Obsah > Pilotované lety > STS > STS-106 At/F-22 > STS-106 v L+K

Znak STS-106ISS: PROZATÍM STAVENIŠTĚ

ing. JOSEF KRUPIČKA, CSc., Mgr. ANTONÍN VÍTEK, CSc.

Zatímco na předchozí let STS-101 si musel družicový stupeň Atlantis počkat dva a půl roku (viz L-K 76, 2000, č. 14, s. 925-930; č. 15-16, s. 1028-1030), zdržel se tentokrát tento raketoplán na Kennedy Space Center jen velice krátce: interval mezi jeho přistáním a novým vzletem činil pouze 102 dny1).

Příčina rychlé "obrátky" spočívala v rozdělení obslužného letu ISS-2A.2, alias STS-101 na dvě mise, které měly být přiděleny stejnému raketoplánu. Rozhodnutí o tom padlo 18. února tr. a podepsaly se na něm zejména opakované odklady startu ruského modulu Zvezda, známého též pod zkratkou SM. Vloženému letu bylo přiděleno označení STS-106, původně rezervované pro let ISS-UF-2, a orientační cílové datum startu bylo tehdy stanoveno na 19. srpna tr. Hlavním úkolem mise bylo doplnění výstroje v modulu Zvezda, aby mohl přivítat první dlouhodobou osádku, označovanou jako Expedition One.

Po návratu z předchozího letu (29. května 2000) byl družicový stupeň Atlantis odtažen do haly č. 3 v budově OPF. Druhého června technici otevřeli dveře jeho nákladového prostoru, přes víkend odpojili modul Spacehab od systémů raketoplánu a v pondělí 4. června začali s přípravou k demontáži hlavních motorů SSME postupným odstraňováním krycí stěny motorového prostoru. Motory byly nahrazeny novou sadou s výr. č. 2052, 2044 a 2047.

Na kosmodromu Bajkonur mezitím pokračovaly přípravy ke startu nosné rakety Proton-K s modulem Zvezda. Start sám proběhl hladce 12. července 2000 v 04:56:36 UT, a po řadě zkoušek na oběžné dráze se nový modul 26. července v 00:44:50 UT hladce připojil k zárodku stanice ISS. Přibližně o dvě hodiny později - v 02:40 UT - bylo pevné spojení dokončeno. O pět minut později převzal řízení komplexu, jehož hmotnost v tomu okamžiku činila 53 451 kg, právě připojený modul Zvezda. Přípravy Atlantis mohly tedy nerušeně pokračovat pokračovat podle stanoveného harmonogramu.

Na Bajkonuru se v té době již připravovala ke startu i první nákladní loď typu Progress-M1 s výrobním číslem 251. Její vzlet na nosiči Sojuz-U se uskutečnil zcela hladce 6. srpna 2000 v 18:26:42 UT. Stejně bezproblémově proběhlo i spojení Progress M1 se stykovacím uzlem na zádi modulu Zvezda. K tomu došlo v pondělí 8. srpna ve 20:12:56 UT.

Téhož dne byl družicový stupeň převezen šestasedmdesátikolovým, žlutě natřeným transportérem z OPF do budovy VAB. Zde v hale č. 1 již čekala vylehčená odhazovací nádrž ET (výr. č. ET-103A) s připojenými motory SRB (komplet BI-102PF, výr. č. motorů RSRM-75). O tři dny později byl Atlantis s ET propojen a po obvyklých prověrkách převezlo 13. srpna mobilní vypouštěcí zařízení MLP-2 celou sestavu do sousední haly č. 2, která byla nedávno upravena jako chráněné parkoviště sestavených raketoplánů v případě příchodu hurikánu. Aby se tam dostal, musel raketoplán vyjet východním vchodem ven z VAB, objet ji ze severu, a západním vjezdem opět se vnořit do útrob nejobjemnější budovy na světě.

Roll Out STS-106 z VAB na LC-39B (13.08.2000)Připravený zdvojený modul Spacehab převezli technici 11. srpna na rampu 39B. O tři dny později - brzy ráno 14. srpna - sem dorazila i kompletní sestava raketoplánu. O dva dny později (16. srpna) následovalo uložení nákladu do trupu raketoplánu, přičemž propojení Spacehabu tunelem s obytnou částí Atlantis dokončili technici 22. srpna.

V té době zamotal odpovědným činitelům hlavu hurikán Debby, který se z oblasti severně od Portorika nasměroval na Floridu. I když meteorologové nepředpokládali, že zasáhne přímo oblast Cape Canaveral, byl 22. srpna vyhlášen čtvrtý, tedy nejnižší stupeň pohotovosti, a pracovníci pozemní obsluhy předběžně připravili VAB na možnost převozu raketoplánu zpět do bezpečí. Naštěstí průběh dalších dní dal meteorologům za pravdu: hurikán nabral směr k západu a zmírnil se v pouhou tropickou bouři. Přípravy na rampě tedy pokračovaly nerušeně dále. Ve čtvrtek 24. srpna bylo dokončeno plnění nádrží družicového stupně hypergolickými pohonnými látkami pro motory OMS a RCS a 29. srpna bylo stanoveno datum startu na 8. září 2000 na 08:45 místního letního času (EDT, tedy 12:45 UT). Na základě úspěšného zkušebního odpočítávání o tom rozhodla oponentura FRR TCDT2). Odpočítávání se ve dnech 17.-18. srpna zúčastnila i letová osádka, kterou tvořili velitel plk. USMC Terrence W. Wilcutt (STS-68 v září 1994, STS-79 na Mir v září 1996 a STS-98 na Mir v lednu 1998), pilot freg. kpt. USN Scott D. Altman (STS-90 v dubnu 1998), letový specialista (MS-1) Edward T. Lu (STS-84 na Mir v květnu 1997), MS-2 Richard A. Mastracchio (nováček), MS-3 korv. kpt. pobřežní stráže Daniel C. Burbank (nováček), MS-4 plk. VVS Jurij I. Malenčenko (Sojuz-TM 19 na Mir v květnu až listopadu 1994) a MS-5 dr. Boris V. Morukov (nováček).

