Obsah > Aktuality > Články > Le Bourget 2003

Znak AIR SHOW Le BourgetLe Bourget 2003

Daniel Lazecký

……..Je to až neskutečné jak ten čas letí. Není tomu tak dávno co jsem Vám zde na těchto stránkách popisoval zážitky z cesty na výstavu letectví a kosmonautiky konanou ve Francii na letišti Le Bourget v městě Paříži.

Stále se ještě vzpomíná na rok 2001, kdy jsem společně s kolegou na výstavě byli. Je to dobře, protože se může srovnávat co zde bylo a co popřípadě chybělo a nebo mohlo být. Na každý pád mohu zde napsat, že se jedná o vcelku dobrý výlet s kvalitním zážitkem. Pokud tedy jedete na takovouto výstavu s jistými představami co zde bude a co můžete čekat, pak jste se vydali na cestu správnou. Tento článek jsem si jaksi lišácky s prominutím předepsal, protože v listopadu roku 2002 jsem již pozoroval jistý syndrom nedočkavosti co si budu moci prožít v roce 2003. Pak jestliže se ještě maličko podívám na sled událostí v Novém roce, pak vím, že zde bude jedno z tradičních setkání těch správně potrefených nadšenců přes kosmonautiku, které se koná v lázních Bohdaneč (o tom jsem, ale již napsal). Je to tedy pro mne bod jedna, neboť v roce 2002 mi nevyšlo setkání s kolegy na Kosmos News Party 2002, kde jsem zjevně nemohl díky svým zdravotním problémům. Víte tak trochu se na vše co bude těším, ale z roku 2002 vím, že si nic nemám plánovat, stávám se tak tedy a to zcela dobrovolně maličko pověrčivý, že nic moc se do budoucna plánovat nemá. Člověk pak není tolik zklamaný, když něco dle představ a v ohledu velkého očekávání prostě a škodolibě nevyjde.

Foto: D.LazeckýNyní je však rok 2003 a jak to tak vypadá tento rok bude velice bohatý na kosmonautiku, kterou se mohu stejně tak jako já, tak i řada z vás nabažit dosytnosti. V lednu tohoto roku nás přinutila událost smutného charakteru sejít se na mimořádném setkání ve Valmezu - viz report. V tomtéž roce jsem akceleroval díky organizaci Milana Halouska do města lázeňského do Bohdaneče. Zde jak již asi mnozí z vás víte a znáte, se zde schází jedinečná parta maníků do kosmonautiky nadšených jedinců, ba tito tvoří správné jádro, těch díky nimž se o kosmonautice ví mnohé a to ať již tiskem, díky internetu a nebo jen slovním podáním.

V roce 2003 někde z druhé poloviny názvu měsíce června vyčuhuje má další šance zaskočit si do Francie na LeBourget. A na závěr je tu zase kam jít, protože na konci roku 2003 je zde zase Valmez - no paráda. Jak to tak vidím vše pro mne znamená jistou oázu ticha, míru a oddychu v rámci posílení ducha. Tento článek, bude však sloužit jako úvodník vyprávění z cesty za kosmonautikou, je tedy před vámi nové čtení co bylo a jak bylo na výstavě LeBourget v roce 2003.

Cestou necestou, vlakem a autobusem……

Vlastní cestovní horečka vypukla již o mnohem dříve. Často jsem s kolegou probírali cestu na výstavu a také to, koho na tento výlet také přesvědčit. No povím vám, že padlo mnoho myšlenek a názorů, a dovoluji si vám sdělit, že jsem v tomto směru už v roce 2003 seznámil s podmínkami zájezdu zdejší komunitu :-) Měli jste spoustu času se rozhodnout, pokud jste tak neudělali a stále váháte pak už se jen musím opakovat, že jste prošvihli další příležitost jak být kosmonautice v rámci svých možností a finanční únosnosti co nejblíže.

Foto: D.LazeckýPravda čas je jiný a tak na místo známé Francouzské měny - frank, jsme museli přibalit již známé EURO. S touto měnou přiznávám nemám při placení zkušenosti, neboť je to první výlet, podporovaný touto novou evropskou měnou. Platba za zájezd sice proběhla v naší tvrdé korunce, ale kapesné je potřeba mít v EURO. Začali jsme tedy spořit již v roce 2002, a tak každý měsíc z výplaty došlo k výměně na EURO za 2000 kaček českých. Je to způsob únosný a co hlavně celkem efektivní - vždyť kurs stále plave, že……

Téměř na poslední chvíli se přeci jen někdo zaháčkoval - Patrik Pluhař dal vědět, že jede s námi. Pokud vím na LeBourget chtěl jet i Milan Halousek a Tom Přibyl, ale skutečnost byla jiná. Milana zradilo zdraví a na výstavišti jsem potkal jen Toma Přibyla, ale nepředbíhejme. Pokud někdo se přeci jen rozhodne jet na podobnou cestu za dva roky má šanci. Pak bych poskytl tak trochu do hrsti rad.

