Obsah > Aktuality > Články > O prvních družicích Země > SVĚT V ÚDIVU

SVĚT V ÚDIVU

Podle zpráv zahraničního i domácího tisku zpracoval Jiří Langer

Křídla vlasti č.24 / 1957, str.738

Překvapení stíhá překvapení a většina lidstva se těší z ohromných úspěchů sovětské vědy a techniky. Hůře je to však se západními novináři, generály, obchodníky i politiky. Ještě si neoddechli ze zprávy, že Sovětský svaz má mezikontinentální balistickou střelu, když dostali novou ránu: Sovětský svaz vypustil prvou družici země. Ale ohňostroj překvapení, jejž připravila sovětská věda na počest 40. výročí VŘSR, fungoval dál spolehlivě. V předvečer velkého svátku všech pracujících, 3. listopadu 1957, zazářila na nebi další sovětská umělá družice, nesoucí tentokrát živého tvora ve výškách, o kterých se dosud mluvilo jen v utopistických románech. Teď i největším pochybovačům o prioritě sovětské raketové vědy spadla brada a připravila západním propagandistům a státníkům horké chvilky.

Kromě hermetické komory s pokusným psem Lajkou, soustavy zařízení, upravujících podmínky pro dýchání, zásob potravy a přístrojů pro studium životních procesů v podmínkách kosmického prostoru, druhá umělá družice je vybavena přístroji pro studium slunečních paprsků v krátkovlnném, ultrafialovém a roentgenovém oboru spektra, zařízením pro měření kosmických paprsků, indikátory pro zjišťování teploty a tlaku. Dále pak je druhá sovětská družice vybavena aparaturou pro vysílání údajů o vědeckém měření na Zem, jakožto i několika vysilači o kmitočtu 40002 a 20005 MHz/s potřebnými zdroji elektrické energie. Celková váha druhého "sputniku" činí 508,3 kg. Tak jako u první i druhá družice má oběžnou rychlost kolem Země cca 8.000 m/sec. Podle výpočtů člena korespondenta ČSAV Emila Buchara na základě sovětských informací a četných pozorování maximální výška druhé družice činila 1700 km, minimální vzdálenost od Země 274 km a průměrná vzdálenost 987 km. Sovětská družice se pohybuje v elipse, jejíž excentricita činila přes 10 procent. Největší úžas vzbuzuje ve světových vědeckých kruzích skutečnost, že nová sovětská družice má tak značnou váhu. Američtí a kanadští odborníci považují váhu družice za "téměř neuvěřitelnou". Mnozí z nich se domnívají, že v Sovětském svazu byla objevena nová zvlášť účinná látka pro pohon raket, umožňující vystřelení tak těžké družice do vesmíru (atomová energie, nebo paliva, jejichž podstatou jsou tak zvané "volné radikály"). Našim vědeckým pracovníkům se podařilo novou sovětskou umělou družici radiově zachytit již za několik hodin po vypuštění. Později byla i opticky pozorována a fotografována. Veškerá pozorování potvrzují slova sovětského vědeckého pracovníka prof. K. P. Staňukoviče, který v moskevském rozhlase odpověděl na některé otázky týkající se druhé sovětské družice. "Druhá družice je, na rozdíl od prvé družice, posledním stupněm rakety. Má velmi podlouhlý tvar, její délka je mnohokrát větší než její průměr. Družice se točí kolem vlastní osy. Tyto otáčky budou z počátku malé, později se však bude družice otáčet stále rychleji. Nosná raketa prvé družice se rovněž točí kolem své osy."

Předmětem velkého zájmu široké veřejnosti stal se i osud prvého vesmírného cestovatele. Prof. Staňukovič odpověděl i na otázku, zda může mít otáčení rakety vliv na život psíka. Předpokládá, že v prvých dnech, pokud by zvíře ještě žilo, je otáčení tak malé, že na žádný organismus nemůže působit. Nyní jsou již všechny předpoklady pro novou éru epochálních letů s živými tvory v kosmických výškách. Tento význačný fakt předpokládají i mnozí američtí odborníci raketové techniky.

"Neexistuje již nic, co by mohlo sovětským vědcům bránit v tom, aby v dohledné době vyslali raketu na Měsíc" prohlásil americký odborník raketových střel Willy Ley. "USA jsou v konstrukci umělých družic nejméně o rok pozadu za Sovětským svazem." Tato slova potvrzuje i tisková zpráva listu "Sovětskaja Rossija" ze dne 5. 11. 57, kde kandidát lékařských věd Nikolajev píše, že již nyní se konstruují střely, které umožní spolehlivé přistání na neznámé planetě. "Jejich konstrukce se bude řídit přitažlivostí planety, na niž budou vyslány. Nebude-li mít planeta atmosféru, pak se kosmické letadlo s posádkou spustí na její povrch pomocí zvláštního vertikálního přistávacího zařízení a reaktivní brzdy. Bude-li kolem planety dostatečně hustá atmosféra, pak bude mít střela křídla. Předpokládá se, že v podmínkách, kde neexistuje váha, bude se člověk pohybovat pomocí ručních raketových ,pistolí´"

Není pochyb, že uskutečnění kosmických plaveb musí předcházet mnoho experimentálních pokusů a výzkumů. Dnes ještě nelze s dostatečnou přesností určit konstrukční detaily meziplanetárních střel ani všechny problémy, související s životem na jiných planetách. Rozbory vědeckých výsledků dosud dosažených sovětskými pracovníky vedou však k závěru, že již toto století může být svědkem kosmických letů v hranicích sluneční soustavy. Můžeme věřit, že přijde den, kdy se Země objeví po prvé před zraky kosmických cestovatelů jako zářící hvězda.

Obr. 1. Pokusný pes Lajka

Obr. 2. Pokusné zvíře - pes Lajka - před umístěním kabiny na nosný rám druhé sovětské družice (Křídla vlasti č.2 / 1958, str.17)

Obr. 3. Schéma druhé umělé družice Země: 1. ochranný kužel, který se oddělil bezprostředně předtím než družice začala obíhat po určené dráze, 2. přístroj k výzkumu kosmického záření, 3. radiové vysilače v kulovém pouzdře, 4. rám, na němž jsou upevněny přístroje, 5. hermetisovaná kabina pro pokusné zvíře (Křídla vlasti č.2 / 1958, str.17)

--------------------------------------------
Přepis článku: M.Filip
30.9.2007


Aktualizováno: 04.10.2007

[ Obsah | Články | O prvních družicích Země | Program Sputnik ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.