Posádka STS-106Trvání letu bylo potvrzeno na 11 dní, s možností operativního prodloužení o jeden den v případě dostatečného množství zásob. Ostré odpočítávání zahájilo Space Center v pondělí 5. září v 11:00 EDT (15:00 UT) za stavu T -43 hodin. Předtím, ve večerních hodinách, kolem 20:00 EDT za silné bouřky, přistálo na Cape Canaveral i pět cvičných proudových letadel, jimiž přiletěla z Houstonu na místo startu letová osádka. Bouřky v pondělí poškodily elektroniku jednoho z radiomajáků systému TACAN u přistávací dráhy SLF3), a pokračovaly i v úterý. Jeden z blesků dokonce v 17:56 EDT zasáhl obslužnou věž na rampě 39B, ale bleskosvod jej neškodně svedl do země a - jak se okamžitě technici přesvědčili, citlivé systémy raketoplánu ani pozemního zařízení nebyly přitom nijak poškozeny. Odpočítávání pokračovalo hladce a zastavovalo se jen v předepsaných periodách. Jejich trvání činilo celkem 26 hodin a 45 minut. Poslední přibližně třičtvrtihodinové plánované přerušení countdownu bylo naplánováno na T -9 min. V té době měl být přesně stanoven optimální okamžik vzletu raketoplánu. Délka okna byla rozhodnutím manažerů zkrácena na pouhých 150 sekund, i když teoreticky bylo možno startovat v rozmezí 5 minut před a 5 minut po optimálním okamžiku. Na změny počasí by stejně ani toto desetiminutové okno nestačilo. Počasí zatím jako jediné příliš neslibovalo. Meteorologové dávali na pátek jen 60% šancí na příznivé povětrnostní podmínky. Stále totiž hrozila nízká oblačnost s možností srážek.

Vlastní odpočítávání probíhalo bez technických problémů. Ve středu 6. září se sešli manažeři na tradiční schůzi MMTM4) a potvrdili připravenost raketoplánu ke vzletu. Technici na rampě mezitím oživili navigační systém raketoplánu a prověřili jej, zatímco pozemní obsluha naplnila Dewarovy nádoby v trupu raketoplánu kapalným kyslíkem a vodíkem pro palivové baterie.

Ve čtvrtek odpoledne kolem 14:00 EDT byla od raketoplánu odtažena obslužná věž RSS5), která dosud umožňovala obsluze přístup k nejrůznějším místům kolosu, a také jej chránila před vlivy povětrnosti. Byl to příznak toho, že se blíží plnění nádrže ET kapalným kyslíkem a vodíkem. K této operaci dali manažeři souhlas krátce před půlnocí místního času, avšak její začátek se pozdržel, protože selhal jeden z pozemních počítačů, a bylo třeba vyčkat, zda jej technici dokáží včas opravit. To se naštěstí podařilo, takže přípravy ke startu mohly nerušeně pokračovat.

Letová osádka byla probuzena kolem půl osmé večer místního času. Po snídani, meteorologickém brífingu, střídmém obědě a oblečení do lehkých, jasně oranžových skafandrů vyrazilo všech sedm členů osádky Atlantis v 04:57 EDT z budovy O&CB6) na dvacetiminutovou jízdu na rampu. Tady je výtah vynesl do výšky 60 metrů k přístupovému můstku, odkud začali usedat na svá místa uvnitř družicového stupně: velitel Terry Wilcut, jakožto první, zaujal svoje místo vlevo na letové palubě v 05:27 EDT. Následoval ho specialista Morukov, jemuž bylo přiděleno pravé křeslo na obytné palubě. V krátkých odstupech pak přišli na řadu pilot Altman (vpravo na letové palubě), Burbank (vlevo na obytné palubě), Lu (vpravo za pilotem) a Malenčenko (uprostřed na obytné palubě). Řadu uzavřel v 06:04 EDT (10:04 UT) Rick Mastracchio, jemuž v roli palubního inženýra příslušelo křeslo uprostřed druhé řady na letové palubě, aby mohl pomáhat pilotům během vzletu na oběžnou dráhu. Průlez, jímž osádka nastoupila, byl hermeticky uzavřen v 06:34 EDT.

Počasí však stále ukazovalo nejistou tvář. Nad mořem v blízkosti kosmodromu pršelo, ale postup mraků se zpomaloval, takže existovala naděje, že raketoplánu se podaří vzlétnout dříve, než oblačnost dorazí k pobřeží. Přitom ovšem musela zůstat časová rezerva přijatelného počasí pro eventuální nouzový návrat na KSC v případě havárie během startu. Povětrnostní podmínky se však každým okamžikem zlepšovaly. Startovní okno v trvání 237 sekund bylo na základě posledních údajů o dráze kosmické stanice upřesněno na 12:45:47 až 12:49:44 UT. Bouřková oblačnost severovýchodně od Cape Canaveral svůj postup zpomalovala, zato místní přeháňky v okolí kosmodromu mohly situaci nečekaně zkomplikovat. V 07:30 EDT bylo konečně dosaženo času T -20 min, tedy předposledního plánovaného přerušení odpočítání. Po technické stránce bylo vše v pořádku, takže po deseti minutách se odpočet znovu rozběhl, aby se zastavil až v T -9 min, tentokrát na 44 minut a 47 sekund. V průběhu toto přerušení se vynořil drobný technický problém: vojáci, zabezpečující radiolokační sledování vzlétajícího raketoplánu, měli potíže s počítačem, které se však podařilo včas vyřešit.

