Obsah > Aktuality > Články > O prvních družicích Země > PRVNÍ UMĚLÁ DRUŽICE ZEMĚ VYPUŠTĚNA

DALŠÍ TRIUMF SOVĚTSKÉ VĚDY

PRVNÍ UMĚLÁ DRUŽICE ZEMĚ VYPUŠTĚNA

Podle zpráv zahraničního a domácího tisku zpracoval Jiří Langer

Křídla vlasti č.22 / 1957, str.684 - 685

ČTVRTÝ ŘÍJEN

Jako úder blesku ohromila celý svět zpráva sovětské tiskové agentury: "Intensivní práce vědeckých výzkumných ústavů a konstrukčních kanceláří byla korunována úspěchem. Dne 4. října 1957 byla v Sovětském svazu úspěšně vypuštěna první umělá družice. Podle předběžných údajů jí dodala nosná raketa nutnou oběžnou rychlost asi 8.000 m/sec. Umělá družice začala obíhat Zemi v eliptické dráze a její let je možno pozorovat v paprscích vycházejícího a zapadajícího slunce s nejjednoduššími optickými přístroji."

Obr. 1. Kresba první umělé družice Země
Obr. 2. Model amerického satelitu, o němž jsme dříve slyšeli tolik chvály. "USA zaznamenaly 90 % vítězství v diskusi o družici, zatím co SSSR zaznamenal stoprocentní úspěch v praxi" ironicky píše o nadsazené propagandě americké techniky komentátor listu "New York World Herald".

Zároveň přinesly tiskové zprávy i několik údajů o umělém satelitu: má tvar koule o průměru 58 cm a váží 83,6 kg a je vyroben z aluminiových slitin. Kromě vědeckých přístrojů je vybaven dvěma radiovými vysilači, které vysílají pro určení polohy radiosignály na kmitočtech 20.005 a 40.002 megacyklů, t. j. na vlně 15 a 7,5 m. V satelitu je pravděpodobně umístěno i zařízení (t. zv. komando), které umožňuje dálkově ovládat některé pozorovací přístroje. Výkon vysilačů je cca 1 W a zajišťuje bezpečný příjem radiosignálů na Zemi na vzdálenost do 10.000 kilometrů. Vysílání trvá tři vteřiny a následuje v třívteřinových intervalech. Vysílání obou stanic se během třívteřinových intervalů střídá. Je však pravděpodobné, že se tyto signály budou měnit, zrychlovat, zpomalovat, frekvenčně posunovat a pod. podle toho, v jakém prostředí se družice bude pohybovat. K tomu účelu má instalováno několik citlivých elementů, které mění kmitočet telegrafického vysílání a poměr mezi délkou tohoto vysílání a přestávkami při změně některých parametrů na družici nebo v okolí. Při přijímání signálů na Zemi se tyto registrují, dešifrují a analysují.

Zásluhou na dobré slyšitelnosti družice na Zemi má i její anténní systém. Tvoří ho čtyři prutové antény o délce 2,4 až 2,9 m.
Vynesení prvé umělé družice bylo uskutečněno několikastupňovou raketovou střelou. Střela s družicí startovala kolmo vzhůru. V krátké době po startu se za pomoci vychylovacího zařízení postupně začala odchylovat od své původní kolmé dráhy a měnila ji na vodorovnou. Ve výšce 900 km dosáhla žádoucí křivky a začala se pohybovat rovnoběžně se zemským povrchem rychlostí o něco větší než 7912 m/sec. Po spotřebování pohonných hmot odpadl z přídě rakety ochranný kuželový kryt, družice se oddělila od rakety a začala se pohybovat samostatně.

Všechen světový tisk, rozhlasové a televisní stanice, stovky vědeckých pracovníků a stamiliony lidí nejrůznějších kontinentů začali sledovat s neutuchajícím vzrušením let jednoho z největších objevů našeho století - sovětské umělé družice.

Vědeckými výpočty, neustále se zpřesňujícími na základě četných radiových a jiných pozorování, byla již v prvých dnech letu umělé družice stanovena její výška 900-1100 km a rychlost 28.800 km/hod. Sovětské pozorovací stanice z nejrůznějších míst Sovětského svazu ji nepřetržitě pozorují a určují prvky jejího oběhu. Každý den pak pravidelně vydávají zprávu o pohybu umělé oběžnice a předpověď pro příští dny (kdy bude nad hlavními světovými městy).

