Obsah > Aktuality > Články > První sputnik "otcem" NASA

První sputnik "otcem" NASA

L+K 1967, č. 20, s. 668-769

Oficiálně jako právní osoba vznikl National Aeronautics and Space Administration 1. října 1958. Zásadní rozhodnutí, které vedlo k vytvoření této civilní organizace pro výzkum vesmíru, učinil Bílý dům o sedm měsíců dříve, dne 5. března 1958. Stalo se tak na základě mnoha měsíců studií a rozborů, jak mají Spojené státy odpovědět na výzvu Sovětského svazu, na vypuštění první umělé družice Země - Sputniku 1.

Vypuštění Sputniku 1 bylo dramatickým technickým úspěchem s ohromným světovým ohlasem. Ozřejmilo, že sovětské možnosti v raketové technice jsou mnohem větší než se obecně myslelo. To v širším měřítku ukázalo, že celkové možnosti Rusů na poli vědy a techniky nelze podceňovat a ukončilo to spory o tom, zda školství SSSR produkuje více vědců a techniků než americké či nikoliv. Start Sputniku potvrdil pravdivost prohlášení sovětské vlády ze srpna 1957, že Sovětský svaz má mezikontinentální balistickou raketu a že tedy sovětský raketový průmysl je mnohem větším nebezpečím pro Ameriku, než se soudilo. Prestiž, kterou získal Sovětský svaz vypuštěním družice, změnila rázem světové názory. Naopak prestiž Spojených států, považovaných do té doby za světovou špičku v technice, utrpěla tím, že první ve vesmíru byl SSSR.

USA v té době neměly ucelený národní kosmický program. To bylo pravděpodobně jednou z hlavních příčin, proč Sovětský svaz dobyl prvenství při vypuštění umělé družice Země.

V roce 1957 se ve Spojených státech soustřeďovala většina práce na raketách kolem preferovaného vývoje vojenských raket středního a dalekého doletu. Na nich pracovaly všechny tři vojenské složky ve spolupráci s průmyslem. Středem této činnosti bylo pět raket: letectvo vyvíjelo mezikontinentální rakety Atlas a Titan a raketu středního doletu Thor, armáda raketu středního doletu Jupiter a námořnictvo Polaris. Do roku 1955 nebyly na rakety vydávány takřka žádné peníze. Teprve v listopadu toho roku dostaly programy Atlas, Thor a Jupiter národní prioritu.

Možnost zkonstruovat velké kapalinové rakety nesoucí bojové hlavice demonstrovali Němci během druhé světové války při nasazení raket V-2 proti Anglii a Holandsku. Množství materiálů, plánů a řada německých vědců a techniků z projektu V-2, které Spojené státy získaly po obsazení Německa, byly cenným kapitálem. Tyto akvizice se staly základem pro zkoušky a výzkum vysoké atmosféry", kterě prováděla armáda a námořnictvo ve spolupráci s civilními vědci na White Sands Proving Grounds v Novém Mexiku koncem čtyřicátých let. Až do počátku padesátých let se letectvo zaměřovalo na pilotované strategické bombardéry jako nosiče nukleárních zbraní a na vývoj mezikontinentálních bezpilotních proudových střel.

V době, kdy byl vypuštěn první Sputnik, měly Spojené státy na kontě dva nezdařené starty rakety Atlas, čtyři nezdary při pěti startech Thoru a dva nezdary ze čtyř startů Jupiteru. Jedinou operační raketou jakékoliv kategorie byl Redstone, taktická raketa armády s dostřelem 200 mil. Kromě těchto známějších raketových programů se vojenské složky zabývaly také dalším kosmicky zaměřeným výzkumem a vývojem. Protože letectvo a námořnictvo uskutečňovalo většinu práce formou zakázek, bylo na kosmické činnosti zainteresováno mnoho soukromých civilních organizací.

