Obsah > Aktuality > Články > VALMEZ 2003

Seminář Kosmonautika 2003
(Hvězdárna Valašské Meziříčí, 28. - 30.11.2003)

Daniel Lazecký

Autor článku: Daniel LazeckýKaždým rokem pro vás všechny zprostředkovávám report jak a co bylo ve Valmezu. Někteří asi víte, že se zde koná každoroční rituál-resp. slezina a neboli seminář kolem témat rozličných a točících se ve víru jediného slůvka - Kosmonautika.

Setkávají se tady nejen staří známí a přátelé, ale i ti, kteří si za kosmonautikou zajedou a chtějí si poslechnout názor jiných. Podotýkám, a asi se i jinými slovy budu opakovat, že je zde milá a příjemná atmosféra vždy, když to zde ve Valmezu začne. Posledně se sešla pěkná hromada lidí a právě ti, co zde jezdí jako skalní příznivci, byli ze všeho také povzneseni. Organizačně se akce pořadatelům vyvedla na jedničku k všeobecné spokojenosti-jak jinak. Mám pocit, že i okolí hvězdárny si jaksi zvyklo na zvýšený počet lidí směřující právě do zdejší hvězdárny za účelem poznání. Místní restaurace již také ví, že se jim kapánek zdvihnou tržby, neboť ony žijí z našeho hladu a chuti k pivu. Zdejší medvědi také navykli po letech, že se již nikde nemusí stěhovat a s trpělivostí snášejí dva dny našeho usilovného chrápání. Po celém roce 2003 je však Valmezský seminář poslední akcí tohoto roku pro nadšence kosmonautiky. Svým pohledem a slovy jsem Vám zde přiblížil prostřednictvím Alešových stránek své cesty za kosmonautikou. Mohli jste si přečíst o mimořádném setkání ve Valmezu, kde příčinou byla havárie Columbie, o cestě a výstavě na pařížském letišti LeBourget, dále o třetím setkání v Lázních Bohdaneč a nyní čtete o semináři. Až na nešťastnou Columbii se toho dalo skutku prožít hodně a doufám, že se Vám také vše líbilo, protože jste se až na dvě výjimky jinak nikdo neozvali. Zasoutěžili jste si o cenu při návrhu imaginární české kosmické agentury a naplno sledovali dění kolem kosmonautiky. Vedli jste a dodnes vedete vášnivé diskuse kolem X-Prize návrhů po česku... Je Vám zde zkrátka dobře a jste spokojeni, tedy ať Vám vaše nálada, nadšení, zdraví a štěstí přeje i nadále do příštích let. Využiji zde možnosti a stejné komplimenty přeji ke svátkům Vánoc a Nového roku Vám všem.

Vrátím se tedy urychleně zpět, neboť o Valmezském setkání chci nyní psát. Pominu-li čekací dobu, která byla příjemná leč netrpělivá, neboť duše má zase chtěla pobýti mezi svými, vše bylo doprovázeno různými nesnázemi. Nejdříve mi šéf v práci nedal dovolenou, pak že zase jo a za něco. Zlobivé auto se přidalo a nemoc na navigátora přišla. Z Internetu se však dovídám tak trochu špatnou zprávu, pan Vítek se nedostaví tentokráte-poprvé. Tento jak jsem již několikrát napsal "stálý inventář" Valmezské hvězdárny onemocněl. Srdíčko pozlobilo a doktoři zabili na poplach. Pan Vítek se tedy omluvil, ale díky jeho ochotě není až zase tak vše ztraceno. Své přednášky předal pracovníkům hvězdárny a ti se ujmou v jakémsi zastoupení výkladu, takže posluchači nebudou strádat. Pan Vítek slíbil, že raději vynechá nyní Valmez, ale na Bohdaneč se velice těší. Takto snad mohu vzkázat panu Tondovi Vítkovi ať se opatruje, štěstí ať mu přeje a dobře se daří. Všichni, kteří jej známe se na něj budeme zcela jistě v Bohdaneči na přes rok těšit. Jo a ještě něco, dal se slyšet, že nebude zahálet v nemocnici a jakmile mu to situace dovolí bude pracovat na Space 40 a zase se jistě ozve díky Internetu. To byla vlastně situace, o které jsem věděl ještě před seminářem. Dalším, kdo o sobě dal vědět, že se do Valmezu nedostane pro svou pracovní zaneprázdněnost byl Aleš Holub. Škoda, že to tak dopadlo, protože právě s ním jsem si chtěl pohovořit o dalším rozšíření MEKu, ale v Bohdaneči se jistě vše vyřeší a projedná. Aleš bude tedy také jedním z Vás čtenářů, kteří čtou tyto řádky.

Pátek 28.11.2003

Hvězdárna Valašské Meziříčí (foto D.Lazecký)Vše je překonáno a jedeme tedy vytyčenou trasou směr Valmez. Zde přirážíme a dokujeme auto v čase T- 12.30 SEČ. Zjišťujeme, že se nám tentokráte podařilo dostat se zde v čase, kdy jsme zde spolehlivě jako první. Jdeme se ubytovat a tady se historie opakuje a ostatně také jste si vše mohli přečíst z předcházejících vyprávění. Na nově příchozích jde poznat, že jsou zde rádi a stejně tak jako my se moc těšíme na společně a příjemně strávený čas. S někým se potkáváme již ve městě jako s Milanem Halouskem-v knihkupectví. Po příchodu z města zjišťujeme, že se již hromadí lidé, kteří zde přišli účelově-na přednášku toho dne přišlo 37 lidí. Ve vestibulu probíhá ještě několik organizačních věcí stavěných v dobrém duchu přednášek. Díky iniciativě pana F.Martínka získávám zdroj elektrické energie, abych měl k čemu připojit svůj notebook a psát tento report pro vás. Je to rok překvapení, protože nakonec jsem potkal ve vestibulu i pana Mgr.A. Vítka CSc., který svou operaci bude absolvovat až příští týden, ještě lépe. To jsem nečekal, že si vyšetří pro nás čas a díky jeho ochotě přeci jen jeho přednášky vyslyšíme. Všichni si toho vážíme a v duchu děkujeme za ty dary.