Vzhledem k tomu, že hustota horních vrstev atmosféry není ještě přesně, známa, nelze v současně době zjistit dobu, jak dlouho bude satelit obíhat kolem Země.

Na našem území byly signály po prvé zachyceny již v době od 04,40 do 04,52 hod. (v sobotu 5.října - pozn.M.F.) a to na ionosferické stanici Geofysikálního ústavu ČSAV v Panské Vsi. Doba pozorování zcela souhlasila s předběžným výpočtem, uvedeným ve vysílání sovětského rozhlasu. Do 9 hod. ráno toho dne byly signály satelitu v Panské Vsi zachyceny třikrát a v současné době zachytily signály z vesmíru i další vědecká pracoviště v Průhonicích, Ondřejově a Skalnatém plese; odpoledne byly zachyceny již i v pražské hvězdárně na Petříně a četnými amatérskými pracovníky Svazarmu. Z těchto pozorování vyplynulo, že oběžná rychlost družice kolem zeměkoule se rovná 98 minutám a délka dráhy činí asi 45110 km. Přesnější údaje o letové dráze se podařilo získat od 7.října vědeckým pracovníkům astronomického ústavu v Ondřejově, kdy uvedli do provozu zaměřování satelitu směrovou anténou meteorického radiolokátoru. Přesné stanovení dráhy umožní i visuální pozorování, respektive fotografování. Přesným zaměřením bylo také později zjištěno, že satelit mění svoji eliptickou dráhu na kruhovou a že se jeho oběžná rychlost postupně zkracuje (z 98 na 96 min. a méně).

Prvním Američanem, který prý spatřil sovětskou družici, byl Gordon Little z geofysikální observatoře aljašské university. Spatřil prý ji nad universitou 6.října ve 14,01 GMT a pozoroval ji asi pět minut. Připomínala prý jasnou hvězdu, která se pohybovala pomalu na obloze jako malá kometa na 150° záp. šířky a asi 65° na jih od zenitu. Při rozednění její jasnost silně poklesla a bylo ji možno sledovat pouze dalekohledem. Dr. R. Mc Crosky z Harwardské university k tomuto pozorování prohlásil, že předmět, spatřený dr. Littlem nad Aljaškou, by mohl být třetí stupeň rakety a nikoli družice sama. K této domněnce jej přiměla zpráva sovětských vědců, že spolu s družicí krouží kolem Země i poslední stupeň rakety, která družici vynesla do výšky 900 km.

Družici rovněž spatřili četní obyvatelé Petrozavodsku, Semipalatinsku a jiných krajů SSSR. Po dobu 7 - 8 minut pozorovali družici v Honkonu, Melbourne, Tasmánii, na Floridě, atd. Podle prohlášení všech pozorovatelů jevila se družice jako malá do ruda zářící hvězda. Při přeletech USA byla zachycena také radiolokačuím zařízením protivzdušné obrany.

DALŠÍCH 125 RAKET A SATELITŮ

Podle zpráv odborného tisku plánuje Sovětský svaz v rámci MGR vystřelení dalších umělých satelitů a speciálních geofysikálních raket, a to ze tří míst: z arktické země Františka Josefa, z antarktické stanice Mirnyj a ze Sibiře. Z Arktidy bude vystřeleno celkem 25 družic a výškových raket. Ze Sibiře vyletí do vysoké atmosféry 70 a z antarktického prostoru 30 raket. Celkem 125 raket a umělých satelitů. Rakety budou na své pouti měřit sluneční záření, ionosféru, zemské magnetické pole, teplotu a plynné složení atmosféry, kosmické paprsky a pod. Kromě toho budou vybaveny zařízením na odebírání vzorků vzduchu, filmování zemského povrchu a automatickými radiostanicemi, umožňujícími předávání všech změřených údajů na Zem do místa vypuštění. Geofysikální rakety budou odpalovány z podzemních železobetonových bunkrů, poskytujících obsluhujícímu personálu dostatečnou ochranu proti mocnému proudu ohně a hluku. Start raket budou sledovat zvláštní optické a elektronické přístroje, umístěné v bunkrech. Pro sledování dráhy letu rakety bude použito kinotheodolitů, filmových kamer s teleobjektivy, radiolokačních stanic a speciálních elektronických zařízení. V dalekoletných raketách a umělých družicích budou instalovány miniaturní radiové majáky, vysílající pravidelné signály. Po zachycení signálů elektronkovým zařízením budou polohy raket (družice) automaticky zakreslovány na vynášecí stůl, což umožní již během letu sledovat křivku dráhy letu výzkumného přístroje.

