Obsah > Pilotované lety > Apollo > Apollo 13 > Apollo 13 v L+K 13-16/1970

ODYSSEA VE ZNAMENÍ VODNÁŘE

NASA projekt APOLLO: AS-508

Pro časopis Letectví + Kosmonautika zpracoval Astronautický klub SPACE (L+K č. 13, 14, 15, 16 / 1970)

Snímky: NASA, USIS

I.

Když se to tak vezme, začaly potíže se Třináctkou ještě dole na Zemi. Zpráva, že Charles Duke, člen záložní posádky Apolla 13, dostal zarděnky, vpadla do předstartovních příprav jako bomba. Raketa AS-508 stála na rampě a kolem ní se motaly stovky pracovníků zaměstnaných plněním nádrží a technickými zkouškami. A ted' tohle.

Pravda, Duke je jenom náhradník, který do vesmíru nepoletí, ale v dané fázi přípravy byly už obě posádky neustále ve styku, ta záložní dokonce okupovala dočasně kabinu budoucí Odyssey a dělala “mokrou" část CDDT — simulovaného countdownu.

V té době musel být už Duke postižen infekcí a od něho se mohl nakazit kdokoli z těch tří, kteří to 11. dubna mají vzít naostro.

Lékaři vyhlásili poplach a jejich obavy se potvrdily. Obětí zkoušek se stal Mattingly, v jehož krvi imunobiologické testy neprokázaly nejmenší stopu protilátek proti zarděnkám. Pilot velitelské sekce byl tedy možnou obětí nemoci a do kosmu prostě letět nemohl. Lovell a Haise osiřeli.

Prakticky čtyřiadvacet hodin před startem jmenoval Chester Lee náhradníka Johna Swigerta členem posádky Apolla 13 - a ten se osvědčil“Vezměte s sebou Swigerta," domlouvali odpovědní činitelé veliteli Apolla 13 tři dny před startem.

“Vyloučeno," bránil se Lovell, “není s námi přece vůbec sehraný!"

Nouze však láme železo. Zkouška v simulátorech dopadla pro Swigerta úspěšně — a další rozhodl Chester Lee: jmenoval náhradníka členem posádky Apolla 13 prakticky dvacet čtyři hodiny před startem.

Lovell, Haise a Swigert ve funkci pilota CM odstartovali pak skutečně 11. dubna 1970 ve 20.13 našeho času, aby po pěti dnech přistáli na Měsíci v oblasti kráteru Fra Mauro.

Alespoň tak si to všichni představovali.

II.

Dopad stupně S-IVB rozkmital pasivní seismometr (záznam je vidět na plátně v řídicím středisku) z Apolla 12 na více než čtyři hodinyStart proběhl perfektně. To, že zhasl předčasně prostřední motor stupně S-II, mnoho neznamenalo. K jeho vypínání dochází i za normálních okolností stejně o dvě minuty dříve, než u zbývajících čtyř okrajových motorů. Děje se tak proto, aby se zabránilo vzniku tzv. “pogo-efektu", tj. aby nedošlo k rezonanci podélných oscilací rakety, jejichž frekvence se mění s úbytkem paliva, s vlastními kmity pracujících motorů. U prostředního z nich, pevně vestavěného do konstrukce rakety, je přenos kmitů nejmarkantnější. Proto se vypíná předčasně, aby se vyloučil jeho vliv v době, kdy se frekvence kmitů motorů i rakety dostávají do nebezpečné rezonanční oblasti.

Hořel-li tentokrát prostřední motor o 132 vteřiny méně než obvykle, znamenalo to jenom tolik, že zbývající čtyři motory musely pracovat o půl minuty déle, aby spotřebovaly veškeré nadbytečné palivo.

Celkově nižší výkon rakety, která nabírala rychlost pomaleji a pohybovala se tedy déle na strmější části dráhy, vyrovnal třetí stupeň, jehož motory pracovaly o 20 vteřin déle, než předpokládal plán. Otázka paliva byla bez významu - S-IVB má dostatečné rezervy kapalného kyslíku i vodíku, které se vypouštějí po oddělení se lodi na cestě k Měsíci, což bylo přes zvýšenou spotřebu nutné i tentokráte.

Jediným důsledkem vybočení z plánu tedy bylo to, že navedení lodi na parkovací dráhu kolem Země proběhlo se zpožděním asi 45 vteřin. Parametry dráhy však nepřesahovaly rámec povolené odchylky a činily: výška v perigeu 190,1 km, výška v apogeu 197,0 km proti ideální kružnici ve výši 190,9 km.

Schéma dráhy Apolla 13. MCC (Midcourse correction) - korekce dráhy letu; MCC-FR (Midcourse correction for free return) - korekce pro přechod zpět na návratnou dráhu; RTE 60 GET (Return to Earth) - manévr rychlého návratu 60 hodin po startu; LOI (Lunar orbit insertion) - plánovaný bod navedení na parkovací dráhu kolem Měsíce; TLI (Translunar injection) - navedení na dráhu k Měsíci; P1 - pericynthion návratné větve (390 km nad povrchem Měsíce); P2 - pericynthion na nenávratné větvi (111 km); P3 - pericynthion skutečné dráhy (255 km); P4 - perigeum nenávratné větve; A4 - apogeum nenávratné větve; EI (Entry interface) - vstup do zemské atmosféryPo obvyklé kontrole přístrojů vyrazila kosmická loď nazvaná Odyssea ve 22 hodiny 48 minut našeho času, právě, když se nalézala nad Austrálií, na cestu k Měsíci. Asi po půl hodině provedl Swigert přestavbu kosmické lodi; lunární modul, Aquarius - Vodnář - se ocitl na špici velitelské kabiny, zatímco odhozený třetí stupeň rakety nastoupil svoji poslední cestu ve 4.18 GET, cestu, která měla skončit na měsíčním povrchu daleko dříve, než tam dorazí Vodnář s Lovellem a Haisem na palubě.

Jak je známo, tato část experimentu jediná dopadla podle plánu: S-IVB se roztříštil o Měsíc na 26 stupních 57 minutách jižní šířky a 28 stupních 27 minutách západní délky, 137 km od pasivního seismometru, který rozkmital na více než čtyři hodiny k velké radosti zainteresovaných vědeckých pracovníků. Radost by byla jistě ještě větší, kdyby nedošlo k vážnějším událostem. Ale nepředbíhejme.

Kosmická Odyssea teprve začala svoji cestu. Letí tak perfektně, že není třeba provádět první letovou korekci. Posádka lodi by tedy mohla nerušeně využít zasloužený odpočinek více než deset hodin. Bohužel, kosmonautům se podaří spát jen pět a půl hodiny. Swigerta trápí zapomenuté poznámky o letu a neodeslané daňové přiznání, ale ani druzí dva se nemohou zabrat do spánku. Snad je to tatáž nespavost, která pronásledovala už Bormana a spol. na cestě kolem Měsíce. Lovell, Haise a Swigert jsou tedy vzhůru, ale program letu probíhá normálně - na pořadu je vyplňování letových údajů, jídlo i barevná televize.

Všechno vypadá O.K.

III.

Odyssea dočasně zmrtvěla - Lovell (vlevo), Swigert (uprostřed) a Haise se tísní v prostorách AquariaJedním z hlavních pravidel pro výběr drah k Měsíci v rámci projektu Apollo byl princip “návratnosti". Dráha směrem k Měsíci měla být vždy volena tak, aby bez motorického manévru loď pouze obletěla Měsíc a vrátila se opět bezpečně zpět k Zemi. Druhá podmínka žádala, aby nejnižší bod příletové dráhy nad povrchem Měsíce (pericynthion) byl ve výši 110 km. V tomto bodě totiž lze optimálně uskutečnit brzdicí manévr LOI, kterým přejde Apollo na parkovací dráhu kolem Měsíce. Pro určitou vzdálenost Měsíce od Země, danou datem startu, je těmito dvěma podmínkami - spolu s optimálním využitím nosné rakety při startu - jednoznačně dána doba letu. Přitom platí pro návratné dráhy jednoduché pravidlo: čím vyšší bude pericynthion, tím déle potrvá let k Měsíci.

V mnohých případech by bylo vhodnější letět delší dobu, než vychází při splnění shora uvedených podmínek. Lze pak snáze sladit dobu startu ze Země s manévry v okolí Měsíce. Potom však musíme některé ze zmíněných pravidel opustit. Zavrhnutí prvního z nich - podmínky návratnosti - je značně riskantní v okamžiku TLI, kdy Apollo má jen jediný motor na pomocné sekci, který by byl s to vrátit loď zpět na dráhu směřující k Zemi. Odmítnutí druhé podmínky by komplikovalo manévry při přechodu na parkovací dráhu. Proto se volí kompromisní způsob - hybridní dráha.

Odyssea letí až dosud po návratné dráze s pericynthiem 390 km. Proto je tato dráha pomalejší, než návratná dráha s pericynthiem žádaných 110 km.

V pondělí (13.dubna) ve 21.53.49 UT se situace mění. Posádka Odyssey zapaluje na 3,5 vteřiny motor SPS a upravuje tak dráhu. Je to hybridní transfer, neenergetický manévr, kterým se mění pouze směr letu, aniž by se prakticky měnila velikost rychlosti.

Závislost tlaku na čase v tancích s kapalným kyslíkem na pomocné sekci Apolla 13 v době havárieNový úsek dráhy má již žádoucí pericynthion snížené na 110 km. Protože však rychlost lodi je nižší, než by byla na návratné dráze se stejným pericynthiem, je tato větev hybridní dráhy nenávratná (viz obr.). Vzhledem k nižší rychlosti by došlo k zakřivení dráhy v měsíčním gravitačním poli natolik, že by kosmická loď při dalším pasivním letu minula rodnou planetu asi o 6 000 km bez možnosti návratu a záchrany. Nižší rychlost přináší s sebou značnou výhodu: k přechodu z příletové hyperboly na parkovací elipsu postačí nižší výkon motoru na pomocné sekci. Riziko, které při tom na sebe kosmonauti berou, je podstatně sníženo tím, že mají dva dostatečně silné motory. Jakmile byla loď přestavěna, lze použít vedle motoru SPS také motoru na přistávacím stupni měsíčního modulu. Zabere-li jen jeden z těchto dvou, charakter dráhy se opět změní a je lhostejno, po jaké dráze se kosmická loď až dosud pohybovala.

Hlavní je, že zatím letí perfektně, takže i třetí korekce se ukázala být zbytečnou. Lovell využívá získaného času a pustí se s Haisem do inspekce lunárního modulu o dvě hodiny dříve, než přikazuje plán. V kabině Aquaria je všechno v pořádku.

Televizní kamera v Lovellových rukou zachycuje jeho stísněný prostor. Dvacet minut před návratem končí velitel Apola 13 televizní přenos přáním dobré noci a těší se na klidný večer v Odyssey.

Tam právě skončilo dobíjení návratové baterie A a Swigert přijímá pokyny ze Země ke vhodnému natočení lodi. Bude se totiž fotografovat Bennettova kometa.