František Martinek (foto D.Lazecký)Dnes je pátek - čas dobíhá k okamžiku první přednášky. Tuto má pan František Martínek a nese název "Jednou a dost". Pan Martínek nás oficiálně přivítal a vysvětlil organizační záležitosti ubytování a stravování. Ale zpět. Přednáška je věnována 15. výročí letu raketoplánu, tehdy ještě Sovětského svazu, BURAN. Je dobře, že si také někdo vzpomenul na tento let. Let, kterým ukázalo Rusko, že dokáže také využít svého technického potencionálu. Přenášející chtěl na úvod abychom nebrali jeho výklad jako přednášku, ale spíše jako tichou vzpomínku na let, který vzal za své v historii kosmonautiky. Tak jako vždy bylo vyprávění připraveno vizuálně s perfektní presentací na plátně před posluchači. Připomněli jsme si jak vše vypadalo a fungovalo. Osvěžilo nám toto vyprávění co vše bylo a co by mohlo i případně pokračovat. Dostalo se i na srovnání s americkým Shuttle a byly vyzdviženy rozdíly. Plnění úkolů v souvislosti s obranou státu - hlavní důvod proč raketoplán došel k realizaci. Nebudu se dále rozepisovat v technických parametrech Buranu a Shuttle, neboť ty jste si mohli jednak zjistit a také na KOSMO.CZ přečíst. Jednou ze základních odlišností od Shuttle byl především start a přistání v plně automatickém režimu. Dále Eněrgia může vynášet i jiná tělesa než jen raketoplán. Připomněli jsme si, že prvním nákladem Eněrgie bylo zařízení vojenského charakteru Poljus - jehož konec nebyl právě nejlepší. Zajímavé obohacení přednášky, alias vzpomínky na Buran, bylo zvýraznění záložních letišť - jedno z nich bylo v Simferopolu. Došlo pochopitelně i na tzv. nouzové stavy letu raketoplánu a jeho ověření tepelné ochrany. Připomněli jsme si také stádia zkoušek raketoplánu s maketami BOR a Kosmosy s číselným označením. Raketoplány byly zkoušeny i na létajících exemplářích tzv. ANALOG - ty sloužily pro nácviky manipulace, přistávacích manévrech a letech v atmosféře. Pan Martínek nezapomněl připomenout i ty kosmonauty, kteří se připravovali na let Buranu, ale jak již víme z historie, nikdo z řady kosmonautů se na palubě raketoplánu "nesvezl". Přesto se alespoň dva z celkového výběru však do kosmu nakonec přeci jen dostali na kosmických lodích Sojuz . Připomenu, že další z odlišností Buranu od Shuttle je i ten, že jak káže tradice z kosmonautiky SSSR byl tento dopraven na palební postavení po kolejovém svršku . Jak již víme Buran vzlétl a přistál v automatickém režimu a na jeho palubě byla na stativu umístěna kamera. Tak jako i u amerického raketoplánu byl stěžejní úkol ověřit stálost a odolnost tepelné ochrany orbiteru a jeho celkovou statiku.

Došlo i k poškození tepelné ochrany, které bylo zjištěno po letu - poletovou kontrolou, tyto však nenesly údajně tak rozsáhlé míry poškození. Konstruktéři Buranu mysleli i na evakuaci lidí z Buranu, ale jen za předpokladu dvojčlenné posádky. Při více členné posádce se zvažovala možnost záchrany v podobě nové kosmické lodě - určené pro tento účel. Loď měla být něčím jako SuperSojuz - velký Sojuz, který ve svém kónickém prostoru měl zajistit evakuaci lidí z ohrožení. Vyvíjet se měla i raketa Eněrgija - projekty jsou pro dosažení vyšších nosností, zavedení znovupoužitelnosti pomocných startovacích bloků, které se měly hned na několik způsobů zvracet na Zemi na repasi. Stejně tak existoval plán na znovupoužití i druhého stupně Energie – velmi, velmi zajímavé. Eněrgija, Eněrgia M a Vulkan. Celý projekt však skončil pro nedostatek peněz a také díky politickým změnám...

Druhým, kdo nás tento den potrápil, byl pan Mgr.A.Vítek CSc.jeho přednáška "Stanice ISS v letech 2002-2003 - Nouzový provoz". Autorova mentalita je obdivuhodná, dokázal si pro nás i přes své problémy připravit velice zajímavý výklad. Myslím si, že lidé se velmi těší na jeho přednášky - není se co divit, velice poutavě se dokáže odpoutat a zase vracel k jádru věci o které vypráví. Přednáška se rozjíždí...pan Vítek nám vypráví svou anabázi a jak osud chtěl tomu, aby se dostal mezi nás.

Nouzový provoz nastal díky havárii Columbie. Naposledy kdy jsme se zde sešli ve Valmezu situace vypadala jinak a snad je to i osudové, že si člověk naplánuje a realita je jiná. Seznámili jsme se s současným stavem stanice ISS a obsazenosti kosmického hardware nyní, a částečně co bude nadcházet.

Vyslyšeli jsem si o letech STS-112 a 113, která vynesla šestou expedici na stanici ISS a také pak dovezla již vystřídanou a odsloužívší expedici pátou.Hovořilo se o konkrétních krocích resp. prací, které se konaly jak na palubě STS tak na ISS. Ke každému letu jsme dostali dost vyčerpávající výklad ústně. Vy kteří jste zde nebyli si jej můžete jen přečíst. Při letu STS 112 PMA2 dostal novou úlohu, když byl před tím prázdný. Inspekcí na ISS nepotřebných odpadů a nepotřebných zařízení se zjistilo, že tyto předměty jsou nastrkány astronauty doslova všude možně jen ne tam, kde by nepřekážely a nevytvořily potenciální nebezpečí. Tím, že se tyto strkaly a přichycovaly různě po stanici se nechtěně překrylo až 7 ze 14 fire ports. Fire port slouží jako kontrolní body kde se ověřuje například, že v inkriminovaném místě nehoří a nebo takzvaně neplynuje. Chytrá hlava v NASA zjistila, že se k tomuto dočasnému kontejneru hodí PMA2, který se zatím nepotřebuje - problém zatím vyřešen. Zatím. Podoba z posledního letu STS se dá považovat i za dnešní podobu ISS. Plán startu na rok 2003 a to jak se týká STS tak i Progressů a Sojuzu měl vypadat jinak, ale vše se zamotalo havárii raketoplánu Columbia 107. mise. Takto se ovlivnila stavba stanice nadobro a také se dostala do velikých skluzů časových a finančních. Do konce roku měl být dle plánů celý příhradový nosník v celku. Při letu 112 však nastal problém při rozvíjení radiátoru - problém se objevil v podobě srdeční arytmie kosmonauta Budarina. Nastala vážná diskuse mezi Ruskou stranou, která tvrdila, že vše je "chorošo", a USA. Ta americká zase byla proti, protože se to neslučovalo s předpisy o bezpečnosti při zajišťovaní výstupu, který se děl z USA hardware. Nakonec se EVA odložila a školil se nouzově Petit, který nebyl na EVA cvičen. Petit intenzivně studoval předpisy a podrobný itinerář pro EVA a práce prováděné. Vlastní výstup po podrobném leč dálkově řízeném tréninku trval pro Bowersoxe a Petita něco přes 6 hodin.

