Obsah > Pilotované lety > Apollo > Skafandr pro Měsíc - popis ve 100+1 ZZ

Krejčovina pro Měsíc

100+1 ZZ, Antonangeli Pinna, Panorama, Milán
(listopad 1968)

Před několika dny přiletěl jeden z 55 astronautů prodělávajících výcvik ve středisku pro kosmické lety NASA v texaském Houstonu na palubě letounu, který sám pilotoval, do Doveru v Delawaru. Z letiště ho automobil odvezl přímo do závodu, patřícího společnosti ILC (International Latex Co.). Je to malý závod jako tisíce jiných, kdyby u jeho vchodu nestál policista a bedlivě nestřežil, aby nevstoupil nikdo nepovolaný. Bez povolení NASA sem nesmí vstoupit ani noha.

Walter Cunningham, jeden z mála astronautů z řad nevojáků, vystupuje při jedné z přistávacích zkoušek z kabiny Apollo 7Astronaut byl přijat se všemi poctami a uveden do místnosti se stěnami obloženými umělou hmotou připomínající dřevo. Tam už ležela připravená na zkoušku sněhobílá kosmická kombinéza určená pro americké kosmonauty, kteří přistanou na Měsíci. Astronaut si ji prohlédl a shledal ji až na maličkost - “je mi trochu těsná v levém podpaží" - v naprostém pořádku. “Uvidíme se zítra ráno při poslední zkoušce," řekl. Potom se vrátil na letiště a odletěl ke svým rodičům v nedalekém New Jersey.

Proto tedy ten ozbrojený policista u vchodu. Společnost ILC je “krejčovství" projektu Apollo, amerického kosmického plánu na dobytí Měsíce. Není to jen nejutajenější, ale také nejdražší krejčovství na světě. “Myslím, že nebudu neskromný," říká vicepresident společnosti odpovědný za zakázky pro NASA, Leonard Shepard, “když řeknu že naše kombinézy jsou nejdražší konfekce na světě." Kolik stojí kombinézy pro let na Měsíc? Někdo říká 100 000, někdo 200 000 dolarů."

TĚŽŠÍ NEŽ STŘEDOVĚKÉ BRNĚNÍ

V kabině Apollo se posádka s velitelem Schirrou seznamuje s řízením“Je to nákladná záležitost," říká Shepard, “a konečná cena závisí na tom, co se všechno požaduje. Z objednaných 100 kombinéz jsme jich zhotovili 50. Teď zkoušíme jedenapadesátou. Práce a materiál stojí 75—80 tisíc dolarů. NASA však od nás chce, abychom kombinézy také navrhovali, soustavně je zdokonalovali, zkoušeli, abychom zajišťovali veškerou technickou pomoc a náhradní díly. Spočítá-li se tohle všechno dohromady, pak cena podstatně stoupne. Jediný způsob, jak cenu nejpřesněji určit, je dělit celkovou částku, kterou na tento účel NASA věnuje, počtem zhotovených kosmických obleků." Smluvní zakázka uzavřená mezi NASA a ILC činí 22 miliónů dolarů. V konečné bilanci se ukáže, že americká vláda zaplatila za každou kombinézu takřka 200 tisíc dolarů.

Až do konce července letošního roku (1968) byly kosmické kombinézy projektu Apollo velkým tajemstvím. Druhého srpna s nimi byla na tiskové konferenci v Doveru seznámena veřejnost. Tuto jedinečnou přehlídku kosmické módy řídil jeden z mála astronautů z řad nevojaků Walter Cunningham, který se v říjnu poprvé vznesl na oběžnou dráhu podle projektu Apollo spolu s majorem letectva Donnem Eiselem a kapitánem námořního letectva a velitelem kosmické lodi Walterem Schirrou. Nová kosmická kombinéza váží 25 kg. Dosavadní vážily jen 15 kg.

Schirra zkouší kombinézu, model Apollo, v ceně pouhých 200 000 dolarů“Je to jen o trošku více, než vážilo středověké brnění," žertovně poznamenává Cunningham. Ptáme se, zda se může v tak těžkém obleku pohodlně pohybovat. “Jde se mi stejně dobře, jako by se asi šlo komukoli z vás, kdyby měl na sobě 25 kg," odpovídá. “Jenže já jsem hodně trénoval."

