Obsah > Nosiče > Raketa Kistler K-1


[ Obrázky | HomePage firmy Kistler v USA | HomePage firmy Aerojet v USA ]

Letový profil K-1

Krok 1. - Transport, příprava, start   První plně mnohonásobně použitelná raketa

Účelem bylo postavit malou flotilu lehkých kosmických nosičů pro dopravu družic na nízkou oběžnou dráhu kolem Země.

Cílem bylo snížit náklady na přístup do kosmu a tím rozšířit trh pro komerční kosmické aktivity a získat nové obchodní příležitosti.

Krok 2. - Oddělení prvního stupně a jeho návrat
Krok 3. - Navedení druhého stupně na dráhu
Krok 4. - Vypuštění užitečného zatížení
Krok 5. - Sestup druhého stupně z oběžné dráhy
Krok 6. - Měkké přistání druhého stupně

Schema rakety K-1Projekt první klasické, plně mnohonásobně použitelné nosné rakety. Raketu vyvíjela americká Kistler Aerospace Corporation. Ruské motory měla upravovat a dodávat americká firma Aerojet.

K-1
Dvoustupňová klasická raketa se systémem návratu obou stupňů na místo startu a měkkým přistáním za pomoci padáků a airbagů. V prvním stupni (průměr 6,7 m) jsou použity tři upravené ruské raketové motory AJ26-NK33A (původně vyvinuté pro superraketu N-1), ve druhém stupni (průměr 4,2 m) je jeden motor NK-43. Oba stupně spalují kapalný kyslík a petrolej.

Celková délka 32,6 m. Vzletová hmotnost 365 t, nosnost až 2600 kg na nízkou dráhu (výška 800 km, sklon 52°). Rakety K-1 měly startovat z australského kosmodromu Woomera. První start byl plánován na konec roku 1998, ale pro nedostatečné financování projekt nebyl dokončen.

K-2 a K-3
Pokud by se společnosti Kistler podařilo s raketou K-1 uspět na trhu, měly jí následovat dvě těžší varianty obdobných kosmických raket K-2 a K-3.


Aktualizováno : 04.02.2006

[ Obsah | Rakety a kosmodromy ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.