Pan Vítek stále rozvíjel svou neúnavností tuto přednášku. Docházel jsem dojmu, že on sám řídí tyto záležitosti pro NASA z pohodlí domova. Jeho informovanost je skutečně obdivuhodná. Nestačím ani psát všechny jeho postřehy aniž bych se sám připravil o výklad. Kdybych se zde rozepisoval podrobně nebyl by to report, ale interview. Dostali jsme se až na bod o havárii Columbie, jak tato zahýbala osudem stanice. Rázem vzniklo mnoho variant havarijních plánů a souborů, opatření. Nakonec byla vybrána jen jedna jediná varianta a ta byla uznána jako řešení z nouze. Vedly se rozsáhlé diskuse kolem počtu lidí přítomných na palubě a to zejména s ohledem na omezené možnosti zásobování ISS. Kritickým nedostatkem je také tzv. klíčová voda, které nikdy není dost. Výroba vzduchu se děje elektrolýzou vody, kdy kyslík zůstává a vodík se posílá "přes palubu". Tento argument byl rozhodujícím kriteriem nouzového plánu, který se praktikuje nyní. Z jejich charakteru a při vypracování rozsáhlých kalkulací není možno držet na palubě tříčlennou posádku. Pan Vítek shrnul lety Sojuzu TMA 1, 2 a 3. V případě TMA3 došlo k připomenutí odchylky v dráze sestupu od plánovaného budu přistání. Došlo k tomu díky posunutí těžiště lodi, a že skutečně došlo k balistickému sestupu a ovlivnění aerodynamiky sestupu. Vesměs došlo k nouzovému režimu rozrotování lodě - drastičtější sestup, ale v daném případě bezpečnější(8g). Příčinou byla závada na automatice sestupu, program špatně vyhodnotil data řízeného sestupu a byl poněkud napřed. Jedna z antén na VKV při vlastním přistání se utrhla buď díky uvolnění padáku a nebo se zaryla do země a kosmonauti ztratili možnost se spojit s vyhledávací skupinou. Kosmonauty pak hledali 4 helikoptérami operujícími v předpokládané oblast přistání a zase je vše o penězích a organizačních schopnostech. Po čtyřech hodinách anabáze skončila šťastně s návratem kosmonautů. Opatření následovala s tím, že mobil Motorola 9095 satelitního systému Iridium a GPS, aby bylo možné kosmonauty rychleji najít.

Problém zase vznikl s certifikací baterií pro mobil, kdy americká strana podezřívala používání uvedených baterií jako škodlivé. Neměly tedy certifikaci pro stav beztíže v případě používání, nabíjení a údržbu. Zase došlo na kompromis se skřípěním zubů z americké strany tedy s jistými bezpečnostními opatřeními. Další posádka již přivezla certifikované baterie a tato historka se stala zajímavou minulostí. Posádky Sojuzů na ISS také cvičí motorické a vizuální schopnosti na přenosné výpočetní technice. Trénují a osvěžují si své schopnosti se Sojuzem přistát bezpečně. Dověděli jsme se také o různých úskalích letu na ISS a životě kosmonautů a zařízení přítomných na palubě stanice. Technické informace si můžete osvěžit na encyklopedii Space40, kde se pan Vítek stará o aktuální informace.

Přes posádku Sojuz TMA 3 se prokousáváme ke konci přednášky. Připomenuty byly i nynější problémy na ISS, tedy nejčerstvější ze dne 27.11.2003 kdy kosmonauti snídali. Ti zaregistrovali kovový zvuk údajně zvenčí slyšený. Po kontrole ze Země se však k ničemu nedopátrali a spravili kosmonauty o pravidelném chodu komplexu. Podezření padlo na brnknutí nějakého kovového předmětu o lopatku větráčku uvnitř stanice. Další problém, ale již nalezený na Zemi, na který se narazilo byl finančního rázu, kdy hrozilo, že se let nadcházejících Progressů neuskuteční pro nedostatek peněz. Chyběly prostě finance pro převoz Progressu z výrobních závodů na Bajkonur. Mohli jste zaregistrovat, že se však na poslední dobu navýšil dostatečně finanční obnos pro kosmonautiku, a tak se zdá, že se zatím vše vyřešilo.

V tomto duchu se vedla celá přednáška a vlastně ten kdo zná pana Vítka nic jiného snad ani nečekal - byli prostě spokojeni všichni. Diskuse se ani nekonala, nebylo by vhodné obtěžovat - pan Vítek si nás vychutná ještě zítra.

Ing. Tomáš Přibyl (foto D.Lazecký)Poslední kdo nás má na starosti je ing.Tomáš Přibyl se svou přednáškou "DEKE!". Je neskutečné jak ten čas letí, leč příjemně. Tomáš nás pomalinku uvádí do své přednášky, kdy inspirací se stala knížka, kterou si zakoupil ve snaze nakrmit svého zvídavého ducha po kosmonautice. Vypráví o astronautovi D.Slaytonovi. Kniha vyšla po jeho smrti. Jde o jeho vlastní zpověď, kdy jak jistě mnozí z vás víte, byl to on, který pro svůj zdravotní stav vzlétl až na sklonku své kariéry v kosmonautice v programu Sojuz Apollo. Tomovi se líbí kniha z důvodů, že se autor ve své autobiografii neskrývá s různými sympatiemi a nesympatiemi s ostatními astronauty. Tedy jednoduše jak koho měl rád a koho ne. Přišlo na seznámení resp. rychlé osvěžení posádek a výběrech astronautů z historie kosmonautiky. Jeho vyprávění bylo defakto průřezem knížky, kterou četl a to nám také vyložil. Zajímavá osobnost D.Slayton – astronaut veterán se svých nominací na letech Mercury nedočkal. Pro svou srdeční arytmii se vše v jeho životě rázem převrátilo. Slayton byl vybrán mezi astronauty v říjnu 1959. Už tehdy se u něj tato vada objevila, ale lékař nepovažoval tuto za klíčovou a takovou, aby jej vyřadila. Zpráva o lékařské prohlídce se dostala dosti vysoko do vedení Bílého Domu. A tak předstoupil Slayton ještě před širší kontrolu a ta jej opět shledala letu schopným. Nebyla to však konečná a tak se dostal k další prohlídce a ta jej až teprve vyřadila. Slayton se dle výkladu Toma z knížky odvolával na politické důvody a konkrétně na popud administrátora J.Webba. Měl to být exemplární trest pro první sedmičku a konkrétně na Slaytona za přílišné a samozřejmé vystupování astronautů - ukáznění do jistých mezí. Jednou vydána zdravotní zpráva o jeho zdravotním stavu se sním vlekla celou dobu, chtěli mu zakázat i létat.