Start raketoplánu Atlantis STS-106 (08.09.2000)V 08:31 EDT nechal vedoucí startovních příprav Jeff Spaulding hlasovat o technické připravenosti Atlantis. Jeho podřízení ohlásili, že systémy nemají problémy. Proto dal ředitel startu Mike Leinbach souhlas s pokračováním v odpočítávání. Posledních devět minut proběhlo zcela hladce. Dne 9. září 2000 ve 12:45:46,972 UT, po rozběhu hlavních motorů SSME (v T -6,6 s) dospěl countdown ke kýžené nule a elektrický impuls zažehl motory SRB. První pohyb kolosu o hmotnosti 2 050 076 kg byl zaregistrován ve 12:45:47,091 UT. V pořadí již devětadevadesátá mise raketoplánu tentokrát s označením STS-106 započala. Družicová stanice ISS byla v tom okamžiku o 10 500 km vpředu, nad jihozápadním Maďarskem.

"Příjemnou cestu," popřál astronautům pracovník střediska řízení startu George Gross. "A předělejte stanici na skutečný domov!"

"Přesně to máme v úmyslu," odpověděl velitel Wilcutt.

Vzlet proběhl podle očekávání. Dvě minuty po startu dohořely a byly odhozeny motory SRB, které dopadly do Atlantského oceánu východně od Jacksonsville. Tam kde na ně již čekaly dvě záchranné lodě, aby je vylovily a dopravily zpět do Port Canaveral. Raketoplán sám pokračoval severovýchodním směrem podél pobřeží USA až do T +512 sekund, kdy byl vydán povel k vypojení hlavních motorů. O deset sekund později se oddělila vyčerpaná nádrž ET, aby skončila svoji existenci v hustých vrstvách atmosféry. Raketoplán se nyní nacházel na suborbitální dráze ve výši 72 až 328 km se sklonem 51,58° k rovníku.

Jakmile ve 13:29:34 UT dosáhl apogea své dráhy, byly na 59 sekund zapáleny oba motory OMS. Změna rychlosti o 26,2 m/s navedla družicový stupeň na výchozí dráhu ve výši 159-235 km s dobou oběhu 89,34 min. Po obvyklých prověrkách systémů dalo řídicí středisko MCC v Houstonu souhlas s pokračováním letu. Astronauti otevřeli dveře nákladového prostoru a kolem 14:55 UT začali s oživováním Spacehabu. Zde především zkontrolovali, jak náklad přežil namáhání při startu.

Ve 16:31:04 UT uskutečnili piloti první korekci dráhy (manévr NC-17)) v trvání 82 s, se změnou rychlosti o 37,0 m/s). Nové parametry dráhy činily 279-331 km, doba oběhu vzrostla na 90,63 min. Kolem 17:45 UT se celá osádka Atlantis odebrala k prvnímu osmihodinovému odpočinku.

Druhý letový den (9. září) začal budíčkem v 01:46 UT. Hned po snídani v 04:45:56 UT provedli piloti motory OMS manévr NC-2 (doba hoření 28 s, změna rychlosti 12.0 m/s) a hned nato se pustili do příprav dalších stíhacích manévrů. Při nastavování navigačního systému však zjistili, že jeden ze dvou sledovačů hvězd (-Z) nepracuje korektně, takže jej nebude možno použít pro navigační měření v blízkosti stanice, ani pro nastavování inerciálních plošin; raketoplán je však naštěstí vybaven řadou dalších navigačních prostředků, včetně družicového systému GPS8). Lu, Burbank a Malenčenko se mezitím pustili do prověrek skafandrů. Kolem 06:30 UT oživili Altman a Mastracchio dálkový manipulátor RMS.

Další korekční manévr NPC9) (3 s, 0.2 m/s) se uskutečnil v 05:20:36 UT a po něm přišla na řadu příprava stykovacího systému ODS10). Kolem 10:15 UT Lu a Burbank vysunuli stykovací prstenec do pohotovostní polohy. Piloti Wilcutt a Altmann v té době připravovali poslední korekční manévr tohoto dne, NC-3 (15 s, 1.0 m/s), který se uskutečnil v 11:37.47 UT. Po něm se raketoplán pohyboval po dráze ve výši 296-359 km s dobou oběhu 91,08 min.

Druhý odpočinek v kosmu byl zahájen v 15:46 UT. Kolem 22:00 UT byl raketoplán vzdálen od stanice ještě 2960 km a rychlost přibližování činila 319 km za oběh.

Třetí den letu (9.-10. září) začal ve 22:46 UT.

"Dobré ráno, osádko Atlantis," ozvala se spojařka Lucidová z MCC. "Vítáme vás do dne setkání se stanicí."

"Vypadá to na prima den," odpověděl velitel Wilcutt. "Už se na to docela těšíme."

Kolem 23:30 UT již klesla vzdálenost mezi družicovým stupněm a ISS na 415 km a rychlost přibližování činilo 295 km za oběh, takže asi tak o půlnoci světového času zahájili astronauti vlastní setkávací operaci. V 01:26:57 UT přišel jako první na řadu korekční manévr NC-4 (33.6 s, 14.8 m/s). Zatímco piloti za asistence letového specialisty Lu se plně věnovali navigačním problémům, Morukov oživil biotechnologické zařízení CGBA11), vybalil ve Spacehabu plastikové vaky CWC12) na vodu z palivových článků a začal s jejich plněním. Mastracchio, Burbank a Malenčenko se zatím věnovali přípravám na chystaný výstup dvou montérů do kosmického prostoru. Připravili prostory raketoplánu i Spacehabu na snížení tlaku ve vnitřních prostorách, provedli inventuru nářadí pro výstup a hlavně prověřili stav dvou jednotek SAFER13).

