Obsah > Aktuality > Články > Le Bourget 2001 a Muzeum letectví a kosmonautiky

Motor RD-191 ve stupni BajkalLe BOURGET 2001

Daniel Lazecký

Jistě si někdo z vás bude pamatovat mé vyprávění, které popisovalo mou cestu za letectvím a kosmonautikou - za kosmonautikou tedy předněji. Kosmonautika má v mých zájmech jistý prim a tak jsem se tehdy vydal na cestu. Vlastně dalo by se jasně definovat kdo mne na cestu do Francie nalákal - mohu-li žalovat byl to a je můj kamarád Jaroslav Navara. Neskrýval jsem své nedšení - byla to konečně dovolené po x tech letech, která mi vyšla podle mých představ. Vše uteklo jako voda, a já jsem se snažil Vám své zážitky zprostředkovat prostřednictvím internetu. Díky Aleši Holubovi, který mne na MEK se článkem pustil, jsem tedy vše popsal a doplnil fotografickými momentkami. Jistě jste mohli všichni vidět, že pokud jsem byl výstavou unesen, pak po právu bylo se na co dívat. Z této výstavy však zůstaly nostalgické vzpomínky. Touha opět zde navštívit výstavní prostory a opět zažít ten ruch a Babylón lidí, kteří se zde pohybovali však přetrvala, a tak jsem postupně začal opět šetřit na nové dobrodružství při cestě za kosmonautikou.

Motor MB-XXDva roky uběhly jako voda v potoce. Tradičně co každé dva roky opakující se mezinárodní prestižní výstava - letecko-kosmický aerosalón Le Bourget byl zase zde. Pro nás, kteří jsme se zatím chystali na tuto výstavu bylo vše před námi a to včetně cesty. V očekávání věcí a událostí, které budou následovat jsme s kolegou dostali již tu správnou cestovatelskou horečku. Podnikalo se vše v rámci příprav na cestu, hlavně nezapomenout tužku a papír, peníze, pas, jídlo a fotoaparát včetně filmů. Vše vlastně již vypuklo týdenním countdown domácích příprav a zpětných vzpomínek co bylo a na co se připravit. Vyměnit peníze, a pro jistotu připravit jídlo z nešíleného zvířete, neboť ani celníci neví vše. Vše je komplet a český Honza alias Daniel může do světa. Filmů jsem si vzal celkem 6 kusů a věřte vše jsem vyfotil a bylo co. Z pochopitelných důvodů jsem, ale Aleše nechtěl přehltit fotografiemi, a tak zde najdete jen ty, které jsem vybral (viz poznámka na konci článku). Věřte, že ten kdo již na Le Bourget někdy byl, tedy tak jako my, pak s radostí sobě vlastní se zcela sám se dobrovolně přizná, že se zde těšil jako malý kluk. Zvláštní atmosféra nedává pocitu klidu člověku, s očekáváním co bude se třese radostí. Nepopsatelný pocit, po dvou letech. To není sen, ale realita - vlak se rozjíždí a míří s námi nejprve do hlavního města republiky. Ruch a cvrkot na nádražích mi připomíná hemžení někde ve výrobní hale, vše vcelku klape, jen to počasí není podle přání a na knoflík, ale co se dá dělat. Po delší době se přeci jen začíná počasíčko tak trochu spravovat, a doufáme, že to tak i vydrží. S dobrou náladou a pocity dojíždíme do stověžaté Prahy.

Interiér modulu ColumbusJe čtvrtek, v Praze - v metropoli, se orientují Ostraváci jako vesničané ve velkoměstě, nedivte se. Prostě u nás doma metro není, ale přiznávám, že je to cvrkot. Není to zase tak nejhorší, k cíli první poloviny cesty jsme skutečně dorazili. Nyní se naše cesta orientuje na cestu metrem, a konkrétně směr stanice Radlická. A už jsme zde. Majitel cestovky to vymyslel báječně a zdá se, že myslel i na to, že si zde něco dokoupíme. Sedáme do klimatizovaných autobusů a vydáváme se na cestu. Celkem chybí dva nedisciplinovaní účastnící, kteří se nám ozývají, když jsme již asi 10 km za Prahou, vracíme se pro ně. Na tuto věc jsem pověrčivý, ale co se dá dělat, jak se zdá i počasí bylo proti nám. Konečně vyrážíme asi v 19.20 SEČ k cíli cesty směr Francie - letiště Le Bourget. Jelikož většinu cesty, až na jisté vyjímky prospíte - zjistíte, že jste se probudili tak někdy v pátek časně ráno. Poslední pokus na sobě udělat jakousi údržbu v podobě základní hygieny a do 2 hodin jsme v Paříži, ve městě, které stojí rozhodně za to jej navštívit. Stojíme na náměstí Concorde, kde se stejně tak jako před dvěma léty dělíme na ty co se jdou projít a nakoupit v Paříži, a ty co pokračují... To jsme tedy s kolegou my, a společně s námi asi 10 dalších, kteří zde přijeli účelově navštívit výstavu. Z place de Condorde pokračuje extra autobus na výstaviště. Z dálky majestátně vzduchem pluje a upozorňuje na výstavu vzducholoď vydavatelství Aviation Week, dává nám tak najevo, že jsme již kousek od místa dějiště. Každý bereme vybavení v podobě svačiny, fotáku, kamer a filmů - vyrážíme vpřed. Na výstavišti zjišťujeme zajímavou novinu, z plánovaných 320ti FF vstupného na den pro odbornou veřejnost se cena smrskla na 175FF. To znamená si koupit za ušetřený obnos například stavebnici, knížku a podobně. V přijímací hale jsme si zakoupili vstupní formulář, který bylo potřeba nejprve vyplnit. Na základě toho jste dostali vizitku s připínáčkem.

