M.označení	Start	Přistání	Délka letu	Poznámka
1982-042A	13.05.1982	27.08.1982	106d 5h06m	1.základní posádka na Saljutu 7

Posádka : Berezovoj,A.N.[VE] | Lebeděv,V.V.[PI]

      Rekordně dlouhý let první základní posádky na novou stanici Saljutu 7 (mezinárodní označení 1982-033A). Volací znak ELBRUS, velitelem byl pplk. Anatolij Nikolajevič Berezovoj (nar. 11.4. 1942, v oddílu od r. 1970, první kosmický let), palubním inženýrem Valentin Vitaljevič Lebeděv (nar. 14.4. 1942, v oddílu od r. 1972, druhý kosmický let).

      Nosná raketa byla vypuštěna v 10.58 SEČ a navedla loď na předběžnou dráhu. Po dalších standardních manévrech se kosmická loď 14.5. ve 12.36 SEČ připojila k přednímu spojovacímu uzlu stanice. Po třech hodinách (dva oběhy) prověrek hermetičnosti a stavu systémů přestoupili kosmonauti na palubu stanice Saljut 7. Dne 15.5. byla výška dráhy komplexu 343 - 360 km a perioda 91,3 min, teplota uvnitř stanice byla 20° C, tlak 84 mmHg (112 kPa).

      Během prvních dvou dnů kosmonauti uvedli do provozu základní systémy stanice včetně dálnopisu STROKA. V těchto dnech kosmonauti pracovali od 7. do 21. hod SEČ. Zkontrolován byl autonomní navigační systém DELTA. Dne 17. 5. kosmonauti vypustili z vakuové komory malou radioamatérskou družici ISKRA 2 (1982-033C). Následující den kosmonauti prověřili stav ochranných krytek na iluminátorech a založili film do ručních i pevně zabudovaných kamer a prověřili jejich chod. Kosmonauti také začali cvičit na veloergometru a na pohyblivém chodníčku. Dne 21. 5. začali provádět biologické experimenty v modernizovaných aparaturách OAZIS, VAZON a MAGNITOGRAVISTAT. Pro registraci fyziologických parametrů používali zdokonalený přístroj AELITA-01.

      Ve dnech 25.5. - 4.6. byla se stanicí spojena zásobovací loď Progress 13 (mezinárodní označení 1982-047A). Dopravila na palubu mj. vědeckou aparaturu pro společné sovětsko-francouzské experimenty. Kosmonauti zahájili vizuální pozorování a snímkování kamerami MKF-6M a KATE-140 zemského povrchu v rámci programu dálkového průzkumu - konkrétně stav ozimů v krasnojarském kraji, pastviny a bavlníková pole ve středoasijských republikách a záplavové území Volhy. Ve skleníku OAZIS začala klíčit semena ovsa a hrachu. Kosmonauti registrovali jejich růst pomocí kamery. Zdokonalený navigační systém DELTA byl 11.6. použit k astrofyzikálním měřením (systém automatizuje navádění stanice do potřebného směru, snižuje spotřebu pohonných hmot pro orientaci, lze ho použít i pro záznam času a orientace stanice v průběhu experimentů/. Dne 12. 6. kosmonauti odpočívali a poprvé použili zdokonalené sprchovací zařízení. Hmotový spektrometr ASTRA-1 umožňující registraci znečištění okolí stanice i parametry okolní atmosféry i ionosféry (detektory jsou umístěny na povrchu stanice) byl zapojen 15.6. V následujících dnech připravili k provozu přístroje určené ke společným sovětsko-francouzským experimentům.

      Ve dnech 25. 6. - 2. 7. 1982 pracovalo na palubě stanice pět kosmonautů - kromě základní posádky ještě členové sovětsko-francouzské posádky V. Džanibekov, A. Ivančenkov a J.L. Chrétien. Po jejich odletu členové základní posádky odpočívali a 6.7. provedli pomocí motoru stanice korekci dráhy - výška se zvýšila na 309 - 344 km, perioda na 90,8 min. Kosmonauti pokračovali v pozorování a snímkování vybraných oblastí na území SSSR i ve světovém oceánu, pokračovaly biologické experimenty.