ISS z raketoplánu Atlantis STS-106 při přibližování (10.09.2000)V té době se již setkání se stanicí dostávalo do finiše. V 02:58:33 UT přešel družicový stupeň manévrem TI (14.2 s, 2.8 m/s) na přibližovací dráhu 351-364 km a to ze vzdálenosti 16 km. V 04:19 UT činila vzdálenost ke stanici ISS 450 m, rychlost přibližování 0.6 m/s. O pět minut později se podařilo astronautům zachytit stanici televizní kamerou. V 04:28 UT se uskutečnil další korekční manévr (9 s, 0.6 m/s) a v 04:30 UT se už raketoplán nacházel 180 m přímo pod stanicí. Z této pozice vyrazil půlkruhem vzhůru, o čtvrt hodiny později překřížil dráhu stanice, letící ve výši 353-366 km asi 180 metrů před ní, a v v 05:10 UT piloti vyrovnali rychlosti obou těles. Raketoplán se tak ocitl přímo nad stanicí, ve vzdálenosti 53 m od stykovacího uzlu. V 05:19 UT, po souhlasu obou středisek MCC-H a MCC-M14), obnovili piloti přibližování rychlostí 0.06 m/s. V 05:30 UT činila vzdálenost obou těles 20 m, rychlost přibližování jen 0.04 m/s. Další "branka" byla dosažena v 05:43 UT, kdy byly znovu vyrovnány rychlosti, tentokráte v vzdálenosti pouhých 15 m od ISS. Zde bylo zapotřebí vyčkat, až se stanice ocitne v dosahu ruských pozemních sledovacích stanic, takže další přibližovaní bylo obnoveno až v 05:46 UT. O tři minuty později klesla již vzdálenost na 3.3 m a ke kontaktu obou těles došlo v 05:51:37 UT nad západním Kazachstánem.

"Houstone," ozval se Daniel Burbank. "Svítí kontrolka ZACHYCENÍ!"

"Atlantis, zde Houston, gratulujeme k dokonalému setkání a spojení," odpověděl spojař Chris Hadfield z Houstonu. "Bylo to doslova perfektní, byla radost se na to dívat."

Piloti raketoplánu potvrdili, že spojení nečinilo potíže; odklon os stykovacích systémů činil pouhé 2°. Čekala je ovšem další operace, totiž zatažení příruby stykovacího systému na ODS a uzamčení zámků. Ani to nečinilo potíže, takže v 06:05 UT mohli astronauti oznámit úspěšné dokončení pevného spojení obou těles. O čtyři minuty později bylo setkání i spojení se stanicí oficiálně ukončeno.

V 06:40 UT Wilcutt a Mastracchio zahájili tlakování tzv. vestibulu ODS, tj. prostoru ve stykovacím uzlu a po úspěšné prověrce hermetičnosti spojení odebrali z přechodového tunelu PMA-215) vzorky atmosféry. Lu a Malenčenko, určení pro výstup do volného prostoru, i jejich náhradník Burbank preventivně polkli po jedné tabletce aspirinu, aby se snížila srážlivost krve a pak pokračovali v přípravě a kontrole vybavení pro výstup včetně SAFERů. V 10:10 UT byl podle plánu snížen tlak v kabině raketoplánu na 703 hPa.

Protože se všechno podařilo stihnout, dostali členové osádky Atlantis čtyřhodinové osobní volno. K odpočinku se pak mohli uložit kolem 16:00 UT.

Další, v pořadí již čtvrtý den letu (11. září) byl zahájen budíčkem v 00:01 UT. Po běžných ranních procedurách byly kolem 02:00 UT zahájeny bezprostřední přípravy k výstupu. Lu a Malenčenko si oblekli skafandry, zaujali místa v přechodové komoře v nákladovém prostoru raketoplánu, a po dalších prověrkách byla v 04:35 UT zahájena dekomprese této komory. Výstup, v hantýrce NASA označovaný EVA16) byl oficiálně zahájen okamžikem, kdy v 04:47 UT astronauti přepojili systémy skafandrů na vlastní baterie. O osm minut později byl otevřen průlez z přechodové komory a Lu jako první vystoupil ven do nákladového prostoru a v 05:03 UT ho následoval Malenčenko.

Oba montéři si nejprve museli připravit nářadí a díly, potřebné k další práci. Část měli už nachystanou v přechodové komoře, část byla zavěšena na stěnách nákladového prostoru a zbytek se nalézal v přepravním kontejneru SHOSS17) na paletě ICC18). Přípravné práce byly během necelé půlhodinky skončeny a Mastracchio mohl pomocí manipulátoru RMS vyzvednout Lu a Malenčenka ke spodní části modulu Zarja. Dál už patnáctimetrové rameno "kanadské ruky" nedosáhlo. Odtud oba astronauti museli pokračovat lezením po povrchu ISS až k modulu Zvezda do výšky přibližně 33.5 m nad nákladovým prostorem.

Koordinátorem výstupu byl Burbank, který od zadní palubní desky oba montéry dirigoval.

"Pozor na hlavu," navigoval je. "Ne tolik doprava... Teď nohy rovnou nahoru... Pozor na pravou nohu. Opatrně ji zvedni..." Na modulu Zvezda čekal astronauty první úkol. Po startu modulu z Bajkonuru se nevyklopil setkávací terč, který se teď pracovníkům podařilo bez potíží uvolnit a vyklopit. Pak ještě vyfotografovali detailně jeden ze slunečních panelů modulu Zvezda, jenž se vyklopil nesprávně, a má částečně omezenou pohyblivost.

