Obsah > Pilotované lety > Apollo > Apollo 10 > Apollo 10 v L+K

Apollo 10 – Charlie Brown & Snoopy

NASA projekt APOLLO: AS-505

Pro časopis Letectví + kosmonautika zpracoval ASTRONAUTICKÝ KLUB - SPACE
(L+K č. 15 a 16/1969)

Montáž posledního stupně nosné rakety S-IVB s kosmickou lodí Apollo 10 ve VAB na nosnou raketu Saturn V“Víme, že můžeme letět k Měsíci. Poletíme k Měsíci!"
Thomas Paine, 26. května 1969

“ .. .deset .. .devět .. .start zážehové sekvence .. .šest .. .pět .. všechny motory v chodu .. .předáváme start .. .věž je volná!"

Je 18. května, 17.49 SEČ.

Rampu 39B na mysu Kennedy polévají proudy vody, lidé utáboření na plážích se začínají rozcházet, zatímco 120 miliónů diváků u obrazovek televizorů sleduje ohnivý chvost za zádí Saturnu V, který vynáší kosmickou loď Apollo 10 na cestu k Měsíci. Pískání v reproduktorech signalizuje všem první slova účastníků tohoto neuvěřitelného dobrodružství:

“To je pane jízda, to je jízda," volá Cernan. “Fantastické, opravdu fantastické."

Opravdu fantastické, ještě několik dnů před startem zavinila procedurální chyba ztrátu několika tisíc tun paliva a vyžádala si dodatečnou tlakovou zkoušku palivového systému nosné rakety. Ještě v noci před startem odstraňovali technici poslední “mouchy". A přece se start opozdil jen o 0,7 vteřiny. Za jedenáct minut krouží kosmická loď v kompletní sestavě s velitelskou sekcí, pomocnou sekcí i s “lemem" a posledním stupněm — stotřicetitunový kolos — na kruhové parkovací dráze ve vzdálenosti 191 km od povrchu Země. Young, budoucí kapitán velitelské sekce, si pochvaluje:

“Je tu nádherně, tady nahoře. Jako za starých časů." Tři moderní mušketýři — Thomas P. Stafford, John W. Young, Eugene A. Cernan — kontrolují všechny pomocné systémy kosmické lodi i posledního stupně. Objevuje se stará bolest: primární výparník klimatizačního systému se zahltil. Nevadí. Chlazení elektronických zařízení i kyslíku cirkulujícího v kabině a ve skafandrech obstará zatím druhý, náhradní výparník. Ostatně nároky na odvod tepla jsou velké hlavně krátce po startu, kdy je povrch pomocné sekce aerodynamicky ohřát. Jinak hodinu po startu prohlašuje Stafford spokojeně: “Všechno vypadá skutečně dobře. A Cernan dodává: “Zdá se, že tu máme opravdu velmi dobrého a poslušného Charlie Browna." Charlie Browna — postavičku z kresleného seriálu Peanuts — si kosmonauti zvolili za volací znak velitelské sekce, stejně jako měsíční sekci překřtili jménem psíka Snoopyho.

Na denním nebi Austrálie zazářil ve 20.23 ohnivý chvost plynů z “Jé dvojky" na posledním stupni. Tři minuty po restartu registrovali kosmonauti nepříjemné vibrace. Na práci rakety to však nemělo vlivu, odchylka v rychlosti po navedeni na translunární dráhu činila jen 18 cm/s.

“Tak jsme na cestě," hlásí Stafford, “věřili byste, že svět se začíná zmenšovat?"

Posádka Apolla 10 před startemCapCom Charlie Duke, jeden z jejich kolegů, odpovídá z Houstonu vzkazem hlavního letového ředitele Krafta: “Chris říká, že teď už se nemůžete vrátit."

“To je jednou jistý," souhlasí Stafford.

Ale po výměně zdvořilostí čeká práce: je třeba přebudovat kosmický koráb. Velitelská a pomocná sekce se vzdaluje od LM asi na 15 metrů, otáčí se o 180° a opět se přibližuje. Závěr operace je zachycen v prvním televizním přenosu.

“Teď jste viděli, jak jsme zakotvili," komentuje Cernan otřesení obrazu v okamžiku, kdy se obě lodi spojily. Youngovi to trvalo o čtvrt hodiny déle, než žádal plán, ale zato opatrným manévrováním ušetřil téměř 45 kilogramů paliva pro malé manévrovací motorky RCS, umístěné na boku pomocné sekce.

Přebudovaná kosmická loď se asi čtyři a půl hodiny po startu odpojila od posledního stupně nosné rakety a malým korekčním manévrem se vzdálila do bezpečné vzdálenosti. Vypuštění zbytků paliva z nádrží již nepotřebné nosné rakety snížilo její rychlost, takže S-IVB později zmizel za úběžnou hranou Měsíce, zatímco kosmická loď prolétala před náběžnou hranou.

Po několika hodinách navigačních měření a po otevření průlezu do LM — se na kosmonauty vysypaly části izolace ze skelných vláken, které je dráždily ke kašli a kýchání — byla zrušena první plánovaná korekce letové dráhy MCC-1 a Stafford, Young a Cernan se ukládají k odpočinku, asi v 5 hodin ráno našeho času. Spánek je však rušen prací stabilizačních motorků, které podle Cernana zněly “jako slabé pulsy, skoro jen vibrace."1)

( 1] Kosmická loď v průběhu bezmotorového letu pomalu rotuje kolem podélné osy nasměrované tak, aby ležela ve směru kolmém ke Slunci. Rychlost asi tří obrátek za hodinu stačí zamezit přílišnému přehřátí lodi Sluncem. V původní variantě tohoto způsobu pasivní tepelné ochrany (PTC) rotovala loď rychlosti 0,1°/s a povolená tolerance precesního pohybu osy lodi byla 20° v náklonu a ve vybočení. Asymetrické rozložení hmoty v měsíční sekci však způsobilo, že tyto hodnoty odchylek osy byly soustavně překračovány a automatický řídicí systém neustále zapínal stabilizační trysky, klére vracely osu rotace do základní polohy. Posádka se zejména strachovala o to, aby příliš nevzrostla spotřeba paliva. Pozemní středisko je ujistilo, že nemusí mít žádné obavy.