BajkalNa výstavišti nás pořadatelé laskavě přivítali a popřáli příjemný pobyt. Pokud si vzpomínáte dobře, jako první exponát který udeřil do očí byl nový nosič Angara. Na stejném místě byl jakýsi pokračovatel s názvem BAJKAL. Jde o zadání - řešení několikanásobně použitelného prvního stupně z rodiny Angara. Jde o vývojovou práci, kterou RKA bere velice vážně. Zde na Le Bourget jsme měli možnost vidět maketu v měřítku 1:1. Podle fotografie si můžete udělat svůj vlastní názor na tento projekt. Já sám za sebe si myslím, že půjde o velmi zajímavou věc. Tento první stupeň požene vpřed kyslíko-vodíkový motor řady RD 191. BajkalPo splnění úkolu vyklopí podélně složené křídlo a o vlastních silách díky proudovému motoru, který tepe pod kapotou MIG 29, a zbytkovému palivu se vrátí k místu startu. Výklopný podvozek zajistí řádné přistání. Pokud bych mohl ještě něco dodat pak mohu jen to, že tento nosič působil velmi impozantně a reálně. Samozřejmě hříchem by bylo neudělat fotografie této byť makety, a tak jsem je pro vás pořídil. Pak už následovala návštěva RKA/Chruništěvovy závody - kde by se Angara a jiné jako nosiče Proton M a jeho varianty tzv. family a Sojuz měly vyrábět. Musím napsat, že pokud se jedná o presentaci Ruska a jeho vesmírného výzkumu a průmyslu, pak jednoznačně mohu napsat kam se hrabou amíci.... Rusové tady měli ty nejlepší expozice, které bylo vidět. Ochota s vámi povykládat a dát materiály byla samozřejmostí, ale abych nepředbíhal.

Model ISSSvým způsobem presentovat kosmonautiku v různých směrech, zde - nyní, resp. na tomto Le Bourget poněkud připomínal stav před dvěma léty. Kdo z toho všeho vyšel nejlépe a s nejčistším štítem - repre, jsem již napsal - a to prosím nedělám přehnanou reklamu. Tak jako minule bylo možno docela výrazně poznat přítomnost hlavně různých firem. Firem, které mají co dočinění s průmyslem, vědou, výzkumem, vývojem a aplikací letectví a kosmonautiky. Jestliže jsem vyjmenoval letectví a kosmonautiku, pak zcela záměrně. Mnozí víte jak obě odvětví úzce spolupracují a navazují na sebe. Přesně podle tohoto ducha se řídila výstava všeobecně. Tak například firma Boeing zde byla velmi rozsáhle zastoupena svými letouny, ale i resp. vším co tato firma podniká v oblasti kosmonautiky. Stává se snad tradicí co vše Boeing dělá pro letectví a kosmonautiku, že se zde dalo vidět například působivé presentace programu Sea Launch, komponenty pro ISS, části nosných raket určených pro kosmonautiku tak i vojenské záměry. Vše jste si mohli prohlédnout na velkoprostorových panelech a nebo z pláten umístěných porůznu u jednotlivých exponátů s velikosti modelu a nebo v měřítku 1:1. Model X-38Ten kdo tu byl i minule může však suše konstatovat, že se zde setkal s modely X-34, X-38 a ISS. Celkově to co zde presentovaly USA kolem kosmonautiky bylo chabé. Do jisté míry jsme s kolegou také byli zklamáni, ale co se dalo dělat. K turistice za kosmonautikou zde lákala cestovka Spaceport Florida Authority své zákazníky, zaměstnanci se sem tam ulakotili o nějaký materiál a nebo oznak. Improvizovaný propagační pult NASA jsme zaregistrovali snad jen náhodou, neboť s úmyslem se vrátit a zeptat se na informace se nám tento záměr nezdařil. V oddělení firmy Lockheed jsem jen ve vitríně zfotografoval jedinou součástku raketoplánu, kterou amíci ukázali, a která nesla štítek Space Shuttle Main Engine Ignition Exelter a High Voltage Transformer. Mnoho amerických firem má na svých prospektech vskutku mnoho obrázků, kde je nejčastěji zachycen raketoplán různě, ale konkrétně se nedovíte co dělají pro NASA a nebo kosmický program. Nejspíše jde o reklamní trend…..

Canadarm2Další země, která nás zajímala byla Kanada - v této zemi se vyrábí robotizovaná ruka - manipulátor pro Shuttle, a nyní i pro potřeby ISS. Našli jsme firmu MDRobotics a veliký nápis CANADARM2, a byli jsme doma. Doslova jsme vyfasovali materiály kolem tohoto kosmického hardware a možnost prohlédnout si počítačovou 3D presentaci. Mou slabou angličtinou jsem vysvětlil, že mi je vše jasné a spokojeni jsme odešli.