Lu nacvičuje instalaci magnetometru v bazénu ve Hvězdném městečku (srpen 1999)Dalším úkolem bylo přemístění cívek magnetometru na dvoumetrový nosník. Magnetometr bude v budoucnosti sloužit jako pomocný senzor orientačního systému, tedy jako jakýsi magnetický kompas. Během startu byl připevněn přímo k vnějšímu plášti modulu; zde ho ovšem ovlivňovalo magnetické pole elektrických zařízení stanice. Proto bylo rozhodnuto ho umístit dále od trupu. Montáž zahájili astronauti kolem 06:40 UT a přibližně za čtvrt hodiny s tím byli hotovi. Práce jim šla dobře od ruky a brzy měli značný náskok proti plánu.

V 07:32 UT se pustili do instalace čtyřžilového kabelu, propojujícího energetické sítě Zvezdy a Zarji. O hodinu později přišel na řadu stíněný šestimetrový čtyřžilový kabel, určený k přenosu videosignálu uzavřeného televizního okruhu a k přenosu signálů pro řízení synchronního natáčení panelů slunečních baterií obou ruských modulů. V 09:10 UT se pracovníci ujali třetího, opět 6 metrů dlouhého kabelu, tentokrát se skelným vláknem, který má posloužit k přenosu videosignálu. Všechny tyto rozvodné práce byly ukončeny se značným předstihem v 09:40 UT. Pak ještě Lu a Malenčenko věnovali deset minut na kosmetické úpravy vedení kabelů po povrchu stanice a po fotodokumentaci vykonané činnosti sešplhali na spodní část modulu Zarja.

Odtud je v 10:19 UT Mastracchio na plošince na konci manipulátoru RMS opatrně snesl do nitra nákladového prostoru. Kolem 10:30 UT oba astronauti zahájili úklid pracoviště a o dvacet minut později zmizeli v nitru raketoplánu. V 10:55 UT byla zahájena rekomprese přechodové komory. Za oficiální okamžik konce výstupu označili představitelé NASA 11:01 UT; jeho celkové trvání tedy bylo 6 h 14 min.

Posledním důležitým bodem programu čtvrtého dne byla korekce dráhy stanice třiceti šesti zážehy motorků RCS19), zahájená ve 12:28:50 UT a trvající přesně hodinu. Nová dráha celého komplexu ležela ve výši 361-369 km. Zbytek dne měli astronauti opět volno, aby si odpočinuli po fyzicky a hlavně psychicky náročném vypětí. K odpočinku se uložili kolem 15:45 UT. Na pátý den letu (11.-12. září) byl budíček vyhlášen již ve 23:46 UT. V 02:40 UT, po hygieně a snídani, otevřela osádka Atlantis první z osmi průlezů, tedy průlez do přechodového tunelu PMA-2, a o sedm minut později se již astronauti nacházeli v uzlovém modulu Unity.

"Vítáme vás na palubě ISS, " ohlásilo se řídicí středisko.

"To je tedy něco, že jsme tady," odpověděl Wilcutt.

Interiér modulu Zvezda po otevření průlezu (13.09.2000)První průlez do ruského segmentu stanice, do přechodového úseku modulu Zarja byl však otevřen teprve v 04:02 UT. Asi tak za půl hodiny, po příslušné kontrole, vstoupili astronauti dalším průlezem do obytné části Zarji. Za další půlhodinu - v 05:20 UT - otevřeli průlez do přechodového úseku nového modulu Zvezda a po důkladné prověrce jeho stavu do něho postupně vpluli kolem 05:50 UT.Z bezpečnostních důvodů byli všichni astronauti vybaveni dýchacími maskami a ochrannými brýlemi pro případ, že by v atmosféře stanice byly nějaké zdraví škodlivé látky, prach, uvolněný v průběhu startu, nebo dokonce drobné úlomky. Kvalita ovzduší v modulu však byla výborná. Osádku Atlantis překvapila prostornost nového modulu.

"Je to tu mimořádně báječné. Spousta prostoru, spousta vybavení a brzy tu budeme mít i laboratoř," prohlásil Wilcutt. Měl tím na mysli americký modul Destiny, jehož start se připravuje na leden příštího roku. "Jsem si jist, že každý astronaut bude šťastný, když tady bude moci pobývat."

"Už teď je to obrovská stanice," přidal se pilot Altman. "Mít tolik prostoru po těch několika dnech v kabině orbiteru - 150 stop na délku - je vskutku vzrušující. I ty dvě ložničky jsou výborné - každá má svoje okénko."

V 06:22 UT, po prověrce hermetičnosti, otevřeli návštěvníci ISS jako poslední průlez do prostoru pro náklad lodi Progress-M1 3. Kromě přípravných prací pro vykládku Progressu demontovali Burban a Mastracchio již nepotřebný systém TORU20) v modulu Zarja, jenž měl být použit pouze v případě, že by se nezdařilo automatické připojení modulu Zvezda, a že by tuto operaci museli zajistit kosmonauti záchranné expedice.

Altman instaluje kameru do modulu Zvezda (14.09.2000)Po prověrce všech prostor se osádka Atlantis vrátila zpět do raketoplánu a piloti upravili tlak ve všech prostorách na normální hodnotu. Odpolední konference s řídícím střediskem přinesla dobrou zprávu: po vyhodnocení stavu zásob povolilo MCC prodloužení letu družicového stupně o jeden den, takže se po večeři a večerní hygieně všichni mohli v 15:46 UT uložit k osmihodinovému odpočinku.

Šestý pracovní den (12.-13. září) se rozběhlo stěhování nákladu ze Spacehabu v nákladovém prostoru raketoplánu i z nákladní lodi Progress na plné obrátky a také započalo vybavování modulu Zvezda. Před startem totiž nebyla do modulu zabudována celá řada zařízení, protože by přetížená nosná raketa Proton-K nebyla schopna dopravit tento díl stanice ISS na plánovanou dráhu. Mezi těžší díly patřily i tři z celkem osmi akumulátorových baterií typu 800A. Právě s jejich instalací začali astronauti Lu a Malenčenko během první poloviny dne a do konce pracovní doby byly již dvě z nich (č.5 a č.3) na svém místě, včetně ovládací elektroniky, takže řídící středisko MCC-M mohlo zahájit jejich prověrky. Podobný úkol měli na tento den i Burbank a Morukov: museli vyměnit dvě akumulátorové baterie téhož typu v modulu Zarja21). Při výměně jednoho bloku ovládací elektroniky však narazili na nečekaný problém: svorka, držící díl na místě nešla uvolnit.