      Ve dnech 12. 7. - 11. 8. 1982 byla k zadnímu spojovacímu uzlu stanice připojena zásobovací loď Progress 14 (1982-070A). Dne 16.7. kosmonauti použili vakuový oblek ČIBIS pro imitaci vlivu tlaku na organismus a fyziologické parametry registrovali aparaturami AELITA-01 a REOGRAF. Dne 20.7. kosmonauti pokračovali v astrofyzikálních výzkumech pomocí francouzské aparatury PIRAMIG. Dálkový průzkum se zaměřil na oblasti Ukrajiny, Kavkazu, Černého a Kaspického moře a středoasijských republik. Cyklus pozorování galaktických i mimogalaktických rentgenových zdrojů pomocí rentgenového spektrometru byl zahájen 27. 7. (75. den letu). Ve skleníku BIOGRAVISTAT pokračovalo čtyřdenní sledování vlivu umělé gravitace (vyvolané rotací) na růst vyšších rostlin. Kosmonauti také provedli první kontrolní měření s československým fotometrem EFO-1, určeným k registraci absorpce světla hvězd v zemské atmosféře. Fotometr je řízen mikroprocesorem a registrace měření se provádí na malou kazetu.

      První výstup na povrch stanice Saljut 7 provedli kosmonauti Berezovoj a Lebeděv 30. 7. 1982. Jeho účelem byla kontrola stavu vědecké aparatury umístěné na povrchu stanice a také odmontování některých vzorků různých materiálů vystavených vlivu kosmického prostoru (včetně biopolymerů a optických materiálů) a jejich nahrazení novými a sejmutí detektorů mikrometeoritů. Kosmonauti provedli také zkoušky přístrojů pro montáž a demontáž zařízení v podmínkách beztížného stavu a hlubokého vakua. Příprava na výstup byla rozdělena na několik etap. V přechodovém úseku stanice si kosmonauti oblékli nové skafandry polotuhého typu (vyvinuté na základě zkušeností se skafandry používanými na stanici Saljut 6), prověřili jejich hermetičnost, vypustili vzduch z úseku a ve 3.39 SEČ otevřeli výstupní otvor. Celková doba práce kosmonautů v otevřeném prostoru byla 2 hod 33 min. Poté se opět vrátili do přechodového úseku, naplnili ho vzduchem a po svléknuti skafandrů opět vstoupili do centrální části stanice.

      V dalších dnech (po odpočinku) kosmonauti pokračovali v astrofyzikálních experimentech s rentgenovou aparaturou, lékařských měřeních a dálkovém průzkumu (vhodně osvětleny byly oblasti Běloruska, Krymu, Kavkazu, Pamíru, Černého a Kaspického moře a také části Atlantského a Indického oceánu). Ve sklenících SVETOBLOK, OAZIS a VAZON pokračoval růst hrachu, pšenice a cibule, který kosmonauti kontrolovali, registrovali a také pravidelně zajišťovali dodávku vody a čerstvého vzduchu. Dne 6. 8. bylo registrováno záření ze známého rentgenového zdroje Cygnus X-1. Téhož dne byl na aparatuře MAGNITOGRAVISTAT ukončen experiment sledující vliv magnetického pole na růst rostlin. Dne 13. 8. pokračovala registrace rentgenového záření zdrojů Cygnus X-1 a Ophiuchus spektrometrem SKR-02M se speciálním časovým analyzátorem. V rámci kontroly zdravotního stavu kosmonautů byl na magnetickou pásku zaznamenán jejich elektrokardiogram, bioelektrická srdeční aktivita při cvičení na veloergometru byla registrována aparaturou AELITA-01. Velitel měl tlak 110/60 torr a puls 60 tepů/min, palubní inženýr 115/75 torr a 70 tepů/min.