Přesto byl druhý den režim PTC změněn. Rychlost rotace byla zvýšena na 0,3°/s a tolerance v obou směrech (náklon a vybočení) byly zvětšeny na 30°. Tento zásah se ukázal být správný a loď pak letěla tak dokonale stabilizovaná, že po dobu 30 hodin nezaregistrovali kosmonauti ani jedno zapálení stabilizačních trysek).

Přesto však kosmonauti odpočívali téměř 11 hodin.

Letmé pohlazení Snoopyho pro štěstí a velitel Apolla 10 Tom Stafford se svými druhy kráčí chodbou k vozidlu, které je dopraví na rampu 39BPo probuzení ve vzdálenosti 173 000 km od Země následoval celosvětový přehled počasí z Apolla a Staffordova stížnost na kvalitu vody:

“Voda je prostě strašná. Mám v sobě koňskou dávku chloru a hubu jako v jednom ohni. John je na tom úplně stejně. Žádám, aby to bylo zaprotokolováno!"

Bruce McCandless a Charles Duke z Houstonu odpověděli raději ranním přehledem zpráv a poté přečetli kosmonautům jejich horoskopy na tento den:

Staffordovi doporučoval zaměřit se na dokončení započatých prací, Cernan měl promýšlet pracovní a řidičské návyky. Nejlépe dopadl s horoskopem Young — sliboval mu klidný den.

“Poslechněte, mládenci," ozval se Stafford po zprávách. “Když jste dneska na nás byli tak hodní, poslechněte si za to půlhodinku populární hudby. Tom a John hrají na kytary, třetí účastník letu zpívá." Načež se ozvala píseň “Up, Up and Away .. ." (Andy Williams) z propašovaného magnetofonového pásku.

Magnetofon se uplatnil i v závěru dalšího televizního přenosu při Sinatrově skladbě “Fly Me to the Moon". Před tím kosmonauti ukázali záběry Země, poprvé s použitím transfokátoru a záběry z kabiny věnované problematice beztížného stavu. Pohled na Younga v poloze hlavou dolů a na Stafforda stojícího na obrazovce normálně, jakož i zvedání Younga vzhůru tlakem na temeno hlavy pověděl více než všechny výklady.

Ve 21.21 SEČ sděluje Houston kosmonautům slavnostně:

“Jste právě v polovině cesty!"

Velitelská sekce Apolla 10, fotografovaná z LM nad odvrácenou stranou Měsíce, krátce po oddělení obou lodí 22. května. Obě obíhaly na dráze ve výši asi 110 km nad povrchem, měsíční horizont je na snímku vzdálen asi 600 kilometrů a Slunce se nacházelo takřka přímo nad hlavouS jejím průběhem je letové středisko víc než spokojeno. 20. května prohlásil ředitel letu Pete Frank, že desítka je na lepší dráze než osmička.

“Můžeme směle předpokládat, že letíme správně a že přesně dosáhneme dráhy kolem Měsíce, jaké potřebujeme."2)

(2] Ze čtyř proponovaných korekcí dráhy na cestě k Měsíci se uskutečnila pouze jediná — MCC-2. Jedna korekce musela být každopádně provedena, neboť letový plán pro Apollo 10 předpokládal změnu roviny dráhy v průběhu translunárního letu, aby situace v okolí Měsíce přesně vystihovala situaci za nastávajícího letu jedenáctky. Původně měla tuto úlohu převzít korekce MCC-1, ale odložení manévru na 19. května umožnilo snížit spotřebu paliva na minimum, ovšem za cenu prodloužení doby letu k Měsíci o 11 minut).

“Je to báječný kosmický let a probíhá prostě nádherně," hlásí při jedné příležitosti Stafford.

“Báječný let" probíhal zatím ve znamení navigace — Young pozoroval v sextantu Jupiter, který identifikoval podle čtyř měsíčků — a ve znamení řady televizních přenosů. Snímky Afriky a Středního východu, které nenadále Stafford nabídl pozemním stanicím, museli v Robledu u Madridu zachycovat na pásek, protože síť spojovacích družic nebyla na přenos připravena.

75 hodin a 48 minut po startu ze Země zmizelo Apollo 10 za Měsícem. Navigátor Cernan ještě stačil vzkázat do Houstonu: “Mládenci, když budeme blíž než 60 mil, tak máte u mne pivo!"

O sedm minut později zahájil palubní počítač manévr LOI-1. Zapálením hlavního motoru pomocné sekce se dostala kosmická loď na dráhu 313,4x110,5 km nad měsíčním povrchem.3)

(3] Podle plánu mělo být 315,1x111,2 km).

Tyto hodnoty vyvolaly i u ostřílených kozáků v řídicím středisku údiv.

“Řekněte světu, že jsme právě dorazili," žádá Stafford, jakmile bylo navázáno spojení se Zemí.

“Řízení pracovalo úplně fantasticky a motor je prostě báječný," doplňuje ho Cernan.

Po dvou obletech přechází Apollo 10 na kruhovou dráhu ve výši 111 km.

Za jednu z nejlepších fotografií měsíčního kaňonu označili američtí geologové tento snímek pořízený z CM Apolla 10 z výše 110 km. Je zaměřen na kráter Hyginus (nachází se poblíže severovýchodního okraje Sinus Medii) a velmi dobře ukazuje téměř 3 km širokou a více než 200 km dlouhou brázdu Rima Hyginus. V pravém dolním rohu je malý kráter Hyginus C, vlevo s neúplným valem kráter Hyginus S o průměru skoro 30 km. Vlevo nahoře se ostře rýsuje kráter Hyginus B (6 km)Kosmonauti provádějí navigaci, pak přestupují do LM a prověřují všechna zařízení, včetně zkoušky spojení s CSM. Po návratu se ukládají ke spánku; rozhodující den mají teprve před sebou.

