Obsah > Pilotované lety > Apollo > LM - Kosmická loď pro Měsíc

LM - Kosmická loď pro Měsíc

Pro časopis Letectví + kosmonautika zpracoval: Antonín Vítek, SPACE
(L+K č.10 a 11/1969)

Po prvním bezpilotním letu měsíčního modulu LM při pokusu AS-204 (viz “První LM na dráze", L+K 6/1968) a po prvním pilotovaném letu při pokusu AS-504 (viz “Předposlední prověrka" L+K 9/1969) zbývá poslední, spíše formální přezkoušení konstrukce měsíční sekce při letu Apolla 10, a pak již vlastní přistání na Měsíci. Protože termín této významné události byl již stanoven, přinášíme všem čtenářům podrobný popis Lunar Modulu, konstrukce, na níž do určité míry závisí úspěch měsíční expedice (velitelská a pomocná sekce byly popsány v L+K 24 a 25/1966).

KONSTRUKCE

Jeden ze starších modelů LM při pozemních zkouškách Bizarní konstrukce měsíční sekce LM kosmické lodi Apollo se od aerodynamických tvarů dřívějších kosmických lodí markantně liší. Důvod je jednoduchý: LM bude plnit své úkoly jen ve vakuu a ne v hustých vrstvách atmosféry. Proto se technici mohli soustředit pouze na funkční požadavky.

Měsíční sekce Apolla je dvoustupňovou kosmickou lodí. První, přistávací stupeň nese přistávací motor se zásobou paliva, přistávací nohy a další zařízení, které slouží jen k přistání a pobytu na Měsíci. Startovní stupeň nese startovní motor, systém řízení polohy, většinu elektronického zařízení a nejdůležitější část celé sekce — pilotní kabinu.

Celková výška LM činí 7,6 m, přistávací stupeň má maximální průměr 3,73 m při výšce 1,70 m, startovní váha je přibližně 14500 kg. Patky vyklopených nohou leží na obvodu kruhu o průměru 9,07 m. Vlastní kabina má průměr přibližně 2,75 m.

Základ konstrukce přistávacího stupně tvoří dva navzájem spojené rámy — horní z hliníkové slitiny 7079-T652 váží 6,4 kg, spodní z hliníkové slitiny 7075-T651 váží 5 kg. Oba jsou vyrobeny ze silných desek (včetně všech profilování) v jednom kusu, což umožnilo vyhnout se co nejvíce svarům, a tedy podstatně zvýšilo pevnost konstrukce při současném pronikavém snížení váhy. Čtyři svislé spojovací profilové vazníky slouží k upevnění přistávacího motoru. K horizontálním hranám rámů jsou připojeny desky, dávající celé konstrukci tvar kříže. Na čtyřech horních deskách se asi 15 cm od vnějšího kraje nacházejí spojky pro připevnění startovního stupně. Ve všech osmi rozích spojují spodní a horní desky hliníkové vazníky profilu T. Všechny díly mají eloxovaný povrch.

Konstrukce a polohy přistávacích noh LMChemicky obrobené hliníkové pláty rozdělují konstrukci na devět oddílů. Ve středním boxu je umístěn přistávací motor, v předním a zadním nádrže okysličovadla, v postranních oddílech pak nádrže s palivem. V trojhranných úsecích mezi rameny křížové konstrukce jsou láhve s héliem, kyslíkem, vodou, část elektroniky, baterie pro přistání a pobyt na Měsíci a vědecké přístroje.

Vnitřky válců noh LM, vysoustružených z hliníkových slitin 7178-T6511, 7079-T652 a 7075, vyplňuje hliníková voština, která má při přistání absorbovat značnou část energie dopadu. Patky o průměru 0,95 m, také vysoustružené z hliníku, jsou od vlastní nohy “odpruženy" rovněž voštinou. Systém amortizátorů umožňuje přistání rychlostí 3 m/s ve vertikálním a 1,2 m/s v horizontálním směru. Jedna z noh nese žebřík, sloužící kosmonautům k sestupu na povrch Měsíce a opětném návratu na palubu LM. Nad ním, přesně pod výstupním průlezem, je malá plošinka. Na patkách jsou umístěny čtyři výklopné sondy pro detekci měsíčního povrchu v průběhu přistávacího manévru. Dotyk s povrchem je signálem k vypnutí přistávacího motoru.