Foto: D.LazeckýPředně je dobré se řádně připojistit, je to nutnost a to docela praktická. Někdo může namítnout, že je to blbost a co že jemu se může stát a jiné řeči ……..Mne osobně toto připojištění na nejvyšší možnou míru stálo 220 Kč, což nepovažuji za ruinující částku. Nejde zde o pocit bezpečí, ale o to pokud by se fakticky s vámi cokoliv stalo, protože jeden nikdy neví, nemusíte se zadlužit na generace - vše se hradí z uvedeného připojištění. Další radou, kterou bych doporučoval vytvořit si odhad spotřeby potravin na den a podle toho si jídlo vzít sebou - neboť se dá ušetřit dost EURO. Dále udělat si jasnou představu co od výstavy čekáte a co by jste chtěli získat - mám na mysli finanční otázku. Počítat s částkou na vstupné na výstavu, a to podle dní, které chcete být na výstavě, plus kapesné, které zase můžete rozložit na nákup materiálů jako jsou knihy, memorabilie, DVD a podobně. Pomyslet by jste měli také i na to, že budete chtít dovézt nějaký ten suvenýrek a koupit si nějakou tu mlsotu v podobě zmrzliny, nanuku a nebo zákusku….Ještě doma si nakoupit materiál pro vaše případné fotografování - filmy, nové baterie plus záložní, jistě oceníte mít doma něco na fotografii co znáte pouze z vyprávění. Poslední praktickou radou, kterou bych doporučoval je koupit si nafukovací límec pro spaní v sedačce autobusu. Jde o velmi dobrou věc, kterou více jak oceníte právě při jízdě. Cesta pravda se dá přežít také i bez něj, ale zaručuji, že váš krk se bude podobat zlomenému indiánskému šípu.

…………..naše cesta z Havířova začala nasednutím do vlaku jedoucího přímo do Prahy. Cestou jsme chytili tradiční zpoždění cca 1 hodina a 15 minut. Jelikož jsme si dali jistý náskok nebyli jsme zpožděním tolik zaskočení, spíše naopak jsme na Hlavním nádraží stále přemítali co že na tom Borgetu bude. Odjezd byl jako posledně ze stanice Radlická a tak jsme se metrem již nacvičeným způsobem dopravili na místo odjezdu. Posledně, tedy před dvěma lety, se na výstavu vypravily autobusy dva, nyní byla situace tak trochu řekněme chudší - tedy jen jeden plně obsazený autobus. Přesto vše jsem zahlédl několik známých tváří, které jsem znal z minula. K nim patřil i pan Salajka, kterého znáte z časopisu L+K, dále naše průvodkyně, majitel cestovky a dvojice řidičů. Vyjíždíme ze stanice Radlická včas a počasíčko nám přeje. Je bez mráčku, pohodička a cesta tedy začíná.

Dobývání výstavních prostor

Foto: D.LazeckýV celku v příjemné atmosféře, ale sice tak trochu vyčerpáni dojíždíme k benzínce Shell - to aby motor dobře šel. Poslední možnost hygieny na tento den před výstavou. Paříž je skoro na dohled, ještě připravit a přemístit do batůžku vše co budu potřebovat. Do Paříže je již jen 30km, a je pátek. Vše je nachystáno nejdříve v Paříži vyklopíme lidi na place Concorde - ti si jdou pošpacírovat a nakoupit, no a my tj. zbytek v počtu asi 10ti lidu se vrhají na výstavu. Přijíždíme na místo konání 45tého Le Bourgetu v 9.35 ráno. Zjišťujeme však, že se ještě nepouští dovnitř. Trpělivě čekáme, my češi jsme od naší minulé historie zvyklí čekat v řadě - máme tréning. Mnozí Frantíci padají v žáru slunce do mdlob a potřebují pomoci, český lev - turista čeká dál a vyplácí se mu to. Dostáváme se dovnitř, nejdříve si kupujeme za 35 EU registrační formulář, který se dá vyplnit velice lehce. Údaje slouží jen pro statistiku pořadatelů, a opět stojíme v řadě. Tentokrát je to řada, která trošičku trvá, a její charakter pochopíme až když se dostáváme do čela fronty. Jde o prohlídku - a to důkladnou. Jde o bezpečnost všech - teroristé nespí. Nejdříve mi je prohlédnut batoh a podezřelé obaly. To byla jedna procedura prohlídky, ta druhá spočívá v prohmatání mé maličkosti a přístrojem se u mne zjišťuje přítomnost na kov. Musím odložit klíče od bytu, zapalovač, drobné mince, hodinky a, a herdek můj svačinový nůž. Byl mi zabaven, přelepen číslem 135 a uložen v krabici, ochranka mi pak dala stejné čísličko do peněženky pro pozdější vyzdvižení. Dost mne převezli, protože jsem rybičku nepovažoval za zbraň, ale Frantíci ano. Co více neměl jsem pak jak otevřít svou konzervu a ničím ji nabírat na chleba. Nezbylo mi tedy v čas oběda si koupit velikou bagetu ala salám se sejrem za usměvavých 4,70 EU, no co jsem měl dělat, když asi ve 12.30 jsem měl smrt v očích…..ale zpět.

Co tedy zde na LeBourget bylo k vidění kolem kosmonautiky ?