“Ráno" přelézá Stafford jako velitel a Cernan jako pilot zpět do LM. Čeká je: zapnout elektřinu, vyzkoušet všesměrovou anténu pro pásmo S, aktivovat primární navigační a řídicí systém, ovládací elektroniku, vyzkoušet otáčivou parabolickou anténu pro spojení se Zemí, nahrát údaje do palubního počítače, nastavit inerciální systém, zapojit baterie na startovním stupni, vyzkoušet těsnost skafandrů a kabiny LM, uvést do činnosti záložní řídicí systém, provést zkoušky manévrovacích motorků LM, zkoušky setkávacího radaru, kalibrace a nastavení záložní soustavy gyroskopů, tlakování nádrží přistávacího stupně a vyklopení přistávacích noh.

Také Young na velitelské sekci nezahálí: provedl novou justáž gyroskopů, nainstaloval opět spojovací zařízení v průlezu do velitelské sekce a přichystal se sledovat a zaměřovat přistávací oblast.

Teď už nezbývá než odpojit LM od velitelské kabiny. Jenomže ze spojovacího tunelu nelze vypustit vzduch; vypouštěcí ventil se pravděpodobně zanesl vlákny uvolněné tepelné izolace. Nezbývá než vypustit atmosféru i z měsíční sekce, aby se tunel vyprázdnil. Provedeno, ale je tu další potíž. Spojovací zařízení obou lodí je proti sobě pootočeno, naštěstí jen o 3,5°. Jednou tolik — 6° — by znamenalo nemožnost odpojovacího manévru. Takhle to jen znemožňuje převzít do palubního počítače LM údaje z hlavního počítače na palubě velitelské sekce a je třeba provést dodatečné korekční výpočty. Čas plyne a kosmická loď ještě jako celek mizí za odvrácenou stranou Měsíce.

Téměř kolmý pohled z CM Apolla 10 ukazuje předpokládanou oblast přistání Apolla 11 na okraji Mare Tranquillitatis. Přistávací manévr s bodem přistání v pravé dolní polovině bude veden zleva. Podél horního okraje probíhá Rima Hypatia, přezdívaná americkými kosmonauty “dálnice číslo jedna" (US Route 1), nahoře uprostřed se nachází kráter Moltke, vpravo od něj Moltke AC (přezdívaný Chuck Hole), vlevo Moltke B. Na spodním okraji je dvojice kráterů Sabine (vpravo D, vlevo Sabině E)Když se opět objeví, letí už LM i CSM ve formaci, 10 až 12 metrů od sebe. Na televizních obrazovkách na Zemi se rýsuje nejasný stín “lemu", snímaný z velitelské sekce. Potom Young zapíná manévrovací motorky a měsíční sekce, “pavouk" či Snoopy se pomalu zmenšuje. Rychlostí 70 cm/s se obě lodi od sebe vzdalují postupně až na 3,5 kilometru.

“Vidím jak šlehají plameny, a jak se vzdaluješ," volá Stafford z LM na Younga.

“Tak se tu měj dobře, děťátko, zatím co budeme pryč," přidává se Cernan, “a ať tě ani nenapadne převzít nějaké pokyny k návratu na Zem!"

“Bez starostí," odpovídá Young, “dokud nebudete zpátky, nevezmu vůbec nic takového na vědomí. Dobře se bavte a žádné ulejvání... Ale to byste neřekli, jak je to tu obrovské, když je tu jen jeden člověk."

“Nemáš ponětí, jak to vypadá malé, když jsi tak daleko, jako jsme my,' odpovídají z LM. “Co kdybys zapnul světelný maják? ... Tak, báječně, to je ono, prostě něco extra-speciál!"

Dobrá nálada však kosmonauty rychle přejde, když začínají se zkouškami setkávacího radaru. Nefunguje převáděč, který zesiluje na velitelské sekci radarový signál vyslaný Snoopym a vrací ho zpět. A bez něj nelze uskutečnit setkání ze vzdálenosti několika set kilometrů.

“To znamená »no-go« pro DOI," zoufá si Stafford.

Ale Houston se nevzdává:

“Zkuste to několikrát zapnout a vypnout," radí.

“Sláva, pomohlo to, už to jde!" volá Young o pár vteřin později. A Stafford potvrzuje z LM:

“Ano, mám silný signál."

“Johne, za to máš u nás pusu," křičí Cernan.

Další krize je překonána a letové středisko dává Snoopymu povolení k sestupu.

“Máte »go« pro DOI. Mám tu pro vás poslední korekce manévru. Jste připraveni zapisovat?"

“Příjem. Okamžik... Připraven zapisovat."

“Údaje pro DOI. Čas pro zapáleni 099 46 00 89, manévr —00699, +00000, —00138, delta V R 00713 ..."

Příval čísel se řítí jako lavina na hlavu Cernanovu. “ ... předpokládané CSI pro nominální DOI je 103 45 34, TPI 105 21 01. Máš?"

“Příjem, v pořádku. TPI 105 21 01. Souhlasí."

“Výborně. Pokračuji. Fázovací 100 58 25 20, +01666, +00000, —00594, 01769, 040..." Že se jim z toho nezatočí hlava, “ .. k nastaveni inerciální plošiny zaměř Libra Alfa +004, —119. Potvrď příjem."

“Příjem. DOI 099 46 00 89, —00699 .. ." line se litánie kosmické liturgie z Cernanových úst zpět do Houstonu.

“O. K. Tak do toho, hoši." Obě části Apolla 10 mizí za Měsícem. Tam, mimo dosah pozemních sledovacích stanic 27 vteřin hoření přistávacího motoru zavádí “měsíčního pavouka" na dráhu 113,4—14,5 km. Povedlo se to? V Houstonu musí na odpověď dlouho čekat. Jakmile je však velitelská sekce v doslechu, hlásí Young:

“Houston, zde Charlie Brown. Jsou dočista dole mezi skalami, proplétají se mezi bludnými balvany!"