Přijal funkci Chief Astronaut a toto funkce jej rázem povýšila nad všechny ostatní astronauty za jeho působení v NASA - rozumějte funkčně. Započal vybírat, stanovovat kriteria pro výběr astronautů a jednotlivých skupin. Byly ovlivněny hlavně kriteria kolem věku a výšky. Potrpěl si na služební zásluhy a zakládal si na nich a dle toho se taky řídil výběr - nominace do posádek. Tedy služebně starší měl mít vždy přednost. I vzájemné vztahy u něj ovlivňovaly jím vybírané nominace. Osobně dost nesnášel Coopera, kterého měl za samolibého a arogantního člověka. Tomáš nás poutavě provází i zákulisními událostmi kolem US. Astronautů. První posádky Gemini jsou tedy prací Slaytona. Zde se právě projevila jeho sympatie ve služebně starších a mladších a získaných zkušenostech. Historie se tak odvíjela, že i různé náhody zamíchaly plány Slaytona. Touto událostí byla například tragická havárie posádky Gemini 9-resp. hlavních kandidátů E.See a Bassetta, a musela být nominována nová posádka. Slayton prošel historií MOL, Apollo a také zde skončil svým letem na Sojuz Apollo, kterým uspokojil svou touhu letět do vesmíru. Nominace v posádkách Apollo zavánělo silným kamarádšovtem a Slayton to dle své knížky otevřeně přiznává. Mimo jiné se přiznává i k velikým sympatiím ke astronautovi Guss Grissomovi. Asi by bylo užitečné tuto knihu přeložit s velkým důrazem na podrobnosti. A tak zpověď astronauta Slaytona končí.

Předpokládám, že jeho kniha byla silně ovlivněna vědomím jeho fyzického konce, o kterém asi patrně moc dobře věděl. Díky jeho řádkům jsme měli prostřednictvím Toma odkrýt několik stránek dějin kosmonautiky USA a NASA. Jak to tak vypadá není to poprvé co jsme překročili čas určený pro přednášku a tak tomu bylo i nyní, ale nikomu to nevadí. Jen čas od času slyším jak sousedovi se bouří žaludek z hladu.

Pro dnešek je tedy konec našeho sezení. Jsme dost nabytí informacemi a rozjíždí se první diskuse mezi jednotlivými účastníky Valmezu 2003. Nějaká část se orientuje na ubytovnu a nějaká část do místní restaurace si poklábosit. Dnes se nás tady sešlu bratru 37 lidí - to je slušné, zdá se, že se lidé začínají zajímat o kosmonautiku a jsou také ochotni si za kosmonautikou i zajít. Ta část co si šla poklábosit do blízké restaurace se šla pobavit i kolem ceny X-Prize. Slíbil jsem to klukům, kteří mne znají a také jsem si nějaké materiály kolem mých ideo návrhů připravil.

Sobota 29.11.2003

Po líném probuzení, nezbytném nakrmení a hygieně jsem se dal na učebně do pokračování psaní tohoto raportu. Již se trousí také zbývající posluchači a na chodbě si také pár z nich ještě vypráví. Pan Martínek a p.Kroulík připravují vše potřebné pro nadcházející přednášku.

Mgr. Jiří Kroulík (foto D.Lazecký)Je 8.30 a na pořadu dne je jako první přednáška Mgr.Jiřího Kroulíka s názvem "Ruské nosná prostředky na počátku 21.století". Její název slibuje zajímavé vyprávění a dá se předpokládat souhrn, resp. průřez historií raket made in Russija. Předně je potřeba poznamenat, že i když došlo k podstatné redukci vynášení užitečného nákladů na OD nosiči ruské výroby tyto se stále používají jako nejspolehlivější. Lze je poznat v různé škále technických vylepšeních a konstrukčních změn, které po letech doznaly. Nezanedbatelná je také snaha modernizovat jak samotné nosiče tak používané zařízení pro vypouštění. Vše co jsem zde vypsal dá se řadit do pomyslné osnovy s těmito body:

Celkový potencionál konstrukčních kanceláří je úžasný co se týče zaměstnanců a výrobních kapacit. V Rusku jsou 3 největší a nejdůležitější konstrukční kanceláře, nepočítaje i jiné, které splnily a dále plní své technické zadání v několika modifikacích různých raketových motorů.

Rakety, které ve svém značení nesly čísla měly 3-4 názvy a vlastně se jednalo o totéž. Vše bylo pro utajení před nepřítelem v době podpisů odzbrojovacích smluv SALT 2. V ruské kosmonautice se můžeme setkat s poměrně rozsáhlou škálou značení raket a raketových motorů. Při pohledu na různá značení to u vás vyvolá pocit zmatku bez nároku na přehled a já vám to tak trochu mohu sám od sebe potvrdit.

Projekty a situace týkající sdružení ENERGIJA-OKB1 původní Raketno-kosmičeskaja korporacija. Nejznámější ze všech konstrukcí je N1, Sojuz, R1, R7 Semjorka ,ENERGIJA a nyní navrhla kancelář raketu Kvant. Projekt, který má zaplnit díru na trhu raket s požadavky. Složenina z již používaných komponent této konstrukční kanceláře - nosná kap. 1,75 tuny z Plesecka na nízkou orbitu, a nebo až 2 t ze Sea Launch. Další odpaliště z mobilního železničního svršku. Kvant měla mít 5t nos. kapacitu.

Další raketa se připravuje - je jí Aurora. Nosná kapacita má být o 54 procent vyšší než Sojuzy a je vyšší. Je zajímavá druhým stupněm - raketovým motorem MK-33. Ten pochází z Kuzněcovovy konstrukční kanceláře je to dědictví z programu N1. Urychlovací stupeň se bude jmenovat Korvet. Bloky 1. stupně budou obsahovat 4 návěsné motory a jsou shodné se Sojuz FG vyráběných v Samaře. Aurora bude dosahovat vyšších nosných kapacit a bude obsahovat podstatně modernizovaný řídící systém. U Aurory jde o spolupráci hned několika dodavatelů výrobních kapacit a kanceláří.

PROGRESS - konstrukční a výrobní kapacity kanceláře. Zde se vyrábí odvozeniny R7, která je nejvytíženější raketa na světě. Ve středisku v Samaře modernizují Sojuz 2. Nosiče se kompletují jen a jen z dílů vyrobených v Rusku. Nový raketový motor - nosnost ve srovnání o 1200 kg větší při stratech z Plesecka. Bloky Fregat a Ikar, výrazně se zlepší ekonomika na 1kg už. zatížení na orbitu 200km - stojí cca 20000rublů/ za kilo u Aurory klesla na 10 tisíc. Dráhy 1500km - Sojuz2 - 50 000rublů/za kilo a Aurora 20000rublů/za kilo - dobrý důvod k zavedení do provozu.