Foto: D.LazeckýJe tedy pátek, poslední den pro odborníky, co jsme náležitě s kolegy zaplatili 35 EU. Tentokráte jsme zjistili, že vše oproti minulejšku je přeorganizováno a vstup je ze zadní strany. Po projití kontrolami jsme se ocitli doslova v zádech rakety Ariane 5 a hned vedle stojící Ariane 1. Jak jsem již několikráte uvedl jsou to stálé exponáty zde na letišti, které zub času tak trochu opotřebovává, neboť již jsou znát rezavá místa. Stále ale tyto exponáty působí dostatečně impozantně a hlavně podle slov našeho nového kolegy P.Pluhaře, který se svěřil, že si velikost rakety nemohl vybavit. Pak již jen fotografoval a podlehl jistému syndromu šílenosti - ostatně dá se to pochopit pokud tu jsme poprvé. Oba nosiče Ariane tvořily jakési pomyslné sloupy mezi nimiž se nacházel stánek ESA. Tady byla tedy zásadní a námi rozpoznatelná změna - stánek ESA tady sice stál vždy, ale oproti minulejšku byl přestavěn, a nutno podotknout, že k lepšímu. Expozice ESA se tedy stala první štací naší návštěvy na LeBourget, byla první a doslova hned po ruce. Veliké překvapení nejen z přestavby pavilonu, ale i z celkového pojetí popularizace kosmonautiky jak ve Francii samotné tak i v EU. Celkově představovala dosažené výsledky ESA a plány do budoucna. Uvnitř bylo zatím nemnoho lidí a tak se zde dalo vcelku pohodlně korzovat a získávat potřebné materiál a podklady. Vše zde bylo vybaveno a přichystáno, aby se nejedna duše kosmonautikou posedlá nabažila dosytnosti. Presentace zde běžely totiž na velkých obrazovkách, nebo promítaných na plátnech. Mohli jste si zde prohlédnout strukturu konstrukce Ariane 5, její připravování na let a testy. Nechyběly pochopitelně záběr z tréninků kosmonautů ESA a jejich kosmických letů. Foto: D.LazeckýSledovat pak bylo možné momentální přítomnost stanice ISS na zemském globu. Podle přítomných lidí zde bylo možné odhadnout věkový průměr cca do 40ti let, ale pohybovali se tady mladí studenti a se zájmem si vše prohlíželi. Jedna část expozice ESA ukazovala velké makety kosmických prostředku, a tak tedy zde byl perfektní model ATV, Columbus a Leonardo - pravda i zde musím pochválit ruku detailisty modeláře. O kousek dál v tak trochu přítmí dosti intimním byl minisálek, kde se zrovna chystala a nebo byla chytře načasována tisková konference, ale zatím je čas. Tady se stává naráz, že několikrát vypadne proud a kleknou počítače. Jak to tak vypadá i Windows 2000 v podání francouzském padá jako jablka, no spíše častěji……..co s tím pane Gates? Lidé se srocují v minisálku a dá se očekávat událost, nicméně neznaje jazyka francouzského jen tuším co se bude dít - čeká se osobnost na place. A vskutku s mírným doprovodem ochranky přichází na podium paní kosmonautka a dnes ministryně francouzské vlády paní André Deshays Haignere - bývalá manželka kosmonauta Haignere. Všichni tleskají a také se přidávám, přeji této osobnosti, vážím si ji, protože v kosmonautice mnoho znamená a Francouzi si ji váží. Zde dostává z rukou gen. ředitele ESA knihu, a opět potlesk a po něm krátká řeč pravděpodobně na téma kosmonautiky - 20 let rozvoje kosmonautiky a dosažených výsledků. Paní ministryně odchází a předpokládám, že se ještě někde uvidíme - bude totiž navštěvovat i jiné expozice. Využívám situace a následuji ji. Paní ministryně debatuje volně s nějakou studentkou, a pak se představuji i já. Krátce jen, že jsem z české republiky a blahopřeji ji k životním úspěchům - při tom vše mimoděk podstrkuji kartičku s propiskou a dostávám podpis, děkuji anglicky…..

Foto: D.LazeckýPokračuji volným krokem a dokumentuji model 1:1 sondu ROSETTA a BEAGLE2. Zvláště ta poslední je velmi aktuální - bude to vyslanec Evropy na MARSU. Sonda je maličká, když si uvědomíte kolik materiálu se spotřebuje aby se to málo dopravilo na Mars. Všude je plno tiskovin k dispozici, čehož mile rád využívám, abych je v poklidu a doma prostudoval a vytřídil. Později zjišťuji, že se kolem mne pohybuje tak trochu více lidí ve známých tréninkových overalech a s emblémy, které také znám. K radosti své zjišťuji, že se tady volně a nevázaně pohybuje asi pětice kosmonautů ESA a tak se vrhám doslova na lov, alespoň podpisů. Za chvíli zjišťuji, že s úspěchem se mi daří získat kosmonauta Haignere, DeVinne, Perina a Clervoje, a paní ministryni André Deshayse již mám…….huráááááá. S panem Perinem jsem se dokonce vyfotografoval. Vycházím ven dost propocený, z části nabitý dojmy a z části propocen díky slabé klimatizaci stánku, ale přesto si slibuji, že se zde ještě vrátím.

…….ze země IZRAELSKÉ

tady jsem byl pokaždé při mé návštěvě na LeBourget. Tak tedy jako posledně jsem se rozhodl se zde podívat i nyní, ale opět zde bylo beze změn, snad jako by se zde zastavil čas. Uvnitř stánku byla umístěna a pomalu se otáčející maketa družice EROS. Po stěnách umístěných obrazovek se z nepochopitelných důvodů vedl sestřih z ukázky bojového umění pocházející z Brazílie - kapuera, pozdějším sestřihem probíhala presentace, software a hardware z vojenské oblasti - promiňte, ale tady nemám co dělat, nejsem pro válku a vše co kolem ní se točí. Myslel jsem si, že Izraelci jsou silný národ natolik, aby s hrdostí vlastní propagovali a byli hrdí na svůj kosmický let STS 107 Columbia . Pravda, že to vše mohlo být s ohledem na pietnost situace, ale ani zmínka o kosmických programech resp. výzkumu vesmíru zde nebyla k dostání. A tak tedy s jakýmsi tušením se vracím zpět do expozic ESA.

