Obsah > Pilotované lety > Sojuz > Sojuz 26

M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1977-113A 10.12.1977 16.03.1978 96d10h 0m 1. základní posádka na Saljutu 6


Posádka Sojuzu 26
Posádka : Romaněnko,J.V.[VE] | Grečko,G.M.[PI]

[ Popis letu | Obrázky | Experimenty ]

Popis letu : (podle Přehledů kosmonautiky 1977 se svolením RNDr. P. Lály CSc)

      Letem této dopravní lodi bylo zahájena nová etapa pilotovaných letů - s mezinárodní posádkou a se střídáním směny na oběžné dráze. Posádka lodi SOJUZ 26 - velitel Jurij Viktorovič ROMANĚNKO (33 let, nováček) a palubní inženýr Georgij Michajlovič GREČKO (46 let, pracoval na lodi SOJUZ 17) vytvořili nový světový rekord v délce kosmického letu.

      Nosná raketa startovala ve 2.19 SEČ. Po korekci byle dráha ve výši 267 - 329 km a kosmonauti od 10 do 19 hod. SEČ odpočívali. Další korekce dráhy byly provedeny na 17. oběhu a na dalším oběhu byl zahájen sbližovací manévr. Závěrečná fáze, která trvala asi 4 min. a byla řízena kosmonauty proběhla v oblastí radiové slyšitelnosti stanic SSSR.

      Dne 11. 12. ve 4.O2 SEČ došlo k úspěšnému spojení dopravní lodi se stanicí SALJUT 6 na novém spojovacím zařízení, instalovaném na zádi stanice. Po prověrce hermetičnosti spojení a stavu zařízení stanice kosmonauti (nejprve Grečko) přestoupili na palubu stanice a začali aktivovat její systémy. Teplota v obytných částech byla 21°C, tlak 825 mmHg, výška dráhy 337 - 363 km, oběžná doba 91,4 min. Na rozdíl od předchozích letů byl pracovní den posádky stabilní (vždy od 6 do 21 hod. SEČ), pouze s výjimkou nutných prací, které nebylo možno přesunout (výstup do kosmu, vítání návštěvy atd.). Tento režim usnadňuje posádce i řídicímu středisku práci, klade však zvýšené požadavky na systém sledovacích stanic a komunikační družice MOLNIJA.

      Dne 13. 12. posádka měla den aktivního odpočinku, ale i nadále pokračovala v kontrole a zapojování systémů stanice. Dne 15. 12. byl uveden do plného provozu systém zajištění životních podmínek a energetický systém. Do chodu byl uveden také autonomní systém orientace a stabilizace DELTA, který zbavuje kosmonauty starostí o tuto otázku. Lékařským kontrolám byl 16. 12. věnován prakticky celý den a bylo oznámeno, že proces adaptace obou kosmonautů na podmínky beztížného stavu prakticky skončil - puls byl 65 resp. 60 za min., tlak 130/70 a 125/65 mmHg. Grečko v přechodovém úseku stanice Proto lékaři souhlasili s uskutečněním výstupu kosmonautů do otevřeného prostoru. Kosmonauti si nejprve v přechodovém úseku stanice oblékli skafandry nové konstrukce. Po prověření všech systémů uzavřeli průlez do přechodové sekce a vypustili z ní vzduch. Kosmonaut Romaněnko zůstal u řídicího pultu a kontroloval činnost palubního inženýra Grečka, který 19.12. ve 22.36 SEČ otevřel průlez v předním spojovacím uzlu a vystoupil do kosmu (předchozí výstup provedli kosmonauti Chrunov a Jelisejev 16.1.1969). Hlavním úkolem bylo prověřit stav spojovacího uzlu a dalších zařízení na povrchu stanice, které mohly být poškozeny při neúspěšném pokusu o spojení s dopravní lodí SOJUZ 25 dne 10.10.1977. Během výstupu, který trval 1 hod. 26 min. bylo zjištěno, že k žádnému poškození nedošlo a nebylo třeba provádět žádné opravy (i když kosmonauti měli připraveny příslušné nástroje). Výsledek prověrky měl zásadní důležitost pro další plánování průběhu letu a umožnil zahájení předstartovních příprav dopravní lodi SOJUZ 27. Po ukončení výstupu kosmonauti od 6 do 14 hod. SEČ dne 20. 12. odpočívali.

