Obsah > Pilotované lety > Sojuz TMA > Sojuz TMA-1 > Frank De Winne, ESA a ruské Sojuzy

Frank De Winne, ESA a ruské Sojuzy

Frank De Winne na přehlídce letectví a kosmonautiky ILA 2002 v Berlíně424. člověk ve vesmíru, Frank De Winne, se narodil v belgickém Ghentu v roce 1961. Vystudoval telekomunikace a civilní inženýrství na Royal Military Academy (Brusel, studium dokončil v r. 1984). Následně sloužil u Belgian Air Force. Už v roce 1990 byl vybraný jako kandidát na kosmonauta za ESA, ale do prvního oddílu (oznámen 1992) se ještě nevešel. Trpělivě čekal na svou příležitost přesně deset let – až v lednu 2000 byl oficiálně zařazen do oddílu. V tomto “mezičase” se De Winne podílel na vývoji návratového prostředku X-38/CRV, který je nyní “uložen u ledu”.

Po zařazení do oddílu ESA lze - řečeno slovy klasika – v jeho životě najít jen samá pozitiva a sociální jistoty. Po absolvování základního výcviku v European Astronaut Center v německém Kolíně nad Rýnem odchází v srpnu 2001 do Hvězdného městečka, kde se nejprve připravuje jako náhradník Roberta Vittoriho pro misi Sojuz TM-34 alias Marco Polo. A už 30. listopadu 2001 je oficiálně oznámeno, že De Winne bude v hlavní posádce další kosmické lodi – Sojuzu TMA-1.

Frank De Winne hovoříPřestože je v oddíle astronautů zatím posledním příchozím, touto nominací “předběhl” své služebně starší kolegy – Paola Nespoliho (Itálie), André Kuiperse (Nizozemí) či Christophera Fuglesanga (Švédsko). Mimochodem, z nich má nejblíže ke kosmickému startu Christopher Fuglesang, který je oficiálně jmenovaný členem posádky Atlantis STS-116 (červenec 2003). Neoficiálně se počítá s letem Kuiperse na Sojuzu TMA-3 (listopad 2003) a Nespoliho na Discovery STS-121 (červenec 2004). Pak by už v oddíle evropských astronautů neměl být žádný “zelenáč”.

Spolu s ruským velitelem Sergejem Zaletinem a palubním inženýrem (ač oficiálně s kvalifikací pilota – velitele kosmické lodi!) Jurijem Lončakovem se De Winne vydal na oběžnou dráhu 30. října 2002. Start mise OdISSea a lodi Sojuz TMA-1 byl ostře sledovaný – jednak šlo o odzkoušení nové kabiny (bez předchozího prověření v bezpilotním režimu) a jednak předchozí raketa Sojuz o dva týdny dříve při startu havarovala. Když už jsme u “nové lodi TMA” – nijak revolučně nová není, oproti svým předchůdkyním má však dvě zásadní modifikace. Tou první je možnost létání kosmonautů s vyšším tělesným vzrůstem, druhou pak vylepšený systém závěrečné fáze přistání.

Hlavním cílem letu Sojuz TMA-1 je výměna “záchranného člunu” kosmické stanice ISS. Je to jeden, ale nikoliv jediný úkol letu – např. De Winne bude ve vesmíru provádět hned šestnáct různých vědeckých pokusů.

Frank De Winne předvádí Milanovi Halouskovi, že umí psátLety evropských kosmonautů na palubách sojuzů se dějí v rámci dohody, kterou podepsali zástupci ESA a ruského kosmického průmyslu. Ta počítala v letech 2001 až 06 se šesti společnými výpravami. Zatím to ale vypadá, že tato kvóta bude vyčerpaná už v roce 2004 a že si ESA bude “doobjednávat” další lety kosmonautů. Dosud se uskutečnily tři starty (TM-33, TM-34 a TMA-1), další společnou výpravou bude pravděpodobně let španělského Pedro Duquea. Tady je zajímavé, že náhradníka dělal De Winnemu nizozemský André Kuipers, který se tak měl posunout na místo hlavního kandidáta v misi příští. Jenže lety jednotlivých kosmonautů (ač pod záštitou ESA) musí financovat jednotlivé země, jejichž je dotyčná osoba občanem. Bohužel, nizozemská vláda nemá pro kosmonautiku pochopení a stále neuvolnila potřebných 7,5 mil. Euro na Kuipersovu misi. Španělská vláda se k letu svého kosmonauta naopak postavila výrazně vstřícněji, takže Duque už se chystá na TMA-2.

A ještě jedna zajímavost – pokud zde hovoříme o “náhradnících” (De Winne ho dělal Vittorimu, Kuipers De Winnemu apod.), nejedná se o oficiální nominace. Ostatně, těžko si dle výše nastavených pravidel lze představit třeba let belgického náhradníka za italské peníze. Jde o to, že dotyčný kosmonaut pomáhá při přípravě dané mise – tím ji jednak pomáhá realizovat a jednak získává zkušenosti, které může později využít při svém výcviku i vlastním letu.

André Kuipers (vpravo) na svou kosmickou premiéru teprve čeká, Ernst Messerschmid (vlevo) ji už má dávno za sebouNominace evropských kosmonautů do lodí Sojuz v letech 2001 až 04 jsou následující (jak vidno, je zde uvedeno sedm výprav – přestože původní dohoda počítala s šesti, zájem o “letenky” ze strany států ESA je značný):

TM-33 – Claudie Haigneré (Francie)
TM-34 – Roberto Vittori (Itálie)
TMA-1 – Frank De Winne (Belgie)
TMA-2 – Pedro Duque (Španělsko)
TMA-3 – André Kuipers (Nizozemsko)
TMA-4 – ? (Francie?)
TMA-5 – ? (Německo?)

Ale zpět k Franku De Winnemu. Jaká je budoucnost druhého belgického kosmonauta (tím prvním byl Dirk Frimout – v březnu 1992 na palubě Atlantisu STS-45)? Frank se netají přáním se do vesmíru vrátit – tentokrát ale na delší dobu, jako člen některé ze základních posádek ISS.

Tomáš Přibyl

Foto autor

Fotografie:

1 – Frank De Winne na přehlídce letectví a kosmonautiky ILA 2002 v Berlíně.

2 – Frank De Winne hovoří – naslouchají mu mnohem zkušenější ruští kosmonauti Jurij Usačov (vlevo, dosud čtyři starty) a Sergej Krikaljov (druhý zleva, dosud pět startů, na šestý se připravuje).

3 – Frank De Winne předvádí Milanovi Halouskovi, že umí psát.

4 – André Kuipers (vpravo) na svou kosmickou premiéru teprve čeká, Ernst Messerschmid (vlevo) ji už má dávno za sebou.


Aktualizováno : 05.11.2002

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz TMA | Sojuz TMA-1 ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.