Hmota Apolla 10 při navedení na parkovací dráhu

Alternativní přistávací plochou pro Apollo 11 je oblast č. 3. Na snímku, pořízeném z CM Apolla 10 v západním pohledu přes Sinus Medii, leží přistávací oblast poblíž hřebenu v dolní levé části obrázku. Velký kráter na snímku úplně dole je Bruce, který má asi 6 km v průměru, nahoře nad ním menší kráter Pallas V------------------------------------------
Část                                 Hmota 
                                      (kg)
------------------------------------------
Velitelská sekce                     5 569
Pomocná sekce                       23 302 
Startovací stupeň LM (suchá váha)    2 169
Přistávací stupeň LM (suchá váha)    2 133
Palivo RCS-LM                          278
Palivo DPS                           8 225
Palivo APS                           1 188
------------------------------------------
Kosmická loď celkem                 42 864
------------------------------------------
Adaptér SLA 1 814
Stupeň S-IVB (suchá váha)           11 680
Zbývající palivo S-IVB              75 525 
------------------------------------------ 
Celkem na dráze                    133 813 
------------------------------------------

Hodnoty platí pro nominální start.

A za pár vteřin to potvrzuje i Cernan: “Jo, řeknu ti, že jsme hezky blízko, děťátko! Censorinus4) (4] Kráter na okraji Moře klidu (Mare Tranquillitatis) má obrovské balvany rozházené po obou stranách valu... teď letíme nad Boothillem, je tu ohromná viditelnost."

“Přeletěli jsme právě Diamond Back Rill5)," (5] Diamond Back Rill znamená ve slangu Divokého západu Chřestýší potok. Fotografie tuto brázdy připomíná zakřivenou vlnovku hadího těla, zakončeného vejčitou hlavou-kráterem, ležícím nedaleko ze Země pozorovatelného kráteru Maskelyne X) ozývá se velitel Stafford. “Ta průrva vypadá na několik set stop hloubky; okraje jsou rozeklané, dno má skoro ploché... Teď zas povrch vyhlíží náramně hladce, jako velmi vlhká hlína ..."

Nejnižšího bodu dráhy dosáhli kosmonauti právě v těchto okamžicích, asi 15° od přistávací oblasti číslo 2, přesně tak, jak vyžadoval letový plán. Palubní počítač LM vyhodnotil všechna měření a sdělil pilotům minimální výšku: 49 856 stop.6)

(6] 15 196 metrů, podle sdělení mluvčího MCC je výpočet zatížen maximální nepřesností asi ± 200 stop (60 metrů). Na základě pozemních měření, která jsou mnohem méně přesná v této fázi letu, byla vypočítána minimální výška 17 km. Vliv poruch měsíčního gravitačního pole však způsobil, že LM prolétl o necelých 7 km jižně od středu přistávací oblasti, tedy zcela mimo její hranice. Tyto gravitační poruchy však bude možno zanést do výpočtů dráhy pro Apollo 11).

“Když se dostanete takhle blízko," pokračuje Stafford v líčení, “vypadá to na to, že stačí jen vysunout podvozek a sednout si. Nezdá se nám, že bychom letěli příliš rychle." Škoda, žo v těchto chvílích selhala Staffordovi fotografická kamera. Jeho komentář mluví za všechno:

“Bože, Hasselblad mi selhal. Ten prokletý filtr. Řeknu vám, to je k ..."

Startovací stupeň LM Apollo 10 se zvolna přibližuje k CM — začíná poslední fáze setkávacího manévru Ve 22.37 SEČ prolétává LM v největší blízkosti přistávací oblasti č. 2. Podle Cernana je tam prý dostatek šutrů na vydláždění celé Galvestonske zátoky. Díky nepřesně zaměřené anténě je toto prohlášení na Zemi slyšet dost špatně a tak spojení s Houstonem zajišťuje velitelská sekce v úloze reléové stanice.

Po fázovacím manévru — přistávací motor hořel 43 vteřiny — se Snoopy vzdaluje od Měsíce až na 352 km. Za necelé dvě hodiny se opět blíží k pericynthiu7) (7] Pericynthion — nejnižší bod dráhy nad Měsícem; obdoba perigea na drahách kolem Země. Nejvyšší bod se nazývá apocynthion) a kosmonauti odhazují přistávací stupeň. Netuší, že v pořadí operaci byla vynechána řádka, přikazující přepnout záložní počítač AGS do provozního režimu HOLD8). (8] Záložní řídicí systém (AGS) je vybaven podstatně jednodušším analogovým řídicím počítačem, který může pracovat v několika režimech. Režim HOLD znamená držet okamžitou polohu stabilizovanou vzhledem ke hvězdám. Kosmonauti, když cvičně přecházeli z hlavního řídicího systému (PNGCS), měli mít nastaven tento režim, aby loď byla nehybně stabilizovaná. Místo toho měli zapnout mód AUTO, který řídicímu systému přikazuje, aby loď pomocí setkávacího radaru orientoval osou Z ve směru k velitelské sekci. Protože radar v okamžiku odhození přistávacího stupně nebyl zamířen na CM, zahájil AGS rotaci celé lodi, aby dostal CM do zorného pole setkávacího radaru. Celkové otočení bylo o 180° podle rotační osy (X) a o 233° kolem osy náklonu (Y).

Následek je překvapující. LM se otáčí kolem své podélné osy a pak i kolem příčné. Ale trvá to jen pouhých osm vteřin.

Cernanovi unikne zaklení: “Čubčí syn! ... No co, provedeme zapálení na AGS. Děťátko, to zapálení bude na AGS!"

Do hovoru se mísí Charlie Duke z MCC v Houstonu: “Zaregistrovali jsme odhození stupně."

“Dobře jsme se oddělili," potvrzuje Cernan. “Jedem na AGS."

MCC: “Snoopy, zde Houston, blížíte se zablokování inerciální plošiny!"9)

(9] Tím je míněno, že rychlost rotace začala nabývat takové hodnoty, že servomotory nestačily vyrovnávat inerciální plošinu PGNCS. Jakmile by k tomu došlo, nebylo by možně ji užít k řízení dalších manévrů až do doby, kdy by kosmonauti provedli její nové nastavení podle hvězd. Pro manévr simulovaného navedení na dráhu, který následoval bezprostředně po odhození stupňů, to však nemělo vliv, protože tento manévr byl řízen záložním systém AGS).