Stejně tak jako před dvěma léty, tak i nyní jsme navštívili z opodstatněné nedočkavosti Stánek CHINA Great Wall Industry Corporation. Pokud jste můj zážitek z Le Bourget 99 četli, kde jsem popisoval chování číňanů na naše dotazy kolem kosmonautiky, pak nyní se jednalo o vyložené fiasko. Čínská expozice na Le Bourget 2001Celková Public Relations čínské kosmonautiky naprosto zklamala a tentokráte se vše omezilo jen a jen na snad nedopatřením zanechané prospekty na stolečku ve stánku. Pravda stánek nebyl nikterak honosný a také nevím co a jak se dělo před naším příjezdem. Doložená fotografie je pořízená v den našeho příjezdu a to byl poslední den pro tzv. odbornou veřejnost a novináře - byl to pátek. Situace se nezměnila ani při naší sobotní návštěvě, kdy jsme výstavu navštívili jako řadoví návštěvníci. Připomínám, že jsme zde byli celý den, tedy od 8.00 - 19.00 hodin. S kolegou jsme doslova brousili po výstavišti jako hladoví vlci, ale v čínském stánku se nám nepodařilo nikoho zastihnout. Zůstal tedy při nejmenším stejný dojem jako z minulejška a musím dodat, že i jistá dávka zklamání. Prostřednictvím fotografie se můžete alespoň všichni podívat na asi 3 m makety raket, které nesly označení (zprava doleva) jako LMI4, CZI38 a LM3A. Podle snímku se domnívám, že stánek byl otevřen jen tak nanejvýše 3dny od zahájení výstavy. Obdobná situace, ale skutečně slabé úrovně se udála také u Brazilců, viz foto. Z toho usuzuji a zdá se mi, že skutečně nabité dny akcemi nejrůznějších charakteru, se odehrály tentokráte hned na začátku. Odpovídá to tedy těm prvním třem dnům. Spekulativně se jen také mohu domnívat, že na výstavu nebylo mnoho peněz, ale vrátím se zpět k Brazílii.

U Brazilské kosmické agentuře AEB bylo tedy stejně skromně. U stolu sedící chlapík sice měl zdání o brazilském kosmonautovi p. Marcos Pontesovi, ale již jsme mu nemohli vysvětlit, že chceme znát i kandidáta č.2. Tento pán nám ani nedokázal říci nic konkrétního kolem nosiče jehož velkou maketu měli ve svém stánku, a stále nás chtěl odbýt infoletáčky. Usoudili jsem tedy, že již asi žádnou informaci nezískáme a taky již ani nic nezmůžeme, zhlédli jsme alespoň velkoplošnou presentaci na LCD panelu - zde je tedy i pořízen snímek Brazilské rakety VLS. Motorový prostor rakety Ariane 1To je tedy ze stánku reprezentace cafe do Brazil vše.

Z minula jsme věděli kde se nachází svatyně ESA - CNES. Jde o budovu na letišti, samostatná stavba v moderním a účelném stylu, kde čestnou stráž po stranách drží stejně tak jako v roce 99 dva raketové nosiče známých jmen. Pohledem z dálky velmi efektivně lákají zájemce na prohlídku expozice. Ariane 5 a již legendární a stařičká Ariane 1 jsou již stálými objekty na letišti. Právě zde se každý návštěvník může nerušeně pokochat jejich impozantností. Každý si zde uvědomí, kolik lidského umu a technického fištróna se musí vynaložit, vzápětí vyrobit, postavit a vyslat vzdor zemské přitažlivosti, aby si sáhl po vesmíru. Uvedené raketové nosiče jsem vyfotografoval, ostatně o Ariane 5 jsem napsal a uvedl fotografie ve článku Le Bourget 99. Zde na MEK můžete také najít jak odkaz na něj tak i článek v celém znění. Změnou a doplněním by mělo být to, že jsem se rozhodl nyní pořídit záběry z nosiče Ariane 1, a slovo také držím. Zde jsou snímky pořízené z motorových prostor. Podařily se jen díky docela krkolomnému cvičení a dávky trpělivosti, zato nyní vidíte snímky, které jste jak se tak mohu vsadit zcela určitě ještě neviděli. Stále nás čekala expozice ESA, kde mimoděk bylo velice mnoho lidí - stejných jako my, ke kterým jsme se také rádi připojili. Co nás tedy čekalo a neminulo .....

Model Ariane 5Zpočátku se zdálo, že se vcelku nic nezměnilo, ale to byl vskutku jen první dojem. Úchvatná podívaná na modelový kosmodrom pro Ariane 5, doplňoval promítaný snímek na velký formát plátna v 3D rozměru. Vcelku vkusně každý návštěvník dostal také 3D brýle a pocit byl úplný. Naráz jste měli skutečný dojem, že se kolem vás proplížila na startovacím stole Ariane 5, střihem jste se dostali do výrobních závodů. Než dojela Ariane 5 na své palebné postavení, takto střihem jste poznali několik výrobců a atmosféru příprav ke startu a samotnému letu. Takový nadšenec jako já, si až nahlas řekne k sakru to je špica, ale mohu být v klidu … nikdo mimo Jardy nablízku mi tu stejně nerozumí. V tomto "baráku" to, ale není všechno na shlédnutí ... opodál sedí, stojí a klečí lidé na zemi, ne to není motlitba, ale další šou a diváci se takto řadí s ohledem na okolí aby také vidělo. Tady si při promítání důkladně také v 3D prolétněte sluneční soustavou a jednotlivými planetami. Na své cestě potkáte Mariner, Voyager, Phobos a nebo Mars Polar Lander či Hubble Space Telescope. Notně musí zajásat každé srdečko pedagoga když vidí, že omladina ze škol a gymnázií sedí jako přibitá a ne a ne jít dál. Tady jsem si vzpomněl na naše naříkání ve Valmezu a Bohdanečí, že se o kosmonautiku zajímá tak málo lidí. Tady jsem si uvědomil právě to, že se mládeži u nás věnuje tak málo ... ale to je jiná takže zpět na Bourget k ESA.

