Obsah > Pilotované lety > Mir > Docking Module (DM)



Modul pro připojování amerického raketoplánu ke stanici Mir.

[ Zaměření modulu ]
[ Vývoj modulu ] [ Konstrukce ]

Systémy modulu.
[ Zabezpeční životních podmínek ] [ Systém termoregulace ]

[ Obrázky a nákresy ]

Zaměření modulu.

Modul byl zkonstruován z důvodu dřívější nemožnosti připojování amerického raketoplánu k modulu Kristall připojenému k bočnímu spojovacímu uzlu.

Bez modulu DM by bylo nutno přemístit modul Kristall k čelnímu uzlu stanice Mir, čímž by se ale zamezilo k připojování nákladních lodí Progress M a dopravních lodí Sojuz TM. Navíc není vhodné neustále přemisťovat modul Kristall k čelnímu uzlu vždy když je plánováno spojení s raketoplánem.

Modul DM dovolil připojování amerických raketoplánů k radiálně umístěnému modulu, a je ho možné využít i pro připojování lodí Sojuz TM.

Vývoj modulu.

První diskuse o koncepci modulu DM probíhaly v rusku v listopadu 1993 a finální návrh byl předložen v červnu 1994. Montáž modulu začala v únoru 1995 a konečná kompletace a funkční testování bylo hotovo v květnu 1995. DM byl přepraven na KSC v červnu 1995 pro přípravy k letu STS-74. Raketoplán Atlantis STS-74 s modulem DM odstartoval 12.11.1995 (ke druhému spojení s Mirem) a 15.11.1995 ho připojil k modulu Kristall.

Konstrukce modulu.

Modul DM byl vyroben v rusku, vynesen raketoplánem Atlantis a připojen k modulu Kristall.

DM je 4.7 m dlouhý a na obou koncích je osazen androgynními periferními spojovacími uzly (APDS). Uzel APDS-1 bude trvale připojen k modulu Kristall a k uzlu APDS-2 se bude připojovat americký raketoplán. Průměr modulu DM je 2.2 m a hmotnost přibližně 4000 kg.

Modul je zkonstruován z hliníkové slitiny a pokryt izolační vrstvou SVTI (Screen Vacuum Thermal Insulation) a mikrometeoritickým štítem. Dále je ještě opatřen nosníky se západkami, které sloužily k upevnění modulu v nákladovém prostoru raketoplánu.

Na vnějším povrchu jsou připevněny dva složené panely slunečních baterií, které byly tímto způsobem přepraveny na stanici Mir. Oba tyto panely budou během výstupu kosmonautů do vesmíru sejmuty a připevněny k některému z modulů komplexu Mir.

Oba tyto panely slunečních baterií jsou různého druhu. První z panelů nazvaný CSA (Cooperative Solar Array) byl vyroben ve spolupráci RKA a NASA. Druhý panel RSA (Russian Solar Array) je ruské konstrukce. Konstrukce panelu CSA je ruské výroby a je osazena americkými fotovoltaickými články. Byl navržen v rámci příprav první fáze programu budoucí mezinárodní kosmické stanice. Tyto panely mají větší výkon a delší životnost než stávající, a poslouží jako zdroj elektrické energie pro americké experimenty na palubě Miru.

Pro uchycení modulu manipulátorem RMS pro jeho vyložení z nákladového prostoru raketoplánu je modul vybaven kotvou. Povrch modulu je také opatřen madly a úchyty pro usnadnění přesunu kosmonautů při výstupu na povrch stanice.

Na vnějším povrchu modulu je namontovaná kamera, která může být použita při spojovacích operacích.

Systém zabezpeční životních podmínek.

Modul byl během startu a vyložení z raketoplánu hermetizován a telemetrické informace o stavu tlaku, teploty byly během letu před spojením se stanicí předávány na palubu Atlantisu. Po připojení ke stanici Mir bylo napájení, řízení a telemetrie předáno stanici.

Systém termoregulace.

Přijatelné teplotní podmínky jsou udržovány pasivním způsobem přes stěny modulu a pomocí okruhu s chladicí kapalinou.


Aktualizováno: 08.06.1999

[ Obsah | Pilotované lety | Mir ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.