Přednáška byla obohacena rozsáhlou škálou technických parametrů. V současnosti s nárokem dopravy na vyšší hmotnosti už. zatížení dochází k navrhování nových horních stupňů - moderní a výkonnější. S nebezpečností použití pohonný látek se tlačí na změnu - nebezpečných pro personál a obsluhu kolem rakety, dále ovlivnění konstrukce startovací rampy a podobně.

Sdružení kanceláře Chruniščev (Proton) dostalo na starosti modernizaci a výrobu. Modernizace do verze Proton M. Tato verze bude mít zlepšený řídící systém, dostatečné využití pohonných hmot při spalovaní, 2x vetší prostor pro užitečné zatížení. Dovolí konstrukci doplnit o urychlovací blok Brize, zlepší nosnost 1.5t navíc. Angara(od 1993) - konkurs vyhrál Chruniščev. Je to úplně nové konstrukce nosné rakety s moderním pojetím, která používá unifikované díly, ale o tom jsem již psal. Nicméně připomenu, že jde o dlouhotrvající vývoj, který byl dokumentován na výstavách v LeBourget. Nosič používá LOX/LH2 motory. Do Angary patří i projekt Bajkal, který jste také zde na stránkách mohli zhlédnout.

Kancelář RADUGA. Prosazuje svůj starší projekt Burlak, vývoj leteckých prostředků. V polovině 90. let se Burlak měl vypouštět z letadla TU160, což je strategický bombardér. Poslední verze Diana Burlak vznikala se zahraniční účastí, ale dnes má tento projekt malé šance na uplatnění. Dnes je víc raket než je potřeba.

Státní raketové středisko Makájeva - specializace na námořní rakety, zejména známých pod názvem RIKSA. Jde o stavebnicovou koncepci a netradičním užitím kombinace paliva - kapalný kyslík a metan. Vývoj tohoto motoru a kombinace motoru započala od roku 1981. Motory nesly označení RD181 + 185. Dále to byla raketa Priboj startující přímo z vodní hladiny a stabilizována tzv. plovoucí kotvou. Různou konverzí svých raket došlo i na projekty tzv. vzdušných startů - nová myšlenka vypouštění. Raketa Volna, RSM54 Štyl, Štyl 2-4, RYF a Aerokosmos - vypouštěná z letounů. Principem je vynést speciálním dopravním letounem do plánované výše kontejner s raketou. Ta měla být vytažena na padáku, stabilizována a po té měla raketa také startovat ve vertikální poloze. Problémy zpočátku spočívaly ve vytažení rakety, neboť silně ovlivňoval stabilní konstrukci letounů - problém vyřešen zesílením letounu a způsobem vytažení - let po parabole.

Dalším řešením, které se naskytlo bylo využítí konverze raket z vojenských zásob Ruska - raket, které spadaly pod typy, které měly být zlikvidovány v duchu smlouvy SALT2. Rokot, Dněpr, Start, Priboj a zmíněný Štyl. Došlo k velkému rozmachu konkurence na komerčním poli nabídky vynášení užitečného zatížení orientovaných dle váhy, charakteru zakázky.
Vše záleží na podmínkách, které dokáži v různých směrech ovlivnit realizaci záměrů.

Pan Kroulík nás provedl poutavým vyprávěním, které nás seznámilo s projekty. Stejně tak jako na straně USA tak i na straně Ruska vzniká snaha dát se směrem nasazením znovupoužitelných kosmických systémů. Různé konstrukční kanceláře se tak zabývali těmito prostředky. Například :
RKK Energija Varianta 1
KB Saljut Varianta 2
NPO maš- Varianta 3
CNII Varianta 4

Všechny projekty připomínají miniraketoplánek MAKS, jen pravda v jiných konfiguracích na nosiči startujících ze Země. Mohu sdělit, že miniraketoplánek z variant1-4 má sklopná křídla a defakto se předpokládá, že by nahradil svým potencionálem a výhodami Sojuz. Všechny projekty skutečně vypadají velice zajímavé, ale když se opakuji a řeknu, že je to vše o penězích a politice zase se spíše trefím do černého.

Existuje i vzdálenější vize, ale skutečně se asi jejich realizace bude odrážet na jistých záležitostech technického pokroku, který kosmonautika potřebuje. Projekt budoucnosti pocházející z Ruska je něco mezi Buranem a fantazií konstruktéra. Ten použil v jednom stupni 7 raketových motorů pracující s třísložkovým palivem. Kyslík, vodík a kerosen. Vzletová hmotnost se odhaduje na 1400t. Toto těleso bude schopno existovat dle původních záměrů 7 dní na orbitě a bude schopno letět jak v automatickém režimu tak pilotovaném. Další návrh Mikojanovy kanceláře ukazuje raketoplán připomínající Sanger.

Prof. Ing. Jan Kusák, CSc. (foto D.Lazecký)"K některým technickým problematikám raketové techniky a kosmonautiky" - přednáší pan Prof.Ing.Jan Kusák,CSc.
Je to další dobře známý přednášející jehož specialitou jsou rozmanité technické detaily a vše související s raketami. Zvláštní pojetí výkladu je doloženo vizuálními presentacemi. Přednáška má 4 body a hlavně probíraný systém jedním stupněm tam a zpět. Dále uplatnění nafukovacích bloků pro sestup z OD a jiných pozemských aplikacích, vypuštění kosmické lodě Čínou a vše doplňuje drobná úvaha a vlastní Stanovisko kolem havárie Columbie.

Poslední pokusy s kompozity ukázaly, že ne všechno vydrží extremní namáhání pro potřeby, pro které byly koncipovány. Tyto pokusy prošly v mnoha zemích na výzkumno-vývojových úkolech, informace se ukládají pro potřeby vývojářů a konstruktérů. Finance na vývoj nových materiálů - vysoce odolných materiálů se vynakládaly ještě před letem STS 107 velmi intenzivně a paradoxně havárie ještě více akcelerovala tento vývoj.

Dnes probíhají rozsálá práce na vývojích systému SSTO. Pro vlastní realizaci však jsou potřebné veliké finance, které jsou již nyní potřebné pro základní nicméně daleko důležitější záležitosti. Těmito jsou zásadní úkoly - dodržet a zajistit optimální dopravu materiálů a lidí na ISS s údržbou a zajištění správné funkce včetně. Bude velice náročné časově a finančně dodržet nyní také doporučení CAIB pro úpravy raketoplánu, aby se opět mohly provozovat. Jak vidíte filozofie je velice složitá, že vlastní financování na SSTO bude dlouhodobější než si mysleli lidi z bezprostřední blízkost z výzkumu a vývoje SSTO. Zatím asi ani doba nedozrála finální realizaci. Nelze jen uspokojit technický aspekt splněním především kriterií tohoto směru.Je zapotřebí, aby i kosmonautika a její smysl byl uspokojen a tak je potřeba nalézt řešení dopravy nákladu tam a zpět a nejen vlastního prázdného prostředku. Efektivnost motoru tedy není zatím taková jaká by měla být.