Startovní stupeň tvoří přetlaková kabina a přístrojový úsek. Tlakový obal kabiny je svařen ze dvou čel a válcového trupu, zesíleného navařenými profilovými nosníky. Hlavním materiálem je svařovatelná hliníková slitina třídy 2219. K opracování čel, která mají velmi složitý tvar, výrobce použil současně několika různých metod, včetně chemického opracování leptáním. Jednotlivé části přetlakové kabiny byly automaticky svařovány pod inertním plynem, na nepřístupných místech nýtovány a spáry utěsněny epoxydovýrn lepidlem Epon 919. Podle specifikací nemá hotová kabina mít větší únik kyslíku než 0,1 kg/a při provozním tlaku 0,35 Přední část pilotní kabiny LMat.

Vlastní pilotní kabinu tvoří přední část válcové kabiny o vnitřním průměru 2,35 m a hloubce 1,07 m, v níž jsou umístěny palubní desky a popruhy pro připoutání posádky. Nosníky vybíhající do stran slouží k zakotvení startovního stupně na přistávacím. Střední část tlakové kabiny (má menší průměr) obsahuje palubní počítače, klimatizační zařízení, systém zásobování elektrickou energií a kryt startovního motoru. Po stranách střední části jsou uchyceny nádrže pohonných hmot. Protože palivo má ve srovnání s okysličovadlem nižší specifickou hmotu, je palivový tank poněkud více vysunut od středu kosmické lodi než nadrž s okysličovadlem.

V přístrojovém úseku za zadní stěnou tlakové kabiny jsou láhve s héliem pro tlakování nádrží pohonného systému, nádrže s kyslíkem a vodou pro klimatizační systém a část elektroniky.

Spojovací zařízení (umístěné na velitelské sekci)K přestupu posádky mezi velitelskou a měsíční sekcí slouží průlez ve stropu střední části tlakové kabiny. Je dlouhý 0,40 m, má průměr 0,81 m, tedy postačující, aby se piloti mohli pohybovat i v nafouknutých skafandrech. V průlezu je umístěn vodicí kužel spojovacího zařízení, na horním okraji tunelu pak západky určené k pevnému spojení LM a CM. Na spodní straně uzavírá průlez hermetický poklop otvíraný dovnitř kabiny LM, takže jej není možné otevřít při vnitřním přetlaku. Proto je u průlezu umístěn ventil pro dehermetizaci kabiny.

Druhý, čtvercový průlez o rozměrech 0,81 X 0,81 m je pod palubní deskou, u dna přetlakové kabiny. Ostí na malou plošinku nad žebříkem, sloužícím k sestupu na povrch Měsíce.

Zadní část pilotní kabiny LMPřetlaková kabina má tři okna. Dvě z nich, umístěná v přední stěně kabiny po stranách hlavní palubní desky, mají trojúhelníkový tvar a slouží kosmonautům k pozorování terénu při sestupu. Tvoří je dvě vrstvy skel, mezi nimiž je vakuum; vnější Vycor absorbuje ultrafialové a infračervené paprsky, vnitřní je z tlakuvzdorného pružného skla Chemcor. V horní části pilotního prostoru nad hlavou velitele se nachází třetí, obdélníkové okénko, užívané pouze při setkávání LM a CSM. Celou konstrukci pokrývá kapotáž z tenké hliníkové fólie (0,2 až 0,5 mm), na některých tepelně exponovaných místech zastoupené niklovou slitinou Inconel. Vnitřní povrch kapoty je vyložen izolační vrstvou z pohliníkované polyesterové fólie.

PŘISTÁVACÍ MOTOR

Přistávací motor (DPS — Descent Propulsion System) MIRA 10500 LEM-DE (výrobek firmy TRW Systems), umístěný ve středu přistávacího stupně, je zásobován palivem Aerozine 50 (směs 50 % asymetrického dimethylhydrazinu a 50 % hydrazinu) ze dvou nádrží z titanové slitiny T1-6A1-4V. Přistávací stupeň LMZe dvou stejných tanků (válcových s polokulovými dny o průměru 1,30 m a výšce 1,45 m; maximální pracovní tlak činí 19 at) se přivádí okysličovadlo (kysličník dusičitý).