Maketa modulu Columbus pro ISSNaše kroky pokračují dál, a skoro nevědomky míjíme maketu 1/5 velikosti v měřítku 1:1 modulu Columbus. Konečně si uvědomíte, kolik lidé, kteří pracují na orbitě mají ke své práci místa. Viděli jsme tedy podobu modulu zvenčí, ale po vyšlápnutí několika schůdků také i z vnitřku. Vše vám dokumentují přiložené fotografie. Pokud mohu tvrdit sám za sebe, ty prostory by mi nevadily, a dokonce bych zde pracoval na stravu a nocleh, jen aby to bylo na oběžné dráze. Za modulem Columbuse je veliký kulatý stůl, zde mnoho materiálů k prostudování jak o Columbusu tak ISS, co více asi na 8 počítačích si návštěvník může virtuálně procestovat finální podobu ISS, i když realita asi bude vypadat podstatně jinak. V tomto stánku jste mohli také vidět mnoho velkých fotografií, modelů družic, i jejich 3D presentaci na počítačích. Snad již tradičně tu bylo mnoho velmi reálných modelů v různých měřítcích. Překvapení na nás teprve čekalo. Uprostřed se nacházela jakási kruhová posluchárna. Lidí všude, zejména studentů a školáků a podobně no chumel lidí vespolek. Mezi nimi dost vysocí jedinci ve vkusných šatech, v uších spojovací comy, pod saky se nadouvaly předměty o který se dalo jen hádat. Dělali svou momentální práci, práci ochranky - tedy pořádek. Pokývl jsem na Jardu s tím, že se tu asi něco bude dít, ale ono se již dělo … Na jedné straně kruhové posluchárny sedí směska lidí a naslouchá francouzskému TV reportérovi … vedle něj sedí někdo, kdo mi je svým obličejem povědomý. Špatně vidím, a tak se chci přiblížit, ale ouha pevné rameno ochranky mne zasouvá zpět neboť jsem vybočil z řady. Co však ochranka nevěděla, bylo to, že zde jsou nejméně dva češi - Moraváci a ti se nedají jen tak hned odehnat … a tak podle hesla, když tě vyhodí dveřmi vrať se oknem ... se stalo, že se mi podařilo dostat se na dva metry k těm, o kterých se mi zdálo, že je znám. Kosmonauti ESA v Le BourgetAsi někdo z mého chování měl pěkný mazec, ale kdy se vám dostane té možnosti vidět na vlastní oči kosmonauty???? Ano vskutku přede mnou s obecenstvem diskutovali živě pan Nespoli a deVinne. Konverzace probíhala ve francouzštině, a tak vám nemohu k jejich rozhovoru říci nic. Pořídil jsem několik fotografií, aby přiblížil okamžiky i Vám. Nezdá se to, ale tady jsme strávili ve stánku ESA asi 2 hodiny, ještě u východu bylo možné obdržet mnoho tiskového materiálu z ESA. Využívající této možnosti odtud mizíme s pěknými zážitky. Já se jen modlím, aby vyšly snímky… Napříč, přes letištní plochu se jdeme podívat na letoun, o kterém víme, že se chce zapojit o cenu Xprize - Proteus. Došli jsme a viděli jej, byl zde, ale takový nával, že udělat fotografii byl nadlidský úkol.

Ukrajinské nosné raketyDocela rychle jsme se vzpamatovali a vrhli se do expozic RUSKA, Ukrajiny, Německa a jiných, tedy hlavně firem o kterých víme, že se nějakou měrou svou činnosti zasahují taktéž do kosmonautiky. Záhy však zjišťujeme, že hlavní stánky kolem ruské kosmonautiky jsme navštívili a některé se podobají těm z minula. Nebylo tu tentokrát možnost koupit si nějaké knížky. Rusové tady totiž prodávali samostatně. To nám jaksi chybělo, protože, alespoň za sebe mohu sdělit, že si více počtu v ruštině než v angličtině. Rovněž z minulejška jsme znali Ukrajinský stánek a tak i nyní jsme jej navštívili. YUZNOJE - UKRAINA nás celkem z dálky vítala. Tady byla situace velmi příjemná, dost hodně ochotně se nám věnovali a také jsem hovořil se zástupcem konstrukční kanceláře. Bylo mi mimo jiné sděleno, že stěžejní projekt Sea Launch mají v úmyslu podporovat i nadále, a že je naprojektováno i několik studií nových nosičů. Vše, ale jak zdůraznil závisí na přílivu patřičných investic. Dalo se z rozhovoru usoudit, že Ukrajinská kosmická agentura má dost velké ambice a celkem jasno jak prosadit komercializaci kosmonautiky - čas, ale ukáže jak se jim budou dařit záměry.

