Obsah > Aktuality > Články > O prvních amerických družicích Země > PRVNÍ AMERICKÁ DRUŽICE

PRVNÍ AMERICKÁ DRUŽICE

Křídla vlasti č.4 / 1958, str.15

Start první americké družice Explorerbyla vypuštěna 1. února 1958 ve 4,45 hod. našeho času na mysu Cap Canaveral. Ačkoli její oficiální název je "Explorer" (Badatel), lze ji zařadit do dějin dobývání vesmíru pod názvem Sputnik III.

Do výše 320 km byla vynesena asi za 7 minut raketou Jupiter C (podrobnosti o této raketě v KV č. 5 / 1958 a KV č. 9 / 1958). První stupeň použité rakety tvořila raketa typu Redstone, která odpadla asi po dvou minutách letu. Poslední stupeň je konstruován podobně jako typ druhé sovětské družice, to jest zůstává pohromadě s družicí, takže Zemi bude obíhat pouze jedno těleso. Družice je vybavena dvěma vysilači, přístrojem na měření teploty, kosmického záření a hustoty kosmického prachu. Podle sdělení představitelů americké armády bude se jas družice rovnat jasu hvězdy páté až šesté velikosti, takže není pravděpodobné, že by byla zpozorována bez optických přístrojů.

Ironií osudu je, že v současné době pomáhá k úspěchu západním spojencům týž muž, který se ke konci minulé války postaral o nezměrné utrpení občanů Londýna a okolí - tvůrce německé V-2 Weriiher v. Braun.

Četní komentátoři v zemích NATO nyní prohlašují, že vypuštění americké družice je důkazem, že USA již dohonily Sovětský svaz. Výše zmíněný Wernher v. Braun však na tiskové konferenci ve Washingtonu prohlásil, že i nadále je toho názoru, že Sovětský svaz předehnal Spojené státy o pět let.

Akademie věd SSSR poslala americkým vědcům blahopřání k úspěšnému vypuštění umělé družice. Ve svém telegramu vyjadřuje naději, že současný společný let sovětské a americké družice obohatí vědu novými objevy a pomůže upevnit spolupráci vědců obou zemí v zájmu míru.


SPUTNIK 3 (EXPLORER 1) ODSTARTOVAL

Inž. Jan Kadlec

Křídla vlasti č.5 / 1958, str.19

Po prosincovém nezdaru a četných odkladech byla dne 31. 1. 1958 (1.2. ve 3:48 UT - pozn.M.F.) odpálena z mysu Canaveral prvá americká družice. Tato družice, nazvaná "Explorer 1", váží 13,4 kg, tedy asi 1/6 váhy Sputniku I a o málo více než jednu čtyřicetinu váhy Sputniku II. Průměr americké družice je 16 cm a délka celého válcového tělesa 90 cm.

Všimněme si hlavně rakety, kterou byla tato družice dopravena do výšky 320 km. Po ztroskotání Vanguardu, který byl vytvořen složkami US Navy, byla úloha vynesení družice přiřčena raketě Jupiter C, vytvořené konkurencí - US Army.

Řekněme si stručně něco o vzniku Jupitera C. Jupiter je, správněji řečeno má být, balistická střela se středním doletem. Je vyvíjena u Army Ballistic Missile Agency v Redstone Arsenal v Huntsville ve státě Alabama, pod vedením W. von Brauna, tvůrce nacistické V-2. Jupiter je přímým pokračováním střely Redstone M 5, vytvořené rovněž von Braunem, která je dnes již v operační službě.

O Jupitera byly sváděny těžké konkurenční boje. Když totiž v listopadu 1955 tehdejší ministr války Ch. Wilson rozhodl, že odpovědnost za všechny pozemní zbraně s dosahem větším než "asi 200 mil" bude mít USAF, bylo sice US Army povoleno zabývat se studiem zbraní s dosahem větším než 200 mil, ale bylo současně určeno, že US Army nebude moci s Jupiterem operovat, i kdyby byl sebelepší. A USAF nemělo o Jupitera zájem, neboť mělo ve vývoji vlastní střelu středního obsahu - Thor.

To se projevilo i tím, že z rozpočtu USAF na finanční rok 1957 až 58 byl Jupiter zcela vypuštěn. Situace se změnila teprve koncern minulého roku. Řada nezdařených pokusů USAF se střelou Thor a poslední poměrné úspěchy US Army s Jupiterem přiměly nového ministra války k tomu, že Jupiter byl vyňat z finanční pravomoci USAF a že Redstone Arsenal pokračuje na vývoji této zbraně s plným úsilím za patřičného finančního požehnání. Ovšem jsou stále ještě boje, bude-li se v budoucnu vyrábět Jupiter, či Thor nebo Thupiter či Thorpiter, neboť USAF se svého Thora samozřejmě vzdát nechce.

Jupiter má být jednostupňová střela, poháněná raketovým motorem S-3 o tahu 70-75 tisíc kilogramů. Protože tato střela nemá žádné řídicí plochy, je stabilisována a řízena natáčením trysky motoru.

Jupiter byl vyvíjen tak, že u výchozí střely Redstone M 5 byly postupně užívány nové části, určené pro Jupitera. Prvá střela, která nesla název Jupiter A, byla střela Redstone, vybavená zvláštními přístroji.

Protože u Jupitera se má příď s náloží oddělit od vlastní nosné rakety, byla vyvinuta k výzkumům tvaru přídě a oddělení této části Střela Jupiter C, která se skládá ze tří částí. Spodní část Jupitera C je tvořena hnací částí střely Redstone, střední část pak čtyřmi pokusnými střelami s pevným palivem typu Recruit a konečně horní část je tvořena jednou střelou typu Reermit, nesoucí kuželovou příď Jupitera.
Protože touto střelou bylo po počátečních neúspěších dosaženo několika zdařilých odpálení a dokonce prý vzdálenosti 3300 mil (= 5300 km), bylo rozhodnuto, že to bude Jupiter C, který vynese prvou americkou družici.

A tak konečně 31.1. 1958, zásluhou W. von Brauna a jeho dalších německých spolupracovníků, se prvá americká družice dostala do oběhu. Přesto však musel po úspěšném odpálení sám W. von Braun prohlásit, že "sovětský náskok v oboru raketové techniky nadále trvá a při nejlepším může být dostižen Spojenými státy za pět let'.

Foto a kresba : Start první americké družice Explorer - Nosná raketa Jupiter C

--------------------------------------------
Přepis článků: M.Filip
10.1.2008


Aktualizováno: 20.01.2008

[ Obsah | Články | O prvních amerických družicích Země | Program Explorer | Program Vanguard ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.