Foto: D.LazeckýNávratem do expozic zjišťuji, že se zde začínají hromadit návštěvníci a chystám se tedy ofotit pro vás všechny co se jen dá. Objevuji také upoutávku na chystanou raketu - nosič VEGA. Návštěvníci byli seznámeni o zkouškách motorů, a strukturou konstrukce nosiče. Ostatně část palivového systému resp. nádrž ležela na letištní ploše hned vedle vyhořelého boosteru ARIANE 5, ale nepředbíhejme. Komponenty k nosiči vyrábí hlavně firma Flat Avio a vystavovaná nádrž je kompatibilní s konstrukcí VEGA. Zatím jsem nabyl dojmu, že se vše odbývá na úrovni slibného vývoje, ale teprve čas a vložené finance ukáže k čemu to vše povede. Již jsme byli svědky nejednoho slibného projektu s realizací na dosah, a vše nakonec skončilo jinak.

Foto: D.LazeckýBez jakýchkoliv problémů jsme našli nám dobře známou firmu SNECMA. Jde o výrobce motorů pro letouny, ale nejen pro ně. V repertuaru se najde řada motorů pro rakety, jako ARIANE, družicové tzv. apogeové motorky. Zde v tomto stánku jsme opět narazili na kosmonauty a funkcionáře ESA. Byla zde již zmíněná paní ministryně Deshays a její bývalý manžel. Ochranka nás nechce pustit dovnitř a natož tak fotografovat je skoro nemožné. Při jakémkoliv zdvižení ruky a namíření hledáčku na osobnost se vám prostě postaví do záběru a nebo přes zoom vidím jeho čáru života na jeho dlaní, která zakrývá objektiv - prostě dělají svou práci. Čekáme asi cca 3 hodiny než se tyátr uklidní a atmosféra uvolní. Nakonec i tak pořizujeme záběry a nakonec i daří se ulovit pana kosmonauta Haignere, za mírného úsměvu ochranky jednomu jejímu členu sděluji na dotaz odkud jsem - hrdě prohlašuji I am a from Czech Republic. Při odchodu z expozice procházíme chumlem lidí a dostáváme se do konkurenčního prostředí - stojí tady totiž Dessault Aviation. Mimo samozřejmé presentace v oboru letectví jsem zde našel velký panel o kosmických aktivitách této firmy. Je na ní zachycen mimo jiné též projekt Hermesu. Tato firma se stále nevzdává myšlenky na tento projekt a nechce jej tak zcela pohřbít. Je to pochopitelné, neboť tento projekt urazil celkem velikou cestu od myšlenky k fiktivní realizaci. Nakonec jak víme kolik práce ve směru výzkumu a vývoje bylo nakonec uzavřeno akt akta. Připomínkou Hermesu bylo již jen návratové těleso ARD, kde byla vyzkoušena alespoň tepelná ochrana, resp. koncepce. Z presentace na obřím plátně k návštěvníkům promlouval právě animovaný minifilm o raketoplánu HERMES, ale v bezpilotní verzi. Sledovali jsme zde start tohoto tělesa za pomocí ARIANE 5 - vynesení na orbitu, jeho orbitální operace - kde byla vypuštěna družice, navedení na sestup a posléze také přistání. Foto: D.LazeckýVše působilo velmi věruhodně a dalo by se usoudit, že se na projektu pracuje - ale stejně tak by se dalo tvrdit, že to vše bylo jen pro přilákání zájemců a kosmonautika posloužila jako volavka. Ve stánku Dessault bylo možné z kosmonautiky vidět ještě několik tzv. pyrotechnických součástek, které oddělují dvě části předtím spojeny aby tvořily celek. Součástky, které například oddělují kabelové svazky, potrubní příruby a konstrukční celky. Bližší informace kolem kosmických aktivit této firmy jsem však nedostali - jen letáček na internetové odkazy. Ostatně nechci být tak kritický na adresu výstavy LeBourget, ale co se týče i propagace, bylo zde vše minimálně o stupeň až dva slabší - jakoby vše tak nějak upadlo, i účast jistých veličin na poli kosmonautiky mne tak trochu zarazila….a důvody se různí.

Důvod mohl zasahovat hluboce do politických vztahů, které se toliko rozvířily mezi EU - USA - Rusko, pak dále jisté obavy z teroristických útoků - stejně tak jsem slyšel tolikrát, že se s teroristy nevyjednává a civilizovaný svět se jich nebojí - řeči, a zase řeči. Pravda jedním z důvodů proč jsme zde nenašli výrazné zastoupení NASA, RKA, NASDA mohl být i jakýsi pietní soucit s ohledem na zahynulou posádku STS 107 Columbie. Ochranka v důležitých stáncích byla dobře znatelná.

U zcela neznámé firmy MOOG jsem pořídil snímek makety X-38, tato firma spolupracuje na části avioniky tohoto návratového tělesa, ale zde jsme nedostali bližší informace, a dokonce jsme zde už nesměli udělat ani snímek.

