Obsah > Kosmodromy > KSC > KSC Visitor Complex

Kennedy Space Center Visitor Complex
(návštěvnické středisko KSC)

Aleš Holub

Mapa Cape Canaveral a KSC

 

Návštěvnické středisko KSC

 

Informační leták o základních vstupenkách

 

Pohled na VAB z LC-39 Observation Gantry

 

Informační leták KSC

 

Schéma základního turistického okruhu po KSC

 

Shuttle Plaza

 

Rocket Garden

 

V pondělí 10.05.1999 se mi podařilo splnit si jedno z velkých životních přání. Ten den jsem navštívil Kennedy Space Center na Floridě (USA) a řadu hodin strávil prohlídkou expozic jeho návštěvnického centra.

Cestu jsem podnikl jako řadový turista s jednou z mnoha cestovních kanceláří, které na Floridě jednodenní výlet na KSC pořádají. Vyrazili jsme autobusem z Orlanda kolem 8:00, brzy najeli na dálnici a rychle se blížili ke KSC, vzdálenému asi 80 km. Samozřejmě, že už cestou, přerušovanou zastávkami na placení mýtného na dálnici, ve mne rostlo vzrušení a nedočkavost. Naštěstí už mnoho kilometrů od KSC byla jasně viditelná budova VAB i rampy 39A a 39B, takže jsem mohl začít vstřebávat první dojmy. Místo je to opravdu zvláštní. Z pohledu středoevropana je zde sice poněkud fádní rovina, ale tropická příroda se spoustou vodních ploch dojem plně vynahrazuje. Vzdálenosti jsou v USA tak veliké, že divoká zvěř má všude dostatek prostoru k životu. Proto mě už nijak nepřekvapilo, že močály v okolí KSC jsou plné aligátorů a pelikánů. Vždy jsem o tom jen slyšel a četl v kosmonautických publikacích a teď jsem to opravdu viděl na vlastní oči. Z autobusu je to zajímavá podívaná, pěší výlet bych si tu ale určitě raději odpustil.

V ceně výletu byla vstupenka s označením CREW PASS za 19 USD. Ta obsahovala autobusový okruh po různých místech KSC, jeden IMAX film a vstup do všech dalších prostor návštěvnického centra. Dražší vstupenka MISSION PASS (za 26 USD) se lišila jen tím, že dovolovala shlédnout dva IMAX filmy. Samotný autobusový okruh po KSC šlo pořídit za 14 USD a jeden IMAX film za 7,5 USD.

Protože v tištěné příručce, kterou jsme každý obdržel už v autobusu, bylo napsáno, že okruh po KSC (se třemi zastávkami) trvá asi 3 hodiny, rozhodl jsem se, že ho absolvuji hned na začátku. Na KSC jsme ale dorazili asi v 9:30 a okruhové autobusy začínají jezdit až v 10:00. Spolu s ostatními jsem tak musel strávit zhruba půl hodiny ve frontě a na přímém floridském slunci. Byl to ale během mé návštěvy můj poslední prostoj. Organizace prohlídek je totiž na KSC dotažena téměř k dokonalosti. Řada pořadatelů se stará o to, aby autobusy byly rychle a úplně zaplněny. Stejně tak i všechny atrakce a programy mají přesně propracované časování, takže nikde a nikdy se nemusí dlouho čekat.

Vyrazil jsem tedy jedním z prvních autobusů směrem k první zastávce na okruhu. Tou je tzv. LC-39 Observation Gantry, tedy vyhlídková plošina zhruba v polovině vzdálenosti mezi VAB a LC-39A, bezprostředně vedle speciální příjezdové cesty pro transportéry, přepravující sestavu STS z VAB na rampu. Cesta vedla těsně kolem KSC, takže jsem si tuto budovu mohl opravdu vychutnat. Bohužel jen při pohledu zvenčí. Musím přiznat, že v reálu nepůsobí tak monumentálním dojmem jako na fotografiích a v popisech z knih. Určitě za to může skutečnost, že je zhruba stejně vysoká i široká, takže celková výška 150 m pak příliš nevynikne. Protože jsem ale kosmonautický nadšenec, tak na mne při pohledu na VAB dýchla legendární atmosféra tohoto místa s ozvěnou mnou obdivovaného programu Apollo.

Chvíli po průjezdu kolem VAB jsme dorazili na vyhlídku. Vystoupili jsme z autobusu a pořadatelé nás nasměrovali do malé místnosti, kde byla řada exponátů, věnovaných raketoplánům i ostatním komponentám STS a ke shlédnutí zde byl i krátký film s ukázkou přípravy STS ke startu. Potom už každý mohl vyšplhat na čtyřpatrovou vyhlídkovou konstrukci a pořadně se rozhlédnout kolem. Stejně jako na jiných místech okruhu, tak i zde mohl každý zůstat jak dlouho chtěl a poté mohl nastoupit do kteréhokoliv dalšího autobusu, který pokračoval na další zastávku.

