M.označení	Start	Přistání	Délka letu	Poznámka
1979-018A	25.02.1979	19.08.1979	175d 0h36m	3. základní posádka na Saljutu 6

Posádka : Ljachov,V.A.[VE] | Rjumin,V.V.[PI]

      Let třetí základní posádky na stanici SALJUT 6, během kterého posádka přijala tři nákladní lodi PROGRESS a bezpilotní loď SOJUZ 34. Volací znak posádky byl PROTON, jejím velitelem Vladimír Afanasjevič LJACHOV (38 let, poprvé v kosmu), palubním inženýrem Valerij Viktorovič RJUMIN (40 let, druhý kosmický let).

      Dopravní loď byla vypuštěna ve 12.54 SEČ a po řadě manévrů se 26.2. ve 14.30 připojila k přednímu spojovacímu uzlu stanice na jejím 8140. oběhu. Po přestupu na palubu stanice začali kosmonauti uvádět do chodu Její systémy a vypínat systémy dopravní lodi. Pracovní den byl po celou dobu letu pravidelný - od 6 do 21 hod. SEČ. Nejprve byly zahájeny biologické experimenty a založen nový film do kamery MKF-6M. Motorem lodi SOJUZ 32 byla 1.3. provedena korekce dráhy orbitálního komplexu (perioda 90,9 min, výška nad Zemí 308-338 km). Na základě prověrky stavu zásob a palubních systémů byl připraven 1300 kg náklad dopravní lodi PROGRESS 5 (přes 300 položek).

      Nákladní loď se automaticky připojila k zadnímu spojovacímu uzlu stanice 14.3. v 8.20 SEČ. Následující den v 7 hod. kosmonauti otevřeli spojovací průlez a začali náklad vykládat. Druhá základní posádka stanice (Kovaljonok a Ivančenkov) zpozorovala v závěru svého letu závady v činnosti systému orientace stanice a korekce její dráhy. Byly lokalizovány jako netěsnost membrány v jedné ze tří společných palivových nádrží systému. V každé nádrži může být až 200 kg asymetrického dimethylhydrazinu, které je v případě potřeby vytlačován z nádrže tlakem dusíku. Poškození membrány mohlo vyvolat pronikání chemicky agresivního paliva do potrubí s následným poškozením ventilů a dalších částí systému. Proto bylo rozhodnuto vadnou nádrž vyprázdnit a naplnit neškodným dusíkem.

      Kosmonauti zahájili opravu 16.3. za pomoci pozemního řídicího střediska. Nejprve byl celý komplex uveden do pomalé rotace kolem podélné osy, takže obě (patrně promísené) látky se odstředivou silou oddělily.Pak bylo palivo přečerpáno do prázdné nádrže nákladní lodi. Zbytky paliva ze spojovacího potrubí pak byly "vyvětrány" do kosmického vakua otevřením větracího ventilu. Větrání trvalo týden, pak bylo potrubí pročištěno dusíkem a znovu provětráno. Nakonec byla poškozená nádrž naplněna dusíkem a tím oddělena od ostatních částí systému. Nezávisle bylo doplněno okysličovadlo (oxid dusičitý) do nádrží stanice. Přesto byly i nadále ke korekcím dráhy používány motory dopravních lodí (motor PROGRESSu 5 byl použit 30.3. a 2.4.) a ze systému stanice se užívaly pouze orientační motorky.

      Kosmonauti dále vyměnili část řídicího pultu stanice, instalovali nové tavicí zařízení KRISTALL, dodatečné akumulátory, gama-teleskop JELENA atd. Dne 24.3. poprvé vyzkoušeli televizní přenos ve směru Země - stanice. Od té doby mohli v případě potřeby pozorovat obraz snímaný v řídicím středisku a vidět členy své rodiny při pravidelných rozhovorech koncem týdne. Nákladní loď PROGRESS 5, do které kosmonauti přenesli již nepotřebné zařízení, se od stanice odpojila 3.4. v 17.10 SEČ a 5.4. zanikla nad předem zvolenou oblastí Pacifiku.

      Kosmonauti obnovili 4.4. práci s velkým dalekohledem BST-1M určeným k pozorování v submilimetrové oblasti spektra, vizuální i fotografické pozorování Země a technologické experimenty na aparaturách SPLAV a KRISTALL (na druhé z nich bylo zpracováno mj. i 10 francouzských vzorků v experimentu ELMA). Dne 6.4. byla motorem lodi SOJUZ 32 provedena korekce dráhy, jako příprava na start lodi SOJUZ 33 se sovětsko-bulharskou posádkou. Při pozorování krátkovlnného záření Země dalekohledem BST-1M byla jeho přijímací část ochlazena na 4 K. Dne 8.5. byl instalován nový televizní vysílač.

      Další nákladní kosmická loď PROGRESS 6 se připojila k zadnímu spojovacímu uzlu stanice 15.5. v 7.19 SEČ. Následující den kosmonauti zahájili její vykládku a byl také zkušebně zapálen motor lodi SOJUZ 32. Korekce dráhy byla provedena 23.5. motorem lodi PROGRESS 6 (perioda 91,2 min, výška nad Zemí 333-352 km). Mezi novou aparaturou byl i bulharský experiment DUGA. Vzduch na palubě byl doplněn z nádrží lodi 26.5. a přečerpání paliva skončilo 28.5. Kosmonauti vyměnili řídicí pult navigační aparatury DELTA a 1.6. použili sprchovací kout. Sledovali vliv polohy Slunce a zaprášení povrchu iluminátorů na snímkování hvězd. Byl zahájen také bulharský technologický experiment PIRIN. Dne 4. a 5.6. byly motorem lodi PROGRESS 6 provedeny dvě korekce dráhy, takže její výška se zvýšila na 358 - 371 km.