Spalovací komora ablativně chlazeného motoru je zavěšená výkyvně. Její polohu nastavují dva ovladače v rozmezí ±6° tak, aby vektor tahu procházel neustále těžištěm kosmické lodi.

Palivové nádrže LM jsou při startu Saturnu V tlakovány pouze částečně. Proto před tím, než posádka poprvé uvede do chodu přistávací motor, musí v nich tlak zvýšit. Používá k tomu plynného hélia, skladovaného v kulové titanové nádrži o průměru 0,38 m při normální teplotě a tlaku 56—63 at. Hélium proudí přes filtr a regulátor, který sníží tlak na 17 at.

Tím se v palivových nádržích vytvoří dostatečný tlak k prvnímu rozběhu motorů. Při startu se automaticky otvírá explozivní uzávěr hlavní héliové nádrže, ve které je skladováno v nadkritickém stavu při —278° C. Proto má nádrž o vnitřním průměru 0,69 m (vnější průměr je 0,84 m) dvojité stěny. Pojistný ventil zaručuje, že tlak nepřestoupí 133 at.

Síly působící v amortizátorech proti deformaci - a) hlavní amortizátor, b) pomocný amortizátor Impuls ke startu dá posádka LM přepnutím pojistky motorů do polohy DESCENT a stisknutím tlačítka START, nebo motor nastartuje počítač. V tom okamžiku se otevře hlavní uzávěr paliva a se zpožděním 1,3 vteřiny i hlavní héliová nádrž. Uvedené zpoždění zabrání předčasnému vstupu podchlazeného hélia do tepelného výměníku. V opačném případě by totiž hrozilo nebezpečí, že ztuhne palivo. Nadkritické hélium se ohřívá nejprve na —130° C, potom protiproudně předehřívá čerstvé hélium a vrací se do dalšího stupně výměníku, kde se ohřeje až na —37° C. Regulátor pak upraví tlak hélia na 17 at. Hodnoty tlaku v palivových nádržích, měřené ve výstupním potrubí paliva a okysličovadla, mají kosmonauti k dispozici na hlavním panelu měsíční sekce. Současně s tlakem se měří i teplota a množství pohonných hmot. Hlavní uzávěry paliva a okysličovadla jsou zdvojeny — to zvyšuje spolehlivost startu a zastavení motoru. Aby se zabránilo příliš prudkému explozivnímu startu, vstřikuje se do spalovací komory nejprve okysličovadlo a se zpožděním asi 40—50 milisekund palivo.

Motor o maximálním tahu 4 380 kp může pracovat buď na maximální výkon, nebo v rozmezí 10—60 % výkonu (477 — 2860 kp). Tah motoru se může ovládat ručně nebo automaticky prostřednictvím řídicího systému.

Pro snadnější odhadování vzdáleností a sklonů při závěrečné fázi přistání má velitel na skle svého trojúhelníkového okna stupnici (podobnou záměrnému kříži) a nad oknem sklopné zaměřovací hledí.

STARTOVACÍ MOTOR

Startovní stupeň LMStartovací motor (APS — Ascent Propulsion System) Bell 8258 vyrábí společnost Bell Aerosystems. Přestože není výkyvně uložen a pracuje pouze s konstantním tahem, je v zájmu vyšší spolehlivosti konstrukčně komplikovanější než motor přistávací.

Na rozdíl od přistávacího má startovací stupeň po jedné kulové nádrži z titanové slitiny Ti-6A1-4V o průměru 1,24 m (umístěné po bocích pilotní kabiny). Palivo se žene do motoru přetlakem 13 at. K tlakování se používá dvou nádrží se stlačeným héliem, skladovaným za normální teploty při tlaku 214 at. Chod motoru stačí zajistit hélium z jednoho tanku. Ke zvýšení spolehlivosti může být hélium do nádrží vedeno dvěma na sobě nezávislými regulačními cestami. Aby nedošlo ke smíšeni par paliva a okysličovadla přes héliové potrubí, jsou v něm zpětné ventily, bránící opačnému toku plynu. Palivové nádrže mají pojistný ventil nastavený na 17 at.