Elastická kombinéza umožňuje astronautům vykonávat veškeré pohyby až s překvapující lehkosti. Z technického hlediska jsou kombinézy hotový zázrak. NASA zavedla takovou výrobní dokonalost, že by z ní vstávaly vlasy hrůzou na hlavě i švýcarským hodinářům. Norma stanovená smlouvou připouští pouze jedno selhání na 100 tisíc hodin používání kombinéz. Každá kombinéza je proto podrobena v průběhu výroby 500 zkouškám, což vyžaduje 33 dnů. Zkoušky se provádějí v “bílém sále", při stálé teplotě a vlhkosti a atmosférickém tlaku vyšším než je normální, aby štěrbinami nebo dveřmi nemohly pronikat částice prachu.

Ve sterilizovaných laboratořích ILC se zhotovuji nejdražší obleky na světěKosmický oblek astronautů projektu Apollo tvoří tři vrstvy: první, která se přímo dotýká kůže a která má chránit před méně pružným materiálem ostatní kombinézy, je ze stejně jemného nylonu, z jakého se dělá spodní prádlo. Střední vrstvu tvoří jakási tlaková komora se dvěma pryžovými stěnami, v nichž je umístěn ventilační systém. Třetí, povrchovou vrstvu tvoří opět nylon. Uvnitř kosmické lodi zajišťuje střední vrstva stálý tlak v případě selhání tlakového zařízení. Při vystoupení z kosmické lodi chrání astronauty proti vzduchoprázdnu.

Třetí “kůže" astronautů je nejsložitější. Člen posádky, který při letu na Měsíc zůstane v kabině, “na parkovací dráze", bude oblečen v poměrně lehkou kombinézu ze tří vrstev z nehořlavého skelného vlákna a bude mít zvláštní obuv, která přilne k podlaze kabiny, až úplně zmizí zemská přitažlivost. Zbývající dva astronauti, kteří vystoupí na povrch Měsíce, budou mít kombinézu ze 17 vrstev vesměs syntetického materiálu: z jedné vrstvy skelného vlákna Beta, 15 vrstev ze směsi skelného vlákna Beta a aluminizovaného syntetického materiálu a z vnitřní, nylonové vrstvy. Funkcí vnější, třetí vrstvy je chránit kosmonauty před mikrometeority a výkyvy teploty, která na Měsíci kolísá mezi —150 °C a +120 °C.

Na stole své pracovny má Bruce Ferguson, vedoucí propagačního oddělení společnosti ILC, Švadleny sešívají díly kombinéz z aluminizovaného syntetického materiálu podle střihů z pevného plastikuvzorek skelného vlákna Beta a plynový zapalovač. Podrží chvíli ústřižek lesklé, klouzavé a zároveň pružné tkaniny nad plamenem. Zůstává hnědá skvrna. Tkanina ze skelných vláken Beta se rozpouští při 650 stupních, ale nehoří. “Je to čisté sklo," říká Ferguson. “Ve srovnání s předchozími kosmickými kombinézami je to hlavní technická novinka."

Tři kosmonauti, kteří zahynuli při požáru v kabině Apollo při pozemní zkoušce - Virgil Grissom, Edward White a Roger Chaffee, měli kombinézy z tkaniny, která se rozpouštěla při 315 stupních a při styku s ohněm hořela. Ferguson zdůrazňuje další přednost kombinézy určené pro let na Měsíc. “Není to už oblek, ale skutečná kosmická loď bez pohonu. Kosmonaut, který jí obleče, není vůbec odkázán na kabinu. Lidé, kteří vstoupí na povrch Měsíce, nebudou mít “pupeční šňůru", onu hadici, která spojovala astronauty, kteří si poprvé vyšli na procházku do kosmického prostoru, s kyslíkovými bombami kosmické lodi."

Technici připevňuji ke kombinéze kovové části. Každá kombinéza váží 25 kilogramů.Na zádech budou mít vak se vším nezbytným pro život: zásobu kyslíku i chladicí zařízení spojené s ventilačním systémem ve střední vrstvě kombinézy. Obuv, rukavice a helma - průhledná kopule připevněná ke kombinéze, v níž může astronaut volně pohybovat hlavou - jsou rovněž neprodyšné.