Po půldruhahodinovém marném zápolení přišlo řídicí středisko na vysoce vyspělé technické řešení: "Vezměte kladivo a sekáč a tvrdě do toho!"

Po tomto vynikajícím řešení byla demontáž vzdorující svorky už jen otázkou minut. Burbank přidržel u svorky sekáč a Morukovi stačilo k uvolnění bloku pár úderů kladivem, takže instalace baterie č.4 pak už proběhla hladce. Pro diváky na Zemi uspořádali astronauti malou exkurzi po ISS.

"Jako v každém domě, kam přijdete," předváděl pilot Altman, "bývá první místností, kterou navštívíte,zpravidla koupelna. Tady ji máte se vším vybavením. Je tu vše co potřebujete, včetně zrcadla na zdi, abyste se mohli hladce oholit než vyrazíte do práce, vyčistit si zuby, umýt vlasy a tak. Můžete se tady i zavřít," zatáhl za závěs, "abyste měli na chvíli trochu soukromí."

"Základní systém byl již instalován," přidal informaci Dan Burbank, "ale zatím jsme nic nezkoušeli. To počká až na příští osádku."

"Moduly stanice se podobají Miru," prohlásil velitel Wilcutt, "ale řeknu vám, že je tu podstatný rozdíl. Nikde nejsou prostory tak přecpané různým vybavením, jak tomu je na Miru. Máme celý tým lidí, kteří vedou evidenci o tom, kde je co uloženo a tak myslím, že je tu reálná šance udržet pořádek natolik, aby se tu dalo příjemně žít. Také problém s hlukem se již myslím vyřešil. Nemusíme na sebe křičet, ani když jsme jeden na jednom a druhý na druhém konci modulu; soudím, že to docela půjde. Vypadá to solidně udělané a bezpečné."

"Vynikající prohlídka," konstatovalo řídicí středisko. "Hlavně ten rozhled z přední verandy byl náramný. Dáme si inzerát a vsaďte se o co chcete, že to do konce příštího týdne prodáme!"

"My to tu dáme všechno ještě do pucu, aby to před příletem Shepa a jeho společníků bylo v úplném pořádku," dodal Altman.

"Už to to trochu vypadá jako domov," přisadil si nakonec Burbank, "trochu jako stanice, ale prozatím ovšem také trochu jako staveniště."

"Přesto myslím," uzavřel Wilcutt, "že se tu Shepardovi bude líbit. Je to nádherné místo."

Po dni naplněném prací se astronauti odebrali k odpočinku kolem 16:00 UT.

Sedmý den letu (13.-14. září) začal ve 23:46 UT. Nadále pokračovalo překládání nákladu jak z raketoplánu, tak z lodi Progress-M1 3 do prostor stanice. Mezi 06:15:51 až 07:15:51 UT si piloti odskočili na letovou palubu Atlantis, aby zde podruhé provedli korekci dráhy stanice třiceti šesti zážehy motorů RCS raketoplánu (změna rychlosti o 7.6 m/s, nová výška dráhy 369-372 km). Burbank a Morukov vyměnili druhou akumulátorovou baterii typu 800A v modulu Zarja a Lu a Malenčenko instalovali zbývající, třetí baterii téhož typu v modulu Zvezda. Technici v MCC-M mezitím zjišťovali příčiny špatné funkce nově instalované akumulátorové baterie č. 5 v modulu Zvezda. Ta se totiž odmítala dobíjet.

Osádka Atlantis také zahájila v modulu Zarja instalaci pomocného zařízení pro běhací dráhu, vybavenou protiotřesovým systémem TVIS22) a elektroniku pro dobíjení akumulátorových baterií ze slunečních článků připojených lodí Progress resp. Sojuz. Pustila se také do kompletování toalety SGO-ASU23) na modulu Zvezda z dílů dopravených ruskou nákladní lodí. Astronauti rovněž vybalili dva skafandry typu Orlan z přepravního kontejneru a umístili je do přechodového úseku modulu Zvezda, který bude prozatímně sloužit jako přechodová komora pro výstupy dlouhodobých expedicí, než bude k dispozici speciální přechodová komora.

Do konce pracovní doby bylo přeneseno na palubu ISS přibližně 860 kg nákladu. Pak se kolem 15:46 UT všichni odebrali k odpočinku.

Další, pořadí již osmý pracovní den (14.-15. září) začal jako obvykle ve 23:46 UT. Stejně jako už dvakrát předtím, i tentokrát se uskutečnila korekce dráhy stanice mnohonásobným zapojením motorů RCS; proběhla mezi 06:45:51 až 07:45:51 UT (změna rychlosti 7.6 m/s, výsledná dráha 373-380 km).

V průběhu dne pokračovalo překládání nákladu a započalo ukládání nepotřebných věcí do nákladní lodi Progress. Do Spacehabu putovaly ty díly, které bylo nutno dopravit zpět na Zemi. Celkem bylo v průběhu dne přeloženo z Atlantis do ISS 1695 kg, z lodi Progress pak 590 kg, zpět na raketoplán 330 kg.

