Obsah > Pilotované lety > Mercury > MA 9 > Atlas 130 D

ATLAS 130 D – POPIS NOSNÉ RAKETY

Časopis Křídla vlasti č.18/1964

Dr. G

Orientační výkres rakety Mercury-AtlasRaketa „Atlas 130 D" byla dne 15. května 1963 použita k vypuštění kosmické lodi „Faith 7", (oficiální označení družice je 1963-15) pilotované Gordonem Cooperem. Číslo „130 D” značí, že šlo o 130. exemplář rakety „Atlas", varianty D. Jde o upravenou vojenskou raketu, u které byl na zesílené horní části namontován 1,22 m vysoký adaptér k upevnění kosmické kabiny ,,Mercury”. Další úpravy záležely v záměně radioinerciální soustavy za radiopovelovou naváděcí aparaturu a navíc přibylo zařízení na detekci možných závad v důležitých úsecích rakety během přípravy startu a při navádění na oběžnou dráhu, pomocí kterého se podle potřeby mohla oddělit kabina buď samočinně nebo z rozhodnutí samotného kosmonauta, případně rádiovým povelem ze střediska pro řízení startu. (Většina přístrojů je v raketě umístěna na nosnících z vysoce legované oceli AM 350.)

Raketa „Mercury-Atlas MA-9” (tj. „Atlas 130 D”), složená asi ze 300 000 důležitých součástí, měla celkovou délku (od okrajů trysek motorů až po vrchol rychloměrové sondy) 26,82 m a vážila při startu 117 900 kg. Vlastní nosná raketa měřila 18,44 m. Tělo rakety o průměru 3,05 m je zhotoveno z chromniklové oceli AISI 301 ve formě tenkostěnného válce (v nejtenším místě jen 0,25 mm plech, v nejtlustším 1 mm), udržované v patřičném tvaru vnitřním přetlakem. (Nejtlustší plech odolá přetlaku až 140kg/cm2). Tento válec představuje plášť samonosné nádrže na palivo (33 tun RP-1, tj. kerosinu) a okysličovadlo (72,5 tuny kapalného kyslíku). Kapalný kyslík je přiváděn potrubím ze slitiny Monel K500, jež zachovává požadované vlastnosti i při teplotě -196° C, k turbopumpám motorů. Menši potrubí jsou zhotovena z ocelí AISI 321 a AISI 327. Pro další součásti, které přicházejí do styku s kapalným kyslíkem, byla zvolena ocel AISI 304 L s extrémně nízkým obsahem uhlíku.

Pohon rakety obstarává soustava tři kapalinových motorů, označovaná MA-2 s celkovým statickým tahem 163 300 kp. (Všechny motory se spouštějí na rampě, zhotovené z ocele USST-1, současně.) Tvoří ji dva boční motory Rocketdyne LR-89-NA-5 (á 74,5 tuny tahu), které tvoří tzv. booster. Ten pracoval při Cooperově letu až do 131. vteřiny po startu, kdy byl povelem se Země vypnut. (Raketa byla v té době ve výšce 202 553 stop, vzdálena od základny 44 míle a letěla rychlosti 10 300 stop/sec.) Booster, který i s aerodynamickým krytem zádě o maximální šířce 4,88 m vážil 3,7 tuny, byl o tři vteřiny později odhozen (výška 213 289 stop, rychlost 10 400 stop/sec). Centrální motor Rocketdyne LR 105-NA-5 o tahu 32,6 tuny pracoval až do T + 305 sec., kdy byl vypnut současně se dvěma malými kapalinovými motory na těle rakety o tahu několika set kp., které slouží ke korekci rychlosti a polohy nosné rakety těsně před oddělením kosmické kabiny (nebo bojové hlavice) a v aktivní fázi letu i k řízení rotace střely podle podélné osy. Bylo to ve výšce 528 400 stop, 437 mil od základny, při rychlosti letu 25 700 stop/sec.

Spalovací komory motorů, které dohromady spotřebují 680 kg pohonných hmot za vteřinu, jsou zhotoveny z niklových rourek Ø 10 mm, spájených stříbrem. Ha výrobě se podílejí firmy International Nickel Comp., Superior Tube Co., a J. H. Bishop Platinum Co.

306 vteřin po startu bylo dosaženo výšky 528 400 stop a rychlosti 25 750 stop/sec ve vzdálenosti od základny 441 mil. V tom okamžiku byl pomoci výbušných elementů uvolněn prstenec, poutající kosmickou kabinu k adaptéru a současně byly zažehnuty tři malé rakety s tuhým palivem, umístěné v bloku brzdicích motorů na ochranném štítu „Faith 7”. Ve stejné době také pracovaly malé retrorakety na přední části nosného „Atlasu” a tak došlo během několika setin vteřiny k oddělení družicové lodi. Nosná raketa vážila při uvedení na oběžnou dráhu 4,5 tuny.

Několik údajů o vlastní kosmické kabině:

„Faith 7” vážila při startu 1810 kg. Zevní plášť je ze slitiny „René 41”, vnitřní přetlaková část z titanu. Mezi oběma stěnami je isolace ze sklovité vlny. Štít, chránící kosmonauta při návratu do atmosféry, je z fenol-nylonové hmoty. Ve vnitřní výbavě kabiny je bohatě užito lehkých slitin a plastických hmot, hlavní z „rodiny” polystyrénů. Maximální průměr kabiny je 1,8 m, délka 2,9 m. Celá soustava kosmické lodi i se záchrannou raketou na věži měří 7,47 m (z toho rychloměrová sonda je 0,76 m dlouhá a záchranná raketa 1,22 m).

Protože start rakety „Mercury-AtlasMA-9” proběhl hladce, byla nepoužitá záchranná raketa, vážící i s nosnou konstrukcí z titanových rour asi 490 kg, odhozena 154 sec. po startu (výška letu 289 339 stop, vzdálenost od základny 48 mil, rychlost 11 100 stop/sec.).

Připojujeme orientační výkres rakety „Mercury-Atlas”.

----------------------------------------------

Přepis článku : M.Filip, 8.5.2005


Aktualizováno : 05.06.2005

[ Obsah | Pilotované lety | Mercury | MA 9 ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.