“Kluk maká dobře," pomyslí si Lovell a ušklíbne se. “Tím lépe pro nás. Půjde to. Půjde to."

V tom okamžiku se přenese po konstrukci kabiny dutá rána. Je 13. dubna, 21 hodin a 7 minut houstonského času; let trvá již padesát pět hodin a padesát pět minut.

Apollo 13 je vzdáleno od Země 330 250 km a řítí se prostorem rychlostí 993 metry za vteřinu.

IV.

Lovell a Haise, kteří devadesát minut po explozi dostali příkaz k přestupu do LM, zkoušejí a oživují přístroje VodnářeZ dodatečného rozboru telemetrických údajů vyplývá, že řada příznaků katastrofy se ohlašovala o hodně dříve. Už ve 46. hodině a 40. minutě letu vyletěl ukazatel množství kyslíku v tanku č. 2 na okamžik přes horní okraj stupnice. V 55.48.37 vykázal hlavní rozvod střídavého proudu č. 2 proudový náraz, který způsobil změnu napětí o 9 voltů. Tlak v tanku se však držel celou tu dobu okolo 60 atmosfér, tedy na normální hodnotě, udržované ohříváním kyslíku elektrickým topením. Ohřívání je spojeno s nezbytným promícháváním kapalného obsahu pěti míchadly - elektromotory, jejichž přívodní kabely procházejí přímo obsahem tanku. Překročí-li tlak v něm 70 at, otevírá se pojistná záklopka. Při 105 at dochází k explozi.

55.53.58 zaregistrovaly přístroje nový proudový náraz spojený s poklesem napětí. V tuto chvíli snad došlo ke krátkému spojení v tanku.

55.54.28 vyletěl tlak v tanku č. 2 z 62 at během pouhých 46 vteřin na 68 at a roste dále rychlostí 0,2 at za vteřinu. Výstražné světlo poplachu se však nerozsvítilo. 55.54.35 překračuje tlak 69 at a o osm vteřin později se otevírá pojistný ventil. Proto se tlak drží několik dalších vteřin na stejné výši. Pak prudce vzroste.

55.54.52 je přesný okamžik exploze.

O čtyři vteřiny později ukazuje indikátor 3,5 at, tank č. 2 je však pravděpodobně prázdný, jenom ukazatel obsahu 02 divoce kmitá. Na panelu se rozsvítilo poplašné světlo: hlavní elektrický rozvod B vykazuje podpětí.

“Houstone, máme tu problém," hlásí Swigert řídicímu středisku.

Houston: “Zde Houston. Opakujte, prosím."

Odyssea: “Houstone, měli jsme tu problém. Na okamžik nám vypadl rozvod proudu B."

Houston: “Příjem. Rozvod B přerušen. Třináctko, čekejte, podíváme se na to."

Odyssea: “Zdá se, že v tomto okamžiku je napětí v pořádku. Ale současně s poplašným světlem jsme zaregistrovali pořádnou ránu. Jestli si dobře vzpomínám, tak hlavní B je právě ten, co na něm už jednou byl proudový náraz."

Indikátor polohy kosmické lodi (FDAI = Flight Director Attitude Indicator) - neboli “koule", podle které orientují kosmonauti loď v prostoZakolísání proudu zavinilo také chybový stav primárního navigačního systému. Lovell skloněný nad palubní deskou vrátí počítač na výchozí stav a pak restartuje přerušený program. Zatím se Haise protáhl z LM do velitelské sekce a drápe se na křeslo. Ještě pořádně nesedí, když dojde k výpadku proudu na střídavém rozvodu 2; jeho indikátor ukazuje nulu napětí. Haise pohlédne na hlavní rozvod B. Nula. Také palivové články 1 a 3 jsou na nule. Elektrické obvody se zřejmě zbláznily. Teď už i hlavní rozvod A ukazuje jen 25,5 V, správně by to mělo být skoro 29 V. Není divu. Všechny elektrické spotřebiče jsou přepojeny právě jen na tento rozvod a při tom ho zásobuje jediný palivový článek č. 2.

Posádka Apolla 13 se pokouší o nápravu. Dva kyslíkové tanky, tři palivové články i hlavní rozvody A a B lze zapojit v libovolné kombinaci. Jde o to, vyloučit místo, kudy uniká kyslík. Vesmírem se křižují informace z kosmické lodi s pokyny a dotazy z řídicího střediska v Houstonu. Všechno probíhá klidně, věcně, bez vzrušení či dokonce hysterie.

Houston: “Třináctko, pokuste se znovu připojit palivový článek 1 na hlavní A a palivový článek 3 na hlavní B."

Odyssea: “Pokusil jsem se zrušit chybový stav, ale palivové články 1 a 3 nenaskočily. Ani jeden nedává proud... Slyšíte Třináctku, Houstone?"

Houston: “Ano, slyšíme vás. Snažíme se přijít na nějaký dobrý nápad."

Není divu, že ani jeden z článků nedává proud. Oba jsou totiž dosud připojeny na tank č. 2.

Lovell se zvedne z křesla a nahne se k oknu. Při pohledu dolů k pomocné sekci je zřetelně vidět vločky, doprovázející únik plynu do vesmíru. Asi poslední zbytky kyslíku z tanku č. 2. Snad ho prorazil meteorit, snad došlo k výbuchu zevnitř zkratem v topení nebo v míchadlech. V tomto okamžiku, necelou čtvrthodinu po havárii, to nelze zjistit a také na tom teď nezáleží. Jedno je jisté - zdroje elektrické energie jsou ohroženy, s elektřinou bude třeba zatraceně šetřit.

Letový plán ovšem počítá se ztrátou jednoho kyslíkového tanku. Množství O2 ve druhém postačí zásobovat palivové články nejenom v klidovém stavu lodi, kdy její spotřeba činí okolo 2 kW, ale i při manévrech motorem pomocné sekce (např. TEI), kdy nároky na elektrickou energii stoupnou prakticky na dvojnásobek.

V takových případech ovšem vypomáhají i niklkadmiové akumulátory ve velitelské sekci, tzv. návratové baterie A a B, které lze později dobít pomocí tranzistorové nabíječky.

Situace Apolla 13 je však horší. Nejen, že jeden tank je nenávratně ztracen, ale jsou pochybnosti o těsnosti palivových článků 1 a zvláště 3.

Plánovaný odběr elektrického proudu ve velitelské a pomocné sekci při nominálním letu Apolla 13. Proudové špičky 120 -130 A odpovídají motorickým manévrům SPS (postupně MCC-2, LOI, DOI, CIRC, LOPC-1, LOPC-2 a TEI)V 56 hodin a 14 minut otevírají kosmonauti na pokyn ze Země havarijní příkazy na růžové stránce 1 - 5 knihy procedur a zahajují vypínání systémů, aby se ušetřila drahocenná energie. Jako první je na řadě osvětlení a pak to jde dál, dokud spotřeba proudu neklesne o 10 A. Omylem byly vypojeny i pumpy palivového článku č. 2, takže když posádka odpojila návratovou baterii A, která až dosud pomáhala vyrovnat podpětí v rozvodu, došlo na okamžik k úplnému výpadku proudu.

Tento přehmat bylo snadné napravit, avšak potíže nepřestávají. Unikající plyn působí na rotaci kosmické lodi i na její náklon. Nezbývá, než zastavit pohyb pomocí ručního řízení a najít takovou konfiguraci trysek, aby jejich činnost loď stabilizovala.

Horší však je, že tlak ve zbývajícím tanku rychle klesá. Krantz, letový ředitel, jehož směna má právě službu, se snaží únik kyslíku omezit stůj co stůj. Již dříve byl od systému kyslíkových nádrží v pomocné sekci odpojen tzv. “přepadový" tank, jehož obsah bude zajišťovat posádce ve velitelské sekci nezbytné podmínky k životu při návratu do atmosféry. Nyní stojí ředitel před zásadním rozhodnutím. Články 1 a 3 snad netěsní. Vypojení palivového článku je však pochod nevratný, jednou odpojený článek už nelze uvést znovu do provozu. Podle letového řádu také vypojení byť i jediného článku se rovná zákazu přistát na Měsíci.

V 56. hodině a 56. minutě letu se Krantz k tomuto kroku odhodlává:

“Třináctko, zde Houston. Zdá se nám, že ztrácíte kyslík přes palivový článek č. 3. Žádáme vás proto, abyste uzavřeli ventily na přívodu plynů k tomuto článku. Jednička a dvojka se drží dobře. Rozuměli jste?"

Haise, LMP, nechce věřit svým uším; než sáhne na vypínače ventilů, nechá si pokyn znovu potvrdit. Lovell a Swigert na sebe pohlédnou. Teď už je jasné, že jsou v pořádném průšvihu.

Také že jsou. O pár minut později nechá nově nastoupivší směna v čele s Lunneyem vypojit další palivový článek, č. 1. Tlak ve zbylém tanku klesá příliš rychle a letové středisko potřebuje získat čas. Začíná totiž uvažovat o LM jako o záchranném člunu. Nezávisle na Houstonu se k přestupu do Vodnáře chystá i posádka Apolla 13. Dole na Zemi nacvičovali často podobné situace, ba horší než je ta, ve které se právě nalézají. Vědí tedy, jaký bude další pravděpodobný operační krok. Pokud ještě stačí zdroje CM, oživují pomocí nich přístroje v měsíční sekci.

Tlak kyslíku v tanku však přes všechna opatření stále klesá. Teď už je zřejmé, že výbuchem byl poškozen i druhý tank, nebo alespoň jeho armatura. V 57.25 je v něm tlak už jen o málo větší než 14 at. Clint Burton, technik odpovědný za palivové články, varuje ředitele směny, že za čtyřicet minut nebude už z čeho čerpat kyslík. Za několik okamžiků, v 57.34 GET, se vrací zpět:

“Podle nových údajů budeme na sedmi atmosférách během osmnácti minut. A to je nejzazší hranice."

Devadesát minut po explozi dostávají Lovell a Haise příkaz k přestupu do LM. Ve skutečnosti už v něm chvíli jsou. Lovell přenáší údaje z řídicího systému Odyssey do počítače a provádí oživování dalších přístrojů Vodnáře.

Swigert, jeden z nejlepších odborníků na havarijní situace velitelské sekce, zůstal ještě ve velitelské sekci. V 58.13 dostal příkaz k vypnutí počítače, inerciální plošiny a dokonce i jejího topení. Než to stačí provést, zazní v 58.16 nový poplach: pokles napětí v rozvodu A. Palivový článek 2 mele z posledního.

Swigert dále vypíná elektroniku ručního řízení polohy, indikátor orientace lodi v prostoru a ovládací elektroniku všech šestnácti trysek. Naposledy přijde na řadu topení a míchadla v tanku č. 1.

V 58.40 uzavírá CMP ventily článku č. 2. Odyssea, velitelská sekce, dočasně zmrtvěla. Swigert opouští temnou kabinu a přidává se ke kamarádům v záchranném člunu Vodnáře.