V první sovětské družici bylo pro napájení elektrických spotřebičů (radiovysilačů, přepínací automatiky a pod.) použito běžných chemických baterií, které vydrží několik týdnů. V nových satelitech však bude možno využít sluneční energie k nabíjení baterií. Další sovětské, družice budou mít větší váhu a rozměry takže mohou nést větší počet vědeckých přístrojů. V nedalekém budoucnu počítá se i s vystřelením raket, nesoucích umělé družice jiných planet naší sluneční soustavy, případně satelitů, nesoucích pokusná zvířata.

Vnější části sovětských družic jsou vyrobeny z lesknoucích se kovových slitin, jejichž světelné signály budou viditelné hvězdářskými nebo obyčejnými dalekohledy (v mimořádných podmínkách bude možno pozorovat pouhým zrakem). Pomocí umělých družic budou studovány horní zemské atmosféry a různé kosmické jevy, budou zpřesněny formy naší planety, počítáno množství meteoritů a pod. Studium ionisovaných horních vrstev atmosféry, t. zv. ionosféry, bude mít na příklad velký význam pro radiové spojení a televisi, pro studium polárních září a magnetických bouří a jejich spojitostí se sluneční činností. Pozorování rychlosti a výšky letu družice může přinést cenné údaje o hustotě horních vrstev atmosféry, což je zejména důležité pro lety střel a pro příští meziplanetární pokusy. Umělé družice budou, jak ukáže pokus s prvou sovětskou družicí, pokračovat ve své cestě vesmírem několik týdnů, měsíců a možná i let, aby pak po zmenšení své rychlosti klesly a ve vrstvách ovzduší se prudce zahřály a shořely. Všechny poznatky, které vědci SSSR spolu s vědeckými pracovníky během MGR získají, budou prostřednictvím CSAGI (Comité Speciál dél' Anné Geophysique Internationale - Zvláštní komitét pro geofysikální rok) předány všem vědeckým pracov-níkům na celém světě. Výsledky celosvětového pozorování přinesou další poznatky o vlivu mnoha přírodních úkazů a jevů na život na zemi, ale jistě i další příspěvky k uskutečnění dávných plánů K. E. Ciolkovského - uskutečnění meziplanetárních letů.

Jak odpověděl v nedávných dnech kandidát technických věd J. S. Chlebcevič zástupcům sovětského tisku, není po úspěšných výzkumech se sovětskými prostředky dosažení Měsíce nebo jiných planet neuskutečnitelné. Činnost sovětských radiem řízených raket a automatických pásových raketových laboratoří umožní průzkum Měsíce maximálně do 10 - 15 let. Tyto rakety, které se nemusí vracet na Zem, budou méně složité než rakety s lidskou posádkou. Pojízdné rakety-observatoře zjistí přitom životní podmínky, které na nové planetě na člověka čekají, případně mohou najít i místa k nejvhodnějšímu přistání raket s lidmi. Činnost těchto sovětských raket a pojízdných laboratoří na Měsíci budou sledovat miliony lidí na zeměkouli. Televisní vysilače těchto strojů budou totiž naladěny na frekvenci běžně používanou k přenosu normálních televisních pořadů. Vysílání bude možno zachytit patrně všude v oblasti viditelnosti měsíce.

Tak sovětští vědečtí pracovníci usilují v oblasti astronautiky o odhalení tajů kosmických prostor a snaží se pro blaho všeho lidstva co nejhlouběji poznat nekonečný vesmír.

Škoda jen, že jsou ještě mezi vědeckými pracovníky západních států jedinci, kteří brzdí snahu poctivých vědců o ještě upřímnější spolupráci a prolínají výsledky bohaté vědecké činnosti agresivními plány kapitalistických monopolů. Místo vědeckých výzkumů pro lepší život na Zemi raději zamořují ovzduší radioaktivními splodinami, plánují stavby umělých družic či raket nosících vodíkové bomby a pod. Na štěstí věda a technika mírového tábora není v ničem pozadu za vědou a technikou válečných paličů.

Obr. 3. Model kosmického letounu, který má být vynesen raketou.


--------------------------------------------
Přepis článku: M.Filip
30.9.2007


Aktualizováno: 04.10.2007

[ Obsah | Články | O prvních družicích Země | Program Sputnik ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.