…made in CHINA alias China Great Wall Industry Corporation

Foto: D.Lazeckýnetrvalo dlouho a od stánku firmy MOOG jsme se přeskupili ke stánku Velké zdi - neboli Číny. Expozice nepatrně vylepšena, ale stále působila stejným dojmem, jediné co nás tak trochu překvapilo, že zde seděl patrně Číňan, od kterého jsme se domnívali, že získáme nějaké informace. V celku jediné co se mi zdálo, že je zde novinkou byla veliká maketa v měřítku 1:20. Šlo o nejsilnější nosič LM-3B. Prvně se Číňan smál a na pohled vypadal vcelku mile, představil jsem se a pověděl odkud jsem. Sláva rozuměl. Můj dotaz směroval jakým jazykem mohu komunikovat - tady to bylo už jiné - došlo ke slovní kolizi, ale spíše v mimickém vyjádření Číňana bylo znát nepokoj. Rusky ne, po našemu pochopitelně také ne - to by byla s prominutím haluz. Tak lámaně anglicky, no co když mi rozuměli Japonci, a Američané, ale tady jsem narazil, tedy všichni tři. Při dotazu na čínskou kosmickou loď Shen zhou, čínské kosmonauty - tajkonauty a orbitální laboratoř se za stolem sedící pracovník Velké zdi proměnil v retardovaného jedince, který snad nerozuměl ani řeči pěstí. Stále více kvalitně hrál svou roli nechápajícího - je k smíchu jak si dají Číňané se vším tolik starostí a práce vše utajit před světem. Odcházíme tedy zklamáni z přehraného divadla s kořistí v podobě jednoho letáčku a nezbývá nám než se smát také…….a přesouváme se dál, nechaje za sebou herce bez potlesku.

Co dál…..

Foto: D.LazeckýVe stánku firmy EADS-Astrium, jsem pořídil fotografii malého apogeového motorku pro družice HM7B ESC-A Systém Propulsion Power MicroSatelite s tahem 1N. Byly zde i makety Ariane 5 v různých velikostech, ale to se mi již připomenulo minulé dění před dvěma lety. Pokračovali jsme tedy ve směru a s cílem najít zde na Borget stánek a nebo expozici RKA a nebo NPO různých výrobních závodů, které pro kosmonautiku Ruska vyrábí různé komponenty. Netrvalo to dlouho a jako na první firmu narážíme s názvem Dnepr-Kosmotrans. Tady doslova od zaměstnanců fasujeme materiál a přibíráme jej i více - pro kolegy a potřeby pozdějšího uveřejnění. Je však kolem 12.00 hodin SEČ a jak to tak vypadá valná většina zde přítomných vlastně není - je jejich čas na gáblík - na oběd. Co však je překvapením, přicházíme sem zpět za cca 2 hodiny a Rusové jedí a jedí……A tak tedy se snažíme zjistit co zde vlastně ještě je a stále nás neopouští sháňka po stánku NASA. Nacházíme jen cestovky, Florida, Orlando a jiné, a tady několik málo materiálů kolem kosmonautiky - pardon turistiky za ní. Stát Texas a Florida nabízí tašky a malé průvodce za kosmonautikou a to je tak asi všechno. Vracíme se tedy zpět do pavilonu Ruska s tím, že zde již někdo bude. Poctivě zde byli pouze zaměstnanci Kosmičeskije Uslugi. Tady se dalo vcelku živě podebatovat o firmě, která zabezpečuje servis obsluhy kolem nosičů Zenit, Kosmos a jiných tzv. konverzních raket, kterými se vynášejí malé družice. Bylo dovoleno fotografovat a dostali jsme také i materiály na prostudování. Opět prázdno byl ve stánku NPO MOLNIJA, kde visela maketa Buranu, Angary-Bajkalu a AN225 s miniraketoplánem MAKS. Foto: D.LazeckýDohodl jsem se s pracovníkem K.Uslugi ať mi domluví schůzku na sobotu odpoledne - což také udělal. Všichni se vracíme zpět do stánku ESA, kde se stále děje něco nového - tiskovka o výzkumu Marsu a stále se volně pohybující kosmonauti ESA. Později se také dovídám, že zde byl i kosmonaut Messerschmit a Tognini. Byl to velký zážitek získat další podpis do sbírky a osobně poblahopřát byť v ruštině štastlivovo paljota a s kosmonautem se vyfotografovat. Museli mít hodně pevné nervy a trpělivost neboť jsme nebyli jediní, kdo se s nimi chtěl vyfotit. Vycházíme ven abychom navštívili dle plánku výstavy stánek s kosmonautikou země vycházejícího slunce NASDA. Ne a ne v mapce najít tuto instituci. Došlo mi tedy, že zde bude jako posledně zastoupena firmami a tak vcelku rychle navštěvujeme stánek s označením Kawasaki. Mimo světoznámých motorek, je zde i technika pro letadla a také sem tam nějaký ten nosič IHI Aerospace M-V a GX Launch Vehicle, maketa modulu KIBO a startující hotel K-Mare - ostatně tak asi jako vždy co bylo posledně.

…a dále…..

