Obsah > Nosiče > Raketa BFR (Super Heavy + Starship)

Kresba rnerezové verze rakety BFRSupertěžká mnohonásobně použitelná raketa soukromé americké firmy SpaceX (ve vývoji).

V roce 2016 představil Elom Musk, šéf firmy SpaceX, svu vizi supertěžké mnohonásobně použitelné rakety ITS (Interplanetary Transport System), určené především pro dopravu lidí a nákladu na Mars (a na další vzdálená místa ve Sluneční soustavě).

Hlavním cílem bylo vytvořit dopravní systém na Mars tak levný, aby si cestu na Mars mohla dovolit i mnoho soukromých osob (zhruba za cenu rodinného domu v USA, tedy v řádu statisíců USD za letenku). Klíčem k dosažení tohoto cíle byla kompletně mnohonásobně použitelná dvojstupňová raketa, jejíž první stupeň by přistával na místě startu podobně jako první stupně raket Falcon 9, a jejíž druhý stupeň by měl podobu velké kosmické lodi s integrovanými nádržemí tak, aby byl schopen dosáhnout oběžnou dráhu kolem Země, měl možnost dotankování v kosmu a byl schopen přistání na Marsu i na Zemí (podobně jako raketoplán, ale se svislým motorickým přistáním). Aby systém ITS splnil zadané cíle, byl navržen opravdu obrovský. Měl mít startovací hmotnost přes 10000 tun, průměr 12 metrů, výšku 122 metrů a nosnost až 300 tun na nízkou dráhu kolem Země (LEO) [v plně mnohonásobně použitelné verzi]. Motory Raptor na kapalný metan a kapalný kyslík měly mít tah cca 3 MN (každý). V prvním stupni jich mělo být 42 (celkový startovací tah 128 MN) a ve druhém stupni 9 (tah celkem 31 MN). Palivo pro návrat z Marsu mělo být vyrobeno přímo na Marsu z místních zdrojů (z vodního ledu a z atmosférického CO2).

V roce 2017 E.Musk představil upravenou vizi s poněkud menší raketou nazývanou BFR (Big Falcon Rocket) o průměru 9 metrů, startovací hmotností cca 4400 tun a nosností cca 150 tun na LEO. Ostatní principy systému zůstaly stejné. Základem konstrukce měly být uhlíkové kompozity.

Koncem roku 2018 bylo technické řešení systému opět změněno. Základním materiálem pro konstrukci měla být nově velmi odolná nerezová ocel (aby nebylo nutno používat ablativní tepelnou ochranu druhého stupně a aby mohla být snížena cena za stavební materiál). První stupeň byl pojmenován "Super Heavy" a druhý stupeň (kosmická loď) dostal název "Starship". Očekávaná nosnost na LEO byla nejméně 100 tun. Super Heavy má mít délku 63 metrů a Spaceship cca 55 metrů. Celková startovací délka rakety BFR má být 118 metrů. Pro sestup atmosférou má Starship využívat aktivní transpirační chlazení pomocí rosení a odpařování chladicí kapaliny (palivového metanu) skrz perforovaný vnější plášť. Pro manévrování v atmosféře mají být použity pohyblivé aerodynamické plochy. Závěrečné svislé přistání má proběhnout motoricky (poblíž místa startu). Také první stupeň Super Heavy se má motoricky vracet na místo startu a přistávat svisle motoricky.

Začátkem roku 2019 začaly být stavěny testovací prototypy jak motorů Raptor, tak atmosférického (mírně zmenšeného) modelu lodi Starship, zvaného "skokan", určeného pro testování závěrečného svislého přistávání z výšek do 5 km podobně, jako byl při vývoji přistávání raket Falcon používán testovací Grasshopper. Prototypy jsoou kompletovány poblíž nově stavěného kosmodromu v Boca Chica v jižním Texasu.

Pokud vše půjde dobře, měla by být ještě v roce 2019 zahájena stavba orbitální prototypu lodi Starship i letová verze prvního stupně Super Heavy. Na oběžnou dráhu by se měl Starship dostat v roce 2020. V dalším období by měl systém zahájit komerční dopravu nákladů do kosmu a v roce 2022 by mohla být dvojice bezpilotních Starshipů vyslána na Mars s nákladem a vybavením pro budoucí pilotované mise na Mars (ty by mohly být zahájeny nejdříve v roce 2024). V roce 2023 by mohl proběhnout soukromě financovaný pilotovaný oblet lodi Starship kolem Měsíce (s návratem na Zemi).



Aktualizováno : 24.02.2019

[ Obsah | Rakety a kosmodromy ]


Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.