Cernan: “Jo, to jsem chtěl taky říci. Něco se zbláznilo při oddělování stupňů. Ano, máme všechno zapnuto. Nezabrzdili jsme ještě ... Tome, nech mi AGS. Převezmu tu zatracenou věc!"

“Charlie Browne, zde Houston, odhodili stupeň," informuje o vývoji situace Charlie Duke Younga. “Dostali se do prudké rotace, ale už to mají pod kontrolou."

“Hoši, k čertu, nevím co to bylo," ulevuje si Cernan.

“Snoopy, je to dobré na další manévr," uklidňuje je Houston.

“Charlie," obrací se Stafford na středisko, “tohle se nám teda ještě nestalo. Bylo to fakt dobrý. Jeli jsme na AGS a ... počkej, řeknu ti honem, co se tu semlelo, než začneme s manévrem. Když bylo řízení polohy v neutrálu, začaly pracovat trysky. To nás teda zaskočilo."

Jeden z menších nepojmenovaných kráterů “Duke: “Příjem, znamenám."

“Vzal jsem to do ruky," pokračuje Stafford, “a snažil se zabránit zablokování gyroskopů; hádám, že se mi to podařilo. Vypadá to, že navedení budeme mít každopádně dobré. Jo ... a myslím, že oddělení bylo dobré, k navedení máme tady všechno připraveno."

“Letíme pozpátku," mísí se do rozhovoru Cernan. “To je to, co jsme potřebovali udělat. Řeknu ti, byl to okamžik tam, Tome ... ale trápit se tím budeme, až uděláme manévr. Chci se jen ujistit, že to AGS zvládne."

MCC: “Snoopy, připravte se na znamení: pět minut do zapálení... teď, pět minut do zapálení, přepínám."

Stafford: “O.K., Charlie, jedem podle tebe. Máme to rozehrané."

Nastává pět minut napjatého čekání. Jak se povede simulované navedeni po startu?

Ozývá se opět Cernan: “Chytnu devět vteřin před a budu vám to odečítat. Doba hoření je 15 vteřin, tak to pak půjde fofrem. Pozor: 9, 8, 7,... 1, zapálení!"

MCC: “Příjem, Snoopy, potvrzujeme zapálení."

Cernan: “Změna rychlosti ještě 104, 100, 78, ještě padesát, ještě čtyřicet ... bacha Tome, teď. Je to napínavé ... báječně, báječně, je to akorát!"

MCC: “Charlie Browne, mají manévr za sebou, šlo to jak po másle!"

Young: “Vynikající. Gratuluji Soopymu."

“Děťátko, to mi spravilo náladu," odfoukne si Cernan. “Udělali jsme perfektní manévr. Jsme tak nízko, že bychom si mohli sáhnout na vrcholky některých kopců."

Simulované odstartování z Měsíce se tedy podařilo. Posádku LM však čeká ještě řada manévrů, než se dostane zpět k velitelské sekci. Dramatické chvíle letu jsou však zřejmě vyčerpány. Pomocné motorky na LM pracují bezvadně a vše probíhá jako na drátkách. Tři a čtvrt hodiny po “startu" zahajují konečné přibližování.

“Moci sledovat LM na pozadí měsíčního povrchu, je skutečně fantastické," hlásí Young na Zemi. Má pravdu. Nad povrchem rozbrázděným průrvami, zvrásněným pohořími a poďobaným od kráterů, se v prostoru vznáší lesknoucí se konstrukce pavouka, která vypadá, jako by byla vystřižena z fantastického románu.

A pak již letí opět obě lodi ve formaci: “O. K., Johne, jsi asi 5 stop daleko. Vypadá to náramně."

Vlastní spojení zařizuje Young na velitelské sekci, protože zkoušky na Apollu 9 ukázaly, že je to tak výhodnější. Ve 4.11 SEČ klaply spojovací zámky a na velké promítací ploští v Houstonu se objevil obrázek Snoopyho, jak se líbá s Charlie Brownem.

V řídicím středisku se střídají směny. Ale kdesi nahoře se pracuje přes čas. Tlakuje se spojovací tunel, vyklízí se, otvírá se průlez z LM a Stafford a Cernan, posádka měsíčního pavouka, se vracejí zpět do lodi, kterou opustili před více než osmi hodinami.

“Posádka je unavená a šťastná a hladová a žíznivá a samej mozol a tak vůbec," prohlašuje Cernan. Ale Stafford si stěžuje:

Manévry LM na dráze kolem Měsíce. Pohled kolmo na rovinu dráhy ve směru od Polárky. Výšky nad povrchem Měsíce nejsou v měřítku “Myslím, že jsem létal na více jak stovce letadel různého typu a tohleto je můj třetí kosmický let. Ale nikdy jsem však neslyšel něco tak hlučného, jako je Snoopy. Všeho moc škodí. Chcete-li si udělat představu, řekněte svým dětem, ať vám dají na hlavu plechovej hrnec a tlučou do něj lžícemi ... Jistě jste nikdy nebyli uvnitř psa, který právě štěkal, skákal, honil si blechy a to všechno najednou. Znělo to jako byste se probudili v okapové rouře, na kterou někdo tluče jako na tam-tam.10) (10] Hlavními zdroji hluku v LM byly ventily RCS, pumpy klimatizačního systému, ženoucí chladicí médium, ložiska směrové antény a ventilátory).

“Za trest" nanosili kosmonauti do “lemu" všechny odpadky z velitelské sekce, načež byla takto povstalá “kosmická popelnice" odhozena a navedena na heliocentrickou dráhu.11) (11] Sledování LM z pozemních stanic umožní stanovit maximální vzdálenost spojení přes jeho všesměrovou anténu).

Po nedělním výletu nastala opět všední práce: cvičení ve sledování povrchových orientačních bodů, navigace, pořizování stereofotografií a ovšem také televizní přenos na 29. oběhu. Během přenosu se ke kabině přiblížil odhozený přistávací stupeň LM.

