádala hodně času. Proto manažeři postupně odkládali další výstup až na dvanáctý den letu (3. listopadu).

Parazynski při opravě panelu P6-4B (03.11.2007)Parazynski a Wheelock opustili přechodovou komoru modulu Quest v 10:03 UTC. Wilsonová a Tani přesunuli na kombinaci staničního manipulátoru SSRMS a prodlužovací tyče IBA Parazynskiho k poškozenému křídlu SAW-48. Po nezdařeném pokusu o narovnání vodicího drátu musel Parazynski vadnou část štípačkami vystřihnout a nahradit připravenou náhradní spojkou. Pak již vysouvání křidla proběhlo až do konce bez problémů. Naštěstí teprve potom ztratili montéři dvoje štípací kleště, které tak rozmnožily jako objekty 1998-067BB a 1998-067BC seznam kosmického smetí. Výstup astronauti ukončili v 17:22 UTC po 7 hodinách 19 minutách (plán 6 h 30 mm).

Raketoplán se odpojil od stanice čtrnáctý den letu (5. listopadu) v 10:32 UTC. Po standardním průběhu dalších dvou dnů samostatného letu se brzdicí manévr uskutečnil 7. listopadu 2007 v 16:58:46 UTC. Zapálením obou motorů OMS na dobu 153 sekund se snížila rychlost družicového stupně o 66 m/s a ten začal sestupovat k atmosféře. Discovery dosedl hlavním podvozkem na dráhu 33 letiště SLF na Kennedy Space Center v 18:01:18 UTC po letu trvajícím 15 dní 2 h 22 min a 59 s. Clayton C. Anderson, který se vracel z dlouhodobého pobytu na stanici, měl za sebou 151 dní 18 h 24 min a 14 s pobytu v kosmu.

Pozemní personál převezl raketoplán do haly OPF-3. Tam se připravuje na misi STS-124, během níž by měl v dubnu 2008 dopravit na stanici hlavní přetlakovou část japonského laboratorního modulu Kibo.

Vyšlo v L+K 1/2008


Aktualizováno : 11.08.2011

[ Obsah | Pilotované lety | STS | STS-120 ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.