V.

Že byla ve Vodnáři opravdu nepříjemná zima, dokazuje následující série obrázků. Na prvním Fred Haise, který odpočíval, proto zasunul obě ruce pod kombinézu, …Lunární modul, který se stal útočištěm tří trosečníků z velitelské sekce, je počítán na nepříliš dlouhý pobyt dvou lidí. Není to ani tak otázka obytného prostoru, jako spíše ubytovacích možností. Především zde chybí křesla. Velitel i LMP mají systemizována místa k stání u oken po stranách přístrojové desky. Vetřelci Swigertovi nezbývá, než se usadit nad nimi, přímo na krytu startovacího motoru LM.

Kyslíku k vytváření atmosféry je nadbytek. Postačil by ještě na sto až sto dvacet hodin letu. Také elektrická energie není problémem. Měsíční sekce je vybavena šesti zinko-stříbrnými suchými články, které představují celkem 2200 Ah energie. Pro velitelskou sekci však těchto zdrojů užít nelze. Dokud nebudou vyčerpány čtyři články umístěné na přistávacím stupni, je přívod proudu z LM do CM blokován. Toto opatření zabraňuje velitelské sekci, aby se “přiživovala" při špičkových spotřebách z baterií LM, které musí zůstat nedotčeny pro jeho vlastní účely.

Horší starosti působí voda, která je v tomto okamžiku nejužším profilem. Neznamená to, že by kosmonautům hrozila smrt žízní; jde o vodu chladicí, jež se na žebrech výparníku vypařuje do vakua a ochlazuje tak zředěný ethylenglykol, sloužící k temperování elektroniky. Spotřeba chladicí vody je úměrná spotřebě elektrické energie.

…na druhém cvičí v LM pro zahřátí John Swigert, …Zásoba vody v kosmické lodi vystačí do 143 hodin letu při spotřebě 15-20 A. Nelze však vyloučit, že let nepotrvá déle a že nároky na spotřebu elektřiny nebudou větší. Apollo 13 se stále ještě nalézá na nenávratné větvi své dráhy. Superrychlý návrat k Zemi je vyloučen: k takovému manévru není ve velitelské sekci dostatek elektrické energie a také časový limit — 60 hodin po startu — nelze splnit. Na Jiné řešení je ovšem času dost. Kosmická loď by mohla provést manévr, jenž by ji přivedl zpět na Zemi (po 132 hodinách letu do Atlantického oceánu), dokonce až dvě hodiny po průletu pericynthiem. Do té doby by však nebylo možno vypnout primární navigační systém LM a spotřeba vody v důsledku spotřeby elektrické energie by činila nejméně dvojnásobek toho, co si Aquarius může dovolit.

Řídicí středisko se tedy rozhoduje provést korekci k přechodu zpět na návratovou dráhu co nejdříve a po dokončení manévru snížit spotřebu elektřiny a tím udržet úbytek vody v rozumných mezích. I tak bude však její ztráta větší, než je žádaný průměr.

Prozatím běží 58.45 od startu a posádka Vodnáře pokračuje v prověřování stavu systémů ve svém novém dopravním prostředku.

Také na Zemi nezahálejí. Náhradní posádka “Čtrnáctky" byla nahnána do simulátoru, kde zkouší možnosti různých manévrů, zatímco Houston sonduje vyhlídky na vypojení a opětovné nastavení IMU.

Houston: “Mám tu otázku ohledně najustování navigačního systému. Budete moci použít zaměřovacího dalekohledu?"

Aquarius: “Bohužel, Jacku, v této orientaci v AOT hvězdy nevidím. Dalekohled je nepoužitelný. Konstrukce velitelské sekce rozptyluje příliš mnoho světla, takže hvězdy jsou neviditelné."

Houston: “A co zastínit okno u velitele pomocnou sekcí a použít zaměřovače?"

Aquarius: “Pokusím se o to, ale všiml jsem si, že trysky házejí hodně rozptýleného světla... A další problém. Okolo nás je spousta vloček, které září, takže je obtížné je rozeznat od skutečných hvězd."

Takhle to tedy nepůjde. Apollo 13 poletí sice delší dobu ve stínu Měsíce, kde většina obtíží se světelnými odrazy pomine. Je však lépe neriskovat. V 60.55 diktuje Země údaje potřebné ke změně dráhy do počítače v LM. Navíc přidává i postup operací, protože manévr nebyl předpokládán a letový plán až do návratu do velitelské sekce pozbyl smyslu.

V 61.29.43 provádí posádka Vodnáře první nouzový manévr MCC-FR přistávacím motorem LM. Šest vteřin pracuje motor DPS na 10% výkon, 26 vteřin na 40%, příčně ke směru letu. Celková změna rychlosti činí 5 m/s.

Výsledkem je dráha s pericynthiem 135-137,5 námořních mil, která by kosmickou loď po 152 hodinách letu přivedla do Indického oceánu jižně od ostrova Mauritius.

Zatímco kosmonauti přenášejí věci drobné potřeby — ručníky, baterky, polyetylénové sáčky na exkrementy apod. — z opuštěné velitelské sekce do svého nového působiště, probíhá na Zemi první výpočet nové dráhy.

Houston: “Aquarius, máte teď perigeum 136 mil. Je to potvrzeno Dopplerem."

Aquarius: “OK. 136 mil perigeum. To zní příjemně ... Moment, Jacku, říkal jsi perigeum nebo pericynthion?"

Houston: “Mínil jsem pericynthion, Jime."

Aquarius: “Aha, tak to je lepší."

Opravdu, o jednu starost je méně.

…a na třetím zahání neodbytný chlad poslední člen posádky, James Lovell. John Swigert v popředí listuje v letovém plánuProblém s nedostatkem vody však trvá. Je třeba vypojit některé přístroje, ale také uvést loď do rotace, aby její ohřívání Sluncem probíhalo rovnoměrně. Obojí znamená snížení spotřeby H20. Rotace je obvykle záležitostí trysek na pomocné sekci. Lze ji však realizovat i tryskami LM, ovšem při zapojené inerciální plošině, počítači i kulovém indikátoru polohy lodi v prostoru. Řídicí středisko však hledá úspornější řešení. Zkouší se autopilot i ruční řízení, střídavě se vypíná počítač i “koule". Manévry jsou však málo úspěšné - posádce Aquaria se jakž takž podaří alespoň zabránit zablokování inerciální plošiny. Uplynula hodina.

Konečně v 63.25 přichází definitivní rozhodnutí. Na pokyn ze Země bude kosmická loď občas měnit polohu o 90° nebo 180° podél příčné osy ve vybočení. V LM však musí zůstat hlídka, která příslušný manévr vykoná. Je zřejmé, že to musí být vždy alespoň jeden člen posádky, který je obeznámen s obsluhou přístrojů. Tedy Lovell nebo Haise. Druzí dva mohou odpočívat v prázdné velitelské sekci. Je však třeba se postarat alespoň o nouzovou úpravu tamějšího ovzduší. Hadice od velitelova skafandru je nastavena trubicí odebranou z vysavače měsíčního prachu a její konec zasahuje průlezem až do Odyssey. Nouzové opatření, ale přece jen zabraňuje nežádoucímu růstu koncentrace CO2 v ovzduší CM.

Jako první užije odpočinku Haise a spí nerušené šest hodin. Po něm dojde na Lovella a Swigerta. Když zase procitnou, trvá let Apolla 13 už 76 hodin.

VI.

Kopie zápisu předběžných (levý sloupec) a konečných (pravý sloupec) údajů do palubního počítače pro manévr “pericynthion + 2 hodiny". První byl vyslán na palubu Apolla 13 v 73.30 GET, druhý v 77.54 GET. Význam jednotlivých řádek vyplyne ze srovnání s textemPo mnoha hodinách vyčerpávající práce dopřává si posádka Apolla 13 zaslouženého odpočinku v poměrném klidu. Těžiště intenzívní činnosti se přesunulo na Zemi. Do řídicího střediska se sjíždějí čelní představitelé NASA. Tým kosmonautů je v pohotovosti, aby prověřoval navržené možnosti v simulátorech. Ty zůstávají v nepřetržitém provozu. Telefony a telegramy burcují ještě uprostřed noci odborníky v závodech dodavatelů. Počet účastníků zainteresovaných na letu Apolla 13 se během několika hodin snad ztrojnásobil. Nejde jenom o “podpůrné pracovníky", kteří v oddělených místnostech vypracovávají podrobné podklady pro řídicí středisko. Také v závodech se shromáždili specialisté, aby na případný dotaz z Houstonu prozkoumali možnosti a vlastnosti součástí nebo systémů, které továrna dodává. Organizace klape. Vynoří-li se problém, je bez průtahů vždy po ruce někdo, kdo provádí zkoušky a může odpovědět na položenou otázku.

Prvním problémem je urychlení návratu. Posádce Apolla 13 sice nehrozí bezprostřední nebezpečí, je na návratné dráze s celkovou dobou letu asi 152 hodin, ale kosmická loď je v havarijním stavu, různá překvapení nejsou vyloučena a odpovědným místům zřejmě tane na mysli úsloví o tom, že “co je doma, to se počítá".

Nabízí se několik možností, jak zkrátit dobu letu. U nejrychlejší varianty by celý let trval 118 hodin. Motorický manévr by bylo nutno uskutečnit již půldruhé hodiny po průletu pericynthiem, ale podmínkou je předchozí odhození pomocné sekce. Jen při tak podstatném snížení váhy kosmické lodi by byl přistávací motor LM schopen dodat soulodí požadovanou rychlost. S tím je však spojena celá řada problémů. Kombinace CM-LM nebyla dosud nikdy blíže studována, i když se o její aplikaci uvažovalo. Nejsou zkušenosti s řízením a s chováním takového systému. Neví se, do jaké míry prochladne velitelská kabina zbavená izolace, jíž tvořila pomocná sekce; přílišný pokles teploty by mohl ohrozit pozdější činnost systémů ve velitelské sekci pří návratu na Zemi. Také stav tepelného štítu - tak důležitého pro poslední fázi letu - po dlouhodobém odkrytí je nutno brát v úvahu. Navíc klade manévr větší nároky na nastavení IMU.

Ke slovu přicházejí svolaní odborníci. Zjišťují, že aplikace velitelské sekce v kombinaci s LM vyhovuje; také uvažované prochlazení je na hranicích únosnosti. Třebaže jsou tedy získané poznatky příjemným překvapením, rozhoduje se přese vše řídicí středisko raději pro druhou, pomalejší alternativu dráhy; motorický manévr bude proveden až v PC+2 a celková doba letu bude asi 142 hodiny.

Třetí kompromisní řešení s dobou letu okolo 130 hodin a s přistáním v Atlantickém oceánu ředitelé letu odmítli zejména proto, že v této oblasti nebyla připravena záchranná flotila a pak - po manévru by v přistávacím stupni LM nezbyla skoro žádná rezerva pohonných hmot pro případné korekce dráhy.