      Další den byly zahájeny experimenty s vizuálním pozorováním zemského povrchu pro účely národního hospodářství včetně pozorování krátkodobých jevů (lesní požáry v Africe atd.). Dne 22. 12. byl fotograficky dokumentován stav povrchu iluminátorů (zamlžení a poškození dopady mikrometeoritů) a orientační systém DELTA byl uveden do operačního provozu. Další den byl opět věnován intenzivním lékařským kontrolám pomocí aparatur POLINOM 2M, REOGRAF a BETA (puls 65 resp. 55 za min., tlak 130/65 a 115/55 mmHg). Dne 25.12. kosmonauti kontrolovali aparaturu, se kterou měl být proveden francouzskosovětský biologický experiment CITOS. Den 28.12. byl dnem aktivního odpočinku, kosmonauti pozorovali změnu jasnosti hvězdy Canopus při západu za obzor a systematizovaly své poznámky. Další den provedli profylaktické prohlídky palubních systémů a opravu systému kontroly složení atmosféry. K 10 hod. dne 30.12. vykonala stanice 1454 oběhů kolem Země, z toho 300 s posádkou na palubě. Ve druhé polovině dne byla motorem lodi SOJUZ 26 provedena korekce dráhy stanice (výška 334 - 371 km, perioda 91,3 min.). V experimentu REZONANS byla zkoumána dynamika stanice pod vlivem různého zatížení. Dne 2.1.1978 byly opět prováděny komplexní lékařské kontroly (puls 65 resp. 60 za min., tlak 130/65 a 120/60 mmHg). V dalších dnech se kosmonauti věnovali především biologickým experimentům (růst chlorely a dalších vzorků rostlin i hmyzu). Dne 6.1. kosmonauti poprvé pozorovali noční svítící oblaka a dokončili přípravu k zapojení nově instalované kosmické "sprchy". Den aktivního odpočinku byl stanoven na 7.1., den lékařské kontroly na 8.1. (puls 65 resp. 60 za min., tlak 125/60 a 120/60 mmHg). Pokračovalo pozorování sluneční korony, zodiakálního světla a zkouška systémů astroorientace.

      Dne 11. 1. v 15.06 SEČ bylo poprvé v historii kosmonautiky provedeno spojení pilotované družicové stanice s druhou dopravní lodí. Krátce potom posádka lodi SOJUZ 27, kosmonauti Vladimír Alexandrovič DŽANIBEKOV a Oleg Grigorjevič MAKAROV, přestoupila na palubu stanice, kde byla bouřlivě uvítána. Kromě řady materiálů přivezla nová posádka posádce základní i noviny a dopisy od příbuzných. Dráha komplexu SALJUT 6 - SOJUZ 26 - SOJUZ 27 byla v té době ve výši 334 - 367 km a perioda 91,3 min. První z pěti společných pracovních dní byl zahájen v 6 hod. SEČ a byl věnován lékařské kontrole, prohlídce palubních systémů komplexu a byl zahájen francouzsko-sovětský experiment CITOS (vliv beztíže na buněčné dělení mikroorganizmů). Kosmonauti také fotografovali a prováděli televizní reportáže. Dne 13.1. kosmonauti přenesli individuální zařízení mezi dopravními loděmi SOJUZ 26 a SOJUZ 27 (především anatomická křesla a skafandry) jako přípravu na návrat "návštěvy" v dopravní lodi SOJUZ 26. Tato výměna byla nutná k tomu, aby se zadní spojovací uzel stanice uvolnil pro další experimenty (především zakotvení nákladní lodi PROGRESS). Čtvrtý pracovní den pokračovalo ukládání výsledků dosavadní činnosti posádky do lodi SOJUZ 26 a v experimentu REZONANS byly zjišťovány dynamické vlastnosti komplexu. Zkoušena byla také orientace a stabilizace celého komplexu. Odpoledne 15.1. byl ukončen experiment CITOS a zafixované vzorky připraveny k návratu, Byla zahájena prověrka systémů dopravní lodi SOJUZ 26.