Vyhlídková plošina je ale pořád ještě asi dva kilometry od nejbližší rampy LC-39A. Bez dalekohledu toho tedy není moc vidět. Zato je odtud viditelná i rampa LC-39B (kde v tu dobu stál raketoplán Discovery, připravovaný k letu STS-96) a řada dalších ramp, patřících už do areálu základny Cape Canaveral a sloužících pro klasické nosné rakety. Také výhled zpět na VAB je velmi pěkný a já jsem si neodpustil se zde nechat na památku vyfotografovat.

Uprostřed vyhlídkové plošiny je maketa jednoho hlavního motoru raketoplánu SSME. Teprve takhle zblízka a ze všech stran vynikne neuvěřitelná složitost i obrovské rozměry tohoto motoru.

Udělal jsem ještě několik fotografií a pak už jsem se vydal k autobusům, abych přejel na další zastávku. Ještě předtím jsem ale navštívil malý obchod se suvenýry, který zde byl zcela ve znamení raketoplánů a všeho, co s nimi souvisí. Takovéto obchůdky jsou na každé zastávce okruhu a jsou vždy zaměřeny na jiné hlavní téma.

Druhou zastávkou byl Apollo / Saturn V Center. Cestou jsme opět blízko minuli VAB a těsně před zastavením se podívali na VIP vyhlídku ke sledování startů z LC-39A a B. Jsou to vlastně jen obyčejné dřevěné lavice na kovové konstrukci, ale například právě z tohoto místa sledoval start STS-95 (s Johnem Glennem na palubě) 29.10.1998 i americký prezident Clinton s manželkou Hillary. Také při startech Apolla k Měsíci zde vždy byli ti nejvzácnější hosté z celého světa.

Po vystoupení z autobusu jsme nejprve shlédli krátký film o historii Apolla i o vývoji raket Saturn V. Pak jsme přešli do velkého sálu, který byl přesnou kopií startovacího řídicího střediska ze šedesátých let, tedy z dob Apolla. Následovala ukázka odpočítávání sestavy Apollo/Saturn V před startem k Měsíci, včetně řady autentických rozhovorů mezi jednotlivými specialisty řídicího střediska a kosmonauty v kosmické lodi. Na závěr zaznělo známé závěrečné odpočítávání a pak se celým prostorem rozlehl obrovský rachot, doplněný chvěním země. Opravdu velmi věrně tak byl simulován zážitek ze sledování startu Saturnu V. Na tomto místě jsem se poprvé setkal s americkou důkladností při simulovaných atrakcích pro turisty. Vsadím se, že rachot a chvění, nebylo ve skutečnosti (z vyhlídky ve vzdálenosti několika kilometrů od místa startu) tak silné, jako při této simulaci. Zážitek to byl ale jedinečný a mohu s klidným svědomím prohlásit, že si dovedu představit, jak to při skutečném startu tenkrát vypadalo. Opravdu báječná věc pro kosmonautického fanatika.

Velkým dojmům však ještě nebyl konec. Po opuštění sálu jsme se dostali do obrovité haly, ve které ležela opravdová raketa Saturn V v celé své velikosti (přes 110 m délky). Vše jsem si zde mohl do detailu prohlédnout a prozkoumat. V okolí pak byla řada menších exponátů s jednotlivými díly rakety, různé schématické řezy, ale i kompletní lunární modul (LEM), kabina Apollo i s CM, a také třeba měsíční vozidlo Rover (LRV). Pokoušel jsem se i fotit, ale světla zde bylo tak málo, že se mi žádná fotografie nepodařila. V této hale jsem strávil nejdelší dobu z celého okruhu, určitě hodně přes hodinu a stejně jsem si nestačil prohlédnout úplně všechno, co zde bylo k vidění. Tato zastávka na mne zapůsobila nejsilněji z celé návštěvy KSC. Určitě na tom má zásluhu nejen dokonalá expozice, ale i moje slabost pro Apollo.

Musel jsem ale dál. Další zastávkou byl International Space Station Center. Na tomto místě byly vystaveny makety některých modulů ISS ve skutečné velikosti a mohl jsem se jimi volně procházet a nakukovat do všech zákoutí. Překvapilo mne, jak jsou moduly prostorné. Přestože zvenku nepůsobí nijak velkým dojmem, je uvnitř opravdu dost místa a kosmonauti se určitě nemusí ani trochu přikrčovat. Připomínalo mi to chodby a místnosti běžného panelového, nebo rodinného domu. Byly zde i menší makety jiných orbitálních stanic. Například Skylabu, ale i Saljutu a Miru.