Společnost ILC se osamostatnila teprve nedávno. Předtím pracovala jako specializovaný úsek pověřený plněním vládních zakázek v rámci velkého průmyslového závodu na výrobu dámského a kojeneckého prádla, ochranných rukavic pro domácí práce, nafukovacích vest a člunů, dětských šidítek a kartáčků na zuby. Kromě kosmických kombinéz vyrábí teď ILC výrobky z nylonu a vinylu, helmy pro motocyklisty a policisty, vojenské čluny schopné uvézt půl tuny, ale přitom tak málo objemné, že je lze složit takřka do kapsy. Nyní vyvíjí obleky pro potápěče, protože po průlomu do vesmíru přijde na řadu mořské dno. Projekt Apollo absorbuje asi 90 procent její výrobní kapacity. Má celkem 400 úředníků, techniků a dělníků.

GARDEROBA ZA PŮLDRUHÉ MILIARDY

Vysoce precizní práce na brněni pro kosmické rytířeOznačení “kosmická konfekce" bylo spontánní, přestože ILC nelze právě příliš srovnávat s oděvním průmyslem. Na projektu Apollo pracují všehovšudy dva krejčí. Jejich úloha spočívá v tom, brát astronautům míru, protože každá kombinéza je zhotovována přesně na míru a ze všech 55 houstonských astronautů jsou si fyzicky úplně podobní jenom dva. Po krejčích se ujímají práce švadleny. Sešívají na strojích různé díly vnějšího potahu kombinézy, která je porézní, aby propouštěla teplo. Přitom není nejdůležitější, aby to byly zkušené švadleny. Všechny nejdříve procházejí třítýdenním školením, při kterém se seznamují s velmi náročným technologickým standardem. Všechno ostatní je záležitosti techniků a inženýrů. Není to jen krejčovina, ale zase ani jen čisté technická záležitost. “Pracujeme přece s lidmi," říká Shepard. “Zhotovujeme technické vybavení pro lidi, kteří vědomě riskují život." Při takovém úkolu jsou veškeré ekonomické nebo časové úvahy naprosto druhořadé. Tak třeba rukavice. Musí být naprosto dokonalé. ILC má sádrové odlitky obou rukou všech 55 astronautů. Vlákno Beta, jakkoli pružné, by způsobilo bolestivé otlaky mezi prsty, kde je kůže velmi citlivá.

Váha kombinézy - 25 kg - se stanovila na základe nejsložitějších výpočtů a po mnoha změnách. Nešlo pouze o to, aby se co nejvíce snížila námaha astronautů, jako spíše o to, že kosmická kabina, která má přistát na Měsíci, je schopna pouze omezeného výkonu, její motory mohou utáhnout při návratu k “parkující" lodi a tedy také na Zemi jen určitou váhu.

Kosmická kombinéza není oblek v pravém slova smyslu. Pro astronauty, kteří poletí na Měsíc, bude po osm dní domovem, základním prostředkem, který jim má umožnit celý ten experiment přežít. V kombinéze se musí astronaut pohybovat v prostředí neuzpůsobeném pro lidský život, musí pracovat a také vykonávat normální fyziologické potřeby. K tomuto účelu umístili technici v kombinéze zařízení pro odsávání výměsků všeho druhu.

Sádrové odlitky obou rukou všech 55 astronautů vybraných pro projekt Apollo umožňují zhotovit s co největší přesností rukavice kombinéz“Mohu říci," říká Leonard Shepard, “že jen málo krejčovských závodů si váží zákazníků tak jako my. Jejich připomínky bývají ponejvíce technického rázu. Tak jeden astronaut nás požádal, abychom změnili umístění kapsy pro určitý nástroj. Jiný nás přesvědčil, abychom změnili rozměry pojistné tlakové záklopky na rukávu, protože ho omezuje v pohybu. Často se však připomínky týkají i vzhledu. Neobětujeme sice technické požadavky vzhledu, ale soudíme, že kombinézy mají vyhovovat astronautům i po estetické stránce. Říkají, že chtějí hezky vypadat, když se objeví na obrazovkách, a my se jim snažíme vyhovět."