      Nákladní loď PROGRESS 6 se od stanice oddělila 8.6. v 9 hod. SEČ, až po startu bezpilotní lodi SOJUZ 34 (označení 1979-049A). Loď SOJUZ 34 se automaticky připojila k zadnímu spojovacímu uzlu stanice 8.6. ve 21.02 SEČ a PROGRESS 6 byl naveden do atmosféry nad Pacifikem 10.6. v 19.51 SEČ. Loď SOJUZ 32, která překročila svoji nominální délku letu v kosmických podmínkách (90 dní) se odpojila od stanice 13.6. v 10.51 SEČ a téhož dne v 17.18 SEČ přistála její kabina 295 km SZ od Džezkazganu v Kazašské SSR. Dopravila na zemi výsledky dosud provedených experimentů a vzorky aparatury, která dlouhodobě fungovala v kosmu. Aby se uvolnil zadní spojovací uzel stanice pro další nákladní lodi, provedli kosmonauti 14.6. přeskupení orbitálního komplexu. Vstoupili do lodi SOJUZ 34, která se v 17.18 SEČ oddělila od zadního uzlu a vzdálila se asi 100 m od stanice. SALJUT 6 se pak otočil o 180° a loď. se začala automaticky přibližovat k přednímu spojovacímu uzlu. Kosmonauti po prověření hermetičnosti spojení opět přešli na palubu stanice a pokračovali v práci. Do 12 hod. SEČ 24.6. vykonala stanice již 10 000 oběhů kolem Země a třetí posádka na ní pracovala 4 měsíce. Byl zahájen další bulharský experiment SPEKTR-15.

      Poslední nákladní loď PROGRESS 7 se k zadnímu spojovacímu uzlu stanice připojila 30.6. ve 12.18. SEČ. Následující den zahájili kosmonauti vykládku lodi a pokračovali ve vědecko-technických experimentech. Při stabilizovaném letu sledovali deformaci stanice vlivem ohřevu slunečními paprsky. Dne 4.7. byla motorem lodi PROGRESS 7 provedena korekce dráhy, která zvýšila dráhu komplexu na 399 - 411 km (perioda 92,46 min). Tato dosud nejvyšší dráha u sovětských orbitálních stanic umožnila další let bez častých korekcí. Dne 6.7. pozorovali kosmonauti tisíc km dlouhý pás planktonu u Kurilských ostrovů. Atmosféra na stanici byla opět doplněna 9.7. a 13.7. bylo dokončeno přečerpání paliva, 16.7. okysličovadla do nádrží stanice.

      Nákladní loď PROGRESS 7 se oddělila od stanice 18.7. ve 4.50 SEČ a její řízený vstup do atmosféry nad Pacifikem začal zapálením motoru 20.7. ve 2.57 SEČ. Před oddělením lodi umístili kosmonauti v hermetické přechodové komoře stanice a uvnitř spojovacího uzlu 100 kg složený radioteleskop KRT-10. Po oddělení lodi se přijímací parabolická anténa rozvinula na plný průměr 10 m. Průběh operace sledovali kosmonauti i televizní kamera lodi PROGRESS. První velký parabolický radioteleskop na oběžné dráze pracoval ve spolupráci s novým 70 m teleskopem na Krymu (získala se tak základna o délce přes 10 tisíc km), Součástí kosmického radioteleskopu byl ještě několikakanálový přijímač, přesná časová základna a zařízení pro záznam a přenos dat na Zemi. Kosmonauti nejprve teleskop seřídili a 24.7. provedli první zkušební měření na zdroji Cassiopeia-A. Během dalších dní bylo zmapováno rádiové záření Mléčné dráhy, několikrát byl sledován pulsar CP 0329 a Slunce, sledováno bylo i záření zemských pevnin a oceánů. Práce s radioteleskopem skončily 9.8., kdy se jeho anténa pyrotechnicky oddělila od stanice.

      Loď PROGRESS 7 dopravila na palubu také aparaturu ISPARITĚL o hmotnosti 26 kg, kterou kosmonauti umístili do vakuové komory místo aparatury SPLAV. Provedli několik zkoušek napařování stříbra na destičky z titanu. Navíc proti plánu kosmonauti v závěru letu (171. letový den) oblékli skafandry uložené v přechodové části stanice a vystoupili na její povrch. Výstup do kosmu začal 15.8. v 15.16 SEČ a trval 83 minut. Kosmonauti nejprve přeručkovali podél zábradlí umístěného na povrchu stanice až na její záď, kde se při oddělování zachytila za vyčnívající části aparatury desetimetrová anténa radioteleskopu. Palubní inženýr Rjumin ji za pomoci kleští uvolnil a pak oba ještě odmontovali detektory mikrometeoritů a vzorky různých materiálů (experiment ELASTA). Po návratu do stanice kosmonauti opět uložili skafandry a přechodový úsek naplnili vzduchem.

      Ukládání nákladu do návratové kabiny lodi SOJUZ 34 začalo 10.8. V závěrečné fázi svého rekordního letu kosmonauti zintenzívnili cvičení a častěji používali tlakový oblek ČIBIS. Dopravní loď SOJUZ 34 s kosmonauty se oddělila od stanice SALJUT 6 dne 19.8. v 10.07 SEČ na jejím 10 873. oběhu. Motor lodi byl zapálen ve 12.39 SEČ na 214 s, za dalších 22 min došlo k oddělení přistávací kabiny od zbytku lodi. Kabina přistála 19.8. ve 13.30 SEČ v cílové oblasti 170 km JV od Džezkazganu. Kosmonauti se po rekordním letu cítili dobře. Do Moskvy se vrátili 5.9.1979.

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz ]