Obsah > Pilotované lety > Saljut > Saljut 1

Datum startu Hmotmost Kosmodrom Nosná raketa Zánik Délka letu
19.4.1971 18900 kg Bajkonur Proton 11.10.1971 175 dní

První orbitální stanice na světě.

[ Popis stanice | Obrázky a schémata | Přehled letů ]

Po vypuštění byla stanice navedena na dráhu ve výšce 200-222 km. Tato dráha byla průběžně upravována pomocí korekčního motoru, čímž se prodlužovala životmost stanice. Se stanicí se spojily dvě kosmické lodě a pracovala na ní jedna posádka viz. přehled letů. 11.10.1971 byl naposledy zapálen motor stanice, který snížil rychlost tak, aby zanikla nad neobydlenými oblastmi Pacifiku.

Popis stanice.

Spolu s kosmickou lodí Sojuz 11 vážil Saljut (1) přes 25 tun. Systém loď-stanice měřil 20 metrů a maximální průměr byl 4 metry. Objem stanice spolu s objemem dopravní lodi byl kolem 100 m3 (z toho asi tři pětiny připadaly na přístroje).

Stanice se skládá z několika nestejně velkých, na sebe navazujících válců. Na úsek o průměru dvou metrů je připevněno pasívní stykovací zařízení, do něhož pak zapadne aktivní stykovací zařízení dopravní lodi. V tomto přechodovém úseku, dlouhém asi tři metry, je řídicí aparatura, jíž kosmonauti uvádějí v činnost stanici a prověřují její systémy. Tato část je od hlavní kabiny oddělena hermetickým uzávěrem.

Hlavní pracovní prostor Saljutu se skládá ze dvou válcovitých těles o průměru 3 a 4 m. V nejširší části je vědecká a technická aparatura. Na konci tohoto úseku jsou nádrže s pohonnými hmotami a další přístroje, které nepotřebují pro svou práci hermetizaci. Těleso stanice uzavírá opět krátký válec o průměru kolem dvou metrů, s raketovými motory pro korekce dráhy.

Stanice má dva páry slunečních baterií a řadu průzorů na povrchu. Na palubě stanice jsou zařízení, která slouží k udržování dobrého fyzického stavu kosmonautů (cvičné obleky, pružiny, běžící chodníček). Posádka má k dispozici sadu opravářského nářadí, takže může v případě potřeby dělat kromě pravidelných prohlídek i menší opravy. Na nejrůznějších místech stanice, včetně stropu je umístěna aparatura. Pro usnadnění pohybu je na stěnách, na podlaze i na stropě mnoho držadel a příchytek. Lze použít i popruhů a záchytek pro nohy.

Stanice má sedm hlavních pracovních míst, na nichž jsou křesla. (Řídicí stanoviště má dvě křesla pro velitele a palubního inženýra.) V Saljutu je dále pracoviště pro pokusy s ionosférickou aparaturou ERA, další dvě místa pro různá vědecká měření a nakonec křeslo pro lékařské pokusy. Astronomická pozorování se konala převážně z přechodového úseku, v němž je rovněž jedno z pracovních míst. Pro odpočinek má posádka spací vaky, jež se mohou připevnit příchytkami. Kromě toho může jeden z kosmonautů odpočívat na pohovce v orbitálním úseku lodi Sojuz. Každý kosmonaut má vlastní přívod vody, toaleta je ve zvlášť větrané části stanice.

Saljut byl vybaven bohatou vědeckou aparaturou. Kromě jiných přístrojů tu byla astrofyzikální observatoř ORION, jež umožňovala fotografovat astronomické objekty v krátkovlnné oblasti spektra. Aparatura byla umístěna v přechodovém úseku a obsahovala dva dalekohledy. Jeden uvnitř a druhý zvenčí. Při fotografování se nejdříve zorientovala celá stanice, kosmonaut vyhledal zkoumanou hvězdu a další sledování už bylo automatické. Pro astronomické pokusy sloužil i palubní gama teleskop ANNA, jenž byl schopen zaznamenávat záření gama. Dále je zde zařízení, kterým se sledovala vysokofrekvenční elektronová rezonance na různých druzích antén. Jedná se o zvýšení kvality spojení s lodí při jejím průletu hustými vrstvami atmosféry.

Stanice byla vybavena i pro pokusy biologické; ve speciálním skleníku s umělým osvětlením a automatickým dodáváním živného roztoku bylo možno zkoumat chování rostlin v beztížném stavu.

Dne 11. října 1971 byly se stanicí provedeny závěrečné operace. Stanice byla zorientována a navedena na sestupnou dráhu, aby zanikla nad neobydlenými oblastmi Tichého oceánu. Životnost stanice byla 175 dní.


Aktualizováno: 19. 9.1996

[ Obsah | Pilotované lety | Saljut ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.