Mezinárodní geofyzikální rok (MGR - 1. 7. 1957 - 31. 12. 1958) byl velkolepým vědeckým podnikem, podporovaným mezinárodní organizací vědců a věnovaným celosvětovému průzkumu Země a jejího okolí. Účast USA, financovanou převážně ze zdrojů Národní vědecké nadace, organizovala zejména Národní akademie věd. Idea zařadit do programu vypuštění malé družice Země jako části příspěvku amerických vědců MGR pramenila z různých stran, mj. z podnětu Americké raketové společnosti z r. 1953. Vysoké náklady takového podniku si vyžadovaly podstatnou podporu vlády. Tou bylo dne 29. června 1955 oznámení presidenta Eisenhowera, že Spojené státy vypustí jako součást MGR družici Země.

Podle tohoto projektu bylo v plánu vypuštění dvacetilibrové koule na dráhu kolem Země ve výši 300 mil. Měl to být převážně civilní projekt. Protože však většina možností ve všech důležitých oborech raketové techniky byla soustředěna u armády a jejích dodavatelů, bylo nutno vojáky přizvat. Detaily projektu družice měl vypracovat zvláštní výbor amerického ministerstva obrany ve spolupráci s výborem civilních vědců.

Podle rozboru a průzkumu, který se tehdy zdál, dostačující, se rozhodli použít většinu prvků návrhu Námořní výzkumné laboratoře, založeného na technologii nosné rakety námořnictva Viking/Aerobee-Hi. Tak se projekt Vanguard, jak byl nazván, stal společným projektem námořnictva a civilních vědců pod vedením Úřadu pro námořní výzkum.

Ve srovnání se Sputnikem 1 se projekt Vanguard ukázal být příliš nepatrným a příliš zastaralým. Proto bylo velmi snadné nedocenit jeho dalekosáhlý technický a vědecký přínos. Jednou ze základních věcí, kterou odhalil projekt Vanguard, bylo to, že úspěšný kosmický výzkum musí být budován na základě dobře vytvořené strategie a plánování, musí být efektivně organizován, silně fundován a že je nutné mu dát vysokou prioritu.

NACA, Národní poradní výbor pro letectví, v té době také pracoval na kosmickém výzkumu. Tato práce byla přirozeným rozvojem jeho základního astronautickěho /správně aeronautického/ výzkumu a práce na vývoji konstrukčních prvků a pohonných systémů při spolupráci na vojenských raketových problémech. Většina činnosti však měla charakter výzkumu a nebyla zaměřena na letové programy. Jedinou významnou výjimkou byl společný projekt NACA - Air Force - Navy, započatý v roce 1954, projekt "letounu na prahu vesmíru" - raketoplánu X-15. NACA prohlásil, že v období prvního sputniku bylo možno 50 % jeho úsilí označit jako práce na kosmickém výzkumu. I tak byly peněžní dotace relativně malé - pod 35 milionů dolarů ročně.

Období, které bezprostředně následovalo úspěšnému vypuštění Sputniku 1, charakterizovala jednak pozdravná poselství Sovětskému svazu, jednak prohlášení, že Američané mohli být prvními, kdyby se nedopustili jistých omylů a dále starost, zda je Amerika dostatečně vojensky připravena a zda nezaostala v raketách.