“Je právě dole pod námi," řekl Stafford, “srážka je vysoce nepravděpodobná, ale jistě by vám to pokazilo den, kdyby k tomu mělo dojít."

O tři hodiny později přišel další důležitý okamžik letu. Zapálení hlavního motoru za odvrácenou stranou Měsíce navedlo kosmickou loď na dráhu k Zemi.

“Vracíme se k Zemi," hlásí kosmonauti do televize. “Motor hořel naprosto dokonale. Měli jsme nádherný pohled na Měsíc. Ta věc (Měsíc) je čím dal tím menší a menší."

“Řekněte firmě Chris Kraft a spol., že mají na té své staré rifli zatraceně dobrou mušku, když se s námi takhle strefili akorát do černého."

To není nadsázka. Odchylka dráhy Apolla 10 od středu návratového koridoru činí podle výpočtů v tomto okamžiku pouze 0,15°. Ani s tím se však Houston nemíní spokojit. Předposlední den letu nařizuje posádce korekci dráhy, ovšem pouze se dvěma motorky RCS místo obvyklých čtyř. Změna rychlosti — pouhých 50 cm za vteřinu.

“Dobré jitro, zde Tom, John a Gene v Apollu 10, "hlásí se kosmonauti do televize onoho předposledního dne letu.

“Zahajujeme opět vysílání z vesmíru, ze vzdálenosti asi 140 000 mil. Máme tu krásný den a jak to vypadá, může být hezky i na matičce Zemi."

Posádka je dobře naladěna. Let probíhá bez problémů. Rychlost lodi každým okamžikem roste.

“Pomalu dostáváte strach," svěřuji se kosmonauti televizi, “když vidíte, jak se Zerně rychle zvětšuje."

Nejen kosmonauti se chystají na přistání, také Země se stará. Guvernér americké části Samoa shání na Pago-Pago soubor tanečnic na uvítání kosmonautů. Ti ovšem protestují:

“Ať si s tím neláme hlavu," říká Stafford.

“Pro nás, za nás, když jinak nedá," rezignuje Cernan. Ale letová kontrola v Houstonu se chechtá:

“Jen počkejte, chlapi vy ještě rádi změníte názor, až to uvidíte."

Manévry LM na dráze kolem Měsíce. Pohyb relativně vzhledem k CSM (situován v průsečíku os)Nechceme sahat posádce Apolla do svědomí, ale snad svůj názor přece jen změnila dříve. Ještě předposlední den ohlašuje velitel slavnostně:

“Posádka hodlá provést vědecký experiment, kódový název Helena, Otakar, Ludvík, Emil, Neruda, Ivan — tak, jak to činí všechny normální lidské bytosti."

Tak teď to bouchlo.

NASA promarnil 10 000 dolarů na úpravu vakuového odsávání vousů u mechanického holicího strojku, aby štětinky nepoletovaly po kabině. Posádka Apolla vyřešila tento hygienický problém jednoduše: napadla svoji týdenní bradu nepěnivým holicím krémem a obyčejným strojkem se žiletkami. Krém vousy bezpečně zachytil a jeho zbytky z tváří kosmonauti otřeli do vlhkého ručníku.

“To byla nepovzbudivější věc za posledních pár dní," pochvaloval si Cernan nakonec.

Méně příjemné bylo poslední probuzení před přistáním CapComem Joe Englem:

“Helou, Apollo 10, budíček! Všichni muži vstávat! Rajónisti, chopte se košťat a pořádně kolem sebe zameťte! Smetí a odpadky do popelnic!"

Tohle je na Cernana trochu silný tabák:

“Kde ses takhle naučil řvát?" bručí nevrle. “Kromě toho je ještě půl hodiny času!"

Ale v Houstonu jsou neodbytní. “Je to váš poslední den tam venku a my nechceme nic zanedbat. Copak se, vy chlapi, nevracíte dneska domů?"

Závěrečný den letu připadá na osmé výročí projevu J. F. Kennedyho, kterým zesnulý president oficiálně zahájil projekt Apollo. A možná i proto při posledním televizním přenosu se ozval Stafford trochu nezvyklo oficiálně:

“Když jsme vám naposledy ukazovali Zemi tady odtud, velice jsme si přáli, abychom se s vámi mohli rozdělit co nejvíce o naše dobrodružství a vzrušení. Snad se nám to povedlo. Je to nejlepší odměna za těchto osm dní. Doufáme, že se nám podařilo, abyste se vy a milióny lidí na celém světě stali bližšími účastníky historie našich dnů a našeho věku."

Stejně oficiálně odpovídá i Houston:

“Děkujeme ti, Tome. Gratulujeme tobě a celé posádce."

“S tím počkáme, až budeme na palubě letadlové lodi," směje se Stafford.

Kráter Schmidt, jeden z nejostřeji ohraničených měsíčních kráterů, má v průměru zhruba jedenáct kilometrů. Snímek byl pořízen z LM, pohybujícího se 15 km nad povrchem Má pravdu — ještě není všemu konec. Je třeba provést kontrolu zařízení pro řízení sestupu atmosférou, pomocí výbušných nýtů oddělit včas velitelskou sekci od pomocné a ještě změnit její dráhu motorky RCS tak, aby při sestupu nedošlo ke srážce obou těles. Do třetice musí být kabina s kosmonauty natočena do polohy “re-entry", vhodné k průletu atmosférou.

V 17.38 SEČ vniká kabina Apolla 10 do atmosféry ve výši 120 km a ve vzdálenosti asi 2 600 km od místa přistání.

V té chvíli dosahuje její rychlost 36310 stop, čili 11067 metrů za vteřinu a překonává tak rychlostní rekord Apolla 8.12) (12] 10960 m/s)

Dole na Tichém oceánu pomalu svítá. Proti šednoucí obloze vypadají cáry mraků jako kusy vaty. Moře se nepatrně vlní.

Teď. Posádka lodi Princeton připravená vylovit kosmonauty zaslechla sonický třesk vyvolaný průletem kabiny atmosférou. Námořníci i televizní diváci vytřeštění hledí na hořící meteor. Je to však jen pomocná sekce rozžhavená třením v atmosféře.