Foto: D.Lazeckýpo zbytek dne tady kroužíme jako supi. Najde se zde spousta firem, které používají na svých materiálech události a fotografie kosmonautiky, ale s ní samotnou mají málo společného. Jde vidět, že snímek kosmonauta a nebo známé kosmické lodi dost ovlivňuje prodej produktu té či oné firmy. Vypadá to přeci jen jako být in. Kdo na svých materiálech nemá alespoň libo jakou družici jako by zde neměl co dělat. Přímou souvislost s kosmonautikou zde mělo jen málo firem. Sem tam se nám přeci jen podaří získat něco málo, úměrně s vedrem roste i únava. Na letištní ploše však nestojí jen raketa Ariane - tentokrát je zde něco navíc, a my o tom víme. Ke konci tohoto dne jdeme očumnout ještě jedno místo v exponátech, to zavčasu dokud zde není tolik zájemců a v poklidu se dá fotografovat. To co chceme vidět není daleko, je to vlastně skoro naproti Ariane 5. Tam na ploše leží sobě v poklidu a zatím jen málo návštěvníků zde bylo….pomocný startovní motor EAP P-230 z Ariane 5. Skutečný vyhořelý booster rozložený na 3 kusy tak, jako by se dal opět poskládat. Impozantní rozměry průměr něco přes 3m a délka 31m, zpočátku uvnitř působí na návštěvníka jako by jste stáli v nějakém velikém potrubí. Pak si vlastně uvědomíte, že stojíte v prostoru kde bylo odleto a nachystáno palivo TPH, tady vlastně byl veliký tlak a uprostřed duté jádro určující velikost tahu a rychlost hoření, a vy nyní stojíte uvnitř toho všeho co zde během několika mála minut shořelo. Zůstala tady jen kaučuková výstelka, která když byl booster poskládán v celek byl překryt mezi jednotlivými částmi - bloky tak jako se překrývají tašky na střeše. Velmi detailně si bylo možno prohlédnout i spoj, který se podobá spoji na SRB, jen s tím rozdílem, že booster ARIANE je přeci jen jednodušeji leč stejně účinně utěsněn viz fotografii. Foto: D.LazeckýVelkým dojmem na mne zapůsobila i přední část boosteru, kde je ukryta avionika. Do oka padnou elektro-konektory, trubky a elektro-celky, včetně velkého padákového pouzdra - zevnitř - vlastně kontejner, i s kotvením pro hlavní padákové poutání. Stejně tak působí i pohled zvenčí. Pohledem do padákového pouzdra s zábalovými popruhy a poutacími přírubami. Podélně na špici boosteru nebylo možné si nevšimnout přepravní body - poutací pro vyzdvižení a manipulaci, včetně dvou otvorů pro motory na TPH -odhození již vyhořelých motorů od pokračujícího v letu hlavního centrálního stupně ARIANE 5. Dalšími bloky lze projít až na konec, kde byl původně motor - resp. tryska celého motoru. Zde byla jen veliká příruba pro x svorníkových šroubů. Samotná tryska motoru stála opodál na výšku postavená. Byl to vlastně jakýsi průřez strukturou trysky, jehož vyfotografování jsem si proste nemohl nechat ujít. Opodál ležela na zemi nádrž na KPH od firmy Flat Avio - ale o tom jsem se vlastně již zmínil. Člověk se skutečně cítí vedle konstrukce tohoto motoru dost malý, bezesporu jde o konstrukční dílo člověka, který si chce urvat z vesmíru to svoje pro sebe, což mu pochopitelně nelze upírat. Pravda celý booster je tak trochu odřený a rezavějící - ale působí to vše jako patiny originálnosti. Vezmu-li v úvahu, že na rozložených spojí se drolí kaučuková výstelka, hned jsem si kousek uštípl, a co více na kovových částech zůstalo ještě originální mazivo - také jsem si ušpinil jeden papír z bloku. Z tohoto boosteru jsem si dovezl domů i jiný suvenýr, ale o tom se nebudu zatím zmiňovat - snad později. Všichni jsme fotografováním startovacího pomocného motoru byli tam uneseni, že jsme si zatím nevšímali dalšího exponátu, a to byl dost blízko.

Foto: D.LazeckýTímto exponátem byl restartovatelný raketový blok FREGAT. Jde o podobné konstrukční zadání jako v případě Brizze, ale mým pohledem jde v případě FREGATU o lepší a účelnější konstrukci. STAGE FREGAT patří do hardware firmy STARSEM, která spolupracuje s firmou The Sojuz Company. Celý exponát stál na přípravku made in NPO Lavačkin, a snad jen již namontovat a použít. Ne to bylo opravdu jen z žertu myšleno, pokud jsem se podíval na dílenské zpravování například kvality ohnutí trubek pro dopravu paliva z tanků k jednotlivým ventilům a posléze trysek, pak našel jsem docela humpoláckou zámečničinu. Rádius trubek byl moc zploštěný a vlastní nerez trubek byl hojně svařován člověkem, který po sobě nechával až učnovské chyby - no vždyť to byla vlastně jen maketa tak co. Přesto vše jsem si konečně i já uvědomil velikost tohoto díla. Dle přiložené tabulky bylo a nebo vlastně i je palivo UDMH/N2O4, a celková délka hoření 331 sec. Spotřeba zde byla vypsána na 6,1kg/s. FREGAT prázdný vážící pouze 950 kg po natankování dospěje k váze 6300kg. Používá hlavní motor s označením S5.92. Vše jsme samozřejmě hojně vyfotografovali a také sami můžete posoudit jak by se vám taková konstrukce líbila pokud by jste ji viděli na vlastní oči.