Palivo a okysličovadlo prochází z nádrží k motoru přes škrticí ventil, nastavený před letem tak, aby udržoval tlak vstřikovaného paliva na 12 at., pak filtrem a sadou elektromagneticky ovládaných ventilů. Spotřeba paliva činí 1,95 kg/s, okysličovadla 3,17 kg/s. Devadesátiprocentního tahu je dosaženo za 0,3 vteřiny po nastartování motoru. Při vypnuti poklesne tah na 10 % za 0,2 vt.

Motor se uvádí do chodu buď automaticky palubním počítačem, nebo manuálně po přepnutí pojistky motorů do polohy ASCENT a stisknutím knoflíku START. Při nouzovém manévru v průběhu přistávání je možno startovací motor uvést do chodu stisknutím tlačítka ABORT STAGE. V tom případě se nejprve vypne přistávací motor, výbušnými nýty se oddělí přistávací stupeň, otevřou se héliové tanky na startovním stupni a po dosažení pracovního tlaku v nádržích pohonných hmot naskočí motor startovního stupně.

Tah motoru ve vakuu činí 1 590 kp.

SYSTÉM STABILIZACE

Řídicí páka pro změny dráhy Ke stabilizaci polohy kosmické lodi, k drobným korekcím dráhy, k vytvoření malého přetížení v nádržích před startem DPS nebo APS, a k manévrování při setkání s velitelskou sekcí slouží dva nezávislé stabilizační systémy po osmi motorech Marquardt R-4-D o tahu 45 kp. Za normálních okolností pracují oba paralelně; v případě nouze je však možné LM plně stabilizovat použitím jediného systému. Trysky jsou rozmístěny ve čtyřech skupinách po čtyřech motorech, z nichž vždy dva a dva patří k jednomu systému. Dodávka paliva z válcových nádrží s polokulovými dny, umístěných po stranách pilotní kabiny, je přetlaková. Palivo a okysličovadlo je uložené v teflonových vacích, mezi něž a stěnu nádrže se vhání pod tlakem 12,5 at plynné hélium, vytlačující pohonné hmoty do motorů. Pohonné hmoty se mohou doplňovat z hlavních nádrží startovního stupně. Nádrž na palivo (Aerozine 50) je 0,775 m dlouhá, má průměr 0,32 m a obsahuje 45 kg paliva; nádrž na okysličovadlo o stejném průměru a délce 0,99 m obsahuje 88 kg kysličníku dusičitého. 0,47 kg plynného hélia pro každý systém RCS je za normální teploty a při tlaku 314 at v kulové nádrži o průměru 0,305 m. Rozvody pohonných hmot jsou křížově propojeny, takže se dá použit nádrží jednoho systému a motorů systému druhého.

Motory mohou pracovat v pulsním nebo kontinuálním modu (způsobu). V pulsním modu pracují vždy 13 milisekund, v kontinuálním hoří nejméně 1 vteřinu.

Tabulka I. Hmoty částí LM
Celkový pohled na LM -----------------------------------------------------
Část                                       Hmota (kg)
-----------------------------------------------------
Startovní stupeň (suchá váha)                 1 900
Přistávací stupeň (suchá váha)                1 720
Celkem                                        3 620
Palivo přistávacího stupně                    8 150
Palivo startovacího stupně                    2 350
Palivo, RCS                                     283
Hélium                                           35
Kyslík                                           22
Voda                                            210
Celkem                                       11 050
-----------------------------------------------------
Celková váha LM                              14 670
-----------------------------------------------------
 