      Loď s kosmonauty Džanibekovem a Makarovem se oddělila od stanice 16. ledna a přistála okolo 13.30 SEČ (přesný čas neoznámen) v Kazachstánu, v průběhu letu kosmonauti Romaněnko a Grečko začali provádět experimenty, umožněné dopravou materiálů na lodi SOJUZ 27. Tak 18.1. bylo zahájeno snímkování Země mnohozonální kamerou MKF-6M, která bylo vyrobena ve spolupráci s NDR na základě zkušeností s kamerou MKF-6 použitou na lodi SOJUZ 22. Snímkovány byly především oblasti Střední Asie, Kazachstánu, Altaje, Povolží, Jižního Uralu a Ukrajiny. Byly také získány snímky území NDR. Progress 1 před spojením se stanicí Lékařské experimenty byly provedeny 20.1., kdy byla z Bajkonuru vypuštěna automatická nákladní loď PROGRESS 1. K automatickému spojení na zadním spojovacím zařízení došlo 22.1.1978 v 11.12 SEČ. Poprvé v historii kosmonautiky byly na palubu pilotované družicové stanice dopraveny zásoby pomocí automatické nákladní lodi. Zatímco při spojení s lodí SOJUZ 27 byli kosmonauti ve skafandrech a ve své lodi, tentokrát spojení mohli pozorovat a v případě potřeby celý proces zastavit.

      Kosmonauti vstoupili do Progressu 23.1. odpoledne a zkontrolovali stav nákladu. Další den začali náklad přenášet a kontrolovali také systémy určené k přečerpání pohonných hmot na palubu stanice. První etapa přípravy stanice k přečerpání byla ukončena 24.1., kdy kosmonauti sledovali vypuštění stlačeného plynu z nádrží okysličovadla. Dne 31.1. byl zvýšen tlak vzduchu na stanici z nádrží nákladní lodi a pokračovala výměna staré a instalace nové aparatury. Nepotřebné systémy ukládali do Progressu na uvolněné místo. I během této činnosti kosmonauti pokračovali v pozorováních - zejména znečištění oceánu. Přečerpání paliva do nádrží stanice proběhlo 2.2.1978 (pracovní den začal výjimečně ve 4.30 SEČ), přečerpání okysličovadla 3.2. Přenášení materiálu bylo ukončeno 4.2., kdy byl také (po čtvrté) proveden dynamický experiment REZONANS, takže chování stanice bylo vyzkoušeno ve všech možných kombinacích propojení komplexu. Dne 5.2. byly motorem lodi PROGRESS provedeny dvě korekce (zvýšení) dráhy komplexu a poslední experiment REZONANS. Dopravní loď se oddělila 6.2. v 6.53 SEČ a zahájila autonomní let, běhen kterého byl vyzkoušen záložní sbližovací systém. Dne 8.2. byl PROGRESS 1 naveden do atmosféry nad stanovenou oblastí Tichého oceánu.