Uf to byl, ale frmol, uběhlo to jako voda. Je kolem 3/4 na šest a tak se ještě doslova potulujeme kolem ARIANE 5, ještě nějaká ta fotografie a pomaličku se trousíme ven z výstaviště. V šest by nás stejně i tak žandarmerie vyhnala ven, letiště se totiž uzavírá a ruka zákona a soukromé ostrahy bdí v noci nad zabezpečením na LeBourget.

Sobota den druhý aneb jak je Zeměkoule malá

Foto: D.LazeckýStojíme opět řadu na lístky, ale dnes je to za 10 Euro - je to ještě na neděli kdyby se vám chtělo, plus 3 Euro za vstup do musea letectví a kosmonautiky. Jde vidět, že vskutku Francouzi nejsou žádní řadoví bojovníci, opět se sem tam nějaký Frantík vykantuje jako kuželka. Po zakoupení vstupenek se opakuje historie s prohlídkou a zase jsem bez nože. Dnes mám ale stravu takovou, že se bez něj obejdu, takže se vlastně nic neděje. Míříme hned zase do stánku ESA, to dokud tady je málo lidí. Vyplácí se - potkáváme DeVinne a Clervoye - oba se nám podepisují, aby od nás měli pokoj :-). Expozici vcelku již známe, ale je tu další tiskovka a také na ní sedí Haignere a Tognini - toho jsem tady zatím neviděl, ale jeho podpis už mám. Dělám alespoň fotografii. Je hrozné jak člověk stárne a mění se, asi bych jej měl problém poznat někde na ulici. Všeobecný zájem studentstva o kosmické programy a to jak se zapojit svou prací je veliká, až si člověk povzdechne proč tomu tak není i u nás doma. Francouzi a to bez rozdílu věku jsou bezpochyby a to znatelně Hrdí na svou kosmonautiku a kosmonautiku ESA, a já jim jen tiše závidím…..Prohlížím si presentace na monitoru a naráz mi někdo říká jako ze záhrobí ….”tak tě zdravím Dane, jak se vede, jak se ti tu líbí……????aaaa kde se vzal tu se vzal rodák na rodáka narazil - on to byl Tom Přibylů. Tak trochu mi to vyrazilo dech, že je tady, nikdy bych neřekl, že se taky můžu takto s kolegou a přítelem setkat. No vida jak je ta naše Zeměkoule malá Čech Čecha vždy najde. Po prohození několika slov dávám nějaký ten tip Tomovi na fotografování a téma kolem kosmonautiky s odkazem na Museum. Patrik se ujímá Toma a zavádí jej k padlému boosteru Ariane 5, po dohodě si dáváme sraz - tedy schůzku cca za 2 hodiny na stejném místě. Foto: D.LazeckýVyužívám situace, neboť mám sjednanou schůzku u stánku NPO Molnija. A konečně je tady někdo, ale slovy dva lidé. Žena a pán - oba pracovníci zmíněného NPO, ale řádně unaveni a nebo najedeni. Nejdříve se představuji a ptám se na materiály a informace kolem Bajkalu, Angary a Buranu. Od dost unavených pracovníků se dovídám, že vlastně na nic nejsou finance a Bajkal stejně jako Angara kopírují své osudy. Uskutečnilo se jen několik desítek zkušebních zážehů motorů RD 190 a RD 120, a spíše se hledá sponzor. Osud Buranu je ještě horší, ten asi snad již nikdy nevstane z mrtvých a část lidí významných v kosmonautice Ruska zastává názor, že raketoplán Buran je již dnes zastaralá konstrukce - kterou by bylo velmi finančně náročné opět probudit k životu. Miniraketoplán Molnija MAKS, který měl startovat ze hřbetu upraveného letounu AN 225 Mrija se částečně převtěluje do projektu KOSMOPOLIS, kterým v rámci ceny X-Prize chce jistá firma vynášet turisty na orbitu a zpět. O tomto projektu jsem se však nic nového nedověděl. Co mne potěšilo, když jsem při rozhovoru o těchto zmíněných projektech byl pozván na kafe. Dokonce mne jeden z pracovníků pamatuje když jsem na podobné téma diskutoval s nimi již v roce 1999. Nejvíce mne dorazilo, že jsem dostal knihu jako darem právě od tohoto pracovníka. Je mimo jiné o tepelných ochranách kosmických lodí - moc si vážím tohoto daru a je vskutku v ní co studovat. Dvě hodiny uběhly jako voda a abych dlouho neobtěžoval srdečně jsem se rozloučil, s přislíbením, že dám o sobě písemně vědět - což také i udělám.

Chvátám k patě Ariane 5 abychom doprovázeli s kolegou Patrika po muzeu - slíbili jsme to. Expozice prastarého létání na latích vyztužených lanky bylo skutečně pro báječné muže na létajících strojích. Foto: D.LazeckýNeskrývám obdiv odvahy a nadšení pro které usedali tito lidé za knipl i těch nejroztodivnějších vehiklů a vzduchoplaveckých letadel dobýt tak pro člověka vzdušný prostor. Moc nás expozice tohoto létání nenadchla, nejsme přeci jen fandové létání, ale museli jsme jinak nás nechtěli vpustit do musea kosmonautiky. Vysvětlil nám to Francouz, který u nás byl v roce tuším 1971 na rekreaci a byl si zalyžovat do Tater vysokých - a byl moooc spokojený. Takže jsme nejprve v cuku letu absolvovali průvanovou prohlídku létajících latí a hned do časti musea o kosmonautice. S úsměvem nás vítá stejný Frantík a posílá dále. Potkáváme raketový motor Viking 2 a pověstný dnes již legendární motor z V2, Patrik - náš kolega je jako Alenka v říši divů a fotí a fotí, ale my to již máme za sebou, vyhledáváme spíše s Jardou co se nepodařilo vyfotit a co je zde nového. Vážení nic nového - vše je tak jak to bylo minule a také si o tom můžete přečíst pokud se vrátíte tady na MEKu k článku o Muzeu na LeBourget. Dále jsme, ale nebyli vpuštěni - opět vládní delegace navštívila tentokrát muzeum. Frantík nám říká, že volno bude od 14.00 - 18.00. Takže zase zpět do víru událostí na letišti, tentokrát každý po svém a za hodinu si dáváme sraz u musea.