Ještě minuta, dvě a pak se na obrazovkách objeví silueta kabiny s padáky nad ní, těsně nad hladinou. Apollo 10 přistálo 2 km západně a 5,5 km severně od plánovaného bodu, 6 400 metrů od čekající lodi.

Prakticky okamžitě byli vysazeni žabí muži, kteří zajišťují kabinu před potopením.

Kosmonauti zatím vzkazují prostřednictvím vrtulníku:

“Řekněte doktorovi, ať si vezme dva aspiriny a dá si pohov. My se cítíme ohromně."

Devětačtyřicet minut po dopadu stojí už Stafford, Cernan a Young na palubě Princetonu pod vlajícími vlajkami a s tradičními čapkami.

“Je to opravdu dobrý pocit, být zpátky na Zemi, když jste byli až u Měsíce," říká Stafford.


Fotografie a schéma k článku ,,Charlie Brown & Snoopy,, : (Snímky: NASA-USIS)

  1. Montáž posledního stupně nosné rakety S-IVB s kosmickou lodí Apollo 10 ve VAB na nosnou raketu Saturn V
  2. Letmé pohlazení Snoopyho pro štěstí a velitel Apolla 10 Tom Stafford se svými druhy kráčí chodbou k vozidlu, které je dopraví na rampu 39B
  3. Velitelská sekce Apolla 10, fotografovaná z LM nad odvrácenou stranou Měsíce, krátce po oddělení obou lodí 22. května. Obě obíhaly na dráze ve výši asi 110 km nad povrchem, měsíční horizont je na snímku vzdálen asi 600 kilometrů a Slunce se nacházelo takřka přímo nad hlavou
  4. Za jednu z nejlepších fotografií měsíčního kaňonu označili američtí geologové tento snímek pořízený z CM Apolla 10 z výše 110 km. Je zaměřen na kráter Hyginus (nachází se poblíže severovýchodního okraje Sinus Medii) a velmi dobře ukazuje téměř 3 km širokou a více než 200 km dlouhou brázdu Rima Hyginus. V pravém dolním rohu je malý kráter Hyginus C, vlevo s neúplným valem kráter Hyginus S o průměru skoro 30 km. Vlevo nahoře se ostře rýsuje kráter Hyginus B (6 km)
  5. Téměř kolmý pohled z CM Apolla 10 ukazuje předpokládanou oblast přistání Apolla 11 na okraji Mare Tranquillitatis. Přistávací manévr s bodem přistání v pravé dolní polovině bude veden zleva. Podél horního okraje probíhá Rima Hypatia, přezdívaná americkými kosmonauty “dálnice číslo jedna" (US Route 1), nahoře uprostřed se nachází kráter Moltke, vpravo od něj Moltke AC (přezdívaný Chuck Hole), vlevo Moltke B. Na spodním okraji je dvojice kráterů Sabine (vpravo D, vlevo Sabině E)
  6. Alternativní přistávací plochou pro Apollo 11 je oblast č. 3. Na snímku, pořízeném z CM Apolla 10 v západním pohledu přes Sinus Medii, leží přistávací oblast poblíž hřebenu v dolní levé části obrázku. Velký kráter na snímku úplně dole je Bruce, který má asi 6 km v průměru, nahoře nad ním menší kráter Pallas V
  7. Startovací stupeň LM Apollo 10 se zvolna přibližuje k CM — začíná poslední fáze setkávacího manévru
  8. Jeden z menších nepojmenovaných kráterů
  9. Manévry LM na dráze kolem Měsíce. Pohled kolmo na rovinu dráhy ve směru od Polárky. Výšky nad povrchem Měsíce nejsou v měřítku
  10. Manévry LM na dráze kolem Měsíce. Pohyb relativně vzhledem k CSM (situován v průsečíku os)
  11. Kráter Schmidt, jeden z nejostřeji ohraničených měsíčních kráterů, má v průměru zhruba jedenáct kilometrů. Snímek byl pořízen z LM, pohybujícího se 15 km nad povrchem

Apollo 10 - Charlie Brown & Snoopy (L+K 15/1969)

Základní charakteristiky nosné rakety Saturn V - AS-505

Část

Suchá
váha
[kg]

Kapalný
kyslík
[kg]

Kerosen
RP-1
[kg]

Kapalný
vodík
[kg]

Startovní
váha
[kg]

Nominální
tah
[kp]

Stupeň S-IC

133 447

1 477 931

642 892

2 282 034

3 484 035

Mezistupňová konstrukce S-IC/S-II

4 032

4 032

Stupeň S-II

38 268

376 080

71 772

487 426

527 915

Mezistupoová konstrukce S-II/S-IVB

3 666

3 666

Stupeo S-IVB

11 680

86 539

19 710

118 767

92 358

Poístrojový úsek IU

1 930

1 930

Kosmická loď

48 691

48 691

Celkem

241 714

1 940 550

642 892

91 482

2 946 546


APOLLO 10 - AS 505

(L+K 16/1969)

Čas od startu GET

Světový čas UT

Událost

18. května

-000.03.06

16.34.55

zahájena automatická sekvence

-000.00.18

16.48.43

odblokován inerciální systém nosné rakety

-000.00.08,9

16.48.51,8

zahájena zážehová sekvence

-000.00.02

16.49.59

všechny motory v chodu (90 % tahu)

000.00.00

16.49.00,70

první pohyb

000.00.12

16.49.13

zahájen manévr náklonu

000.01.21

16.50.22

maximální aerodynamický odpor

000.02.15

16.51.16

CECO - vypnut střední motor

000.02.40

16.51.41

OECO - vypnuty vnější motory

000.02.41

16.51.42

oddělení S-IC/S-II

000.02.42

16.51.43

zážeh S-II

000.03.11

16.52.12

odhození mezistupňové konstrukce S-IC/S-II

000.03.16

16.52.17

odhozena záchranná věž (LES)

000.03.21

16.52.22

zahájeno aktivní navádční (IGM)

000.07.39

16.56.40

vypnut střední motor (SSCECO)

000.09.14

16.58.15

vypnuty vnější motory (SSOECO)