Na koho jsem sám za sebe nemohl zapomenout byla Japonská NASDA. Byl jsem velmi zvědav a velmi také překvapen. Výstavní prostor o poznání menší a styl se ubíral podle vzoru Američanů. Firmy ukazovaly své produkty a hlavně to co dělaly pro svou kosmonautiku. Stálým hostem neboli vystavovatelem je firma Mitsubishi. Japonský modul KIBO pro ISSTato firma tří diamantů ve znaku je v Japonsku něco jako Boeing v USA. Pojí se s ní vývoj a výroba kosmického hardware jako jsou družice, nebo jejich části - komponenty, raketové motory, přetlakový modul KIBO, nosiče řady H a jiné. Druhou takovou firmou je FUJI Heavy Industries LTD., která se angažuje v projektu miniraketoplánu HOPE-X. Prakticky vše tu bylo vystaveno v modelové podobě. Zaujaly jak informace kolem připravovaného KIBO s technologickou platformou pro stanici ISS, tak raketoplán HOPE-X, a nebo projekt spolupráce mezi firmami Mitsubishi a Boeing. Tyto dvě firmy společně vyvíjejí raketový motor MB-XX, jakousi výkonnou variantu pro nový nosič. Jeho statické zkoušky se mají uskutečnit v roce 2004. Motor bude kyslíko-vodíkový, tah ve vakuu 22,7-27 tun, s dobou hoření 465 sec. Oproti minula zde bylo klidněji, Japonci jen pokud byli vyzváni k tomu, aby nás seznámili s něčím a nebo při požádání o materiály se velmi přátelsky a ochotně chovali - jako vždy. Tady poznáte, že se jedná o jejich vrozenou až přirozenou zdvořilost. Materiály, které jsme dostali nás mimo jiné poinformovaly, o značné iniciativě Japonska dostat se vlastními prostředky na Měsíc. V jejich záměru je ideový projekt výzkumu Měsíce pomocí automatů, jako je geologické mapování, snímkování a možnost využití vodních zásob na Měsíci.

Sojuz 2 sdružení STARSEMDalší kdo nás zajímal bylo uskupení STARSEM a EUROCKOT. Tady se dalo plně hovořit rusky, a to byla parketa, kde jsme se díky ruštině zdrželi dlouho. Upoutaly nás velké modely, a to především po stranách stojících nosičů odvozených ze Sojuzů, ty se lišily vesměs jen částí pro užitečná zatížení viz foto. Modely obdobně seznamovaly oddělení nosiče na jednotlivé stupně, které povětšinou skrývala mimo užitečného zatížení také několikanásobně restartovatelné tahače známé pod názvem BREEZE. Například BREEZE KS, Grace a nebo Piggy-Back. Zde bylo možné také obdržet mnoho zajímavých informací a materiálů, jedno však nevyšlo. Dohodl jsem se na zaslání materiálu na CD a Videokazetě, ale k tomu nedošlo - asi na mne zapomněli. Ostatně dá se vše najít na Internetu.

Cestou od stánku NASDA jsme narazili na exponát, který i připomínal rok 1999. Byl zde přeci jen rozdíl. Ve stánku firmy Michellin, která vyrábí nejen pneu pro F1, auta, motorky a letouny, byla vystavena guma pro raketoplán - ten rozdíl spočíval v tom, že tentokrát zde byla vystavena ta zadní. Příďovou pneumatiku jsem vám přiblížil v roce 1999. Stejně tak dobře jsem pro vás nafotil i detail vzorku tohoto pláště.

Vztlakové klapky pro X-38 od firmy MANDalší evropská firma, která se silně angažuje do kosmického průmyslu je firma MAN. Její úsilí a stěžejní úkol - to jsou práce na X-38. Je to konkrétně vývoj a výroba materiálu a součástky - vztlakových klapek pro X-38 - viz snímek. Tato firma zde byla i minule, ale navštívit ji stálo za to. Jednou z největších expozic vystavovatele bylo od uskupení EADS-ASTRIUM. Ta zde vystavovala své raketové motory pro nosiče a družice, stejně tak i vzorky nádrží a jiných komponent. Opodál stál již i vám známý motor Vulcain, ten jsem ale již fotil a mohli jste jej vidět v minulém reportu. Co jsem tehdy nevyfotil byl motor VINCI, tak tady tedy je. Jde o dílo firmy SNECMA MOTOURS. A aby byl výčet kompletní, skoro v závětří stál stánek firmy VOLVO. Tato firma není známa jen pouze z produkce těch nejbezpečnějších aut na světě - vyrábí tedy mimo jiné vnější a vnitřní opláštění motorů Vulcain. Cestou za kosmonautikou jsme ještě "potkali" maketu evropského nosiče VEGA, jejíž osud je dosti nejistý.

Model japonského HOPE-XDen strávený na letišti Le Bourget se chýlil ke konci, sluníčko jen pozvolna přestává připékat naše již tak dost vyprahle osobní schránky ... stále až do posledního dechu uzlujeme krok za krokem, až nakonec usedáme. Řeč se opětovně stáčí na zážitky tohoto dne, myslíme na sprchu v hotelu, jak se nacpeme našich řízků dovezených z domova. Dnes výstava zavírá - citelněji to vidíme, neboť nás kordon francouzské žandarmerie vykazuje za bránu letiště. Fajn čekáme tedy za branami výstaviště na náš autobus. Těšíme se však na den další, protože vše se bude opakovat, jen v klidnějším tempu - vyjímkou bude naše návštěva muzea ... na které se nemůžeme dočkat.

………..na druhý den……

Stánek ESAstojíme v řadě studentů, školáků a jiného národa, všichni čekají na zakoupení a znovuotevření výstaviště. Sluníčko ve své snaze kulminuje a začíná všechny přítomné rozpalovat, a řada se hýbe, což je neklamný důkaz, že se opět otevírá. Jak jsem již napsal vše proběhlo o poznání poklidněji a tak se už nebudu opakovat. Stejně si však neodpustím napsat jak bylo v muzeu. Nechci se zde ani rozepisovat jak se dá procházet po uličkách na Monmártru a nebo Pigalu a kolem Eifelovy věže - to bych nechal na vás, ale pokud Francii a Paříž navštívíte osobně pak vám přeji hodně zážitků - stojí to rozhodně zato. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že i styl života francouzů se vám bude zamlouvat, dá se rychle naučit!

…..čtete tedy dále:

..............Dějství druhé,

Le Bourget a muzeum Model Ariane 5Letectví a kosmonautiky

Pokud jsem Vám již tedy podruhé napsal report o letecko-kosmické show, konané v Paříži a na letišti Le Bourget, pak bych asi neměl vynechat návštěvu muzea. Muzea letectví a kosmonautiky, které je samozřejmě jak jinak také na letišti. Před dvěma lety jsme jej nestihli navštívit. Byli jsme totiž uneseni událostmi na výstavě, a co více situace narozdíl od nynější výstavy byla skutečně jiná. V čem? Minule byl vstup do muzea podmíněn vstupným zvlášť, a něčím navíc. Vstup byl v hangáru, který ukrýval skutečný letoun supersonik Concorde. U úrovni zadních podvozkových noh byly pokladny. Zde jste si zakoupili lístky a po schůdcích jste mohli do letounu. V pilotní kabině jste dostali na vstupenku razítko a mohli jste dále do prostor muzea. Tak tohle přesně jsme propásli a to hlavně díky nedostatku času a financí, ale nyní měla být situace jiná. V sobotu tedy druhý den naší návštěvy na Le Bourget jsme zjistili, že vstup je volný a vchody do muzea jsou hned dva. Vysvětlím hned - totiž letectví je zvlášť a kosmonautika také. Asi po hodinovém courání po letecké části jsem mohl jen suše konstatovat, že do některých letadélek od Bleriota a jemu podobných bych nesedl ani v té době - kdy se jednalo o špičku technologie. Skutečně tito lidé byly velkými dobrodruhy a průkopníky a vlastně báječní muži na létajících strojích. V expozici bylo také mnoho leteckých motorů, ale náš hlavní záměr byl vidět část kosmonautiky. Hlavním lákadlem pro nás měla být kabina CM z letu APOLLO 13, ale nepředbíhejme.

Rozebraná vojenská raketa řady SSDruhými dveřmi jsme tedy zamířili zcela účelově do části, která byla, alespoň pro mne nabita exponáty týkající se kosmonautiky. Vzpomenu-li si tedy na můj první dojem, když jsem přešel dveřmi, prostě pocit že se mi snad zastavilo srdce. Mnoho věcí, resp. techniky o které jsem jen četl a viděl na obrázcích byly najednou přede mnou na dosah ruky. Ze všeho dýchala atmosféra historie, která psala a dodnes píše dějiny lidského konání ve vesmíru.

Účelné osvětlení expozic, dalo tušit, že se zde bude na co dívat, a skutečně .

A co zde bylo k vidění... Motorová sekce vojenské rakety řady SSPo schodech do přízemí nás přinutil sejít na stupně rozložený nosič, ale ještě jsme ani zdaleka netušili jaký. Po bližším ohledání jsme zjistili, že jde o nosič ruský a jedná se o strategickou raketu, která nějakým způsobem bránila mír ze strany tehdejší Varšavské smlouvy. Zdá se Vám pohledy na fotografiích nezáživné....? Pak vězte, že jste nad nimi jen málo pouvažovali - ostatně vzpomenete-li si na nosiče jako Zenit, Kosmos a jiné obdobné, zjistíte, že se jedná o renovované rakety. Raketové nosiče po jistých úpravách vynášejí hlavně na nízké oběžné dráhy různý užitečný materiál. Sám Vám nyní nejsem schopen napsat přesné označení raketového nosiče, ale jedno vím, že nesl typové označení řady SS. Fotografie Vám přibližují jak pohled celkový na nosič tak i pohledy na motorovou sekci, která je vlastně srdcem každého nosiče. Fotografie jsem pořídil hlavně pro zajímavost strojního zpracování a technického řešení.

Motor rakety V2Nedalo se zde vydržet věčně, a tak asi půlhodinová prohlídka stačila, vrhli jsme se tedy na první podlaží. S pocitem Alenky v říši divů, jsem jen tupě zíral na vystavené exponáty. V jednu chvíli jsem si připadal jako Japonský turista, který je dychtivý vše zachytit na fotografii svého fotoaparátu. První exponát který mne doslova udeřil do očí byl raketový nosič. Dnes jakási historicky nechvalná legenda. Motor a srdce zároveň - motor rakety nacistické V2. Stál tady na podstavci a za vitrínou natřený a vyleštěný v celé své kráse, jen jej zase zasadit do trupu a odpálit... Hned naproti němu stál další krasavec. Hrdě tady stál a šponoval se za sklem, aby se předvedl jak nejvíce uměl. V jeho zlatavém povrchu se odrážela všechna jeho sláva a minulost. Řeč je o motoru z dřívější řady Vulcain. Za tímto motorem byla naaranžována raketa DIAMANT. Ta representovala kus Francouzského dobývání vesmíru. Pokud jste si jí chtěli prohlédnout zblízka - prosím, možnost byla podívat se i na motory 1. stupně. Na snímek jsem zachytil tento pohled pro vás. Pohledem snadno zjistíte, že jedna pozice motoru je demontována - šlo čistě o záměr. Chybějící motor byl vystaven extra, ale tento snímek mi nevyšel - takže se omlouvám. Přidávám, alespoň fotografii modelů celého palebného postavení raketových nosičů DIAMANT, tak jak jej původně plánovali. Opodál byly k vidění také rakety sondážní a výškové. O výšce těchto raket si můžete udělat snadný přehled - porovnejte výšku návštěvníků s raketou.

Družice MeteorCelá expozice zde nekončila, a schody nás zvaly do prvního poschodí. První etáž nás uvítala velkou maketou nejnovější rakety Ariane 5. Tento exponát jsme nesčetně krát již viděli na výstavě, ale přeci jen je to již jistý mezník mezi historií minulosti a té, která se tvoří nyní. Pohled na Ariane 5 zakrývá další přítomné exponáty expozice muzea. Tak tedy hned za maketou je rozbitý explozí aerodynamický kryt Ariane. Dva snímky a dva pohledy vám úmyslně mají ukázat rozsah poškození, a to zvenčí a uvnitř. Další exponátem se stal aerodynamický štít, tentokrát kompletní s družicí SPOT. Nemohu se nezmínit o zavěšených exponátech. Mezi nejzajímavější bych řadil družici s příznačnou přezdívkou - kosmický bojler - METEOR, dále MOLNIJA nebo LUNA a Vostok, a samozřejmě i jiné. Ostatně k Vostoku se ještě vrátím. Byly zde pochopitelně i jiné visící exponáty, ale nechci se přiliž rozepisovat, alespoň se zmíním o Sputnících a francouzské družici SIGMA. Pro mé škodolibé šťouchnutí, vám doporučuji si zde zajet :-)), ale dále...

Skafandr J.L.ChretienaPokud by jste se od již popsané makety Ariane 5 otočili zády, uviděli jste to co je zde na snímcích. Tentokráte šlo o přistávací modul kosmické lodě Sojuz T6, a mimo jiné šlo o skutečný kosmické objekt. Na jeho křídlech přistál francouzský kosmonaut Jean L.Chretién zpět na Zemi společně se svými kolegy z bývalého SSSR. A opět vše za sklem - velmi se špatně fotografuje a co více sklo bylo tak upatlané dětskými rukama s různým stupněm znečištění, až jsem si zoufal. Zdálo se mi, že pořízená fotka zachytí hlavně zmíněné fleky na skle kolem modulu. Z dálky to tak nevypadá, ale sám jsem si papírovými kapesníky sklo alespoň uspokojivě vyčistil. Kolega se mi sice smál, že jsem fotografický maniak, ale výsledek stojí za zhlédnutí. Pokud si dobře všimnete pak uvidíte jak se na modulu odlupuje ablaktívní tepelné ochrana. Snímek se skafandrem - letovým skafandrem zachycuje skutečně skafandr Chretiéna, který byl použit, další oblečení kosmonautů vidíte na jiné fotce. Jde o tzv. overaly - obdobu pracovních montérek kosmonautů, které používají při plnění programu na orbitě. Jde vlastně o srovnání overalu ruského typu (vpravo) a amerického - ten je vlevo. Americký patřil kosmonautovi P.Baudrymu a vlevo kosmonautu Eyhartsovi, dále jsem pro vaše oko zachytil paletu jídla kosmonauta Chretiéna, kterou měl na palubě, ale zpět k modulu Sojuzu T6. Nedalo mi pokoje, abych vám přinesl nějaké snímky s různým pohledem. A tak se můžete podívat na modul zepředu, kde do určité doby byla upevněna orbitální část se stykovacím zařízením. Dno Sojuzu TM-6Jiný snímek ukazuje spodní část přistávacího modulu, kde se nacházel zprvu tepelný štít, a po jeho shozu vidíte jakési dno. Toto dno je vybaveno šesticí impulzivních raketových motorů na TPH viz. prostraně žlutě označeno. Jedná se o brzdící motory, ten kdo již viděl přistání Sojuzu na padácích v kazašské stepi, asi již bude vědět své. Jak jsem již uvedl není jednoduché fotografovat přes skleněnou vitrínu a co více, když je celkem kvalitně upatlané od dětských rukou. Snažil jsem se i zde zhotovit část snímků - momentek, které by alespoň zachycovaly pohledy dovnitř. Kvalita je sice horší, ale přeci jen se stále na fotky dá dívat a tak tady jsou. Tady na MEK jsem si vybral dvě fotografie, jedna je pohled okénkem zvenčí do prostor kabiny Sojuzu a druhý pohled zachycuje mechanizmus otevírání hermetických dveří kabiny. Poslední zde ukázaná momentka z vystavovaného modulu je tak říkajíce náhodný snímek. Fotografoval jsem jediné místo, které jaksi nebylo chráněno vitrínou ze skla. Jedná se o kapsu ve které byl uschován jak hlavní tak záložní přistávací padák. Prostor se mi sice nepodařilo zachytit, ale podařilo se něco jiného. Na snímku vás mohu seznámit se zámkem, který do odpalu - výmetu padáku drží kryt. Pod tímto krytem jak ukazuje fotografie lze nalézt v angličtině a ruštině upozornění pro případné nálezce - zachránce. Vnimanije! Vnutri ljudi! Okaži pomošť! , a samozřejmě je poskytnut i kreslený návod k vyzvednutí posádky.