Využívám situace a jdu utratit nějaké to euro - kupuji tři knihy, o které již mám delší dobu zájem, nějaké emblémy a CD. Cestou zpět k museu utrácím 3 eura na pořádný nanuk a polozmrzlý litr vody za 2 Eura.

Foto: D.LazeckýTentokrát se k nám ještě přidává Tom a jdeme do musea společně. Historie se opakuje, Tom si pořizuje na Digital fotografie a já fotím u Sojuzu T6 co se mi nepodařilo minule. Nejvíce je však unesen nejmladší kolega Patrik. Tady jsme strávili celkem asi 1,5 hodiny a vyrážíme již daleko volněji a o něco více usmaženi dál po výstavě co by se dalo ještě sehnat. Takto jsem se s kolegy již de fakto potuloval dopokud nás nevyhodili. Po odvozu na hotel jsme se tentokrát tři těšili na sprchu a postel - bylo toho vše pokrk.

Neděli nebudu tak již popisovat. Snad jen připomenu, že jsme našeho kolegu dovedli na místo odkud z ESA chodí materiály poštou. Budova na Rue Mario Nikis, cedex 15, Paris - France je jako každá jiná. Honosnější je vskutku budova komeční banky u nás v městě. Bylo však zavřeno, byla neděle a odpoledně k tomu všemu. Udělali jsme jen několik snímečků pro důkaz, že jsme zde byli. To je vážení z výletu za kosmonautikou vše. Zbytek dne se odbýval v duchu korzování po překrásné Paříži a čumendě kolem dokola - to je již ale o něčem zcela jiném.

Den po té….

D.LazeckýJedeme ve vlaku z Prahy do Ostravy již jen dva, neboť další kolega zůstal u sestry v Praze. Tak nějak pořád nemůžeme řádně ocenit celý Bourget, že by to bylo snad tím, že jsme zde byli potřetí za sebou ? Snad, ale skutečně si i tak myslím, že oproti minulému LeBourget to tady tentokrát bylo slabší, je to možná i tím, že člověk si hodně slibuje co by zde mělo a nemělo být. Ten kdo zde byl poprvé byl určitě unesen - to je rozhodně případ našeho kolegy Patrika Pluhaře - a já mu to přeji - zážitků měl až až. Setkal se zde s kosmonauty a všechny ulovil do sbírky, viděl dost kosmické techniky, aby to v něm nechalo jistou stopu zážitku, neboť se může nyní pochlubit co viděl - co více hodně fotografií navrch. Mohlo to být lepší, ale zklamaní nejsem ani já ani můj kolega Jarda. Nové zážitky na cestách za kosmonautikou jsem se snažil i nyní vám zprostředkovat a nic vás to nestojí. Myslím si, že za dva roky pojedu a rád na Bourget zase, a snad nás tam bude více co se za kosmonautikou rozjedou, neboť i na výstavišti bylo sem tam slyšet tu naší zvučnou a příjemnou češtinu. Za dva roky bude situace jiná, na ISS se obnoví pravidelné lety raketoplány a Sojuzy, bude stále dokovám evakuační X-38, Shuttle bude konstrukčně vylepšen a jeho tepelná ochrana dozná změn hlavně na inkriminovaných místech největšího opotřebení. Cena X-prize zůstane nedosažena, Číňané budou mít za sebou už druhý kosmický let s posádkou, a Rusové budou dále svými Sojuzy vozit bohaté turisty na ISS i přes nevoli NASA. Za dva roky bude i LeBourget o něco lepší a snad i vyzrálejší, nejdete zde věci již viděné, ale bezesporu i nové a kosmonauti zde budou také…….a…….

A to je tedy vše co jsem vám chtěl říci. Již začínám šetřit na další cestu, a nyní mi kolega připomíná, že v květnu je také ILA a jestli s ním nepojedu - no mám o čem přemýšlet.

Pro MEK napsal Daniel Lazecký


Další fotografie z Le Bourget 2003

Foto: D.Lazecký Foto: D.Lazecký Foto: D.Lazecký Foto: D.Lazecký
Foto: D.Lazecký Foto: D.Lazecký Foto: D.Lazecký Foto: D.Lazecký
Foto: D.Lazecký Foto: D.Lazecký Foto: D.Lazecký Foto: D.Lazecký
Foto: D.Lazecký Foto: D.Lazecký Foto: D.Lazecký Foto: D.Lazecký
Foto: D.Lazecký Foto: D.Lazecký Foto: D.Lazecký Foto: D.Lazecký
Foto: D.Lazecký Foto: D.Lazecký Foto: D.Lazecký  

Aktualizováno: 19.07.2003

[ Obsah | Články | Le Bourget 99 | Exponáty na Le Bourget 99 | Le Bourget 2001 ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.