Krátkým tunelem se pak prošlo do budovy, ve které v té době opravdu probíhala pozemní příprava několika modulů ISS. Tím se tato zastávka lišila od předchozích - tedy nejen makety a filmy, ale i nahlédnutí do skutečného reálného provozu na KSC. Ten už rozhodně není tak fotogenický jako třeba starty velkých nosných raket. Pomalu, kousek po kousku, se zde tvoří historie kosmonautiky. Zde jsem si také potvrdil svůj dojem z amerického přístupu k řešení technických problémů. Vše musí být velké, neuvěřitelně složité, ale velmi precizně provedené a odzkoušené. Vůbec se už nedivím, že při tomto přístupu, jsou zařízení pro kosmonautiku tak drahá a často i nespolehlivá. Přílišná složitost podle mne nejen nevhodně zvyšuje náklady na testování (detailní prověření každého dílu i celého komplexu), ale snižuje i celkovou spolehlivost. Ale to jsem odbočil.

Z této poslední zastávky mne už autobus odvezl zpět k návštěvnickému centru. Přestože jsem na okruhu strávil celkem více než 4 hodiny, v autobusech jsem určitě neseděl déle než 30 minut. Těžiště celého okruhu bylo v zastávkách a jejich atrakcích.

Ani samotné návštěvnické středisko se nemá za co stydět. Brzy po příjezdu z okruhu jsem zde zašel do velikého Space Shopu, kde bylo k dostání téměř vše, co si turista může přát. Ano, turista. Vše zde bylo opravdu orientováno především na suvenýry a z nich hlavně na trička, fotografie a nášivky. Moc jsem si toho zde nevybral, ale s prázdnou jsem samozřejmě neodešel.

Pak jsem pokračoval k Shuttle Plaza, kde byl vystaven samostatně orbiter raketoplánu a vedle pak sestava SRB a vnější nádrže ET. Do kabiny raketoplánu je možno vstoupit a podívat se jak do pilotní a obytné kabiny, tak i do nákladového prostoru. Po velkých dojmech ze Saturnu V i modulů ISS mi už ale raketoplán a jeho vnitřní prostory připadaly poměrně malé. Také vybavení pilotní kabiny nebylo úplné, což mi, jako fajnšmekrovi, trochu vadilo.

Pak už jsem pospíchal na jeden IMAX film, který jsem měl v ceně vstupenky. Filmy jsou celkem jen tři. Dva superširokoúhlé a jeden trojrozměrný, který se musí sledovat speciálními brýlemi. Vybral jsem si ten trojrozměrný o fiktivní budoucí základně v libračním bodě L5. Trojrozměrný (3-D) dojem byl docela dobrý (zřejmě bylo použito polarizované světlo a brýle, které každý při příchodu do kina dostal, pak zajistily jeho rozklad pro každé oko zvlášť), a také samotný děj filmu byl zajímavý. Na druhý IMAX film jsem se už z časových důvodů nedostal. Bohužel, protože ani superširokoúhlé promítání jsem ještě neviděl a jistě by to byl také velmi pěkný zážitek.

Po IMAX filmu jsem pokračoval návštěvou Rocket Garden s řadou vystavených historických nosných raket, včetně Saturnu IB. Pořídil jsem pěkné fotografie a pak jsem zašel do Gallery of Space Flight a expozice Mission to Mars. K vidění zde byly historické kosmické lodi Mercury a Gemini, kosmické skafandry, kosmická strava, přistávací modul sondy Viking a řada dalších exponátů.

Úplně na závěr svého pobytu v návštěvnickém středisku KSC jsem se podíval do budovy Robot Scouts. Byla to taková pěkná hříčka založená na myšlence, že zatímco lidé se teprve připravují na cesty k Marsu a vzdálenějším planetám, tak automatické sondy - roboti, tam už byli a jsou a zahájili tak už kolonizaci planet pro svojí „civilizaci" (robotů). Byla to série krátkých filmů (asi pětiminutových), z nich každý pojednával o nějakém způsobu výzkumu planet i o připravovaných projektech, vše viděno očima robotů. Po skončení každého filmu se muselo ztemnělou chodbou přejít k dalšímu stanovišti a tam začínal další film. Bylo to docela dobrodružné a zajímavé.

Pak už jsem musel rychle spěchat k našemu autobusu, který se krátce před 17:00 vydal zpět do Orlanda, odkud jsme ráno vyrazili. Pln dojmů jsem se ještě naposledy rozhlédl po srdci amerického kosmického programu a pak už jsem musel toto místo opustit. Vzpomínky však zůstávají a také fotografie mi budou tento neobyčejný výlet navždy připomínat.


Aktualizováno : 22.06.2006

[ Obsah | Rakety a kosmodromy | KSC ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.