Tři astronauti, kteří vzlétnou v kosmické lodi Apollo 7 na oběžnou dráhu kolem Země (předpokládaná doba 10 dnů), mají již své kombinézy v Houstonu. Tři pro každého - jednu pro výcvik, dvě pro let. Dvě proto, že NASA nechce riskovat odklad letu pro závadu na kombinézách. Každá hodina zdržení stojí 250 tisíc dolarů. Trojice náhradníků (nemůže-li letět jeden z astronautů, mění se celá posádka) má pouze 6 kombinéz, po dvou pro každého. Pro každý let v projektu Apollo musí být připraveno 15 kombinéz, čili garderoba za půldruhé miliardy dolarů.

Projekt Apollo se poněkud zdržel kvůli velmi důležité záležitosti “lunárního modulu", čili malé kosmické lodi, která má dopravit dva astronauty z oběžné dráhy Měsíce na měsíční povrch a potom zpět ke kosmické lodi. V prosinci se uskuteční let kosmické lodi Apollo 8 s lidskou posádkou. Teprve při letech Apollo 9 a Apollo 10, po únoru 1969, bude vyzkoušen lunární modul, ovšem bez přistání na Měsíci. Teprve potom mají technici NASA rozhodnout, bude-li nutný orbitální let kolem Měsíce, aby se prověřila činnost navigačních a komunikačních přístrojů v samé blízkosti této oběžnice Země. Uskuteční-li se tato zkouška, pak teprve po ní vstoupí na Měsíc posádka kosmické lodi Apollo 12. A v té době, podle posledních předpokladů na podzim 1969, dodá ILC do Houstonu poslední kombinézy, které objednala NASA. Všechny budou bílé, šité na míru, s americkou vlajkou na rukávu, technicky dokonalé, praktické a zároveň hezké, aby se astronauti na obrazovkách líbili.


Astronaut Don Lind při zkoušce v pásmu nedaleko Houstonu (Texas), kde byl napodoben měsíční povrchFotografie k článku ,,Krejčovina pro Měsíc,, : (Snímky: 100+1 ZZ, Panorama, Milán)

  1. Walter Cunningham, jeden z mála astronautů z řad nevojáků, vystupuje při jedné z přistávacích zkoušek z kabiny Apollo 7. Ve člunu ho očekává Donn Eisele, který spolu s ním a Walterem Schirrou byl určen pro říjnový desetidenní let podle projektu, jehož cílem je Měsíc.
  2. V kabině Apollo se posádka s velitelem Schirrou seznamuje s řízením.
  3. Schirra zkouší kombinézu, model Apollo, v ceně pouhých 200 000 dolarů.
  4. Ve sterilizovaných laboratořích ILC se zhotovuji nejdražší obleky na světě.
  5. Švadleny sešívají díly kombinéz z aluminizovaného syntetického materiálu podle střihů z pevného plastiku.
  6. Technici připevňuji ke kombinéze kovové části. Každá kombinéza váží 25 kilogramů.
  7. Vysoce precizní práce na brněni pro kosmické rytíře.
  8. Sádrové odlitky obou rukou všech 55 astronautů vybraných pro projekt Apollo umožňují zhotovit s co největší přesností rukavice kombinéz. Jedna z nejpevnějších vrstev tkaniny ze skelného vlákna Beta je nehořlavá a rozpouští se teprve při teplotě 650 °C. Podle smluvního závazku je NASA ochotna připustit jediné selhání na každých 100 000 hodin použití kombinéz.
  9. Astronaut Don Lind při zkoušce v pásmu nedaleko Houstonu (Texas), kde byl napodoben měsíční povrch.

Přepis textu: M.Filip, 10.11.2002

Poznámka M.F.: V českém překladu textu tohoto článku je pro název obleku pro kosmonauty - skafandr - používáno slovo kombinéza - tj.termín s významem jako ochranný pracovní oblek v celku.


Aktualizováno : 24.11.2002

[ Obsah | Pilotované lety | Apollo ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.