Malenčenko kromě toho zkontroloval připojení řídicích jednotek PTAB-1M24) a MIRT-325) k baterii č. 5; žádnou závadu však nenalezl. Aby se dostal k třetímu bloku elektroniky, k BUPT-1M26), musel by nejprve vymontovat baterii č. 3, ale takové řešení CUP-M odmítl. "Juriji," prohlásilo řídicí středisko v Koroljovu, "pokud jde o tu baterii, telemetrie nám naneštěstí stále ukazuje, že č. 5 je nefunkční. Rozhodli jsme se však, že se závadou budeme znovu zabývat až po příletu první expedice. Tak pětku prozatím prozatím odpoj od sítě, a my tím budeme považovat práci na ní za ukončenou."

Další montážní prací na ISS byla instalace čtyř stabilizátorů napětí a proudu SNT-50MP27), sloužících mj. k propojení rozvodů elektřiny mezi americkým a ruským segmentem stanice tak, aby se v modulech Zarja a Zvezda mohlo využívat elektrického proudu z velkých panelů slunečních baterií, kterými má být ISS vybavena v průběhu roku 2001. Kromě komplexních zkoušek telekomunikačního systému modulu Zarja proběhlo v druhé polovině dne i kompletování systému Elektron-VM, sloužícího k výrobě kyslíku elektrolýzou vody, získávané kondenzací vzdušné vlhkosti v klimatizačním systému stanice.

K odpočinku se osádka odebrala v 15:46 UT.

Devátého dne letu (začal jako obvykle 23:46 UT) zabrala nejvíce času montáž spaciální běhací dráhy TVIC, při níž se astronauti pořádně zapotili. Také zabudovali do modulu Zvezda amatérskou radiostanici SAREX a umístili zde ohřívač potravy i nové počítače dopravené lodí Progress-M1 3. V průběhu dne pomalu končila překládka nákladu z raketoplánu na palubu stanice (celkem bylo přeneseno 1944 kg) a ukládání nepotřebných věcí do nákladní lodi Progress-M1 3.

Tento den skončil v 15:46 UT.

Kompletní posádka STS-106 na oběžné dráze (16.09.2000)Desátý den (16.-17. září) začal ve 23:46 UT postupným vyklízením stanice, přičemž jako první byl kolem 03:10 UT uzavřen průlez do nákladní lodi Progress-M1 3. Po něm následovalo vypuštění atmosféry z prostoru stykovacího uzlu a kontrola hermetičnosti průlezu, jako příprava na budoucí odpojení nákladní lodi, určené ke smutnému konci, tedy k řízenému zániku nad pustými prostorami jižního Pacifiku.

Velitel a druhý pilot Atlantis se mezitím zabývali přípravou na poslední, čtvrtou korekci dráhy komplexu, která se uskutečnila opět šestatřicetinásobným zážehem motorků RCS mezi 03:25:51 až 04:25:51 UT. Tentokráte byla zvýšena rychlost komplexu o dalších 7,6 m/s. Celkově byla dráha stanice zvýšena v průměru o 22,5 km, dost na to, aby přečkala atmosférické brzdění do setkání s další návštěvou28).

Ostatní členové osádky mezitím odebrali vzorky ovzduší v modulu Zvezda a kolem 08:30 UT uzavřeli další z průlezů, tentokráte mezi Zvezdou a Zarjou. Procedura s odběrem se pak opakovala i v dalším modulu ruského segmentu stanice.

Nakonec, přesně ve 12:00 UT, uzavřeli astronauti poslední průlez vedoucí ze stykovacího modulu ODS do stanice ISS. Tím definitivně skončil pobyt osádky mise STS-106 na palubě ISS, jenž trval celkem 5 dní 9 h 21 min.

Krátce poté byl z prostoru mezi průlezy PMA-2 a ODS vypuštěn vzduch, osádka Atlantis zkontrolovala hermetičnost průlezů a do okénka v průlezu ODS instalovala televizní kameru, sloužící pro sledování průběhu odpojení raketoplánu od stanice. K osmihodinovému odpočinku se tentokrát astronauti odebrali kolem 15:46 UT.

Vrcholem dalšího pracovního dne (17.-18. září) byl odlet od stanice. Osádka byla probuzena ve 23:46 UT a po dvou hodinách, naplněných ranní ranní hygienou, cvičením, lékařskými experimenty a snídaní, se všichni pustili do příprav k odpojení raketoplánu od stanice.

O další dvě hodiny později, v 03:44 UT, vysoko na severovýchodní Ukrajinou, dal Wilcutt přehozením dvou spínačů na palubní desce povel k odemčení zámků, dosud poutajících stykovací uzel raketoplánu k analogickému zařízení na PMA-2. Servomotory zabraly a během dvou minut uvolnily obě tělesa od sebe. Síla pružin pak obě kosmická tělesa, jedno více než padesátitunové, druhé o hmotnosti kolem 111 tun, od sebe odstrčila. Jejich spojení trvalo celkem 7 dní 24 h a 54 min.

ISS po odletu raketoplánu Atlantis STS-106 (18.09.2000)Pilot Altman pak aktivoval systém trysek RCS, jenž byl až dosud z bezpečnostních důvodů vypojený a opatrně odmanévroval Atlantis do vzdálenosti kolem 135 metrů, v níž pak velitel i on zahájili dvojnásobný inspekční oblet kolem stanice ISS, jenž trval půldruhé hodiny, a při němž zbytek osádky pořizoval obrazovou dokumentaci fotoaparáty i videokamerami. V 05:34 UT se uskutečnil úhybný manévr, jímž družicový stupeň přešel na samostatnou dráhu.

Zbytek tohoto dne byl víceméně odpočinkový. Osádka absolvovala tradiční tiskovou konferenci s novináři, shromážděnými v obou řídicích střediscích,v texaském Houstonu i v podmoskevském Koroljovu, zahájenou kolem 07:15 UT.