Tabulka II. Charakteristiky palubního počítače
Povolené mezní rychlosti pro přistání ----------------------------------------------------------------------
Přenos slov                               paralelní
Délka slova                               16 bitů (15 data + 1 parita)
Zobrazení čísel                           jednotkový doplněk
Cyklus paměti                               11,7 µs 
Velikost paměti
  fixovaná paměť                          36 884 slov
  pracovní paměť                           2 048 slov 
Počet základních instrukcí                    34 
Počet modifikačních instrukcí                 10 
Počet kanálů přerušení                        10 
Trvání operace sčítání                       3,4 µs 
Trvání operace násobení                     46,8 µs 
Sčítání s dvojnásobnou přesností            35,1 µs
Čítání v indexregistru                      11,7 µs
Počet indexregistrů                           29 
Příkon                                  méně než 100 W
Váha                                          26 kg (bez zdrojů proudu)
Objem                                        0,1 m3
----------------------------------------------------------------------

ŘÍDÍCÍ A NAVIGAČNÍ SYSTÉM

Schéma řídicího systému Řídicí a navigační systém má šest částí: základní řídicí systém (PNGCS — Primary Navigation, Guidance & Control System), záložní řídicí systém (AGS — Abort Guidance System), radary, řídicí elektroniku (CES — Control Electronics Section) a ukazatele polohy (ORDEAL — Orbital Rate Drive Electronics for Apollo and LM).

PNGCS je v podstatě inerciální měřicí systém, který lze předem přesně nastavit pomocí zaměřovacího dalekohledu. Jeho hlavní část tvoří inerciální plošina s třemi gyroskopy a třemi akcelerometry. Údaje o poloze a zrychlení se přes přizpůsobovací elektroniku (CDU — Coupling Data Unit) vedou do palubního počítače, který na základě programů uložených v paměti vypočítává polohu a rychlost kosmické lodi v daném okamžiku. Současně vypracovává příkazy pro řídicí elektroniku, která je přenáší na přistávací nebo startovací motor a na systém motorů RCS.

AGS je nezávislý záložní řídicí systém s vlastním inerciálním systémem a záložním počítačem. Na rozdíl od hlavního systému jej nelze nastavovat zaměřovacím dalekohledem.

Systém RCS Do řídicího systému mohou piloti zasahovat dvojím způsobem. V prvé řadě mohou vkládat údaje do počítače prostřednictvím klávesnice a tím např. měnit plán přistávacího manévru nebo setkání. Počítač pak sám vydává konkrétní příkazy jednotlivým motorům. Druhým způsobem je skutečné ruční řízení. Oba piloti mají před sebou dvě řídicí páky. První ve tvaru písmene T slouží ke změnám dráhy. Je-li přepínač v poloze THROTTLE, je pohyb ve směru osy X řízen škrcením přistávacího motoru, pohyb v osách Y a Z řídí motory RCS (viz kresba). V poloze JETS pohyb ve všech osách řídí motory RCS.

Druhá řídicí páka slouží k ovládání polohy ve všech osách motory RCS. Její vychýlení registruje hlavní nebo záložní řídicí systém, který pak přes řídicí elektroniku ovládá ventily motorů RCS. V případě, že se však páka vychýlí na doraz, zapne se automaticky nouzový obvod, vyřadí z činnosti řídicí systém a otevře přímo sekundární ventily příslušných motorů RCS.

Řídicí páka pro řízení polohy Přistávací radar má 4 přijímací a jednu kombinovanou přistávací anténu, umístěné na spodní straně přistávacího stupně. Měří rychlost a výšku LM nad měsíčním terénem. (Rychlost na základě dopplerovského rozdílu frekvenci mezi signálem vyslaným a přijatým ze tří nepatrně odkloněných směrů; výšku z frekvenčního posunu pilových kmitů frekvenčně modulovaných na nosnou frekvenci. Údaj se koriguje na dopplerovský efekt.)

Naměřené hodnoty přebírá každých 80 milisekund řídicí počítač; současně se zobrazují na palubní desce.

Setkávací radar slouží ke stanovení polohy, vzdálenosti a rychlosti velitelské sekce vzhledem k měsíční sekci zejména při setkávacím manévru. Údajů však lze použít i k upřesnění přistávací dráhy. Normálně pracuje ve spolupráci s převáděčem umístěným na palubě CSM, ale na kratší vzdálenosti může pracovat nezávisle (jen s využitím odrazu od cíle). Anténa je gyroskopicky stabilizována a její polohu řídí palubní počítač. Získané údaje (tj. vzdálenost a rychlost cíle a úhlové natočení antény) se rovněž předávají do počítače a na palubní desku.