Dříve než mohla vláda učinit nějaká významná opatření v reakci na vypuštění první umělé družice Země, Sovětský svaz vypustil šestkrát těžší Sputnik 2 se psem na palubě. Aby zaplašil obavy americké veřejnosti, pronesl president Eisenhower 7. listopadu velkou řeč, ve které prohlásil, že obrana USA je zdravá a oznámil, že Spojené státy prolomily hranici vesmíru vytvořením bojových hlavic, schopných přežít návrat do atmosféry při rychlostech balistických raket. Oznámil, že vytvořil funkci zvláštního presidentova asistenta pro otázky vědy a techniky, a že do této funkce jmenoval Jamese R. Killiana, proslulého presidenta Massachussettského technologického institutu. Také oznámil, že bude reorganizován presidentův poradní výbor pro vědu (PSAC). Killian a PSAC měli sehrát důležitou roli při vzniku NASA. Ale též přizvání vědců do Bílého domu ke spolupráci bylo samo o sobě historicky významné. Vláda učinila sice řadu opatření v souvislosti s existujícími programy, ale vykazovala již mnohem menší pokrok při řešení širších dalekosáhlých otázek. Kongres však na vládu tlačil. V lednu 1958 byla v Kongresu přednesena řada projevů s návrhy na částečné řešené otázek,.které přinesl Sputnik 1. Jeden z projevů, přednesený senátorem Clinton Andersonem, navrhoval změnu zákona o atomové energii v tom smyslu, že Komise pro atomovou energii (AEC) by převzala hlavní část kosmického programu. Vláda byla proti tomuto návrhu, ale současně cítila, že musí předložit protinávrh. 4. února 1958 president Eisenhower oznámil, že dal příkaz dr. Killianovi vypracovat konečné řešené. Killian se obrátil s prosbou o pomoc na pracovní skupinu pro kosmické vědy při PSAC.

5. března 1958 president Eisenhower přijal doporučení poradního výboru pro státní organizace, že "vedoucí úloha v civilní kosmické činnosti má být svěřena posílenému a přetvořenému Národnímu poradnímu výboru pro letectví (NACA)" a že má být uzákoněno "dát NACA autoritu a pružnost" nutnou k zvládnutí rozšířených úkolů.

Je velmi těžké stanovit okamžik, kdy se NACA dostala do popředí zájmu. Sama se o to snažila. Již v lednu navrhovala vytvořit skupinu institucí, vedoucích společně kosmické programy - NACA, ministerstvo obrany, Národní vědecká nadace a Národní akademie věd. Vedoucí činitelé NACA jako Hugh L. Dryden, měli mnoho přátel v PSAC, včetně jeho předsedy, dr. Killiana. James Doolittle, titulární hlava NACA, byl sám členem PSAC. Zdá se, že NACA byla v popředí zájmu již počátkem února, kdy se vláda rozhodla přijít s vlastním návrhem.

2. dubna 1958 byl zaslán Kongresu návrh zákona, kterým se zřizuje NASA. Současně dala vláda ministerstvu obrany a NACA direktivy k provedení určitých opatření během práce Kongresu na návrhu zákona. Kongres kontrolovaný demokraty byl dobře připraven k projednání zákona. Jak Sněmovna reprezentantů, tak Senát vytvořily pro ten účel výbory k projednávání otázek týkajících se výzkumu kosmického prostoru. 6. února 1958 Senát vytvořil Zvláštní výbor pro kosmický prostor a kosmonautiku. Lyndon B. Johnson, vůdce většiny v Senátě, byl jmenován jeho předsedou. 5. března vytvořila také Sněmovna Vybraný výbor pro kosmonautiku a výzkum vesmíru. Po vzoru Senátu se stal předsedou John W. McCormack, vůdce většiny ve Sněmovně.

Jednání o zákonu začala ve Sněmovně 15. dubna. O tři měsíce později Kongres schválil National Aeronautics and Space Act of 1958, jak zní doslovný název zákona, kterým se zřizuje NASA. Presidentem Eisenhowerem byl podepsán 29. července 1958.

Tak charakterizuje období vzniku jedné ze dvou vedoucích světových kosmonautických organizací americký historik Robert L. Rosholt v kapitole nazvané "Sputnik - prvá příčina vzniku NASA".

Z publikace NASA SP-4101, Robert L. Rosholt: "An Administrative History of NASA", Washington 1966, přeložil a upravil Antonín VÍTEK, SPACE.


Aktualizováno: 26.08.2008

[ Obsah | Články ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.