      Posádka komplexu SALJUT 6 - SOJUZ 27 měla den lékařské kontroly opět 7.2. Vzorky krve byly odebírány pro mikroanalyzátor AMAK 3, používal se také vakuový oblek ČIBIS. Do 8 hod. 9.2. vykonala stanice 2100 oběhů kolem Země, z toho 946 s posádkou. Pokračovalo snímkování Země a profylaktické kontroly systémů stanice i dopravní lodě SOJUZ 27. Aktivní odpočinek byl stanoven na 10.2. Dne 11.2. překonali Romaněnko a Grečko dosavadní sovětský rekord pobytu v kosmu (63 dní, kosmonauti Sevasťjanov a Klimuk r. 1975). Další den byl zapnut nový vzduchový filtr, který byl dopraven lodí Progress a pokračováno ve vizuálním pozorování i fotografování vybraných oblastí zemského povrchu i oceánů. Poslední součást regeneračního systému byla vyměněna 13.2., kdy byly také instalovány nové detektory systému orientace a stabilizace stanice. Dne 14.2. byla dokončena montáž technologického experimentu SPLAV (elektrická pec s programovatelným režimem zahřívání i chlazení materiálů ve vakuu). První vzorek materiálu byl do zařízení vložen 15.2. (směs india a mědi, hliníku a hořčíku). Pro zamezení otřesů při experimentu byly vypnuty stabilizační trysky a v první fázi kosmonauti odpočívali. Byla pozorována polární záře nad Severní Amerikou, která dosahovala výšky 500 km. Druhý technologický experiment byl zahájen 16.2., kdy byl do pece vložen vzorek hliníku a wolframu, molybdenu a galia a polovodičový materiál. Experimentální aparatura SVĚŽESŤ byla použita k ionizaci vzduchu ve stanici a tím jeho zpříjemnění. Pokračovaly také biologické experimenty a 18.2. byl ukončen druhý technologický experiment. Vlivem odporu atmosféry klesla 20.2. výška dráhy stanice na 332 - 347 km a perioda byla 91,1 min. Dne 21.2. byl poprvé vyzkoušen kryogenní systém ochlazování přijímače rádiových vln. Byla dosažena teplota tekutého hélia (-269°C). Současně začali kosmonauti seřizovat rádiový teleskop pro registraci submilimetrového záření BST-1M. Správnost jeho orientace byla kontrolována podle Síria a Jupitera. Po orientaci dalekohledu na Zemi bylo měřeno záření přicházející z atmosféry. Z měření je možné zjistit oblasti se zvýšenou vlhkostí. Další ze dnů aktivního odpočinku byl 22.2. a další den pokračovaly zkoušky orientačního a stabilizačního systému stanice a pozorování zemského povrchu. Dne 23.2. byla provedena korekce dráhy stanice pomocí jejího korekčního motoru. Nová dráha byla ve výši 335-364 km s periodou 91,4 min. Tentýž den byla provedena komplexní lékařská kontrola stavu kosmonautů aparaturou POLINOM 2M. Dne 26.2. zahájili kosmonauti měření ultrafialového záření pomoci teleskopu BST-1M v nechlazeném režimu. Znovu byl proveden experiment REZONANS.

Posádka Sojuzu 26 a 28       Dne 3.3.1978 v 18.10 SEČ se k zadnímu spojovacímu uzlu stanice SALJUT 6 automaticky připojila dopravní loď SOJUZ 28 s mezinárodní posádkou, kosmonauty Alexejem Alexandrovičem GUBAREVEM a prvním československým kosmonautem Vladimírem REMKEM. Ve 21.33 SEČ kosmonauti otevřeli průlez a přivítali svou druhou návštěvu. V průběhu sedmi dní společného letu provedli kosmonauti řadu sovětsko-československých experimentů a vyslali množství televizních reportáží a rádiových poselství. Dne 8.3. byla dráha stanice ve výši 338-357 km s periodou 91,3 min. Následující den byly ukončeny přípravy pro návrat mezinárodní posádky na Zemi a 10.3. v 8.17 se dopravní loď SOJUZ 28 oddělila od stanice SALJUT 6. Kosmonauti Gubarev a Remek přistáli téhož dne ve 14.44,40 SEČ 310 km Z od Celinogradu.

      Po odletu mezinárodní posádky začali Romaněnko a Grečko přípravy k ukončení svého rekordního letu (dne 4.3. překonali rekord třetí posádky družicové stanice SKYLAB z r. 1974 v trvání 84 dní). Kosmonauti zintenzívnili svá cvičení, která jim měla umožnit návrat do podmínek zemské přitažlivosti a začali připravovat systémy stanice SALJUT 6 k dalšímu letu v automatickém režimu.

      Dopravní loď SOJUZ 27 se odpojila od stanice 16.3. v 9 hod. SEČ a zahájila standartní postup návratu na Zemi. Přistávací část lodi měkce přistála 265 km Z od Celinogradu 16.3. ve 12.19 SEČ. Zdravotní stav kosmonautů po dlouhodobém kosmickém letu byl dobrý, byli schopni sami chodit. Po návratu odpočívali nejprve v hotelu Kosmonavt na Bajkonuru.


Aktualizováno : 07.02.1998

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.