V 74.00 provedl Fred Haise hrubé zaměření středu Slunce a středu Země a ověřil tím přesnost nastavení IMU. Výsledek měření ukázal, že třebaže přenášení údajů z plošiny v CM se dálo ve stressu z havarijní situace, je výsledek poklonou pro trojici ohrožených kosmonautů.

O dvě a půl hodiny později může tedy řídicí středisko vyslat posádce Vodnáře tak zvaná kritická pravidla pro manévr PC+2. Jsou to pravidla, udávající okolnosti, za nichž je nutno manévr přerušit:

“Celková linie je podobná jako u rušení LOI, modus I, tvrdý limit. Motor vypojíte v těchto případech: tah 77 % nebo méně; tlak v potrubí 11 at či méně. Rozdíl tlaku mezi palivem a okysličovadlem 1,75 at, to bychom vám zavolali zdola. Chyba v poloze ±10°. Rychlost rotace ±10°/s.

Dále je třeba přerušit práci motoru i v případě, když dojde k poplachu na těchto systémech: vychylování motoru, palubní počítač, stejnosměrné napětí u řídicí elektroniky a invertor.

Jestliže se v průběhu manévru motor vypne sám, vyvolejte na počítači POLOŽKU 97. Pak můžete s manévrem pokračovat: stisknout tlačítko START, zapnout manuální řízení.

A teď všeobecné informace: když neprovedete manévr PC+2, tak počítáme s PC + 4 s ?V vyšším o 7,2 m/s. Záložní počítač bude v rezervě pro případ poruchy hlavního. Kdyby se z nějakého důvodu nemohly manévry dělat vůbec, jste na návratové dráze, končící přistáním ve 152.02.00 po malé korekci MCC-5. Činila by asi 1,2 m/s okolo 93. hodiny. Čekaly by vás lodě v Indickém oceánu.

Po PC+2 nebudeme vyžadovat doladění manévru. Kdyby se však nedokončil, upravilo by se to o dvě hodiny později. Přistání bude ve středním Pacifiku, ve 142.46.30. Jasné?

Jo, a v 80 GET dostanete nejnovější údaje pro počítač."

James Lovell, kosmonaut s největším počtem nalétaných hodin, sahá po malém magnetofonu, který plave v kabině LMJak vidno, direktivy z Houstonu berou v úvahu všechny eventuality. Do ztráty spojení chybí totiž už jen půl hodiny. V průběhu informace vletěla loď do měsíčního stínu a její posádka se připravuje na úpravu polohy pro manévr PC+2.

“Člověče, podívej se. Slunce zapadlo a vycházejí hvězdy. Ale ani kdyby mě někdo zabil, nemohu přijít na to, co jsou támhle ty dva černé mraky. To je zvláštní... Aha, už vím, co to je: to budou trosky, vymrštěné explozí."

77.08.35 je okamžik ztráty spojení. Posádka Apolla 13 se už odhlásila, Země zmizela za měsíčním okrajem a dole v hloubce defilují krátery. Nikdo na palubě lodi se však o ně zvlášť nestará. Houston zachytí ještě několik vět z interkomu kosmického korábu:

“To rozbaluješ potraviny?"

“A kde je voda?"

“Ta je ..."

Ticho. Řídicí středisko i ostatní účastníci letu zůstali beze zpráv téměř třicet minut. Je 77.33.10:

“Houstone, zde Aquarius," ozve se z éteru. “Jak nás slyšíte?"

V sále zašumí oddechnutí: “Asi na 3," odpovídá capcom s úlevou. Natáhne ruku po připravených listinách a diktuje na vzdálenost 400 000 km údaje nezbytné k provedení chystaného manévru. Především přesnou dobu zapálení motoru (79.27.38,30). Manévr předpokládá změnu rychlosti 262,5 m/s. Doba hoření motoru DPS bude 4 minuty 24 vteřiny; 5 vteřin na 10% výkonu, 21 na 40% výkonu a zbytek času naplno. Dvě trysky RCS provedou rozběh. Váha v tomto okamžiku: CSM 29 046 kg, LM 15 051 kg. Dosažené perigeum dráhy 38 km. Vstup do atmosféry 142.39.22 GET, na 21,65° j. š., a 165,00° z. d. Rychlost lodi v okamžiku vstupu do atmosféry 11 061 m/s.

Všechno je připraveno. V 79.20 dodá letový ředitel Krantz souhlas k provedení manévru. O osm minut později proběhl přesně podle plánu a tři muži v LM se chystají vypínat přístroje, které splnily svůj úkol.

Plánovaná spotřeba kapalného kyslíku z jednoho tanku v pomocné sekci při nominálním letu Apolla 13. Čárkovaná křivka znázorňuje dolní povolený limit spotřeby za předpokladu, že v “kritickém bodě" došlo k porušení druhého tanku a loď byla nadále zásobována pouze tímto tankem 02V Houstonu však jejich úsporným snahám nechtějí rozumět. Dříve, nežli se omezí provoz, je třeba uvést kosmickou loď do rotace. A to není jen tak. V předchozí fázi letu bylo třeba provádět tuto operaci při maximální úspornosti takovým způsobem, aby se nezablokovala inerciální plošina. Nyní už na IMU nezáleží, bude stejně za chvíli vypojena. Problém tkví jinde. Trysky LM, které dají kosmické lodi rotační impuls, jsou rozmístěny symetricky vzhledem k těžišti samotného měsíčního modulu. V rámci celého systému kosmické lodi však jejich účin směřuje mimo těžiště soustavy a způsobuje nežádoucí kroutící momenty. Uvedení do rotace není tak jednoduchou záležitostí, Jako u trysek pomocné sekce, a potřebná procedura připomíná středověké obřady při vzývání duchů. Zaklínací formule zní takto:

“Systém řízení na PGNCS. Modus řízení ATT HOLD. Příkaz 76 VSTUP; manévr do polohy PTC, což v tomto případě bude rotace 0°, náklon 90° a vybočení jako je teď.

Víme, že nebudete moci sledovat svůj FDAI, ale můžete udělat PŘÍKAZ 16 POLOŽKU 20. Sledujete mne? Dobře, tak dál: modus řízení polohy na AUTO. Po PŘÍKAZU 16 POLOŽCE 20 budete sledovat rychlost rotace na DSKY: při menší rychlosti než 1°/s Je třeba odpojit trysky +X.

Pokračuji: PŘÍKAZ 25 POLOŽKA 07 VSTUP, 1275 VSTUP, 252 VSTUP, 1 VSTUP. PŘÍKAZ 77 VSTUP. PŘÍKAZ 48 VSTUP. Dát do DAP 22110 a POKRAČUJ. PŘÍKAZ 34 VSTUP, pak PŘÍKAZ 26 POLOŽKA 20 a sleduj rotační rychlosti. Při méně než 0,01°/s ve všech osách provedete PŘÍKAZ 76 VSTUP.

Modus řízení na HOLD a nakonec třicetkrát klepnout vybočení doprava, aby se zahájil manévr. To je vše, Aquarius. Rozuměli jste?"

Aquarius odpovídá “Roger" a v 80.05 se do toho dává. Zemi však zatím zajímá už něco jiného. Tentokrát je to aplikace nouzových absorbérů s LiOH na regulaci obsahu kysličníku uhličitého v ovzduší LM. Výstražné světlo, které indikuje parciální tlak C02 7,6 mm Hg, svítí v kabině už od 80.30, ale kosmonauti je ignorují. Dohodli se s odborníky, že až do dvojnásobného tlaku C02 (tj. 15 mm Hg) nebudou nic podnikat. Vždyť Jejich kolegové v simulátorech právě na sobě vyzkoušeli bez následků tlak C02 dokonce 22 mm Hg. Ovšem do budoucna se s tím něco udělat musí.

Houston: “Aquarius, zde Houston. Pro vaši informaci. Počítáme s tím, že vypracujeme metodu na použití kanystrů s hydroxidem lithným z velitelské sekce, abychom mohli soustavně čistit atmosféru od kysličníku uhličitého. A jsme připraveni sledovat manévr zahájení PTC."

Aquarius: “O. K., Vance. Už jsme zahájili manévr do 0° ve vybočení, 90° v náklonu. Jinak myslím, že stejně máme ještě dva sekundární absorbéry, po jednom v každém PLSS."

Stísněný prostor měsíční sekce, Aquaria, se stal "záchranným člunem"Taková je tedy situace. Na Zemi kosmonauti Tony England a Jack Lousma lepí nouzové absorbéry, jak ještě uvidíme dále, a posádka v LM se lopotí s rotačním manévrem. V přestávkách, když je třeba sledovat účinek jednotlivých úkonů, zbývá čas i na jídlo. Potíž je zase s vodou. Té pitné je dost, ale je ve velitelské sekci, odkud se musí odsávat, přenášet v polyetylenových pytlících a převádět do potravinových sáčků, aby došlo k rehydrataci. Tohle všechno není v beztížném stavu žádná maličkost.

Také rotační manévr je ukončen teprve po půldruhé hodině dřiny třiceti impulsy, které mají korunovat dílo. O deset minut později se ozývá Země:

“Jime, máme tu pro vás souhrnnou informaci o vaší celkové situaci. Chcete si ji poznamenat?"

Aquarius: “Okamžik, Vance. Frede, hoď tohle pryč a dej sem ten papír. Tak, Vance, můžeš začít."

Houston: “Korekce dráhy bude ve 104 GET, změna rychlosti asi 1,2 až 1,8 m/s. Stav zásob v LM: zbývá 1 498 Ah, tj. máte proud ještě na 61 hodinu při průměrné spotřebě 24,5 A. Jelikož po snížení spotřeby budete brát asi 14 A, zůstane rezerva ještě 500 Ah. Sledujete mě?"

Aquarius: “Ano. Je to přesně totéž, jako včera."

Houston: “V LM zbývá ještě 97 kg použitelné vody - nepočítáme s tím, co je v PLSS a v CM - tj. na 61 hodinu při 1,6 kg/h. To se ještě zlepší po snížení spotřeby elektřiny na 1,5 až 1,2 kg/h.

Hydroxyd lithný: užijete-li patrony z velitelské sekce, dělá to 16x po 12 hodinách, tj. na 192 hodiny. Krom toho to, co máte přímo v LM, postačí ještě 44 hodiny. Kyslíku zbývá 20 kg, vydrží to 120 hodin, když počítáme 0,16 kg/h.

Palivo pro RCS: systém A je na 62 %, B rovněž; na rotaci padnou jen 2 %, to je tedy O. K. V DPS zbývá ?V 363 m/s, a konečně CSM EPS; odhadujeme, že tam máte 99 Ah. To je ovšem jen odhad!"

Aquarius: “Rozuměli jsme, máme poznamenáno."

Houston: “Teď ještě otázku. Rádi bychom slyšeli, co si Jack myslí o stavu rozvodu B. Jestli ho budeme moci použít?"

Aquarius: “Jacku, chtějí se dozvědět něco o rozvodu B... Okamžik, než se propojí. Zatím bych rád věděl, jak budeme dělat MCC s vypnutou IMU."

Houston: “Proceduru vám nadiktujeme. Zatím vám Deke vzkazuje, že si máte jít lehnout! Říká, že jste se dost napracovali a že si musíte odpočinout, abyste byli zítra čerství."

Aquarius: “Vance, tady je Jack."

Houston: “Tak do toho, Jacku!"

Takhle vypadal kanystr s LiOH z velitelské sekce upravený na Zemi. Deke Slayton jej předvádí v řídicím středisku řediteli MSC dr. R. Gilruthovi (vpravo) a řediteli letových operací dr. Ch. Kraftovi (druhý zprava)Aquarius: “Jo, co jsem pozoroval na rozvodu B. Hrnulo se to na nás pěkně rychle. Nejdřív jsme slyšeli náraz nebo explozi, nebo co to bylo. Nevím. Potom - asi o jednu vteřinu později - se rozsvítilo poplašné světlo, signalizující podpětí v rozvodu B. Mrknul jsem se na napětí, to bylo v pořádku. Tak jsem si myslel, že je to dobré. Palivový článek 3 byl taky dobrý. Fred se právě v tom okamžiku vracel do velitelské sekce a lezl do křesla. Vtom došlo k výpadku na střídavém rozvodu 2; právě když si sedal. Podíval se na hlavní rozvod B a ten ukazoval nulu. Ale taky palivové články najednou ukazovaly nulový proud. Jsem toho názoru, že rozvod B je schopný funkce, ale je to jen můj odhad. Nikdy jsem se nepokusil ho znovu uvést do chodu. Měli jsme další potíže s hlavním rozvodem A, bylo na něm podpětí a pak přišla řada dalších věcí. Rád bych slyšel váš názor na věc."

Houston: “Zatím se zdržíme hlasování. Pracuje se na tom. Ale v zásadě se domníváme, že je v pořádku; zítra si to pro jistotu ověříme. Jinak jste hoši ze všech hledisek v dobré formě, tak proč si lámat hlavu. Jděte raději spát."

Takového pokynu nelze neuposlechnout. Posádka Apolla 13 v záchranném člunu Vodnáře se však ještě před spaním vrhne na nepotřebné systémy, aby se po půlhodině vypínání mohla uložit s pocity dobře vykonané práce.

Zatímco Lovell a Swigert odpočívají v CM, hlásí Haise, který zůstal na hlídce, dolů do Houstonu:

“Když jsem byl před minutkou nahoře v patře (rozuměj - v CM), zaregistroval jsem nový únik plynu z pomocné sekce. Viděl jsem to z okna 1 a taky jsem viděl kus kovu, stříbrný, tak decimetr do čtverce. Vypadalo to, že se uvolnil někde dole z pomocné sekce."

Houston: “Dobře, Frede. Viděl jsi tedy únik plynu."

Aquarius: “Souhlasí, tak to vypadalo. Teď mě napadá ... Dívám se z okna LM a skutečně vidím velkou část oblaku světélkujících částic, které se při tom tvoří. Na tisíc drobných světlušek."

Houston: “Myslíš, že je to nový únik plynu, nebo jen pokračování předešlého?"

Aquarius: “To nemohu říci, ale když jsem byl nahoře několikrát předtím, tak jsem si toho nevšiml. Moje první myšlenka tedy byla, že jde o něco nového."

Houston: “Pro změnu jedna příjemná novinka. Naše odhady zásob byly založeny na průměrné spotřebě proudu 14 A. Spotřebováváte však jen 12,3, takže jsme trochu vedle s rozpočtem."

Aquarius: “Ale na tu příjemnou zprávu ... Aquarius to tedy vyhrál.”

S takovými myšlenkami ubíhá Fredu Haisovi čas na hlídce jedna radost. Ohlašuje do Houstonu pravidelně úhly LPD, pod kterými se v okně měsíční sekce objevují střídavě Měsíc a Země. Tím způsobem lze totiž kontrolovat stav rotace kosmické lodi. Vedle toho je třeba sledovat koncentraci kysličníku uhličitého v kabině. V 84.24 dosáhl parciální tlak tohoto záludného plynu 15 mm Hg a Haisemu nezbylo, než přepojit z primárního na záložní absorbér.

O hodinu později přebírá hlídku Lovell, kterého předčasně probudilo chladno ve velitelské sekci. Čas plyne a situace se nemění. Houston předává veliteli lodi instrukce pro korekci MCC-7, pro případ, že by došlo k přerušení spojení. Muž na hlídce potvrdí příjem a zase je v éteru ticho, jen v průzoru Vodnáře se střídá Měsíc se Zemí.

VII.

Neméně úspěšně si podle pokynů ze Země vedla s úpravou trojice na palubě Apolla. Poslední úpravy jejich “samodělného" absorbéru dokončuje John SwigertPřesně v 90. hodině letu kabina oživne jako po mávnutí kouzelným proutkem. Probuzený Jack Swigert se protáhl z ložnice k Lovellovi a capcom z Houstonu se dožaduje pozornosti obou:

“Tak je na čase dát se do těch kanystrů. Jime, nejlépe bude, když dáš Jackovi sluchátka a budeš shánět materiál. Potřebujeme dva kanystry s LiOH z velitelské sekce, kus tuhého papíru, nejlépe tabulku klíčů z LM, tu odstřihnete asi čtyři centimetry od dírek, takže budete mít kus asi 28 na 15 cm. Pak dvojí chlazené prádlo, z toho budeme potřebovat vaky a roli té šedé samolepicí pásky."

Aquarlus: “O. K., parde, mám to všechno. Předávám sluchátka Jackovi."

Houston: “Halo, Jacku. Řekl ti už někdo, že máš na daňové přiznání 60 dnů odklad?"

Aquarius: “Ano, někdo mi to už říkal."

Houston: “O. K. Co ti teď nadiktuji, udělej s jedním kanystrem a hned to zopákni na druhém. Nejdřív vezmi vak s LCG a opatrně ho podle sváru rozpárej. Vyndej vnitřní vak, ten taky opatrně rozstřihni, LCG přendej do vnějšího vaku a ulož. Hotovo?"

Aquarius: “Hotovo."

Houston: “O. K. Teď si vezmi jeden kanystr a nejdřív se dohodneme, který konec je který. Na čtvercových koncích jsou otvory. Tak ten, co je na něm páska, ten budeme nazývat vršek, ten druhý je spodek. Jasné?"

Aquarius: “V pořádku, mám to, Joe."

Houston: “Teď si vezmi tu pásku a odstřihni dva kusy asi 3 stopy dlouhé - tak na délku ruky. A teď každý z nich hezky pevně namotej kolem kanystru, jeden u horního konce, druhý u dolního, lepivou stranou ven. Asi to budete muset dělat dva, aby to bylo dobře utaženo."

Aquarius: “O. K., teď to máme fest utažené."

Houston: “Teď je potřebujeme pevně zakotvit. Na to si ustřihněte asi 2 stopy dlouhý kus pásky, rozstřihněte po délce, takže budete mít dva kusy 2 stopy dlouhé a půl palce široké. S nimi křížem přelepte kanystr - přes dno, po jedné straně nahoru, přes vršek a zase dolů. Musíte pásku vést mimo díry, aby se neblokoval průtok."

Aquarius: “To musí být lepivou stranou ke kanystru, že ano."

Houston: “Správně, to jsem zapomněl říci."

Aquarius: “Houstone, Aquarius to má hotovo."

Houston: “Další krok. Vezmi kartu a udělej z ní oblouk nad vrškem kanystru — zastrč jeden konec za hranu na jedné straně, druhý na druhé straně. Už chápeš, Jacku? Celé se to zastrčí do vaku a oblouk bude bránit tomu, aby se přisál k otvorům."

Aquarius: “Mám to, Joe."

Houston: “Dobře, když to bude hotovo, tak vezmi kus pásky a oblouk po stranách přilep k lepicí pásce po obou stranách kanystru."

Aquarius: “Dobře, já to zopakuji. Karta z tabulky tvoří oblouk nad vrškem a pásku táhnu z jedné strany přes oblouk na druhou."

Houston: “Správně. Teď bude třeba ucpat zkratovací otvor - to je otvor ve středu dna. Na to jsem zapomněl. Něco tam vražte, třeba kus smotané pásky."

Aquarius: “Co kus papírového ručníku?"

Dokončený “samodělný" absorbér CO2Houston: “O. K., Aquarius. Dále vezmi vak od LCG a navlékni ho přes vršek tak, aby uši - teda rohy vaku přišly nad otevřené konce oblouku. A nyní pevně přitiskni vak proti lepivým prstencům, pěkně těsně, aby to dobře těsnilo. Pak vezmi další kus lepicí pásky a dobře to zvenku omotej, v místech, kde je uvnitř spodní prstenec."

Aquarius: “Dobře, máme kanystr ve vaku, dobře utěsněn."

Houston: “A ještě dole zastřihnout, co z vaku přečnívá a křížem krážem přelepit, aby kanystr nevypadl."

Aquarius: “To by bylo."

Houston: “Teď vezmi trubici k velitelovu nebo pilotovu skafandru - tu červenou - budeme potřebovat obě. Roztrhni povlak, kterým je připoutána k modré hadici."

Aquarius: “Hadice jsou odděleny."

Houston: “A teď úhlopříčně odstřihni roh vaku a prostrč touhle dírou červenou hadici, aby konec přišel nad střed kanystru. Otvorem dolů, ke kanystru."

Aquarius: “Prostrčit hadici otvorem v rohu a dobře utěsnit.. . Nech to, zkusím to, zvětšit ji můžeme vždycky ... O. K., náš samodělný absorbér je hotov, Joe."

Zbývá ještě drobná úprava na hadicích od skafandrů a potom vlastní připojení, až se ukáže potřeba.

Přehled manévrů Apolla 13
----------------------------------------------------------------------------
Manévr  Okamžik zážehu  Motor     dv      Doba      Škrcení       Rozběh
           GET I                [m/s]    hoření   % tahu  [s]   trysek  [s] 
                                        [min.s]                  RCS
----------------------------------------------------------------------------
MCC-2   030.40.49,00     SPS      7,1     0.03,5     -     -      -      -
MCC-FR  061.29.42,48     DPS     11,6     0.31      10     5      4      7,5
                                                    40    26
PC+2    079.27.38,30     DPS    262,6     4.24      10     5      2     10
                                                    40    21
                                                   100   238
MCC-5   105.18.32*       DPS      2,4     0.14      10    14      4     10
MCC-7   137.39.48,39    LM-RCS    0,9     0.23       -     -      -      -
----------------------------------------------------------------------------
* Ruční start

VIII.

