Obsah > Pilotované lety > Apollo > Apollo 17 / AS-512 - CM: America, LM: Challenger
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1972-096A 07.12.1972 19.12.1972 12d13h52m 6.přistání na Měsíci


Posádka Apolla 17
Posádka : Cernan,E.A.[VE] | Schmitt,H.H.[PL] | Evans,R.E.[PL]
[ Popis letu | Obrázky | Experimenty | Apollo 17 v NASA ]
Další články:  Sbohem Měsíci ! v L+K 1973 [průběh letu] (L+K 7-11/1973)
(přepis M.Filip)  Sbohem Měsíci ! ve VTM 1973 [zhodnocení Apolla] (VTM 1973)

Znak Apolla 17Popis letu : (převzato z L+K 18/94 se svolením Mgr. A.Vítka)

ANTONÍN VÍTEK, CSc. , ing JOSEF KRUPIČKA, CSc.

Poslední lunární expedice Apolla s pořadovým číslem 17 se poprvé zúčastnil v roli pilota měsíčního modulu Challenger i erudovaný vědecký pracovník, geolog Harrison H. Schmitt. Spolu se svými kolegy, velitelem Eugenem A. Cernanem a pilotem CM Ronaldem E. Evansem se vydal 7. prosince 1972 v 05.33 UT na palubě velitelského modulu America, vyneseného nosnou raketou Saturn 5 výr. č. SA-512 nejprve na parkovací dráhu kolem Země a z ní po dvou obězích na dráhu k Měsíci.

Tam celé soulodí dorazilo 10. prosince. Manévr LOI-1 proběhl v 19.47 UT v zákrytu za Měsícem. Později, 11. prosince v 00.16 UT, přivedl manévr DOI-1 kosmickou loď do vzdálenosti 18 km od měsíčního povrchu.

Celkový pohled na místo přistání modulu Challenger Apolla 17Následovaly obvyklé prověrky, pak oddělení LM od CM a konečně sestup dolů, zakončený přistáním 11. prosince v 19.55.14 UT v kotlině Taurus-Littrow.

Osádka měsíčního modulu musela přetrpět nezbytné prověrky Challengeru a svých skafandrů, nežli mohl 12. prosince v 00.05 UT Cernan vyrazit na první vycházku.

"Tyto první kroky Apolla 17 patří těm, kteří je jeho osádce umožnili," říká slavnostně.

"Lidi, tady je minerálů," spontánně jásá Schmitt, sotva se ocitl venku. "Jestli jsem někdy viděl geologickej ráj, tak je to tady!"

Po instalaci ALSEPu vyrazili oba astronauti na krátkou projížďku jihovýchodním směrem. Vzhledem k časové tísni byla zkrácena, takže toho dne ujeli jen asi 4 km. Vycházka tentokrát trvala 7 h 12 min.

Cernan na RoveruDruhá EVA, zahájená 12. prosince ve 23.28 UT, začala montáží náhradního blatníku, vyrobeného z map vytištěných na umělé hmotě, který měl nahradit utržený a ztracený původní kus. Jakmile bylo vše hotovo, vyrazil opravený Rover na západ ke kráteru Nansen. Cestou astronauti instalovali nálož pro aktivní seismický experiment. Přes toto zdržení absolvovali trasu dlouhou 9,1 km v 70 minutách. Rychlost Roveru se držela na 11 km/h, jen při jízdě do kopce klesala na pouhých 5 km/h.

Na okraji morénového pole u kráteru Nansen opustili Cernan a Schmitt vozidlo a začali stoupat vzhůru do svahu Jižního masívu. Nebylo to snadné. Svah měl místy sklon až 20° a v sypké půdě prokluzoval každý krok. Geologická kořist však za takovou námahu stála.

Pak se již pomalu vraceli zpět k LM, se zastávkami určenými pro sběr minerálů. U kráteru Shorty se jim podařilo najít zajímavé vzorky oranžové půdy.

Vycházka skončila návratem do LM poté, co s Roverem tentokrát najezdili 19 km a strávili na měsíčním povrchu 7 h 37 min.

Geolog Schmitt zkoumá obrovský balvan na MěsíciPro třetí vycházku, zahájenou 13. prosince ve 22.32 UT, zbývaly k prozkoumání oblasti na sever od místa přistání. Rover po brilantní jízdě zarazil na kraji úzkého údolí se strmými svahy na úpatí Severního masívu. Výprava se utábořila u "rozštěpeného kamene" a její geolog uspořádal vědeckou přednášku o něm i o okolním terénu.