      Ve dnech 20. 8. - 27. 8. 1982 pracovala na palubě stanice opět pětičlenná posádka - kromě členů základní posádky to byli také kosmonauti L. Popov, A. Serebrov a S. Savická, kteří přiletěli na dopravní lodi SOJUZ T-7. K odletu použili "starší" loď SOJUZ T-5, která již končila svoji aktivní životnost. Do této lodi si přenesli své osobní věci (včetně anatomických sedadel) a také výsledky dosavadní práce na stanici. Po odletu návštěvní posádky zůstala k zadnímu spojovacímu uzlu stanice připojena nová loď Sojuz T-7. Kosmonauti Berezovoj a Lebeděv provedli 29.8. její přepojení k přednímu spojovacímu uzlu. Vstoupili do lodi a v 15.47 SEČ ji od stanice odpojili. Po dosažení stanovené vzdálenosti (100-200 m) se stanice Saljut 7 pomocí palubního navigačního zařízení otočila o 180°, aby se dopravní loď mohla připojit k přednímu uzlu stanice. Po prověrce hermetičnosti přestoupili kosmonauti opět na palubu stanice a následující den strávili odpočinkem. Celá operace přepojení dopravní lodi byla provedena během jednoho oběhu kolem Země.

      V dalších dnech se kosmonauti věnovali zejména dálkovému průzkumu, především sledování dynamiky rozvoje prašných bouří na území Kazachstánu, severního Kavkazu, Ukrajiny, Turkménie a zkoumali oblasti v okolí Kaspického moře, které jsou bohaté na zemní plyn. Po korekci dráhy stanice, provedené 31. 8. pomocí manévrovacího motoru stanice, byla dráha ve výši 321-340 km, perioda 90,9 min. Začátkem září se kosmonauti soustředili na pozorování velkých kruhových útvarů a půdních zlomů v okolí Balchašského jezera a na Dálném východě, stavu lesních oblastí na Altaji, v Karpatech, Amurské oblasti a u Bajkalu. Obnoveny byly také astrofyzikální experimenty pomocí rentgenové aparatury. Reakce srdce a cévního systému na odstupňovaně zatížení bylo 10.9. sledováno pomocí aparatur REOGRAF a BETA. V biologických aparaturách byla sledována dynamika růstu pšenice a kukuřice a vliv elektrického pole na růst hrachu.

      Dne 11. 9. byl naplánován generální úklid stanice a kosmonauti použili sprchovací zařízení ke koupeli, pomocí dvoustranného televizního spojení mohli hovořit se svými rodinami. Dne 14. 9. bylo oznámeno, že k pozorování zemského povrchu je používána i televizní aparatura NIVA, která umožňuje videozáznam obrazu s velkým rozlišením a jeho operativní předání na Zemi. Pro sledování optických vlastností atmosféry kosmonauti používali čs. elektronický fotometr a registrační foto a kinoaparaturu.

      Ve dnech 20. 9. - 14. 10. 1982 byla k zadnímu spojovacímu uzlu stanice připojena další zásobovací bezpilotní loď Progress 15 (1982-094A). Kromě vykládky nákladu a kontroly přečerpávání pohonných hmot a vody kosmonauti pokračovali v experimentech a instalovali novou vědeckou aparaturu (hmotový spektrometr ASTRA-1, nové biologické objekty atd.). Vzhledem k tomu, že končil již pátý měsíc letu, byla stále větší pozornost věnována cvičení a kontrole zdravotního stavu kosmonautů. Ve sklenících OAZIS a VAZON kosmonauti pěstovali nové vzorky hrachu, ovsa a cibule, v aparatuře MAGNITOGRAVISTAT se zkoumal vliv nehomogenního magnetického pole na klíčení semen lnu. Po dvou korekcích dráhy motorem dopravní lodi byla 1. 10. výška dráhy komplexu 364-384 km, perioda 91,8 min. Tentýž den začalo měření úrovně gamma záření pomocí přenosného detektoru JELENA (zdokonalená varianta přístroje používaného na Saljutu 6). Velitel měl puls 63 tepů/min, tlak 130/60 torr, palubní inženýr 72 tepů/min, 135/70 torr.