Zájem řídicího střediska o dění na palubě Apolla 13 byl opravdu mimořádný. V této fázi už Apollo letí od Měsíce. Na snímku zleva (stojící) Anthony England, Joe Engle, Eugene Cernan a Ron Evans, sedící (zleva) jsou capcom Vance Brandt, Edgar Mitchell a Alan ShepardNebezpečí z otravy CO2 je tedy zažehnáno, ale na obzoru Apolla 13 se objevuje další hrozivé mračno: možnost další exploze.

Pohonné hmoty pro DPS jsou vytlačovány z nádrží plynným héliem. Aby mohlo být během letu skladováno v malém objemu, a přitom za poměrně nízkého tlaku, je silně ochlazeno a uloženo v kovové Dewerově nádobě - velké termosce. Za normálních okolností mělo být už dávno spotřebováno v průběhu přistání na Měsíci. Zůstalo však v nádrži, která se pomalu ohřívá. Situaci ještě zhoršují nevyvážené tepelné poměry kosmického korábu. Tlak hélia stoupá rychlostí 2,3 at/h a je jen otázkou, zda a kdy povolí pojistná membrána nastavená na 130 at a jaké budou následky pro loď i pro posádku.

Není vyloučeno, že výbuchem může být ovlivněna dráha, i když se předpokládá, že únik plynu nebude mít reaktivní (pohonný) účinek. Proto středisko odkládá korekci MCC-5 plánovanou původně na 104 GET co nejblíže k okamžiku exploze. Účinek obou impulsů bude možné sledovat souhrnně a výpočet nové dráhy se zjednoduší. Korekce MCC-5 není tak jako tak zvláště závislá na okamžiku zážehu motoru a odsune-li se trochu, bude zato možno déle zachovat pracně vyvolanou rotaci PTC.

Ostatně jsou zde ještě jiné starosti. Baterie č. 2 na přistávacím stupni vykazuje chybový stav. Posádka Aquaria ji musila odpojit a ze Země se telemetricky sleduje další vývoj. Ukazuje se, že porucha není v baterii samotné; pouze teplotní čidlo se přehřívá a vyvolává planý poplach.

Vodnář měl zase jednou štěstí. Také prověrka na velitelské sekci dopadla nad očekávání dobře. Telemetrie zapojena Swigertem na 7 minut a 37 vteřin potvrdila, že rozvod B je v pořádku a že zásoby elektřiny ve dvou ze tří návratových baterií jsou takřka netknuté: baterie B má napětí 36,5 V, baterie C 37,0 V.

Teď je na řadě příprava na odloženou korekci. Provede ji opět motor DPS, který bude v činnosti 14 vteřin na 10% - tj. na minimálním výkonu - aby mohl hořet co nejdéle. START a STOP udělá totiž posádka ručně, takže delší doba funkce motoru relativně sníží možnou chybu manévru. Je dokonce výhodné zastavit raději dříve a “doladit" rychlost na žádoucí změnu tryskami +X. “Přehoření" by si vyžádalo použití trysek -X a ty na LM míří směrem k velitelské sekci; spaliny by mohly znečistit optiku CM.

Kosmonauti se drží přesně pokynů ze Země. Ve 105.18.32 zapínají motor DPS a dolaďují jeho účinek o 0,06 m/s na celkovou změnu rychlosti 2,38 m/s. Perigeum dráhy lodi - 161 km - se snižuje na 36,7 km.

Horší však je, že teplo pracujícího motoru DPS ohřálo héliový tank, takže tlak v něm rychle stoupá. Těsně po korekci činí 129 at; membrána snese ještě o 3,3 až 9,5 at více.

Teprve po odhození SM se posádka Apolla 13 mohla na vlastní oči přesvědčit o účinku exploze. Poblíže S-pásmové antény byl téměř odshora až k motoru oderván celý panel ...Kosmická loď se připravuje: elektronika zůstala i po opětovném uvedení do rotace v pohotovosti pro nepředvídané případy, na Zemi sledují vzrůst tlaku v héliovém tanku a snaží se přesně předpovědět dobu výbuchu.

Ve 108.52 dosáhl tlak 136,2 at a ve 108.54.40 membrána povolila.

Houston: “Vidíš něco?"

Aquarius: “Ano, Jacku. Právě jsem se chystal zavolat. Pod kvadrantem 4 se vyrojila spousta světlušek."

Houston: “Slyšel nebo cítil jsi něco?"

Aquarius: “Dozajista. Hlavně to změnilo naše PTC. Počkej, já to ověřím."

Houston: “OK. Tlak už klesl pod 42 at."

Aquarius: “Myslím, že budeme muset obnovit PTC. Otáčíme se rychle ve vybočení, Jacku. Jaké jsou plány?"

Houston: “To promyslíme. Říkáš, že trochu bočíte?"

Aquarius: “Jo. Otáčeli jsme se dřív ve vybočení doprava a nyní jsem v levém bočení, mnohem rychleji než při PTC."

Houston: “Už leze pod 10 at, Jime. Jestli jsme dobře pochopili, tak vám to změnilo smysl otáčení. Souhlasí?"

Aquarius: “Souhlasí. Úplně to obrátilo bočení a taky dalo nějaký impuls v náklonu. Ale hlavně ve vybočení."

Houston: “Bylo by to efektivní PTC v opačném směru?"

Aquarius: “Můžete to tak nazvat. Nejsem si jist, jak dalece je pohyb ve vybočení rušen pohybem v rotaci a v náklonu. To se zjistí... A tomuhle tedy říkáte nereaktivní vypuštění tanku."

Houston: “Správně. Taky bych nerad viděl nějaké reaktivní."

Aquarius: “Já taky ne. Na tom se shodneme oba."

Houston: “Už je to pod 3,5 at, takže by už mělo být těch světlušek míň."

Aquarius: “Ano. Mnohem míň. Teď už vlastně žádné."

Houston: “O. K., kapitáne. Zatím neshledáváme žádné teplotní problémy vyplývající z této změny. Jestliže však z toho vyplynou nějaké potíže se spojením, tak to budeme muset zařídit jinak. Dosud je to dobré."

Třebaže se nyní Apollo 13 otáčí kolem své osy za 1 minutu a 55 vteřin, desetkrát rychleji než dříve (jednou za 19 minut), posádce tato jízda na kolotoči nevadí. Je jen třeba každou minutu přepínat antény. Na dráhu měla exploze vliv menší; změnila rychlost jen o 0,06 m/s.

Jinak je na palubě lodi klid, všichni odpočívají, jak jen to v ‚záchranném člunu‘ jde. Fred Haise si ustlal v průlezu LM, visí za nohy jako netopýr a hlavu si opírá o kryt startovacího motoru. Jack Swigert dal přednost podlaze, spí s rukama omotanýma upoutávacími popruhy, aby neuletěl. Na hlídce zůstal jen kapitán lodi.

IX.

Spotřeba zásob vody, elektřiny a kyslíku v měsíční sekci Apolla 13 od okamžiku havárie do odhození LMZ jednotvárného sledování přístrojů ho vytrhuje capcom Jack Lousma z Houstonu: “Jime, je tu horda lidí, kteří pracují na proceduře pro vstup do atmosféry. Máme tady několik nápadů, které bychom chtěli s tebou prodiskutovat, jestli nebudeme rušit odpočívající hochy. Co myslíš?"

Aquarius: “Jen do toho. To je v pořádku."

Houston: “Jedna z prvních věcí, které budeme muset udělat, je dobít baterky v CM. Procedury na to jsme vám už nahoru poslali. Co se týče vstupu do atmosféry, plánujeme ještě jednu korekci 5 hodin před vstupem, jestliže bude třeba. Chtěli bychom odhodit SM asi 4 a půl hodiny před vstupem. Další tři až 3 a půl hodiny věnujeme snímkování, řízení, uklízení a jiným zbytečnostem. Na LM budete viset až do jedné hodiny před vstupem; pak ho odhodíte. Procedury na tohle vám pošleme zítra ráno. Ještě několik věcí, o kterých se chceme poradit. První otázka je, co s OPS. Myslíme si, že v CM je kyslíku dost a OPS by tam jen překážely; lidi tady říkají, nechat je v LM. Další úvahy jsou kolem toho, zda dělat vstup ve skafandrech. Obléci si je před odhozením LM, jak se to dělá obvykle, nebo jako u Apolla 10. Odhodit ho, a modlit se, aby nás těsnění poklopu průlezu nenechalo v rejži."

Aquarius: “Co se týče OPS nebo PLSS, myslím si, že to necháme, až jak bude vypadat zásoba kyslíku v CM těsně před vstupem."

Houston: “Tedy když to zůstane tak, jak je to teď, tak je necháme v LM. Souhlasí?"

Aquarius: “Souhlasí."

Houston: “O tom sestupu ve skafandrech, to by chtělo trochu si to rozmyslet, že ano?"

Aquarius: “Ano, a jak budeme nastavovat IMU ve velitelské sekci?"

Houston: “To je taky jedna z důležitých otázek, kterou jsme tu řešili. Jenom stručně, jak si to teď představujeme. Možná, že to ještě vylepšíme. Tak začneme s optickým zaměřovačem v LM, který zaměříme na Zemi, tak jako při poslední korekci. Zaměříme si tak jednu osu v AGS a nastavíme “kouli" na 000. Potom vám spočítáme úhly na kouli pro takovou polohu, abyste mohli zaměřit v optice GSM Měsíc, nebo když bude možno používat hvězdy, tak také hvězdy. Dále vám vypočítáme příslušné úhly pro CDU, vrazíte to položkou 20 do počítače a tím natočíte plošinu žádaným směrem. Tak si ji přibližně zorientujete. Potom se doladí přesným zaměřením Měsíce a Slunce."

Aquarius: “Dobře. Zorientovat osu na Zemi přes AGS, pak natočit, aby optika CSM ... Moment. Máme tu hlavní poplach. Nevidím žádné výstražné světlo, jen baterie. O. K., baterie č. 2 svítí. Myslím, že to bude ten starý problém."

Houston: “Nezhasíná a nerozsvěcuje se pravidelně to světlo?"

Aquarius: “Ano. To mohu potvrdit."

Houston: “To bude tím. Teplotní čidlo kolísá a tím periodicky zapíná ten poplach. Dobře. A Jime, nakonec tedy jemně doladíte plošinu programem 52 zaměřením Měsíce a Slunce."

Uvnitř sektoru č. 4, ve vlastním centru výbuchu, bylo vidět změť poškozených kabelů, potrubí a zohýbaných plechůJak plyne čas a kosmická loď se blíží k Zemi, začíná se pomalu upínat pozornost všech zúčastněných k opuštěné velitelské sekci. Ve 111.12 zahájila posádka dobíjení baterie A ze zdrojů v LM. Blokáda vedení proudu z LM skončila, jakmile se odpojily čtyři baterie na přistávacím stupni. Nyní lze brát ,šťávu' už nerušeně ze zbývajících dvou zdrojů na startovním stupni, a to nejen pro nabíječku, ale i pro chod dalších systémů v CM.

Také se už uvažuje o správném vyvážení těžiště kabiny pro návrat. Do kontejnerů na měsíční horniny poputují fotoaparáty, televizní kamery a k nim přijde ještě Lovellem propašovaný suvenýr — zákopnická lopatka od mariňáků.