"Vypadá to jako anorthositické gabbro," začal. "Jsou tu velké inkluze materiálu bez bublin. Jižní polovina je v textuře heterogenní. Jde buď o nějaké rekrystalizované brekcie, nebo to anorthositické magma na sebe nechytalo spoustu příměsí. Tahle druhá možnost je pravděpodobnější.

Když to srovnám se zastávkami na opačné straně u Jižního masívu, tak tady se vyskytují horniny mnohem komplikovanějšího charakteru. Příměsi, jejich uspořádání a vůbec všechno, co tady vidím kolem. Podle mých představ - ale to je jen teorie - došlo při nějakém impaktu k obrovskému výstřiku roztavených hornin. Ty dopadly na svahy Severního masívu, tam se na ně přilepily povrchové vrstvy a celá směs postupně ztuhla."

"Tak už dost, Jacku," sténal Cernan. "Kdo tě má poslouchat! Pojď, vylezeme kousek výš a pořídíme panoramatické snímky."

Schmitt na RoveruPohled to byl skutečně nádherný. Trvalo sedmdesát minut, nežli se Rover opět rozjel, tentokrát na jihovýchod do oblasti zvrásněných útvarů.

"Vypadají jak tvář starého, stoletého člověka," ohodnotil je Cernan. Pak se stočili na jihozápad, ke kráteru Van Serg, který měl být podle předpokladů geologů mladým impaktním útvarem.

"To je první místo v téhle oblasti," kvitoval s respektem Cernan, "do kterého se geologové na Zemi strefili."

Poslední plánovanou zastávku však museli badatelé pro nedostatek času vypustit. Čekalo na ně ještě odhalení pamětní desky s textem "Na tomto místě skončil první průzkum Měsíce člověkem v prosinci L. P. 1972. Nechť mír, s nímž jsme přišli, se odrazí v životě všech národů na Zemi".

V závěru ceremonie se obrátil dr. Schmitt, držící v ruce brekcii, k návštěvníkům houstonského střediska, mezi nimiž bylo i 39 mladých lidí z různých zemí světa:

" Tenhle kámen," řekl geolog, "je složen z úlomků řady hornin nejrůznějších tvarů, velikostí a barev. Všechny dohromady jsou spojeny v celek, který tu ležel a vlastně žil velice mírumilovným způsobem. Až se tenhle kámen ocitne na Zemi, rádi bychom dali po kousku všem zemím na celém světě jako symbol souladu a míru do budoucnosti.

Konec programu Apollo znamená, že se nyní dveře přivírají. Naděje budoucnosti však spočívá v mladých lidech, kteří se učí žít a pracovat společně."

Cernan na Měsíci"My pak," navázal velitel, "jsme povinni díkem tisícům pracovníků v průmyslu, kteří se zasloužili o to, že projekt Apollo, projekt výzkumu Měsíce člověkem, mohl být úspěšně realizován."

Pak zaparkovali Rover, který toho dne ujel 12 km, asi sto metrů od LM a po 7 hodinách 17 minutách se přichystali k nástupu do Challengeru. Nejprve Schmitt a pak i Cernan.

"Když nyní činím poslední kroky na Měsíci," řekl, "doufám, že nebudou poslední na dlouho a že budoucnost ukáže, že dnešní výboj ukul další osud lidstva. My opouštíme Taurus-Littrow v míru, tak, jak jsme sem přišli. Nechť ti, co se sem navrátí, přijdou v míru a v pokoji pro celé lidstvo. Ať má osádka Apolla 17 šťastnou cestu domů!"

Přání velitele Cernana se splnilo. Start z měsíčního povrchu (14. prosince ve 22.54 UT), spojení s mateřskou lodí (15. prosince v 01 .10 UT) i start z dráhy kolem Měsíce směrem k Zemi (16. prosince v 23.35 UT) proběhly hladce.

Apollo 17 úspěšně přistálo 19. prosince 1972 v 19.24 UT v Tichém oceánu, kde na něj již čekala letadlová loď USS Ticonderoga.


Aktualizováno : 06.12.2003

[ Obsah | Pilotované lety | Apollo ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.