Situace s nafukovacími brzdícími bloky určených pro sestup z OD je rozporuplná. Opět je vše o materiálech a vložených financích. Minulým rokem hovořil o nafukovacích konstrukcích p.Martínek a nyní p.Kusák rozvedl výklad do vyšší podrobnosti. Ostatně výklad je tak technicky pojat, že mnohdy chybí pochopení pro obyčejného smrtelníka, ale dále. Zatím teoretické a konstrukčně výrobní práce zatím nepotvrdily skutečnou a správnou funkčnost štítu nafukovacího. Nicméně práce probíhají stále a konstruktéři se nevzdávají. Nafukovací štít pro brždění a snížení tepelného ohřevu má tedy přinést:

Pan Kusák se zmínil také o letu Číny do vesmíru. Rozhodně nelze říci, že by se příliš mýlil ve svých vlastních výpočtech na jejichž základech se odvážil odhadnout úspěšnost letu Číňana do vesmíru. Jak je vidět i na teoretickém základně se dá hodně udělat. Pan Kusák vyzdvihl i jistou pomoc tedy dílčí pomoc ze strany Ruska při výcviku kosmonautů a školení odborníků pro kosmický průmysl orientovaný též na pilotovanou kosmonautiku. Číňané také používají svých ověřených raketových nosičů. Holt pracují sice pomalu, ale přeci jen jistě. Po technické stránce měli dávno na let kosmonauta, šlo hlavně o politické aspekty. Dokázali také tyto své lodě modernizovat a upravovat dle vlastních potřeb, i když bohužel ovlivnění mohlo vyvstat z politických ambicí jednotlivých garnitur u moci.

Číňané šli na věc své pilotované kosmonautiky obezřetně neboť letu Y.Liweye předcházelo mnoho zkoušek svých pilotovaných lodí, zkráceně:

Zde je jakási podobnost s ruským Vostokem - holt ruský vzor se jim líbí. Lze očekávat jen, že Čína svůj let zrekapituluje v podobě opakování. Číňané se nechali slyšet, že vše se plánuje na konec roku 2004. Tentokrát by se na palubě měli "svézt" dva kosmonauti a snad i let bude trvat alespoň dva dny. Nikde však není vyloučeno nějaké překvapení, pokud vezmeme dohady, které vznikají díky utajovaní z čínské strany, pak to asi nebude poprvé a ani naposled.

Martin Kostera a Daniel LazeckýPoslední připomínkou rozebral pan Kusák havárii raketoplánu. Sám nevěří, že poškození úderem izolační pěny z ET kriticky poškodilo křídlo. Přiznává však, že doznal dle získaných informací, že se odborníci zdaleka více věnují širším zabezpečením letu raketoplánu. Tyto odborníky tlačí i čas, ve kterém musí další Shuttle vzlétnout už kvůli zajištění servisu na ISS.

Ostatně slíbil jsem vám něco říci a vyjádřit se kolem X-Prize a asi byste mi to i někteří vytkli. Kdo si byl schopen mne vyslechnout kolem této záležitosti byli: Martin Kostera, Mirek Kaňa a Patrik Pluhař. Nebyl tu totiž, i když tu bylo dost lidí, nikdo, kdo by se ozval. Takže ty první dvě jména, které jsem zde napsal jsou ti, kteří jdou na věc se mnou do týmu. Aleš Holub zatím ještě neví o čem jsem hovořil a bude spraven poštou s tím, že se rozhodne dle svého. Rozhodně ale nechci tajit co mé ideové návrhy obsahují. Nepředpokládám, že by nějaké české X-prize došlo realizace, je to záležitost z hecu. Já si tak příjemně strávím volný čas a mám o zábavu postaráno.

Ing. Bedřich Růžička (foto D.Lazecký)"Po stopách výroby raket v Československu za 2.svět.války" - přednáší pan Ing.Bedřich Růžička CSc.
Tato přednáška již příchodem hlavního přednášejícího zaručovala zajímavý výklad. Díky detektivní práci p.Ružičky jsme se dostali do dějin raketová techniky říšského Německa a souvisejícími výrobními závody. Zpočátku nás naťukl názorem, že jisté výrobní kapacity byly i u nás a nebo také vznikaly za účelem výroby různých dílů raketové techniky v již zmíněných letech. Výkladem byly zabrány roky 1939-1945 a byli jsme doslova zahlceni následujícími historickými fakty doložené skutečnostmi a zjištěními z archívů a nebo samotným autorem přednášky. Asi bych jen měl prostě přepsat co je v sylabech, neboť jsem nebyl schopen psát. Sylaby z přednášek pravděpodobně dodá ředitele Hvězdárny pan Martínek na tyto stránky.

Iniciativu v přednáškách přebírá p.Mgr.A.Vítek CSc., který nám bude vykládat o "Výsledcích vyšetřování havárie raketoplánu Columbia". Nejdříve si připomínáme vlastní start a posléze let posádky a mise raketoplánu Columbie s číselným označení STS 107. Svým vyprávěním autor přednášky navazuje na svou přednášku z předcházejícího dne. Připomněli jsme si dráhu přistání a dráhu rozpadu raketoplánu Columbie. Stejně tak byla opět objasněna skutečnost vysílání dat z orbiteru raketoplánu, když je tento obalen ionizující plasmou během přistání. P.Vítek vycházel i z různých snímku rozpadajícího se raketoplánu, které se staly jedny z důkazních materiálů pro další vyšetřovaní. Okamžitě po havárii byly ustanoveny dva týmy vyšetřovacích skupin NAIT a CAIB. NAIT byla interní pracovní skupina ustanovena ředitelem NASA. Náplní skupiny:

CAIB:
Nezávislá vyšetřující skupina, předkládající výsledky šetření a doporučení administrátorovi NASA - z civilistů a nezávislá na jakékoliv instituci. Tito pracovníci v počtu 12 lidí si přizvali ke spolupráci mnoho znalců z různých oboru fyziky a mechaniky.

Nejdříve ze všeho byly vypracovány jakéhokoliv myslitelné příčiny havárie a vzniklo tak velmi mnoho hypotéz, které se dále vyhodnocovaly. Odborníci postupně zvažovali možné a nemožné varianty, až se došlo k nejpravděpodobnější příčině havárie.