      Dne 5. 10. kosmonauti registrovali rentgenové záření ze známé Krabí mlhoviny a pokračovali v měření zeslabování světla hvězd v zemské atmosféře čs. fotometrem EFO-1. V rámci profylaktických prohlídek zařízení stanice kosmonauti kontrolovali orientační systém a měřili malá zrychleni, která při letu narušují ideální beztížný stav. Dne 19. 10. kosmonauti pozorovali francouzskou aparaturou PIRAMIG slabé objekty v souhvězdích Střelce, Orionu, Býka a Vozky. Průběžně pokračovalo i pozorování zemského povrchu. Jeden z pravidelných dní oddechu 22. 10. byl věnován úklidu stanice a rozhovorem s rodinami kosmonautů. Dne 29. 10. kosmonauti podrobně kontrolovali svůj zdravotní stav a prováděli různé biochemické experimenty.

      Ve dnech 2. 11. - 13. 12. byla k zadnímu spojovacímu uzlu stanice připojena poslední letošní zásobovací loď Progress 16. Kosmonauti kromě vykládky kusového nákladu dokončovali vědecké experimenty a stále více času věnovali cvičení a kontrole svého zdravotního stavu. Na aparatuře TAVRIJA začaly experimenty s výrobou velmi čistých biologických materiálů metodou elektroforézy. Nákladní loď přivezla také novou technologickou pec KORUND, ve které je možné zpracovávat různé polovodičové materiály. Speciální karusel s 12 úchylkami umožňuje zpracovávat vzorky i bez přítomnosti posádky (odstraňuje se tím její rušivý vliv). Program zpracování (průběh teploty) lze předem zadat a mikroprocesorový systém pak průběh přesně kontroluje. Jako první byl zpracován monokrystal selenidu kadmia a antimonidu india. Pro technologické experimenty byl používán i krystalizátor KRISTALL (získán byl např. monokrystal selenidu kadmia).

      Dne 6. 11. kosmonauti vizuálně pozorovali zemský povrch a sprchovali se, následující den sledovali televizní přenos z oslav VŘSR v Moskvě. Dne 19. 11. byl v aparatuře SVĚTOBLOK-T ukončen experiment GEL pro sledování syntézy polymerů v beztížném stavu. Dne 26. 11. kosmonauti registrovali rentgenové záření Síria dalekohledem RT-4M, přičemž k orientaci a stabilizaci komplexu použili řídící systém lodi Sojuz T-7. Tentýž den provedli nácvik řízení dopravní lodi jako přípravu k návratu. Od 30.11. začali pravidelně používat vakuového obleku ČIBIS (umožňujícího snížením tlaku na dolní část těla imitaci přitažlivosti). Podle měření z 2. 12, byl puls velitele 60 tepů/min, tlak 130/60 torr, u palubního inženýra 70 tepů/min, 130/70 torr. Kosmonauti zahájili také inventarizaci zařízení na stanici pro další posádku.

      Konzervaci stanice Saljut 7 a oživování dopravní lodi kosmonauti zahájili 7. 12. a na následující den byla naplánována korekce dráhy komplexu motorem lodi Progress 16. V peci KORUND byl získán vzorek monokrystalů sulfidu kadmia a germania legovaného galiem (experiment probíhal od 6. 12.). Kosmonauti uložili do kosmické lodi všechny získané materiály a odebrali také vzorky vzduchu a mikroflóry z různých míst stanice.

      Kosmonauti se v kabině lodi Sojuz T-7 vrátili na Zemi 10. 12. 1982. Po oddělení od stanice se od lodi oddělila orbitální sekce obsahující nepotřebný odpad (zanikla až půl roku po startu). Brzdicí motor byl zapálen v 19.12 SEČ nad Afrikou (asi 10 000 km od místa přistání), k oddělení pilotní kabiny došlo v 19.23 a ke vstupu do hustých vrstev atmosféry v 19.39 SEČ.

      Kosmonauti přistáli v cílové oblasti 190 km východně od Džezkazganu v Kazašské SSR 10. 12. ve 20.03 SEČ. Jednalo se o noční přistání a vzhledem k náhlé sněhové vánici a mrazu -15° C nemohli být kosmonauti evakuováni vrtulníkem a strávili noc v terénním vozidle. Následující den se vrátili na kosmodrom a po odpočinku a zpracování záznamů o letu přiletěli 28.12. do Hvězdného Městečka a 29. 12. byli vyznamenáni v Kremlu. Po rekordně dlouhém kosmickém letu byl zdravotní stav kosmonautů velmi dobrý.

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz T ]