Velmi důležitým palubním přístrojem je ORDEAL, zobrazující polohu osy LM vzhledem k místní vertikále.

Tabulka III. Přistávací radar
----------------------------------------------------------------------
Výškoměr 
Modulace          FM, pilové kmity 130 Hz se zdvihem 208 Mhz až 42 MHz
Šířka paprsku     3,9° x 7,3° 
Zisk antény       50,4 dB
Vyzářený výkon    175 mW
Frekvence         9,58 GHz
Měřicí rozsah     3 m až 12 000 m
 
Rychloměr 
Modulace          žádná, kontinuální vlna
Šířka paprsku     3,7° x 7,3°
Zisk antény       49,2 dB
Vyzářený výkon    4x50 mW
Frekvence         10,51 GHz
Měřicí rozsah 
  ve směru osy X  - 600 až + 150 m/s
  ve směru osy Y  - 600 až + 150 m/s
  ve směru osy Z  - 150 až + 900 m/s
----------------------------------------------------------------------
 
Tabulka IV. Setkávací radar
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Dosah                                 0,025 až 740 km 
Přesnost měření vzdálenosti           v rozmezí 10—370 km ±0,25 %, jinak ±1% 
Měřitelná rychlost                    ±1500 m/s 
Přesnost měření rychlosti             v rozmezí 10—370 km ±0,25 %, jinak ±1 % 
Přesnost stanovení úhlů               ±3 miliradiany (tj. 0,17°) v 550 km, ±2 miliradiany v 370 km 
Přesnost stanovení úhlové rychlosti   ±0,4 mr/s v 740 km, ±0,2 mr/s v 185 km 
Váha                                  45 kg 
Průměr parabolické antény             61 cm
Příkon                                110 - 145 W/28 V stejnosměrného;
                                      21 W/117 V střídavého proudu
--------------------------------------------------------------------------------------------------

SYSTÉM ZÁSOBOVÁNÍ ELEKTRICKÝM PROUDEM

Původní projekt předpokládal, že také LM bude mít své vlastní kyslíko-vodíkové palivové články. Později však padlo rozhodnutí nahradit je lehčími a spolehlivějšími bateriemi stříbro-zinkovými (i za cenu kratšího provozu), z nichž čtyři jsou v přistávacím a dvě ve startovacím stupni. Zásobují celý LM stejnosměrným proudem o napětí 28 V. Střídavý proud dodávají dva měniče 117 V/400 Hz, z nichž jeden je záložní.

KLIMATIZAČNÍ SYSTÉM

Schéma klimatizačního systémuse skládá z regeneračního systému, zásob kyslíku, ze systému regulace tlaku v kabině, z vodního rozvodu a systému tepelné regulace.

Regenerační systém má dva okruhy. Jeden zajišťuje cirkulaci kyslíku ve skafandrech: kyslík se chladí, ve výměnných patronách s hydroxidem lithným (LiOH) se odstraňuje kysličník uhličitý a odlučuje se přebytečná vlhkost. Druhý okruh zajišťuje cirkulaci vzduchu v kabině.

Kyslík se skladuje jednak na přistávacím stupni v nádrži o průměru 0,55 m, jednak ve dvou nádržích o průměru 0,305 m na startovním stupni. První z nich slouží po dobu přistávání a pobytu na povrchu Měsíce, ostatní při startu zpět. Z palubních zásob lze přenosný systém klimatizace PLSS pro pobyt mimo loď doplnit čtyřikrát.

Pitná voda, která současně slouží i k chlazení a k eventuálnímu hašení, se přechovává též ve třech nádržích; jedna, hruškovitého tvaru o průměru 0,71 m a výšce 0,96 m a obsahu 116 kg, je na přistávacím, další dvě na startovním stupni. Mají průměr 0,355 m a obsahují po 21,5 kg pitné vody. Vodu, uloženou v nádržích v plastikových vacích, vytlačuje dusík. Může se jí doplňovat i chlazení skafandrů.