Významným mezníkem ve vyšetření příčin bylo nalezení magnetopáskové jednotky MADS. Touto jednotkou byla vybavena jen Columbie. Data zaznamenána na této kazeto-páskové paměti jsou pouze ukládána na magnetický pásek. Ta je spuštěna v době startu a přistání. MADS byla nalezena díky veliké náhodě a významně pomohla k dotvoření děje poškození a děje přistání, kdy se raketoplán rozpadl. Dalším významným důkazem o potvrzení vybrané teorie o úderu namrzlé pěny na hranu křídla, byly praktické zkoušky střeleckého charakteru, kterým se simuloval právě již avizovaný náraz pěny. Na připravené prezentaci jsme si prohlédli záběry ze střeleckých zkoušek s následným poškozením panelu 8, které mimo jiné vyvolalo u přítomných specialistů jisté zděšení.

Přehled doporučení si můžete přečíst na stránkách Kosmo Portalu. Z těchto důvodů tedy na tomto místě nebudu opisovat. První spis CAIB byl vydán jako definitivní scénář průběhu havárie. Zpráva je vyhotovena v rozsahu 189 stran. Zpráva posloužila pro CAIB pro vyhodnocení a závěrečné vyhotoveni souboru opatření pro NASA. Skutečně se zde definuje fyzický náraz polyuretanové pěny na hranu křídla s orientací spíše pod spodní část této hrany. Vyšla ke zveřejnění 18.7.2003. Rozebrali jsme společně průnik horkých plynů v panelu RCC č.8 až 9 a mohli sledovat potvrzení analýzy z různých připravených snímků. Pan Vítek nám také ukázal snímky řešení té části izolace, která odpadla. Předpokládám, že jste na CAIB byli a tak i vy jste si mohli prohlédnout jak tato část vypadá.

Dne 26.8.2003 CAIB vydala závěrečnou zprávu s rozsahem 248 stran a sami si jí můžete stáhnout v podobě PDF formátu ze serveru CAIB. Zpráva obsahuje historii letů raketoplánu, průběh letů STS, pravděpodobnou příčinu havárie a 29 základních doporučení pro NASA. Zdá se, že na tom se dalo vše ukončit, ale právě zde zase něco začíná. Vznikly různé spekulace, kdy se raketoplán zase zavede do provozu. Právě z nich vydala NASA stanoviska, že nejdřív padá v úvahu termín září-říjen roku 2004. Vzhledem k tomu co vše musí NASA splnit dle předložených doporučení CAIB jde o šibeniční termín. NASA reagovala vytvořením pracovní skupiny pro obnovení letů a ustanovila se dozorčí komise pro sledování doporučení CAIB. Mimo jiné předsedové dozorčí rady jsou astronauti Covey a Stafford.

Lety raketoplánu má obnovit mise pod vedením E.Collinsové a mise bude mít označení STS 114.

Probrali jsme jednotlivá doporučení CAIB a to co NASA navrhla jako další a preventivní opatření které doplňují doporučení NASA.

Po krátkých dotazech se pro dnešní den skončilo - uf, to bylo zase fajn, takže na večeři, pokecat a do hajan. Jo a ještě něco, dnes je nás přes 40 lidu. Takže v neděli budu pokračovat.

Neděle 30.11.2003

Je 8.30 a zase zde sedíme abychom si vyslechli poslední dvě přednášky tohoto setkání ve Valmezu tohoto roku. Toho dne nás vítá na posluchárně starostlivá duše p. Martínek.

Část účastníků semináře Valmez 2003 (foto D.Lazecký)Prvním kdo přednáší je ing. T. Přibyl a vyprávět nám bude "O cestách za kosmonautikou po Evropě". Někteří z nás již asi ví, a není to tajemstvím, že Tom je také sběratelem podpisů kosmonautů světa a tak se přirozeně odvíjí i jeho vyprávění. Je také přirozené, že se tento člověk rád dostává do míst, které s kosmonautikou nějak souvisí a jeho duše je nadmíru potěšena když doslova narazí na těleso, které v kosmu bylo. Těmito tělesy rozumějte kosmické lodě a jeho vyprávění bylo jako turistický průvodce, takže zdejší informace můžete využít pokud budete na dovolené a buďte se poblíž pohybovat - stavte se v muzeích. Tom navštívil tedy tyto místa:

Kozlekédesi Múzeum - Budapešt, Madarsko
Dopravní museum, kosmonautika se zde presentuje jedním exponátem a tím je Sojuz z letu kosmonauta B.Farkase. Informace získáte také na Kozlekedesi Muzeum (Transport museum).

Technisches Museum - Vídeň, Rakousko
Expozice kosmonautiky je sice skromná, ale stále se mění a pomalounku rozrůstá. Je zde vlaječka Rakouska, která byla na Měsíci, vzorky měsíční horniny, makety kosmických lodí.
www.tmw.ac.at

Morgenrothe - Rautenkranz - Německo
Z malého hornického městečka ani nebudete velmi nadšení, ale z musea ano. Je orientováno na let prvního německého kosmonauta S.Jahna. Je zde dost exponátů orientovaných hlavně na německou kosmonautiku. Jsou zde poštovní memorabilie, skafandry, části hardwaru používané ve vesmíru.
Morgenrothe-Rautenkranz

Grunheide – Německo
Jde o výletní místo s mnoha atrakcemi. K těmto atrakcím přibyla maketa základního modulu stanice MIR – je to dřevěná maketa, která sloužila německým a evropským kosmonautům k nácviku v orientaci co na stanici kde je.

Pennemunde - Německo
Zde se nemusím podrobně rozepisovat. Předpokládám, že většina z vás asi ví co je to za místo a jaký historický význam má. Je to rozhodně místo pro delší dobu. Je také co prohlížet - makety V1, V2, skutečné trosky z této legendární rakety, raketové střelny, původní budovy a jiné. Na své si přijdou i fandové ponorek, neboť z jedné udělali museum extra.
Pennemunde

Mittelwerke – Německo
Zde je továrna nacistického Německa, ze kterého je uděláno museum.