000.09.15

16.58.16

oddělení S-II/S-IVB

000.09.18

16.58.19

zážeh S-IVB

000.11.43

17.00.44

vypnut motor S-IVB

000.11.53

17.00.54

vypnuty řídicí motory S-IVB - navedení

na parkovací dráhu

000.13.23

17.02.24

zakončeno aktivní navádění

002.27.00

19.16.01

zážeh pomocných motorů S-IVB

002.33.25

19.22.26

zážeh S-IVB, zahájen manévr TLI

002.39.10

19.28.11

vypnut S-IVB

002.40.50

19.29.51

zak. aktivní navádění na dráze k Měsíci

002.55

19.44

TV

002.57

19.46

povolení k přebudování lodi

003.03.48

19.52.49

oddělení CSM od SLA

003.05

19.54

odhozen SLA

003.17.47

20.06.48

spojení LM a CSM

003.56.24

20.45.25

odhození S-IVB

004.15

21.04

úhybný manévr, SPS, TV

19. května

007.41

00.30

TV

026.32.56

19.21.57

MCC-2.SPS

027.01

19.50

TV

20. května

045

14

TV (v nadplánu)

054.00

22.49

TV

21. května

062.51

07.40

vstup do sféry vlivu Měsíce

072.20

17.09

TV

072.51

17.40

vstup do měsíčního stínu

075.48.37

20.37.38

LOS

075.55.53

20.44.54

zahájen manévr LOI-1

076.00.59

20.50.00

ukončen manévr LOI-1

076.23

21.12

AOS

076.46

21.35

TV

078.50

23.39

průlet S-IVB pericynthiem ve výši 2700 km

22. května

079.26

00.15

LOS

079.54

00.43

LOI-2

080.06

00.55

AOS

082

03

přestup do LM, zahájeni příprav

084

05

přestup zpět do CM

095.07

15.56

přestup do LM

097.37

18.26

LOS

098.22

19.11

odpojení LM od CSM

098.25

19.14

AOS

098.30

19.19

začátek TV

098.47.16

19.36.17

separační manévr SM-RCS

098.51

19.40

konec TV

099.38

20.27

LOS

099.46.01

20.35.02

zahájen DOI

099.46.28

20.35.29

ukončen DOI

100.23

21.12

CM AOS

100.24

21.13

LM AOS

100.43.20

21.32.21

zahájeny zkoušky přistávacího radaru

100.45.50

21.34.51

průlet pericynthiem

100.48.10

21.37.11

konec zkoušek radaru

100.58.25

21.47.26

zahájen fázovací manévr

100.59.05

21.48.06

ukončen fázovací manévr

101.37

22.26

LM LOS

101.40

22.29

CM LOS

102.22

23.11

CM AOS

102.26

23.15

LM AOS

102.33

23.22

zahájeny přípravy k odhození

přistávacího stupně

102.45

23.34

odhození stupně

102.55.05

23.44.06

zahájeno simulované navedení

102.55.20

23.44.21

ukončeno simulované navedení

23. května

103.36

00.25

CM LOS

103.41

00.30

LM LOS

103.45.54

00.34.55

zahájen manévr CSI

103.46.21

00.35.22

ukončen manévr CSI

104.20

01.09

CM AOS

104.25

01.14

LM AOS

104.44

01.33

manévr CDH

105.22.55

02.11.56

zahájen manévr TPI

105.23.12

02.12.13

ukončen manévr TPI

105.32

02.21

LM LOS

105.33

02.22

CM LOS

106.09

02.58

zakončeno setkáni (TPF)

106.19

03.08

AOS

106.21

03.10

dotyk LM a CSM

106.22

03.11

spojení LM a CSM

106.40

03.29

posádka LM přestupuje do CM

108.40

05.29

odhození LM a navedení na únikovou dráhu

24. května

137.01.30

09.50.31

LOS

137.36.28

10.25.29

zahájen manévr TEI

137.41.12

10.30.13

ukončen manévr TEI

137.45.31

10.34.32

AOS

137.50

10.39

TV

26. května

188.49.56

13.38.57

MCC-7

191.34.30

16.23.31

oddělení CM od SM

191.49.11

16.38.12

vstup do atmosféry

(průlet výškou 400 000 stop = El)

191.49.40

16.38.41

přerušeno spojení

191.50.40

16.39.41

hlavní maximum přetížení 6,35 g

191.51.23

16.40.24

konec přerušení spojení

191.55.11

16.44.12

druhé maximum přetížení 5,99 g

191.57.11

16.46.12

stabilizační padáky

191.57.54

16.46.55

hlavní padáky

192.03.25

16.52.26

přistání v bodě 15.01°S, 164,41 °W

(plánovaný bod - 15,04°S, 164,40°W)


PŘEHLED MANÉVRŮ (Apollo 10)

Označení

GET

Motor

v (m/s)

Doba hoření (s)

TLI

002.33.25

J-2

3066

343

úhybný manévr

004.15

SPS

6

3

MCC-1

zrušen

MCC-2

026.32.56

SPS

15

7

MCC-3

zrušen

MCC-4

zrušen

LOI-1

075.55.53

SPS

909

306

LOI-2

079.54

SPS

35

14

SEP

098.47.16

SM-RCS

0,7

7

DOI

099.46.01

DPS

22

15 (10 %)

12,4 (40 %)

PHAS

100.58.25

DPS

54

26 (10 %)

14,1 (100 %)

INSERT

102.55.05

APS

63

15

CSI

103.45.54

LM-RCS

14

27,3

CDH

104.44

LM-RCS

0,7

2

TPI

105.22.55

LM-RCS

9

17

TPF

106.09

LM-RCS

LM na heliocentrickou dráhu

108.40

APS

TEI

137.36.28

SPS

1107

164

MCC-5

zrušen

MCC-6

zrušen

MCC-7

188.49.56

SM-RCS

0,5

2,6

L+K 16/1969


Přepis článku: M.Filip, 21.11.2002

Aktualizováno : 30.11.2002

[ Obsah | Pilotované lety | Apollo | Apollo 10 ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.