Termoregulace má dva okruhy, ve kterých cirkuluje chladicí směs voda-glykol. Primární oběh chladí kyslík a elektronické systémy. Jestliže selže, uvede se do provozu záložní okruh, chladící pouze elektroniku. Kyslík se potom chladí přímo ve vodním výparníku.

KOMUNIKAČNÍ SYSTÉM

Prostřední panel palubní deskytvoří dva přijímače a vysílače, pracující v pásmu S, dva přijímače a vysílače VHF, povelový přijímač, pracující na pásmu S (Při pokusu Apollo 9 pracoval na VHF), demodulační zařízení a antény. Systém může přenášet na Zem a zpět fónii, slouží pro sledování a měření vzdálenosti, vysílá telemetrická data (281 měření) a televizní signál. Fónie mezi Zemí a LM běží na pásmu S, mezi CM a LM na VHF. Při letech v okolí Země se může pro fónický styk se Zemí použít také VHF.

Pro sledování jsou na palubě další dva radiomajáky, pracující v pásmu C.

Povelový přijímač zachycuje a dekóduje povely pro palubní počítač a předává počítači nejnovější data ze Země.

Komunikační systém doplňuje palubní čtyřstopý magnetofon s kapacitou záznamu 10 hodin. Záznamy na magnetofonu nelze prostřednictvím komunikačního zařízení přehrát na Zem.

LM má jednu parabolickou anténu o průměru 0,66 m pro pásmo S, dvě všesměrové antény pro pásmo S, dvě VHF antény a čtyři antény pro pásmo C.

POZIČNÍ SVĚTLA

Na přední straně startovního stupně mezi okny je umístěn světelný maják, který bliká jednou za vteřinu (trvání záblesku 20 milisekund). Slouží k optickému sledování LM z velitelské sekce. Pouhým okem je viditelný na vzdálenost 250 km, sextantem na vzdálenost 740 km. Setkávací světla jsou obdobná světlům na letadlech: vpředu dvě žlutá světla, po stranách červené a zelené, vzadu bílé. Jsou pozorovatelná ze vzdálenosti asi 300 metrů.

K usnadnění spojení LM a CSM se na horní straně LM nachází terč se zaměřovacím křížem.


Fotografie a schémata k článku ,,LM - Kosmická loď pro Měsíc,, : (Snímky: USIS, Kresby: Aviation Week, NASA)