Posádka Apolla se začíná zajímat o návrat.

“Jaké máme perigeum?" vyptává se Swigert capcoma kolem 115. hodiny.

Houston: “FIDO dává 43,7 km. Přetřásá se tu myšlenka udělat MSS-7 pět hodin před vstupem do atmosféry."

Aquarius: “Díky. FIDO je dneska ňákej moc hodnej."

Houston: “Jo, udržuje nám tu náladu."

Aquarius: “Musí, když jsme mu nevypouštěli žádnou odpadní vodu. Já se kvůli fiďákům za celej let ani jednou nevykoupal."

Houston: “To je toho. Tady David říká, že jste ho tak zaměstnali, že za ten tejden ani nesáh' na svý zamilovaný stereo... Jo, a gama máte -6,25°."

Tohle poslední číslo znamená, že se kosmická loď nalézá uvnitř návratového koridoru. Ten není definován šířkou v kilometrech, ale rozmezím úhlů vstupu do atmosféry ?, pod nimiž musí dráha lodi protínat pomyslnou horní hranici atmosféry ve 400 000 stopách (121,9 km). Rozpětí úhlu je funkcí dvou veličin: rychlosti v okamžiku vstupu do atmosféry a poměru vztlaku k odporu, což je veličina daná konstrukcí lodi. Pro velitelskou kabinu Apolla při návratu od Měsíce je koridor určen rozmezím ?

od -5,25° do -7,40°. První číslo reprezentuje horní hranici, úhel, při němž je kabina ještě zachycena atmosférou a ne odražena a vymrštěna z dráhy opět do vesmíru. Spodní hranice -7,40° představuje únosnou mez aerodynamického namáhání tepelného i mechanického. Optimum úhlu po eventuální korekci MCC-7 by bylo -6,51°.

Ve 141.30 GET se LM po uvolnění zámků, expanzí zbytku kyslíku, oddělil od velitelské sekceHovor o perigeu a návratovém koridoru probudil touhu po domově o to silněji, oč nehostinnější se stává prostředí záchranného člunu. Režim šetření s vodou, jenž si vynutil vypojení řady přístrojů, má za následek, že kosmická loď pomalu prochládá. V opuštěné velitelské sekci panuje “takový studený podzimní den". Vypojená elektronika připomíná vyhaslá kamínka a ještě ke všemu omylem spuštěné rolety na oknech zabraňovaly delší dobu přístup slunečním paprskům. Teploměr ukazuje 7 - 8 °C a okna jsou orosena kapkami vody. Lovell a Swigert, kteří zařizovali nabíjení baterie v CM, si po návratu do LM mnou v “teple" (11°) prokřehlé ruce. Také Houston si přisazuje:

“Hoši, vzali jste si už teplejší spodní prádlo s chlupem?"

Aquarius: “Že váháš, měsíční muži jsou všichni ve dvou sadách a jen čekají na oteplení."

Houston: “Nesněží vám už ve velitelské sekci?"

Aquarius: “To tak. Zatím máme jen strach, aby na nás ty dvojité potahy nepraskly."

Jak vidno, posádka neztratila humor přes “nepřízeň počasí" i jiné nepříjemnosti. Každou chvíli je třeba šplhat do kabiny, odečítat hodnoty na nabíječce a hlásit je středisku pro přehled. Tohle odečítání normálně dělá telemetrie, jenže ta tentokrát v CM neběží. Místo toho to vypadá takhle:

“Aquarius, zde Houston, přepínám."

Aquarius: “Prosím."

Houston: “Hádej co?"

Houston: “Volty a ampéry, Jime!"

Aquarius: “To zní jako Amos & Andy Show."

Následuje pauza. Potom:

“Houston, zde Aquarius, hádej co?"

Houston: “Co, přepínám."

Aquarius: “39,4 a 1,27."

Houston: “Byl's tam opravdu a vočíh‘s to?"

Aquarius: “No jasně."

Nálada v lodi stoupá každou hodinu, kterou se Odyssea blíží k Zemi. Žerty však vystřídala vážná práce. Téměř dvě hodiny počínajíc 126 GET diktuje středisko kosmonautům procedury k oživení velitelské kabiny, přípravu navigačních systémů obou lodí, způsob odhození SM, přípravu k odhození LM i závěrečná data pro počítače k naorientování kabiny pro vstup do atmosféry. Mezi Zemí a Vodnářem probíhá živá diskuse, jednotlivé problémy se obracejí ze všech stran a potvrzuje se vzájemné porozumění.

X.

Jako každý kapitán opouští J. Lovell kosmickou loď poslední. John Swigert již sedí v gumovém člunu, zatímco Fred Haise do něj přelézáKonečně nastane na čtyři hodiny uklidnění, ale ve 132. hodině letu se kolotoč roztočí znova:

“Houstone," hlásí Lovell na Zemi, “rád bych si byl jist, že jste provedli všechny změny do

check-listu a že jsou to změny podstatné. Chtěli bychom to dělat všechno najednou - měnit něco v poslední chvíli, to nejde. Nejsou-li ty vaše změny podstatné, tak už se na to vybodněte."

Houston. “Roger, Jime. Tady Deke Slayton. My vám právě chceme ušetřit čas v kritickém období před vstupem do atmosféry."

Aquarius: “To je výborné."

Houston: “Tenhle čas - 2.30 až jedna hodina před re-entry - byl už třikrát probrán tady dole v simulátorech. Řeknu ti, je to pořádně našlapané. Vím, že jste nevyspalí a zmrzlí, tak vtrhněte do lékárny a vezměte si každý tabletku Dexadrenu okolo 135. hodiny a další asi za pět hodin. Jinak máte stoprocentní rezervy, tak byste mohli oživit i LM. Zaslouží si to a aspoň se ohřejete."

Sláva! Posádka Vodnáře se pouští do práce, takže ve 133.35 bere LM 35 A, o 20 minut později už 50 A a za dalších deset dokonce 70 A. To právě zapojili IMU, jejíž topná tělesa jedou nějaký čas naplno.

Také na CM se nezapomíná. Vzal si ji na povel její velitel Swigert a podniká přípravy k probuzení proudem z LM.

Ve 137.39.41 došlo i na MCC-7. Změna rychlosti docílená motorky RCS je 0,94 m/s, i jinak vše proběhlo v pořádku. Soulodí přechází hned po manévru do polohy vhodné k odhození havarované pomocné sekce.

Aquarius: “Odhození bude 138.12?"

Houston: “To není nutné dodržet tak přesně, Jime."

Aquarius: “Tedy kdykoliv?"

Houston: “Asi jo. Moment, zeptám se... Odhoďte to až budete připraveni. Žádný spěch, ale můžete kdykoli."

Aquarius: “Dobře."

Houston: “Jenom k tomu použijte AGS, aby nám současně spočítal váhu pro digitální autopilot."

První usedá do “klece", ve které bude vytažen na palubu vrtulníku, Fred HaiseOddělení pomocné sekce se provádí normálně jejími vlastními tryskami, které rychlostí 1,2 m/s odtáhnou SM od velitelské kabiny. Tentokrát však pomocná sekce představuje mrtvý vrak, jenž sám o sobě je neovladatelný. Na věc se musí jinak.

Podélná osa lodi byla natočena kolmo k rovině dráhy, jako vždy při podobném manévru. Celému systému udělily trysky +X na LM rychlost 0,15 m/s. Když byl SM takto roztlačen na potřebnou rychlost, odstřelil jej Swigert pyrotechnikou od zbytku lodi. Lovell pak zapojil trysky -X tak, aby anuloval předchozí rychlost, zatímco havarovaná část se zvolna vzdalovala.

“A je to SEP!" hlásí ve 138.02.08 posádka z LM. “Celá jedna strana pomocné sekce je pryč. Právě u... koukni se támhle, Frede ... počkej... právě u parabolické antény je celý panel utržen, skoro odshora až k motoru. Vypadá to, že to sebralo i ventily SPS."

Houston: “SPS taky odešel?"

Aquarius: “Skoro to tak vypadá. Je tam jen tmavohnědý pruh, trosky, skutečně změť."

Houston: “Sekejte fotky, ale šetřte RCS. Žádné zbytečné manévrování, Jime. Vůbec žádné translační manévry!"

Aquarius: “Pochopitelně. Teď vidím do trysky SPS. Zevnitř vypadá O. K. Snad jen..."

Houston: “Je deformována zvnějšku, klepnutá, či co?"

Aquarius: “Podle toho, co vidím, šla exploze asi stupňovitě. Spousta trosek visí ven z boku, poblíž S-pásmové antény."

Houston: “Hoši, chápeme, že jste pořádně zaneprázdněni, ale my bychom potřebovali stav hlavního rozvodu A ve velitelské sekci."

Poslední věta vypadá trochu jako úhybný manévr, který má přivést pozornost kosmonautů zpět k jejich vlastním starostem. Je nutné převést údaje navigační plošiny v LM zpět do CM, je třeba převzít pokyny pro manévry během sestupu a seznámit se i s povětrností v místě přistání.

Hodně času také zabere konečná justace IMU v Odysseji programy P-51 a P-52.

Konečně na palubě letadlové lodi. Zleva Fred Haise, John Swigert, James Lovell a velitel záchranné skupiny námořnictva kontraadmirál Donald DavisTaké bude pomalu načase opustit ‚záchranný člun'. Vodnář splnil svůj úkol na výbornou a jeho zdroje nesou zásluhu na záchraně posádky Apolla 13. Nyní je jeho služba u konce; ve 141.08 jsou všichni tři trosečníci zpět ve velitelské kabině Odyssey, ve 141.15 přechází CM na vlastní zdroje.

Minutu poté vyzkoušeli na Zemi těsnost uzavřeného průlezu. Naštěstí je vynikající, takže posádka není odsouzena k oblékání do skafandrů. V tunelu zůstal mezi loděmi kyslík, otvor do LM je pootevřen, plynu se využije k tomu, aby po uvolnění zámků svou expanzí udělil LM potřebné zrychlení. Je to jediný způsob řešení, neboť na velitelské kabině nejsou trysky pro translační manévry.

Ve 141.17 přichází ze Země povolení odhodit LM, jakmile k tomu bude všechno připraveno. Uplyne ještě 13 minut. Loď byla nastavena opět napříč ke směru letu.

Je 141.30. “Sbohem, Aquarie, a děkujeme ti."

Oproštěná kabina s posádkou nastupuje poslední fázi letu. Devatenáct minut po oddělení LM upřesnila Země údaje o posledních manévrech při sestupu a poloha lodi pro vstup do atmosféry byla prověřena kontrolním zaměřením hvězd. Houston se naposledy hlásí:

“Řídící systém je O. K. Zbývá vám deset minut do 400 K. Vypadáte dobře, jsme nadšeni dráhou. Před minutou jsme ztratili spojení s Aquariem."

Odyssea: “Kam odešel?"