"Nový servisní modul vypadá pěkně," řekl Altman o svých dojmech z obletu ISS. "Na jeho povrchu se odrážely paprsky vycházejícího i zapadajícího Slunce, takže vypadal jako obrovský drahokam vznášející se nad temnou modří oceánů."

ISS po odletu raketoplánu Atlantis STS-106 (18.09.2000)"Pro budoucí obyvatele stanice," prohlásil velitel Wilcutt, maje na mysli Expedici jedna - Billa Shepherda, Sergeje Krikaljova a Jurije Gidzenka, "nemám zvláštní připomínky. Myslím, že se tam budou mít dobře. Co se týče hluku, jehož jsme se zprvu trochu obávali, myslím, že to je celkem v pořádku. Nezdá senám to hlučnější než raketoplán. Cítili jsme se tam dobře." Ke spánku se astronauti odebrali kolem 14:46 UT.

Předposlední den na oběžné dráze (18.-19. září) byl jako obvykle věnován přípravám na přistání. Zatímco oba piloti se zabývali prověrkami systémů raketoplánu, zejména 44 manévrovacích trysek RCS, dvojicí hlavních manévrovacích motorů OMS, i zkušebnímu spuštění jednoho ze tří turbočerpadel hydrauliky APU, čekalo na zbytek osádky upevňování nákladu a úklidu v modulu Spacehab i na obytné palubě raketoplánu. Jejich práce skončila kolem 15:00 UT.

Poslední den, den návratu na Zemi nadešel (19.-20. září). Ve 22:46 UT spustilo naposledy řídící středisko v Houstonu astronautům na palubě Atlantis hudbu - tentokráte to byl "Houston" v podání Deana Martina - aby ospalou osádku probrali k činnosti.

Ta pak kolem 02:40 UT zahájila vlastní přípravy k přistání. Pro tento den padaly v úvahu dvě možnosti ukončení letu na Floridě. Počasí vyhovovalo, vítr se držel v předepsaných mezích. Zvažovalo se však, který ze dvou možných směrů přistávací dráhy zvolit. Z počátku byla dávána přednost dráze 33 SLF29) (tedy ve směru od jihovýchodu na severozápad) před dráhou 15 v opačném směru. Obě možnosti vyhovovaly, což prověřil i astronaut Precourt, ověřující situaci nad letištěm na cvičném letadla STA30). Krátce po 04:00 UT dal ředitel přistávacího manévru Wayne Hale souhlas s uzavřením dveří nákladového prostoru. Tento prostor byl pevně uzamčen v 04:15 UT, astronauti si postupně oblekli lehké skafandry a kolem 06:00 UT zaujali svá místa v křeslech a připoutali se.

V 06:26 UT dostali souhlas s brzdicím manévrem, který se uskutečnil o 20 minut později, v 06:50 UT. Hoření obou motorů OMS v trvání 196 sekund rychlost družicového stupně snížilo natolik, aby začal sestupovat k hustým vrstvám zemské atmosféry, které dosáhl kolem 07:24:47 UT.

Po sestupu atmosférou nad Tichým oceánem přelétl raketoplán Mexiko, Mexický záliv, poloostrov Floridu a ohlášen dvojnásobným sonickým třeskem nasadil na přistání.

Na dráhu 15 SLF na Kennedy Space Center dosedl Atlantis v 07:56:48 UT. Příďové kolo se dotklo země o 9 sekund později, a raketoplán brzděn červenobílým padákem i brzdami podvozku, se konečně zastavil v 07:58:01 UT. Jeho let let trval 11 dní 19 h 11 min 01 s.

"Vítáme vás doma," přivítalo astronauty středisko. "Jsme na vás hrdi."

Ještě týž den byl družicový stupeň odtažen do haly č. 3 budovy OPF k přípravám na další let do vesmíru. Bude jím STS-98 předběžně plánovaný na únor 2001.

----------
1) Dosud nejkratší obrátka družicového stupně byla 45 dní mezi lety STS 51-J a 61-B u Atlantis.
2) Terminal Countdown Demonstration Test.
3) Shuttle Landing Facility.
4) Mission Management Team Meeting.
5) Rotating Service Structure.
6) Operations & Checkout Building.
7) Nominal Correction.
8) Global Positioning System.
9) Nominal Plane Change.
10) Orbiter Docking System.
11) Commercial Generic Bioprocessing Apparatus.
12) Contingency Water Container.
13) Simplified Aid for EVA Rescue.
14) Mission Control Center-Houston a Moskva (tj. Koroljov u Moskvy); ruské zkratky jsou CUP-Ch resp. CUP-M (Centr upravlenija poljotom, Chjuston, resp. Moskva).
15) Pressurized Mating Adapter.
16) Extra Vehicular Activity.
17) SpaceHab-Oceaneering Space System Box.
18) Integrated Cargo Carrier.
19) Reaction Control System.
20) TeleOperatornyj Režim Upravlenija.
21) Čtyři ze šesti baterií byly vyměněny při předchozím údržbářském letu STS-101.
22) Treadmill with Vibration Isolation System.
23) Sistema gigieničeskogo obsluživanija - assanizacionno-sanitarnoje ustrojstvo.
24) Preobrazovatel toka akkumuljatornoj batarei, modificirovannyj.
25) Mikroelektronnyj integrator razrjadno-zarjadnych tokov.
26) Blok upravlenija preobrazovatelem toka, modificirovannyj.
27) Stabilizator naprjaženija i toka.
28) Vzhledem k mimořádně vysoké sluneční aktivitě vrcholícího jedenáctiletého slunečního cyklu je i hustota vysokých vrstev atmosféry vysoká a dráhy všech družice se velmi rychle snižují.
29) Shuttle Landing Facility.
30) Shuttle Training Aircraft.

Text, určený pro L+K, poskytl Mgr. A.Vítek.

Aktualizováno : 22.10.2000

[ Obsah | Pilotované lety | STS | STS-106 ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.