Eurospacecamp - Belgie
Zde budete mít veliký zážitek a asi se vám zde bude chtít zůstat až nebude zdrávo. Den vám zde uteče rychlostí nevnímatelnou - budete vtaženi do prostředí kosmonautů a jejich práce s tréninkem včetně. Mnoho trenažérů, které si osobně vyzkoušíte a nebudete chtít odejít, pokud jsou vaše ratolesti naladěny na stejnou tóninu asi se toho dne s manželkami moc nepobavíte. Velice se doporučuje.
Eurospacecamp

Musée de ĺ Air et de ĺEspace - Paříž na LeBourget - Francie
Dost zde již bylo napsáno na těchto stránkách a každé dva roky se dočítáte ode mne. Jen mohu sdělit, že se expozice dynamicky mění a je tedy stále v pohybu. V minulosti zde byl vystaven přistávací modul - CM Apollo 13, ale již zde není. Pokud si chcete ještě zjistit co tam je stačí si přečíst raport z výstavy LeBourget 2003.
Musée de ĺ Air et de ĺEspace

La Villette - Paříž - Francie
Pokud budete v Paříži stavte se zde. Je to městečko vědy a techniky, zde si můžete vše vyzkoušet a osahat. Je to vlastně to co by mělo být jak chtěl p.Komenský - prostě škola hrou. Najdete zde i kosmonautiku, není toho mnoho. Je tu maketa 1:1 Spacelab, vitríny s memorabiliemi. Křeslo MMU do kterého lze usednout a vyzkoušet simulaci se záchytem družice. Tom přiznává, že při každém pokusu imaginárně zahynul a paralelou vzpomínky na A13 sdělil že kdyby za každou smrt na simulátoru byl dolar byl by asi bohatý...
La Villette

LaCoupole - Francie u městečka Wizernes
Objekt pro původně skladování V2 a jejich kompletní startovní pohotovost k použití. Jde o bunkr a technický majstrštyk. Je to zajímavý počin a záměr tehdejší vojenské mašinérie. Tento objekt nebyl nikdy dokončen, ale dnes je zde museum. Je zde museum V2 a jeho příslušenství a museum Francouzského odboje.
LaCoupole

Verkehrshaus - Luzern - Švýcarsko
Dopravní museum - kosmonautiky zde je ale málo a stále se mění jeho expozice. Nebudu psát co zde je protože je zde stále něco jiného - záleží na vašem štěstí.
Verkehrshaus

Science Museum - Londýn - Anglie
Velice bohaté museum a vstup zadara. Mnoho exponátů skafandrů, předměty denní spotřeby kosmonautů, makety 1:1 LM a V2, makety kos.lodí a skutečný modul Apollo 10. Expozice kosmonautiky zde je odděleno ,ale exponáty jsou zařazeny i jinde. Je to atraktivní museum a stojí za to jej navštívit. Zůstane ve vaší duši zážitek. Ale pozor několik kroků od tohoto musea je další:

The Natural History Museum - Londýn
Zde je uložen veliký vzorek měsíce, který přivezla poslední mise Apollo 17.
The Natural History Museum

O posledním místě, které Tomáš navštívil, byl Gorkého Park v Moskvě. O tomto jeho výletu jste si mohli přečíst v L+K časopise. Pokud budete v Moskvě a budete se tak trochu nudit zajděte si na tuto atrakci. Tento raketoplán není skutečný letový kus, jde o exemplář pro tzv. lámací a statické zkoušky - to pro ty, kteří by si chtěli kousek odloupnout...

I v Evropě jsou místa zajímavé, pravda exponátů spojených s kosmonautikou je poskromnu, ale jsou. Tom nám uvedl lokality s exponáty, které jsou běžně přístupné veřejnosti. Předně to jsou výstavy jako je LeBourget - Paříž - Francie - o tom jsem se již sám zmínil, dále to je výstava ILA konaná každoročně v Berlíně - Německo. Občas se vyskytují akce jednorázového charakteru, kde lze vidět i kosmonauty. Kosmonauti jezdí po Evropě mají přednášky pro veřejnost a lze je také potkat i při jiných akcích ve velkých muzeích. Přehled akcí konaných v duchu tohoto charakteru lze zjistit na www.collectspace.com.

Místní Hvězdný Čas (foto D.Lazecký)Poslední přednáškou je Vzpomínka na sondu Galileo. Přednáší F.Martínek. Cílem vyprávění je souhrn činnosti této sondy. Je vlastně pokračování a částečně rekapitulace stejné přednášky z jara tohoto roku. Šlo o samostatnou přednášku v rámci akcí plánovaných hvězdárnou ve Valmezu. Sonda odstartovala 18.10.1989, prolétla a snímkovala Venuši. Osud sondy byl vyplněn i jistými neúspěchy kdy 11.4.1991 došlo k neúspěšnému výklopení komunikační antény. Ani druhý pokus 20.5.1991 nebyl úspěšný po manévru, kterým odborníci natočili sondu, aby došlo k rozehřátí systému potřebných mechanizmů. Cestou Galileo minul planetku Gaspra a pořídil žádané snímky. Opět se nepodařilo při dalším pokusu rozevřít telekomunikační anténu. Nepomohly ani další pozdější pokusy se zvýšenou rotací. Sonda dále prolétla kolem planetky IDA a 4.10.1993 byla poprvé provedena korekce dráhy, jejímž impulsem zamířila sonda k Jupiteru. To byl skutečný cíl, ke kterému se měla sonda dostat. Sonda se zasloužila o snímkování dopadu zbytku komety Shoemaker-Levy 9 na povrch Jupitera. 7.12.1995 byla sonda již na OD kolem Jupitera. Úspěchů této sondy by se zde daly rozepsat, ale to není cílem tohoto raportu. Tento technický výtvor lidí ukončil svou pouť 21.září roku 2003. Shořela v atmosféře Jupitera jako jasný meteor.

Tak a to je vše co zde bylo. Všichni, kteří zde byli, si nemohli stěžovat na nespokojenost. Bylo zde dobře a příjemnou atmosféru doplňovaly i dobrý mezilidské vztahy. Vždy se dalo o kosmonautice poklábosit a jako vždy to zde proběhlo na úrovni. Na závěr chci předně poděkovat všem přednášejícím, kteří si pro nás všechny našli čas a s trpělivosti nám přišli přednést své výklady. Dokázali nám přiblížit své poznatky a stejně tak trpělivě i odpovídali na naše dotazy. Dále kdo zde zasluhuje poděkovat je vedení hvězdárny v čele s Františkem Martínkem. Děkuji také všem, kteří zde byli jako posluchači a vůbec všem, kteří tvořili příjemnou atmosféru tohoto semináře. Další seminář kosmonautiky bude následovat až 26. až 28.listopadu roku 2004.

Připomenu se, že příštím rokem bude na vás zda za kosmonautikou někam dojedete a nebo zda vaše nejdelší cesta nebude jen u počítače se záměrem brouzdat po internetu. Nebylo by na škodu, kdybyste i vy ostatní napsali zde na tyto stránky, kdy jste co viděli zajímavého a týká se to kosmonautiky.

To je tedy ode mne skutečně již všechno a zatím se s vámi všemi loučím

Daniel Lazecký
Valmez
1.12.2003


Aktualizováno: 08.02.2004

[ Obsah | Novinky v kosmonautice | Články | Sylaby z přednášek na semináři (PDF, 1 MB) ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.