Houston: “Nevíme, je někde tam nahoře."

Odyssea: “Byla to dobrá loď."

Houston: “Právě jsme ho ještě zachytili ... A váš počítač pracuje výtečně."

Odyssea: “Joe, chtěl bych být dnes večer na mejdanu u FIDA."

Houston: “Jo, tam to bude pěkně divoký. Tak Apollo 13: do ztráty spojení chybí minuta až půl druhé, pro vstup žádáme všesměrovou C. Vítáme vás doma!"

Kabina s lidmi, jádro ztroskotaného korábu, zmizela za obzorem radioteleskopu v Honeysuckle Creek. Spojení je přerušeno, běží poslední chvíle napětí.

Tři minuty před uvolněním brzdicích padáků zachycuje sledovací letadlo ARIA 4 hlas Jacka Swigerta:

“O. K. Joe, jsme tady."

Zbývají brzdicí padáky a hlavní padáky. Plesknutí do vody dělá tečku za improvizovaným letem havarované kosmické lodi Apollo s nešťastným číslem 13. Odyssea je u konce. Skončila 4 míle od čekající letadlové lodi Iwo Jima, 700 metrů od teoretického místa přistání.

******************************************************************************************

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA VYŠETŘUJÍCÍ KOMISE (L+K č.15/1970)

Tradiční vrtulník číslo 66, letadlová loď Iwo Jima a velitelská sekce Apolla 13Závěrečná zpráva vyšetřující komise Apolla 13 viní z havárie kosmické lodi Odyssea NASA a dvě z dodavatelských firem. Celý postup vyšetřování je popsán na 931 stránce.

Podle názoru komise způsobil explozi uvnitř kyslíkové nádrže požár, vyvolaný elektrickým zkratem. Prapříčinou bylo nedostatečné termorelé u topných těles, ohřívajících podchlazený kyslík. Použití poddimenzovaných spínačů se přičítá k tíži jednak hlavnímu dodavateli pomocné a velitelské sekce, firmě North American Rockwell Corp., a subdodavateli nádrží, firmě Beech Aircraft Corp. na jedné straně, na druhé i přebírající organizaci NASA.

Spínače byly konstruovány v roce 1962, kdy celý kryogenní systém - topení i míchání - pracoval při napětí 28 V. O tři roky později, v r. 1965, byly specifikace topných elementů - které nyní v určitých periodách své činnosti vyžadovaly napětí 65 V - pozměněny. Ve zprávě se praví, že “výrobce nezměnil specifikace spínačů tak, aby byly použitelné při napětí 65 V". Neslučitelnost s vyšším napětím nezjistil jak úřad NASA, tak výrobci, a to ani při studiu dokumentace, ani při pozemních zkouškách. Za jistých okolností jsou spínače schopny vyšší napětí snést. Nelze je však rozpojit pod napětím 65 V. Pokud k tomu dojde, kontakty se vzniklým elektrickým obloukem svaří a termorelé přestane sloužit jako tepelná pojistka, protože zůstane trvale sepnuto.

“Havárie mohla skončit úplnou katastrofou," píše komise. “Jen díky vynikajícímu výkonu posádky, řídicího střediska a dalších lidí v týmech zajišťujících let se podařilo vrátit posádku ve zdraví zpět na Zemi.

Havárie nebyla výsledkem náhodné poruchy statistického charakteru, ale výsledkem neobvyklé kombinace omylů, spojených s poněkud nedokonalým a neprozíravým konstrukčním postupem."

Se skloněnými hlavami vyslechli všichni na palubě Iwo Jimy modlitbu díkůvzdání, kterou pronesl kaplan amerického námořnictva Philip JerauldDalší okolností, která při nehodě hrála roli, byl pád nádrže z nepatrné výšky v průběhu montáže; zřejmě zavinil pozdější netěsnost jedné příruby. Ta měla za následek, že při předstartovních přípravách nemohli technici na rampě vypustit kyslík z nádrže normálním způsobem. Při nouzové proceduře byly spínače po osm hodin vystaveny více než dvojnásobku povoleného napětí. Následné selhání spínačů zavinilo, že teplota topného elementu dosáhla hodnoty okolo 530° C (1 000°F), přičemž se vážně poškodila teflonová izolace kabelu v blízkosti topení. Od toho okamžiku představovala kyslíková nádrž potenciální nebezpečí, pokud byla naplněna kyslíkem, a zařízením procházel proud. Závada mohla být zjištěna ještě na Zemi, protože ze záznamu napětí, přiváděného na topný článek, bylo zřejmé, že termostaty proud nevypínaly.

Ke zkratu a k následujícímu vzplanutí izolace však došlo až v 56. hodině letu. Kdyby k explozi došlo ještě na rampě, mohla být zničena celá kosmická loď včetně nosné rakety.

Podle předsedy komise dr. Cortrighta si šetření vyžádalo přes 100 různých pokusů ve střediscích NASA i v dodavatelských závodech. Zúčastnilo se ho na 300 lidí a stálo více než milión dolarů.

Další start, Apollo 14, byl nejprve předběžně plánován na 3. prosince. Počátkem července rozhodl administrátor NASA dr. T. O. Paine, že Apollo 14 neodstartuje dříve, než 31. ledna 1971. (AV)

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Fotografie a schémata k článku ,,Odyssea ve znamení Vodnáře,, : (Snímky NASA, USIS)

1. Prakticky čtyřiadvacet hodin před startem jmenoval Chester Lee náhradníka Johna Swigerta členem posádky Apolla 13 - a ten se osvědčil

2. Dopad stupně S-IVB rozkmital pasivní seismometr (záznam je vidět na plátně v řídicím středisku) z Apolla 12 na více než čtyři hodiny

3. Schéma dráhy Apolla 13. MCC (Midcourse correction) - korekce dráhy letu; MCC-FR (Midcourse correction for free return) - korekce pro přechod zpět na návratnou dráhu; RTE 60 GET (Return to Earth) - manévr rychlého návratu 60 hodin po startu; LOI (Lunar orbit insertion) - plánovaný bod navedení na parkovací dráhu kolem Měsíce; TLI (Translunar injection) - navedení na dráhu k Měsíci; P1 - pericynthion návratné větve (390 km nad povrchem Měsíce); P2 - pericynthion na nenávratné větvi (111 km); P3 - pericynthion skutečné dráhy (255 km); P4 - perigeum nenávratné větve; A4 - apogeum nenávratné větve; EI (Entry interface) - vstup do zemské atmosféry

4. Odyssea dočasně zmrtvěla - Lovell (vlevo), Swigert (uprostřed) a Haise se tísní v prostorách Aquaria

5. Závislost tlaku na čase v tancích s kapalným kyslíkem na pomocné sekci Apolla 13 v době havárie

6. Lovell a Haise, kteří devadesát minut po explozi dostali příkaz k přestupu do LM, zkoušejí a oživují přístroje Vodnáře

7. Indikátor polohy kosmické lodi (FDAI = Flight Director Attitude Indicator) - neboli “koule", podle které orientují kosmonauti loď v prostoru

8. Plánovaný odběr elektrického proudu ve velitelské a pomocné sekci při nominálním letu Apolla 13. Proudové špičky 120 -130 A odpovídají motorickým manévrům SPS (postupně MCC-2, LOI, DOI, CIRC, LOPC-1, LOPC-2 a TEI)

9. Že byla ve Vodnáři opravdu nepříjemná zima, dokazuje následující série obrázků. Na prvním Fred Haise, který odpočíval, proto zasunul obě ruce pod kombinézu, …

10. …na druhém cvičí v LM pro zahřátí John Swigert, …

11. …a na třetím zahání neodbytný chlad poslední člen posádky, James Lovell. John Swigert v popředí listuje v letovém plánu

12. Kopie zápisu předběžných (levý sloupec) a konečných (pravý sloupec) údajů do palubního počítače pro manévr “pericynthion + 2 hodiny". První byl vyslán na palubu Apolla 13 v 73.30 GET, druhý v 77.54 GET. Význam jednotlivých řádek vyplyne ze srovnání s textem

13. James Lovell, kosmonaut s největším počtem nalétaných hodin, sahá po malém magnetofonu, který plave v kabině LM

14. Plánovaná spotřeba kapalného kyslíku z jednoho tanku v pomocné sekci při nominálním letu Apolla 13. Čárkovaná křivka znázorňuje dolní povolený limit spotřeby za předpokladu, že v “kritickém bodě" došlo k porušení druhého tanku a loď byla nadále zásobována pouze tímto tankem 02

15. Stísněný prostor měsíční sekce, Aquaria, se stal "záchranným člunem"

16. Takhle vypadal kanystr s LiOH z velitelské sekce upravený na Zemi. Deke Slayton jej předvádí v řídicím středisku řediteli MSC dr. R. Gilruthovi (vpravo) a řediteli letových operací dr. Ch. Kraftovi (druhý zprava)

17. Neméně úspěšně si podle pokynů ze Země vedla s úpravou trojice na palubě Apolla. Poslední úpravy jejich “samodělného" absorbéru dokončuje John Swigert

18. Dokončený “samodělný" absorbér CO2

19. Zájem řídicího střediska o dění na palubě Apolla 13 byl opravdu mimořádný. V této fázi už Apollo letí od Měsíce. Na snímku zleva (stojící) Anthony England, Joe Engle, Eugene Cernan a Ron Evans, sedící (zleva) jsou capcom Vance Brandt, Edgar Mitchell a Alan Shepard

20. Teprve po odhození SM se posádka Apolla 13 mohla na vlastní oči přesvědčit o účinku exploze. Poblíže S-pásmové antény byl téměř odshora až k motoru oderván celý panel ...

21. Spotřeba zásob vody, elektřiny a kyslíku v měsíční sekci Apolla 13 od okamžiku havárie do odhození LM

22. Uvnitř sektoru č. 4, ve vlastním centru výbuchu, bylo vidět změť poškozených kabelů, potrubí a zohýbaných plechů

23. Ve 141.30 GET se LM po uvolnění zámků, expanzí zbytku kyslíku, oddělil od velitelské sekce

24. Jako každý kapitán opouští J. Lovell kosmickou loď poslední. John Swigert již sedí v gumovém člunu, zatímco Fred Haise do něj přelézá

25. První usedá do “klece", ve které bude vytažen na palubu vrtulníku, Fred Haise

26. Konečně na palubě letadlové lodi. Zleva Fred Haise, John Swigert, James Lovell a velitel záchranné skupiny námořnictva kontraadmirál Donald Davis

27. Tradiční vrtulník číslo 66, letadlová loď Iwo Jima a velitelská sekce Apolla 13

28. Se skloněnými hlavami vyslechli všichni na palubě Iwo Jimy modlitbu díkůvzdání, kterou pronesl kaplan amerického námořnictva Philip Jerauld


Přepis článku a poznámky: M.Filip, 21.8.2003

Aktualizováno : 12.09.2003

[ Obsah | Pilotované lety | Apollo | Apollo 13 | Tabulka časů a událostí během letu ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.