  1. Jeden ze starších modelů LM při pozemních zkouškách
  2. Konstrukce a polohy přistávacích noh LM. Hlavní části: 1 — hlavní amortizátor; 2 — pomocný amortizátor; 3 — patka; 4 — vyklopená sonda; 5 — nosník; 6 — pojistná tyč; 7 — pojistný zámek; 8 — výklopná pružina; 9 — pojistka: 10 — vodicí spojka; 11 — výklopná tyč; 12 — sklopená sonda; A — sklopená poloha; B — vyklopená poloha
  3. Síly působící v amortizátorech proti deformaci - a) hlavní amortizátor, b) pomocný amortizátor
  4. Přistávací stupeň LM. Čísla označují: 1 — kvadrant č. 1; 2 — kvadrant č. 2; 3 -- kvadrant č. 3; 4 — kvadrant č. 4; 5 — přistávací motor; 6 — nosná deska; 7 — izolace; 8 — tepelná a protimeteoritická ochrana; 9 — přední svorník pro uchycení startovního stupně; 10 — okysličovadlo; 11 — hlavní baterie a baterie pro pyrotechniku; 12 — palivo; 13 -- nádrž na kyslík; 14 — nádrž s nadkritickým héliem; 15 — nádrž s obyčejným héliem; 16 — tryska přistávacího motou; 17 — vodicí kolejnice; 18 — pomocný tlumič; 19 — patka přistávací nohy, 20 — hlavní tlumič; 21 — Kardanův závěs; 22 — zámek přistávacího systému; 23 — okysličovadlo; 24 — úchytné body; 25 — nosník; 26 — nádrž na vodu; 27 — zadní svorník pro uchycení startovního stupně; 28 — palivo
  5. Spojovací zařízení (umístěné na velitelské sekci)
  6. Startovní stupeň LM: 1 — detekce závad; 2 — zaměřovací dalekohled; 3 — inerciální plošina; 4 — zařízení pro natáčení inerciální plošiny; 5 — vypouštěcí ventil; 6 — kryt konektoru LM/CM; 7 — horní kryt přístrojového úseku; 8 — nádrž na vodu; 9 — elektronika setkávacího radaru; 10 — elektronika měření množství paliva; 11 — elektronika detekce chyb; 12 — rozvod proudu; 13 — elektronika RCS; 14 — zesilovač pro pásmo S; 15 — převáděč, S-pásmo; 16 — záložní elektronika; 17 — demodulátor; 18 — přijímač-vysílač VHF; 19 — generátory střídavého proudu; 20 — baterie; 21 — výměnná sada elektroniky řídicího systému; 22 — modulátor a palubní hodiny; 23 — další výměnná sada elektroniky řídicího systému; 24 — RCS kvadrant č. 2; 25 — nádrž s plynným kyslíkem; 26 — nádrž hélia; 27 — palivo pro RCS; 28 — palivo APS; 29 — helium pro RCS; 30 — rozvod paliva RCS; 31 — rozvod hélia; 32 — rozvod okysličovadla; 33 — okysličovadlo pro RCS; 34 — RCS kvadrant č. 1; 35 — rozvod osvětlení; 36 — záložní rozvod; 37 —"vypouštěcí ventil; 38 — RCS kvadrant č. 4
  7. Povolené mezní rychlosti pro přistání
  8. Řídicí páka pro změny dráhy
  9. Celkový pohled na LM
  10. Řídicí páka pro řízení polohy
  11. Systém RCS
  12. Schéma řídicího systému
  13. Schéma klimatizačního systému
  14. Prostřední panel palubní desky
  15. Přední část pilotní kabiny LM: 1 — přistávací zaměřovací dalekohled; 2 — panel 1; 3 — palubní osvětlení; 4 — kryt zaměřovacího dalekohledu; 5 — zaměřovací dalekohled; 6 — panel 2; 7 — filmovací kamera; 8 — přívodní kabel kamery; 9 — stínítko; 10 — okenní záclonka; 11 — panel 16; 12 — panel 14; 13 — přídržná tyč; 14 — panel 12; 15 — přídržné popruhy; 16 — panel 6; 17 — úkryt pro přílbu (poloha 1); 18 — výpustný ventil; 19 — přední průlez; 20 — nouzová zásoba kyslíku (poloha 1); 21 — antibakteriální filtr; 22 — panel 4; 23 — klika průlezu; 24 — úkryt pro přílbu (poloha 1); 25 — panel 3; 26 — panel 5; 27 — přídržné popruhy; 28 -- stínítko; 29 -- panel 8; 30 — panel pro ORDEAL; 31 — okenní záclonka; 32 — přídržná tyč; 33 — panel 11; 34 — okenní záclonka; 35 — setkávací okénko
  16. Zadní část pilotní kabiny LM: 1 — výpustný ventil; 2 — nouzová zásoba kyslíku (poloha 2); 3 — klika průlezu; 4 — horní průlez; 5 — vodicí kužel; 6 — elektrické propojeni do CM; 7 — palubní magnetofon; 8 — měřič pronikavé radiace; 9 — řídicí počítač; 10 — přizpůsobovací elektronika (CDU), 11 — přenosný klimatizační systém (PLSS); 12 — elektronika magnetofonu; 13 — kyslíková přípojka PLSS; 14 — baterie pro PLSS; 15 — systém zásobování elektřinou; 16 — odpadky; 17 — uschované přílby (poloha 2); 18 — kryt startovního motoru; 19 — vodní dávkovač; 20 — patrony s LiOH; 21 — ventilátor; 22 — rozvod vody; 23 — přípojky kyslíku ke skafandrům; 24 — zásoba LiOH patron; 25 — rozvod kyslíku; 26 — patrony LiOH pro PLSS; 27 — ventily rozvodu kyslíku; 28 — řízení klimatizačního systému; 29 — tlakové relé; 30 — reléový systém klimatizačního systému

Přepis textu: M.Filip, 3.11.2002

Aktualizováno : 17.11.2002

[ Obsah | Pilotované lety | Apollo ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.