Progress, Saljut 7, SojuzPokud jsem vzpomněl modely, které tak jako před dvěma lety byly na Le Bourget k vidění na každém kroku, tak i zde v muzeu to nebylo jiné. Modely jak v muzejnictví tak v různých expozicích výstav neodmyslitelně patří, a tak alespoň dokládám momentkou asi 4 m modelu soulodí Progress, Saljut 7 a Sojuz. Musím skutečně a nahlas pochválit modeláře, který model zhotovil. Do detailu zhotovené stykovky a motory dělají z modelu profi práci a pochlubit se takto zhotoveným modelem není ani trochu ostuda. Pro porovnání mám zde pro vás dva modely na jednom záběru. Jsou to raketoplány, jak jste již poznali jeden je americký a druhý je ruský tedy dříve sovětský. Rozdíly v konstrukci jsou patrné a v rozměrech snad také. Snímek ukazuje jak v životě platí jedno pořekadlo - když dělají dva totéž, není to vždy totéž.

Model LEMuVrátím se, ale k exponátům tady vystavovaným. Pokud si vyšlápnete několik málo schůdků, poschodí druhé je věnováno výzkumu Měsíce. Zde právě měla být kabina CM APOLLO 13, ale nebyla. Kabina byla jen propůjčena NASA na určité období a její místo vystřídal exponát jiný. Přesto se, ale svým významem vztahoval k měsíčním letům NASA resp. USA. Byl zde vystaven brzdící motor z Lunárního modulu - pavouka, který spíše budete znát pod označením Descent engine skirt a nebo DPS-Descent Propulsion System. Ještě pro vaší představivost motor má přibližnou výšku ku dvoum metrům. Jeden z četných modelů se skrýval za DPS. Na snímku vidíte asi 80 cm vysoký model LM s astronauty, včetně Lunar Roveru, také velmi pěkně vyrobený. Poslední snímek, Vostok 1který zachycuje USA dobývání Měsíce a připomíná dávný závod o Měsíc, je sada geologického nářadí. Fleky na skle jsou pochopitelně od dětí, jinak můžete vidět geologické kladívko, kleštiny, lupu, štětku na ometání a sběrací pytlík na vzorky. Díváte se na tréninkové nářadí, které neopustilo Zemi. Jako konkurent a protivník v první linii proti Američanům stáli Rusové. V expozici návštěvníci mohou vidět ověřovací kus Lunochodu a již zmíněnou sondu LUNU. Zcela nahoře, a nade všemi exponáty, modely vévodil jeden jediný exemplář - maketa Vostoku Gagarina. Chyběla jen motorová část, ale vše ostatní zde bylo k vidění, a tak přináším alespoň dvě momentky. Exponátů je zde v tomto muzeu více, ale chtěl jsem Vás jen seznámit alespoň s těmi,které patrně budete již znát. I fotografií jsem pořídil více, ale nechci tento článek zbytečně přeplácat.

Daniel Lazecký v Le Bourget (2001)Pokud jste četli report z Le Bourget 2001, pak vám neunikla skutečnost, kdy jsem vám psal jak před budovou na letišti stojí čestnou stráž dvě rakety. Ariane 5 jsem již popsal v reportu z roku 99 a nyní se můžete alespoň pokochat fotografiemi, které zachycují Ariane 1. Pohled jsem usměrnil na spodní část nosiče a sice motory. Jeden byl viditelný zcela, byl jen zakrytý průhledným plexi. Takto si můžete udělat celkem jasný náhled na to jak je motor uchycen a jak skutečně i vypadá. K tomuto článku připojuji pár fotografií a jednu autorskou, kterou se s vámi prozatím loučím. Doufám, že vám můj článek něco řekl a že se alespoň líbil, nebo se dal číst. Vaše připomínky si rád přečtu na e-mailu spaceorbit@atlas.cz .

s přátelským pozdravením

Lazecký Daniel

Myslím si, že je namístě se vám také trochu omluvit. Tady na MEKu je tento report čerstvý, ale přesto je staršího data. Psal jsem jej dlouho, protože v poslední době nejsem poněkud pánem svého času. Děkuji tedy za pochopení. Dan


Aktualizováno: 09.06.2002

[ Obsah | Články | Le Bourget 99 | Exponáty na Le Bourget 99 ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.